Oficiální stránky města Nový Knín (2024)

Table of Contents
PAMĚTIKRÁLOVSKÉHO ZLATOHORNÍHO MĚSTA NOVÉHO KNÍNA Doba historická. II. (Od počátku válek husitských doválky třicetileté. III. (Do roku 1848). Změna úřadu perkmistrovského. Na náměstí postavena kaple sv.Jana. Spisovatel Petr P.Veselský. IV. Politické události r. 1848. Osvětlení města. KONEC I. DÍLU - - l. ČÁSTI.

PAMĚTIKRÁLOVSKÉHO ZLATOHORNÍHO MĚSTA NOVÉHO KNÍNA

A SOUSEDNÍCH OBCÍ STARÉHO KNÍNA, VELKÉ AMALÉ HRAŠTICE

Díl I.(Od nejstarších dob dosvětové války).Starousedlé rody knínské.

NapsalJOSEF VALENTA

Nákladem insertní areklamní kanceláře František Jech, Dubno-Příbram

Tiskem A. Pelze vPříbrami

1932

Cena Kč 33,-

Do digitální podoby převedla vúnoru 1999firmaBENECO - Miloslav Beneš, Sídliště 406, Nový Knín.

V roce 1923pověřen jsem byl městskou radou vNovém Kníně založením obecní kroniky ajejím vedením. Práci ukončil jsem krátce předsvým odchodem zNového Knína nanové služební místo včervnu 1928.Vdíle I. načrtl jsem paměti starobylého místa dovypuknutí války, veII. díle snesl jsem události odvypuknutí války dol. července 1928.

V Novém Kníně působil jsem 14let avždy zajímal jsem seohistorii jeho. Měloť město mnohem slavnější minulost než jest jeho přítomnost. Zapomenuto vchudém Povltaví sní jen odobě své bývalé slávy, kdy těšilo sepřízni českých králů aknížat. Každý zobčanů je si vědom významu rodného města vdějinách českých aplně seohistorii jeho zajímá.

Jsem proto jist, žeskromná tato práce bude občanstvem příznivě přijata. Neříkám, žejsem tímto úplně vyčerpal všechny dějiny našeho městečka, snad senajdou později prameny, které vnejednom bodě historii tuto doplní, najdou sepřípadně pracovníci dokonalejší, ale tolik sdobrým svědomím mohu tvrditi, žeco mi vpřítomné době bylo přístupno, vše jsem snesl, poctivě zaznamenal anatěchto "Pamětech" plných pět let pracoval. Vděčně vzpomínám avroucně děkuji těm, kteří mi práci radou iskutkem usnadnili. Jsou to zvláště p.vrchní okresní rada vDobříši Ludvík Kopáček, který byl mi vždy přátelským rádcem, práci přehlédl avěcně posoudil, p.dr. Jindřich Barvíř, vědecký pracovník vezprávách ohorách knínských, sjehož laskavým svolením zprávy porůznu uveřejňované tuto shrnuji sudáním pramenů, p.Čeněk Maděra, říd. učitel v. v. vPraze, neúnavný opisovatel zpráv zeZemského archivu, p.starostové Ant. Skalický, Josef Oulehle aJan Doubrava, všestranně mne podporující vpráci přivyhledávání zpráv vměstském archivu, dp. Václav Rožat, děkan veStarém Kníně akaplani p.Josef Saip, p.Jaroslav Mráz, členové řádu křižovnického veStarém Kníně, kteří snevšední ochotou aspoluprací umožňovali mi výpisky zmatrik, pan Mikuláš Nevařil, býv. dlouholetý starosta města, zjehož, výborné paměti jsem hojně čerpal, p.předsedové společenstev živnostenských: Václav Filipovský, Ant. Fon, Karel Čámský, František Tichovský, kteří ochotně archivy dali mi kdisposici.

Pokud setýče užitých pramenů zliteratury, uvádím tyto ihned přikaždé příležitosti.

Ve sbírání zpráv orodném městě pracoval p.A. Černý, obchodník vN. K. Vesvé horlivosti přijímal azaznamenával zprávy často nekriticky.

V archivu čtenářské besedy zachovány jsou jeho poznámky kdějinám města, znichž patrna je veliká láska krodnému místu akraji ipoctivá, staročeská duše. Spisovatel, soudní rada Ant. Rybička, napsal několik článků oNovém Kníně dorůzných vědeckých časopisů, ponejvíce do"Památek archeologických". Zpera p.vrch. rady Ludvíka Kopáčka vyšly "Paměti knínských mlynářů", "Vladický rod Čámských zOstrého", vrukopise "Včelařská škola vN. K." ProČeskou akademii věd aumění zpracoval "Náhrobky vefarním kostele sv.Františka veSt. Kníně" anákladem okresu dobříšského vyšel jeho "Památník okresu dobříšského".

Zprávy oknínských dolech vědecky zpracoval p.dr. Jindřich Barvíř, prof.v. v. vPraze. Uveřejňovány p.autorem jednak včasopise Vltavské Proudy, jednak vydány vpublikacích nákladem České akademie věd aumění vPraze nebo nákladem vlastním.

Spisovatel Primus Sobotka dotkl setaké žertovně našeho města vesvých "Kratochvilných historiích."

K objasnění spojitosti místních událostí sdějinami naší vlasti užito je místy všeobecných dějin naší země nebo státu ato také zté příčiny, žekniha určena je žactvu aobčanstvu především místnímu aokolnímu, kde nelze předpokládati, žeobzor historický je všude stejně široký.

Jméno Nový aStarý Knín vyskytuje sevlastně úředně teprve v18.století přiúpravě tak zvaného "Josefínského katastru". Vnejstarších latinských zápisech jmenován je Kny nebo Kni, německých též Kny aj., očemž stane seještě zmínka. Později rozlišováno Knín ves aKnín město hor zlatých, též Královské horní město Knín, Královské zlatohorní město Knín, Město Knín hor zlatých aj. Vdobách starých známo bylo jako místo hornické. Doly zlaté kvetly tu odnejdávnějších dob, kam ažhistorie místa sahá. Sláva jejich zanikla úplně začátkem 18.století, ač četné pokusy oZnovuotevření dolů ivdobách pozdějších sevyskytují, leč setkaly sevždy snezdarem. Překážkou byly tu hlavně důvody finanční anepřízeň vládních kruhů rakouských. Poslední pokus ooživení stal sevkvětnu r. 1914, nastálou válkou však práce kutací nesmírně trpěly, takže roku 1923také změnou hospodářských poměrů byly nadobro zastaveny. Všechny naděje naoživení města, jehož rozkvět ablahobyt, jaké skládány byly občanstvem dopodniku vroce 1914, jsou nyní ne-li navždy, jistě nadlouhou řadu desítiletí pohřbeny.

Město samo, vzdáleno více než 4km odželezniční stanice, nemůže spoléhati navětší rozkvět průmyslu. Zté příčiny není tu také ruchu stavebního; několik jen čísel během posledních desítiletí přibylých je toho důkazem, stejně iúbytek obyvatelstva. Mnoho viny nesou inepodnikaví občané dob dřívějších, kterým vlastní kapsa byla přednější než veřejný zájem. Jako odmítli nabízené zřízení okresního soudu pozrušení magistrátu, aby nemuseli sestarati ostavbu požadované soudní budovy, stejně nebylo žádného zájmu prostavbu železnice Modřany-Dobříš.

Dobré pověsti těší seobuvnické výrobky místních obuvnických závodů, jichž majitelé odbytu vyhledávají navýročních trzích místních, vDobříši, Příbrami, Sedlčanech, Krásné Hoře, Kamýce, Jílovém, Davli, Netvořicích, Neveklově, Mníšku, Zbraslavi aLitni. Obuvnictví má proměsto nemalou důležitost, bohužel vposlední době vzmáhající setovární konkurencí značně trpí. Stejně nepříznivým trhem kožařským utrpěla továrna firmy Jan Masner, která vposlední době obrátila sekúpravě kožišin.

Obuvnictví vNovém Kníně je velice staré aúzce spjato bylo skvetoucím kdysi koželužstvím ajirchářstvím. Koželuzi ajircháři pracovali přiKocábě aSudovickém potoku. Známou rodinou koželužskou v18.století byla rodina Nešutova aFonova, v19.stol. Masnerova, Kášova, Kramatova. Rozvojem továrny Masnerovy zanikly koželužny ostatní, protože práce ruční nemohla konkurovati sprací tovární. Zakladatelem továrny byl pan Filip Masner (+ r. 1916), poněm vrozšíření pokračoval syn Jan (+29. srpna 1922). Zatohoto postavena zvláště strojovna, mandlovna, luhárna, skladiště amlýn natříslo nadrahách. Tak zv. továrna naKrcále založ. byla p.Filipem Masnerem prosyna Filipa, všeobecně zvaného Filípka, pojehož smrti spojena shlavní továrnou vjedny ruce, totiž Jana Masnera. Konkurence tovární ovšem nebyla vítána koželuhy, ruční koželužny zanikly všechny. Zakladatel továrny pan Filip Masner chtěl sepůvodně věnovati krejčovství, leč sběhl aspolu sp.Josefem Novákem (+roku 1924) odešel nazkušenou. Prvý vyučil sekoželuhem, druhý zůstal dělníkem. Pracovali společně vLinci, Celji, Budapešti. Vtovárně, kterou Filip Masner založil r. 1862, pracoval rukodílně se4-6 lidmi. Vroce 1875postavil si dům č.p.97avroce 1890postavil vedle dílnu (nyní štípačka). Téhož roku najubilejní výstavě obdržel bronzovou medaili. Jako koželuh pracoval všechny druhy tříslových usní. Vnásledujících letech zřídil si parní pohon, vroce 1892na6HP, napumpu arozemílání třísla. Vtěchto dobách sezde podešev pouze vytříslil, vsuchém stavu vozil se“po nápravě”, t. j. povozem doPrahy, kde sejím obchodovalo vhostinci "U lva".

V r. 1896předal svoje koželužství synu Janovi avr. 1898zařídil naKrcále druhou továrnu synu Filipovi, kterého r. 1897poslal nakoželužskou školu doFreiberka. Jan Masner továrnu zdokonalil. Postavil silnější parní stroj o35HP azařídil též strojní úpravnu podešvů - mandlem. Dříve válelo sezboží nakamenech. Vletech 1908-12 byla veliká průmyslová tíseň, která přinutila Jana Masnera, aby vr. 1912přijal zaveřejného společníka p.Vítězslava Kumperu, velkoobchodníka vkůžích vPraze. Vr. 1912až13provedeny rozsáhlé stavby. Parní stroj postaven o120HP, akumulátory, elektrické osvětlení azařízení, zvětšeny sušárny aj.

Na začátku války dostala sefirma insolvencí své banky "Záložní aúvěrní ústav vHradci Králové" dofinančních nesnází auvalen nani obchodní dozor, zněhož sedostala r. 1916.Rekvírování apřidělování koží vojenskou správou zaválky mělo nepříznivý vliv, protože firma, jakožto česká anežidovská, dostávala pouze 4-10 proc. koží zmnožství, jež jí vlastně příslušelo. Kupovaly seproto kůže "pod rukou", protože idobytek "pod rukou" seporážel. Ztakto koupených avydělaných koží dělaly sezase vtovárně příděly obuvníkům aobchodníkům. Vypomáhalo sejak semohlo, místním iokolním lidem. Své dělnictvo dovedl majitel dobře zásobovati, stal semecenášem, ale zemřel vdobě proprůmysl velmi obtížné r. 1922atechnického vedení továrny ujal sesyn Liboslav, který vrátil seposmrti otcově zezámořských cest poSeverní aJižní Americe, kdež prodělával těžkou školu praktickou vrůzných továrnách. Předtímkrátce dosáhl nejlepších studijních výsledků navysoké škole kožařské vBelgii. Vroce 1895zakoupil Filip Masner dům č.98, patřící Mikuláši Nevařilovi. Dům tento byl rozbořen austoupil budovám továrním. Vroce 1919koupila firma koželužnu bývalého koželuha p.Josefa Nádherného, skládající sezdomů čp.94, 172, 174.Dům č.94byl rozbořen anajeho místě postaveny dřevěné boudy (barvírna atruhlárna), jeho barokový štít však byl zachován veštítu dílen. Vroce 1927prodána továrna naKrcále p.J. Kalinovi zPelhřimova aspolečník firmy p.Vítězslav Kumpera zespolečného vedení vystoupil, továrnu poté vedl Liboslav Masner dor. 1928, předav ji svému bratru Janovi, který tu zřídil úpravu kožišin. Zavedení Liboslava Masnera přešla továrna odvýroby českého tříslového podešvu kvýrobě hnědých kravin, kdežto český podešev zůstal pouze vedlejším výrobkem. Tímpřestal dovoz třísla skoro úplně, město pozbylo svého charakteru, totiž svého charakteristického tříslového zápachu austalo sušení třísla předjednotlivými domky předměstskými, které bylo palivem chudiny.

V době největšího rozkvětu zaměstnávala továrna přes60dělníků. Vedle obuvnictví, koželužství azemědělství kvetlo tu odedávna mlynářství. Mlýny knínské jsou původu prastarého. Umístěny jsou naKocábě, mlýn naKrcále (malý mlýn - mlýnec = krcál.), nyní nepracující, napotoce Voznickém. Dobrou konjukturou vdobě válečné avprvých letech poválečných mlýny značně sepřestavbami apřístavbami zvětšily, takže schopny jsou zpracovati 4x více obilí než vdobě předválečné. Téměř všechny mlýny vznikly zpuchýren, majících stoupy nadrcení zlatonosného křemene. Později vletech hubených mlely také tříslo propotřebu místních koželuhů, nebo opatřeny byly pilami nazpracování šindele adříví stavebního.

Již vpředválečných letech znám byl Dobříš zpracováním avývozem rukavic, nejvíce doNěmecka aAnglie. Vposledních letech poválečných rozšířilo sešití rukavic idoNového Knína asousedních obcí. Střihači ašičky zaměstnáváni jsou několika pražskými firmami prostřednictvím místních amokrovratských faktorů analézají slušného výdělku, ovšem ponejvíce sezónního. Ztouhy poslibném výdělku nedbají potřebného pohybu adostatečného stravování, stroje hřmotí donoci atak vmladých životech hlodá záhy tuberkulosa, sociální choroba krajů rukavičkářských.

Blízkost rozsáhlých lesů poskytuje nemajetnému obyvatelstvu vzimě dostatek paliva, vletní době hojnost lesních plodů, odčasného jara dopozdního podzimu. Sbíráním jahod, borůvek, malin ahub získávají rodiny vúrodných letech velice slušných výdělků aněkolik podnikavých překupníků pěkného zisku. Jícen Velké Prahy pohlcuje většinu hospodářských produktů novoknínského kraje astále zvyšující sepotřeba hlavního města přinutila několik místních obchodníků sáhnouti kprostředku rychlejší dopravy - automobilu.

Velká část dělnictva nalézá zaměstnání vPraze avtovárnách pražské periferie. Nejvíce jest to ovšem dělnictvo stavební, které včilém stavebním ruchu let poválečných vyhledáváno bylo aslušně placeno. Jak silný je vztah dělnictva ku Praze, patrno nejlépe zesilné frekvence sobotních odpoledních vlaků.

Romantická krajina novoknínská vposledních letech rozvoje turistiky láká ksobě četné turisty, ponejvíce ovšem Pražany. Příčinou čilejšího ruchu turistického jest iotevření Drtinovy rozhledny naBesedné (495 m) uHněvšína, sníž je překrásný rozhled nacelé střední Povltaví aPosázaví. Cesta přesNový Knín vyhledávána je hlavně automobilisty. Překrásná partie podél Kocáby, odNového Knína přesVelkou aMalou Lečici kSvatojanským proudům, je bohužel ještě málo známa avúseku Malá Lečice-Štěchovice vdobě větší vody neschůdna. Ustavený odbor Klubu českých turistů vNovém Kníně zanikl dříve, než projevil jakoukoliv činnost. Většímu přílivu letních hostí vadí nedostatek vody kezřízení koupelen, ač vposledních letech návštěva Pražanů znatelně sezlepšila. Ostravu anoclehy je vždy dobře postaráno vhostinci p.Josefa Nevařila (u Mikulášků), p.Antonína Fona (na Karlově) ap.Otakara Růžičky.

Podnebí místa je velice mírné prochráněnou polohu amírnou výšku (299 m).

Od hlavního města Prahy je Knín vzdálen 40km vesměru jihozápadním, nedaleko stezky linecké, nyní státní silnice dobříšsko-vimperské. Stouto stezkou spojen je Knín okresními silnicemi Dobříš-Mokrovrata-Knín aMníšek-Nová Ves-Malá Hraštice-Knín. ZNového Knína odbočují okresní silnice

1) - doŠtěchovic přesSudovice,

2) - naCholín akSedlčanům přesLibčice.

Odbočkou prvé silnice je okresní silnice přesKorkyni-Čím naMoráň azKorkyně přesChotilsko doŽivohoště. Odbočkou druhé je okresní silnice Záborná Lhota, Chotilsko, Prostřední Lhota Mokřko, Čeliň nebo Chotilsko aČeliň-Borotice.

Ve státním provozu je autobusová linka Příbram-Dobříš-Nový Knín, Nový Knín-Štěchovice-Praha.

Výstavbou státní silnice zBenešova přesNový Knín kPříbrami, která spojována je sestavbou vodní přehrady veŠtěchovicích, získá jistě Nový Knín nemálo.

Dej Bůh, aby městu, kterým kráčely dějiny, které zaujímá nemálo stránek historie českého národa, vzešla doba nová, šťastnější, doba všestranného rozvoje.

Doba předhistorická.

Neproniknutelné hvozdy, šířící seodvýchodního svahu Karpat ažpoRýn, zvány byly cizinci vestarověku souborným názvem les Herkynský či Hercinský. Jednotlivé části tohoto lesa kryly pohraničné hory české. Římský dějepisec Tacitus vypravuje oHercinském lese nahranicích germánských, žesemu divokostí astrašlivostí žádná krajina naseveru nevyrovná. Hercinským lesem rozuměl určený Říman náš Český les (Čas. Čes. Musea 1848, s. 376). Neproniknutelné hvozdy rozkládaly sevšak iuvnitř země ještě vdobě historické. Nehostinnost země byla příčinou, žezatím co vEgyptě, Foenicii, Asýrii, Persii, Indii, Číně, Řecku, Itálii aj. kvetla vzdělanost několik století ano itisíciletí předKristem, unás byla dlouho tma. Nemáme žádných písemných zpráv ozalidnění naší vlasti azté příčiny musí teprve učenci znahodilých nálezů avykopávek usuzovati nadobu zalidnění avýši vzdělanosti obyvatelstva naší vlasti vjednotlivých obdobích. První památky života lidského nazemi zkoumá archeologie, t. j. věda, zabývající sestudiem působení lidstva vté době, oníž nezanechalo sepísemných zpráv. Jest to doba předdějinná čili předhistorická. Počíná člověkem diluviálním, t. j. člověkem žijícím vestarší době čtvrtohor, zvané diluvium. Doba ta zahrnuje vsobě všechna neznámá tisíciletí ažasi kroku 5000.př.Kr. Tu stál člověk nanejnižším stupni lidského vzdělání. Podle hrubých nástrojů, náčiní, prostých oštípaných kamenů, nazýváme tuto dobu starokamennou. Poní následuje doba novokamenná, jejíž památky uloženy jsou vdnešní ornici anovodobém náplavu (aluviu). Jsou to opět různé nástroje anáčiní, hroty, škrabadla, nožíky, sekyrky, zejména hojné kamenné mlaty (kladiva, sekyry), jež však broušeným ostřím avrtanými otvory svědčí ovětší pokročilosti lidstva. Tento stupeň vzdělanosti sledují archeologové aždoprvého tisíciletí př.Kr. Zakámen pak nastoupil kov, ato nejprve bronz, t. j. slitina mědi acínu. Přichází doba bronzová akvete asi půl tisíciletí. Kolem r. 500.př.Kr. počíná pronás doba železná. Železo zůstává hlavním užívaným kovem, bronz pouze ozdobou. Národové povznesli seposléze natakový stupeň vzdělání, žepočali užívati písma atak nastává doba historická, pronás počíná X. stoletím poKr.

Nahlédnouti vživot předhistorického člověka umožňují nám také hroby. Vhrobních nálezech obráží sejako vzrcadle vzdělanost jednotlivých období předhistorických; můžeme podle nich případně odhadnout inárodní příslušnost předhistorických pokolení.

Diluviální člověk žil životem divokého lovce. Tehda žili sním mamuti, jichž kosti nalezeny vcihelně staroknínské, kůň (equs), jehož celá dolní čelist nalezena vcihelně p.Aloise Masnera naKrcále auložena vesbírkách měšťanské školy, předchůdcové našeho skotu, jehož tělesné pozůstatky nejsou rovněž vzácny vnašich cihelnách, jichž hlína tvořila sevté době sprašováním vyschlého kalu anakupením jeho domohutných návějí.

Místní nálezy doby novokamenné.

Podle nálezů první stopy lidstva vkrajině novoknínské objevují sevdobě novokamenné. Důkazem toho jsou mi dva kamenné mlaty, nalezené panem Antonínem Zemanem, rolníkem vLibčicích. Jeden znich uložil jsem vesbírkách měšťanské školy novoknínské. Je úplný, vrtaný, druhý toliko částečně zachovaný, ponechal jsem si propotřeby vyučovací. Vblízkosti obou mlatů nacházel seivývrtek. Větší mlat, pěkně hlazený, vybroušený, nalezl r. 1926žák IV. ročníku měšť. školy J. Křivonoska veStarém Kníně. Materiálem je tu hadec, vevrtání je částečně odštěpen. Uložen mnou vesbírkách příbramského musea spodmínkou, dojde-li kzaložení musea vNovém Kníně, bude tomuto vrácen. Podobný mlat nalezen inaPlechhamru.

Pokolení skrčenců.

Počínaje J. L. Píčem archeologové naši soustavně pokládají zanejstarší obyvatelstvo pokolení skrčených koster, nazvané tak pozpůsobu pohřbívání mrtvých vpoloze skrčené. Svrchu uvedené nálezy patřily by tedy tomuto pokolení, ač hrobů skrčenců nalezeno tu nebylo. Voboru soustavného archeologického studia je vůbec náš kraj opomíjen.

Nálezy hrobů žárových.

Hojné místní nálezy patří dodoby hrobů žárových. Archeologové naši souhlasně pokládají lid polí popelnicových zaSlovany. Popelnicová pole počínají již vČechách asi v8.stal. př.Kr. Těla mrtvých byla spalována, popel azbytky drobných kostí ukládán donádob - popelnice - atyto pak jednotlivě nebo hromadně dozemě. Odtud název polí popelnicových alid kultury hrobů žárových.

Různí národové naúzemí českém.

Podle zpráv římských spisovatelů adějepisců Caesara, Tacita, Strabona aj. žilo vI. stol. př.Kr. naprostranství zaDunajem mnoho národů, mezi nimi zejména pověstný národ Suevů acelá prostora, doníž náležejí naše kraje české, pojmenována celkovým názvem Germánie, což ztotožňováno je sejménem Němci. Veskutečnosti byl mezi Suevy rozdíl národnostní. Archeologové L. Niederle (Lidstvo str.616anásl.) aP.Papáček (O starobylosti slovanské unás vdobě římské Germánie vůbec, 1923) dovozují, žepodjménem Suevi skrývají seněmečtí Švábi islovanští Slavi (Viz Lad. Horák : Příruční dějiny, vyšlo nákladem "Dědictví Komenského.") aprávě změtením těchto jmen, Římanům skoro stejně znějící, vznikl veliký zmatek, zněhož dějepiscům nelze sevybaviti. Archeologové opět snaží sezáhadu vysvětliti. Jejich bádání ukazuje, ževposledním tisíciletí př.Kr. rýsuje senový obraz osazení jak zemí sousedních, tak nesp*rně izemě naší. Již vdobě bronzové vniká dozemě branou labskou anáchodskou nový národ atento proud ve2.století př.Kr. seopakuje snovým úsilím. Je to jmenovaný lid polí popelnicových - Slované.

Bojové.

Slované - lid polí popelnicových - nakrátko podrobeni bojovným národem Bojů, azemě ponich pojmenována Buiaimon, Boiohaemum, Baihaim, Baianaib. Ptolemaios umísťuje kLabi národ Bainochaimai, kDunaji Baimy. Bojové původem jsou národ galský (keltický). Zvlastí zašumavských (z horního Porýní) pronikl dojihozápadních Čech, odtud patrně obsáhl svou nadvládou celé kraje kseveru Čech. Odpočívá vmohylách skamenným věncem kolkolem, vnich popelnice, ale ikostry, hojné zbraně išperky, spony jehlice, prsteny, náhrobky prozrazující hlavně původ halštatský (galský) . Zde počíná sepatrně také dějinný význam přepamátné Zlaté stezky zjižní končiny aždostředu země, poníž zHallštattu (v Horních Rakousích) donášeli sem nejen sůl, ale ivýrobky svérázného průmyslu tamního, kdežto korále skleněné ajantarové náležejí knejstarším sledům obchodu baltojaderského. Hroby mohylové archeologové souhlasně přičítají Bojům (viz J. L. Píč: Pokolení kamenných mohyl. Latén aBojové vČechách, Stradonice-Marobudum). Jest otázkou, žil-li národ kultury mohylové vnašem kraji azanechal-li zde památky svého pobytu. Vroce 1910rozkopána byla mohyla vpanském lese uKurzbachu. Stalo setak neodborníky, lesními dělníky, takže přímých nálezů nebylo možno již sedopátrati. Nálezy naZrůbku uHříměždic svědčí době halštatské, stejně naPlešivci uJinec.

Markomané.

Panství Bojů nepřečkalo I. století př.Kr., bylo vystřídáno panstvím jiného kmene galského, neméně bojovného, jenž podrobil své moci, počínaje západní končinou země, daleko širší avětší její oblasti, zasahující záhy celou její rozlohu sMoravou ažkDunaji; dějinám znám jest podjménem Markomanů.

Římané, posunujíce své panství kDunaji, stali sepřímými sousedy Markomanů zacísaře Augusta. Vedle Markomanů, roztroušených pocelé zemi, žili zde podle archeologů ještě skrčenci aSlované. Skrčenci, povahy nestátní, trpné, byli zotročeni azvojska vůbec vyloučeni; Slované sMarkomany podle všech známek uzavřeli jednotu.

Marobud, nejslavnější kníže Markomanů, předvídaje nutnou srážku sŘímany, posunul své sídlo zPodunají donitra země. Marobudum, sídlo Marobudovo umisťuje dr. Píč asouhlasně sním ostatní naši archeologové (Niederle, Červinka, Buchtele) doStradonic uBerouna. Stradonické výkopy svědčí otakovém počtu válečného lidu, ojakém nemluví málem žádný výkop vcelé střední Evropě zté doby. Nálezy archeologické vylučují, žeby Markomané byli tak četní, žeby sami zesebe mohli postaviti vojsko o74.000 pěších a4000jezdcích, jimiž Marobud vládl, hotovost to tedy vEvropě neslýchanou. Spíše sezdá, žeoněch 74.000 bojovníků pěších postaveno zeSlovanů, kteří jednotu vojenskou sMarkomany utvořili ajízda patřila Markomanům. Jednota slovansko-markomanská sama uvnitř sevšak rozpadla. Kotvald, kníže kmene Gotů, hrad Marobudův přepadl ajej samého zezemě vypudil. Zmilosti Římanů dožil vitalské Raveně. Zacísaře Marka Aurelia nastává Římanům patnáctiletá válka sMarkomany aKvady. Císař poraziv Markomany asi r. 175p.Kr. poslal doobojího území 20000vojínů konati služby strážné apomýšlel udělati zobojí říše novou římskou provincii, leč zasažen smrtí veVídni (Vindoboně). Markomané si stěžovali nařádění římských vojínů vnaší zemi, ženemohou ani půdu vzdělávati, proto nástupce Aureliův Commodus zmírnil r. 180poKr. podmínky míru astráže zobou území odvolal. Římané vestyku sobyvatelstvem naší země sledovali svými výboji též cíl hospodářský, chtějíce těžiti zpokladů země. Jejich legie zakládaly tu nejen vojenské tábory (stráže), které stávaly setržišti, ale icesty. Tak uosady Libře naJílovsku r. 1894nalezeny byly ostatky římského vojína. (Dr. Jindřich Barvíř, Vlt. Proudy, roč. X.. článek "Z dějin města Jílového").

Nález, ten zařadil dr. Píč do2.a3.stol. poKr., tedy shodně sdobovými událostmi, jak onich vypravuje dějepisec Dio Kassios. Vroce 1928nalezl jsem přihloubení studny vzahradě lidové školy hospodářské vN. Kníně, blíže Salaše, vhloubce asi 1m bronzový peníz sezřejmým zbytkem poočku. Velikosti byl čsl. stříbrné pětikoruny, silně patinován. Počástečném očistění najedné straně objevil seobraz mohutné hlavy barbara shrubými vlasy avousy. Naokraji četl sedobře zachovalý nápis "Vercingetorix". Nadruhé straně byl obraz galského kohouta. Vercingetorix byl vůdcem Galů; přemožen byl posléze G. J. Caesarem vdlouhé válce Galské apopraven nařímském Kapitolu. Nejsa vté věci odborníkem, předal jsem nález prof.Frant. Klímovi vPříbrami, té doby správci musea příbramského. Odborného posudku dosud semi nedostalo, ale nalezený předmět je jistě pozoruhodný, uvážíme-li, žejedině vztah má kdějinám římským avezmeme-li vúvahu dále hloubku, stáří amísto nálezu.

Strážnice.

V Památkách archeologických (XIV., 1889, str.195) dočítáme se, žer. 1887nalezeno mnoho bronzových věcí, hlavně srpů, uRadětic, blíže Milína. Prof.Smolík dobově je zařadil do1.až2.stol. př.Kr. Zajímavé přitom je, žemísto nálezu jmenuje se"na Stráži". Slovanské pojmenování vrchu "Stráž" nasvědčuje tomu, žezde sídlili Slované apojmenování udrželo seažnanaši dobu. Konání stráží naddědinami nanejbližších návrších ahůrkách je arci známo již uvšech národů primitivních, také unás svědčí otom místní pojmenování (Stráž uRadětic, Varta uDobříše, Šilboch = Schildwache uSt. Knína); ale Římané přiobchodních svých cestách iprobezpečnost svých posádek měli výtečně organisovanou službu návěstních ohňů navynikajících výšinách, jichž síť, pronikající pralesy ikraje pusté, byla střežena odpomezí aždovnitra země.

Hradiště.

Tak veliká markomansko-slovanská vojenská síla nebyla zajisté umístěna vhradišti jediném, nýbrž rozložena byla vkrajinách potáborech, již kvůli stravování ašpížování, tehda ovšem velice znesnadněném. Tímsi vysvětlujeme vznik přečetných hradišť, jichž dr. A. Sedláček zjišťuje kalem 450, znichž alespoň polovice patří dodoby římské apředřímské, druhá polovina dostoletí VII. - IX. poKr.

Hradiště "Hradec" naDobříšsku popsal A. Rybička vPamátkách archeologických aK. Špaček vdíle "O předhistorických hradištích avalech vČechách" (Arch. památky IV. str.21-30). Ohradišti Hradci bylo původně mínění, žeobehnán byl spečenými valy. Dnes víme, ženebylo zvláštních spečených valů, t. j. dřevěným uhlím spékaných valů zaúčelem pevnosti, ale jen požár hradby navalech, nepřítelem zapálené, způsobil škváry. Je tudíž hradiště svaly "spečenými" pevností dobytou aspálenou (Dr. J. Píč, Pam. arch. 1891, str.386, J. Švehla, Táborsko vpravěku). Vrch. práv. rada L. Kopáček popsal vrukopisné prácí "Hradiště naDobříšsku" vedle Hradce též hradiště "Obora" uDobříše a"Přeslánka" uLibčic.

Hradiště Přeslánka uLibčic.

Nejbližším znich je nám Přeslánka. Je eliptické podoby ahlavní osa jeho leží směrem odsz. kjv. Vjezd kněmu jest odstrany sz. Hradiště obehnáno je kolkolem posud zachovanými trojími valy. Uvnitř nalézá sevejčitá prostora sjakousi cisternou avseverní její části lze zříti zbytky sklepů, které byly neklenuté anyní jsou propadlé azasypané, ževrchní část jejich tvoří jen vrstva štěrku vsíle asi 1m. Prvé valy, t. j. horní, jsou najižní straně spojeny příčným náspem sedruhými valy nižšími, jež doleji táhnou sepodprvými vsouběžné elipse odzápadu najih akvýchodu. Zde jsou přerušeny azase ažnaseverní straně znovu jsou znatelny. Najv. části těchto druhých valů znáti jest ještě nižší, třetí val, jehož zadní část vede kvýchodu adruhá kseveru, kdež podobně jako část náspů druhých je přerušena ateprve zase naseveru krátce znatelna. Náspy jsou místy neznatelné, ježto některé části jsou zorány aurovnány aostatek posázen lesem. Celé hradiště pak jest chráněno odstrany jižní příkrým svahem. Vezbylých částech je hradiště dosti dobře zachováno, ačkoliv utrpělo odvážením kamene dookolních trativodů. Vznik hradiště klade p.L. Kopáček doX. stol. p.Kr. Vblízkosti hradiště však nalezl jmenovaný již p.Ant. Zeman ohniště, spíše pec vrozměrech 3X 2m. Vnitřek její byl zpěkně vypálené hlíny, kolem hojnost popela astřepů nádob, kostí různých zvířat, parohy, rohy. Některé věci tohoto nálezu odevzdal Zemědělskému museu vPraze. Jedna ztěchto nádob byla zvláště charakteristická, svypichovaným ornamentem navyvaleném okraji, adobově ji možno zařaditi do7.až9.stol. poKr.

Hradiště Hradec, Obora iPřeslánka vznikla snad vdobách neklidného sousedství odVII. - IX. stol. poKr., ale původ jejich možno klásti idodoby dřívější, jak praví archeolog Josef Švehla: "Věřiti, žetato hradiště vznikala teprve zatěchto bojů vestoletí VII. aIX. byl by jistě omyl, vzpomeneme-li přehojného počtu takových hradišť pocelé zemi, obrovské často rozsáhlosti ajich vystrojení kobraně, přímo strategické rozdělení pozemi, což také jen pozkušenostech mohlo býti provedeno. Vnich Čechové přesudatnost svoji hledali ochranu předpřesilou, nechávajíce ostatní vplen nepříteli. Tak jsou to nájezdy Avarů zUher (poraženi Samem r. 623poKr.), útoky francké zaDagoberta, později Karla Velikého aLudvíka. Roku 846popřemožení Mojmírově král Ludvík táhl skrze Čechy azde odnich nahlavu poražen, r. 872vojsko české nahlavu poraženo vhrozné bitvě uVltavy podvůdcovstvím knížete Bořivoje ajiných pěti vůdců aútočiště hledalo vpevných hradištích, ojichž dobývání Němci senepokusivše, smnohou kořistí ponehájené zemi sebranou, zezemě odtáhli (P. J. Šafařík - Starožitnosti II. sv.str.449, podle letopisů fuldenských)."

Zaměstnání obyvatelstva.

Ačkoliv Slované již vdobě předdějinné zabývali setéž zemědělstvím, hlavním zaměstnáním jejich bylo pastýřství, jakožto zaměstnání snazší; přímé obdělávání půdy ponechávali obyvatelstvu původnímu, praobyvatelům. Vyskytuje setudíž hned naprahu dějin kulturně politických dvojí třída obyvatelstva: pastýři neb zemané vládnoucí abezzemci-chlapi, lidé poddaní, obojí vtakovém spojení, které souhlasí sezpůsobem polokočovného života pastýřského sežďárovým (kopaninovým) hospodářstvím zemanským. Rody pastýřů spravovaly seodvěkým řádem domácím, útočiště braly předvpády nepřátelskými nahradištích vehvozdech ukrytých, navýšinách neb ostrozích. (L. Horák - Příruční dějiny nár. čes.).

Původ jména "Salaš".

V pověsti ozaložení Knína sepraví, žehorníci, povolaní kněžnou či zemankou odSlovan, založili tu horní osadu apočali tu zlato pávovati. Sídlo Kníny klade pověst naSalaš, nejstarší to budově městské. Místní horlivý sběratel historických zpráv apověstí A. Černý, opíraje seojakýsi zlomek kroniky, nalezený vletech šedesátých vradnici, klade původ Salaše dor. 756poKr. Rok tento jest ovšem smyšlen, ale doba seshoduje sezpůsobem života slovanských předků, neboť zprávy historických pramenů ukazují nabezpočetné rody pastýřů - salašníků, spravujících sestředověkým domácím řádem. Jméno "salaš" pochází odsalašnictví, způsob vypásání dobytka, jak dosud zachován je naSlovensku. Salaš značí tu boudu prodobytek ipastevce, kamž nazimu dobytek spastvin seshání.

Možno-li přijmouti analogii dolního Štýrska iMíšně, byl župan - pastýř vkaždé vísce správcem hospodářství žďárového, maje isám 2lány půdy; na1župana připadali tam 3-4 chlapi, t. j. sedláci. Historik J. Peisker (Východisko Meitzenova líčení agrárních dějin germánských aslovanských Č. Č. H. IV., 1898), opíraje seoprameny XIII. století, konstatuje národní stejnorodost županů izemanů. Uobou nalézáme týž rodový, kmetský astařešinský řád. Podle něho isestrojení dědin odpovídá způsobu života pastýřského: vsi okrouhlé, snávsí dookrouhla obstavenou chalupami, čelem kestředu, zadem (humnem) dopolíček apastvin (občiny) , sprameny či rybníčkem uprostřed návsi prodrůbež. Nastaré osídlení nejbližšího okolí Salaše připomínají přečetné popelnice vblízkosti nalezené, ato nasvahu zahrad č.p.1(radnice), 2, 3, 4, adále popravé straně silnice libčické. Nejčetněji nalezeny vzahradě čp.2přistavbě stodoly (6 popelnic). Bohužel zneznalosti vyházeny nasmetiště; toliko jediná zachráněna apracně slepena; umístěna je vesbírkách měšťanské školy. Vnejširší části zdobena je pěti kruhovými rýhami, celá pak silně tuhována.

Hromadný hrob žárový nalezen zedníkem p.Řehákem zLibčic připřestavbě domu č.p.4.Popelnice uloženy vevrstvě vkrychlovém prostoru, vyhloubeném vezvětralé žule. Uloženy vradnici, není však dnes známo, kam seodtud dostaly.

Oficiální stránky města Nový Knín (1)

“Salaš” – nejstarší budova asídlo bývalé včelařské školy vNovém Kníně.

Nálezy žárových hrobů.

O nálezu popelnic vzahradě p.Adolfa Blažka (č. p.7) zmiňuje seprof.dr. Jindřich Barvíř (Vlt. Proudy, roč. IX., č, 11) takto: Pan Blažek chtěl vykopati studnu, náhodou však již narazil nastarou studňovitou jámu, vyplněnou nádobami ahojným popelem vnich ivůkol nich. Střídaly setu vrstvy upěchované hlíny avrstvy popela snádobami. Nádoby byly celkem vzhledu hradištního typu, zhotovené nahrnčířském kruhu, vypálené, ale nepolévané, asi 15cm vysoké, bezuché askoro vesměs beze všeho ornamentu, nadně však každá měla znak dvou dlouhých, nízkých mečů, vzájemně zkřížených zcela jako bývá - ovšem daleko menší - znak navýrobcích míšenského porculánu. Popel obsahoval příměs drobných zbytků kůstek zvířecích, vjedné nádobě také několik bronzových hřebíčků sečtyřhrannou hlavičkou akousek plechu bronzového. Hned vedle byla mělká jáma svrstvou popela anádob, ale rozbitých, mezi nimiž nalezen kousek železný, patrně znějaké spony. Domnívám se, praví dr. Barvíř, žetu byly ukládány nejspíše jednou rodinou zbytky pohřebních hostin azároveň nějakých spálených drobností nebožtíkových vprvní době křesťanské jako dozvuk starších pohanských obyčejů pohřebních. Podobné staré jámy, vnichž byly nádoby spopelem vrstevnatě ukládány, nalezeny byly vChrudimi. Potud onálezu píše dr. Barvíř.

V dolejší části školní zahrady, podt. zv. starou školou, nalezl městský vodák p.Jan Thán popelnici, kterou daroval tehdejšímu řídícímu učiteli p.Em. Eškovi. Přikopání písku nastavbu sokolovny napozemku p.Albína Oulehle, proti Salaši, nalezli dělníci popelnici, tlakem půdy valně poškozenou. Ivtomto případě zneznalosti věci přišel nález nazmar, neboť střepy pohozeny dohromady písku. Přivšech nálezech tuto vyjmenovaných, ažnanález vzahradě p.A. Blažka, nebylo poruce odborníka, zajehož vedení byly by popelnice vyzvednuty amísto prohledáno, neobsahuje-li milodarů. Zdá sevšak, ževždy jednalo seohroby chudičké. Nálezy žárového hrobu vProstřední Lhotě (popelnice, spona, šálek, bronzový náramek, kroužek) uloženy jsou vZemském museu. Žárové hroby objeveny také veStarém Kníně, Libčicích, uDrevník aSlovan. Jest tedy patrno, žejiž vdávné době, jíž lidově pohanská seříká, byla krajina naše dosti zalidněna.

Knín podvládou kmenových knížat.

Letopisec Kosmas (+ 1125) počíná kroniku svoji pověstí ovůdci Čechovi, který stanul nacestě zBílého Chorvatska naŘípu anovou zemi zvolil zanovou vlast. Poté líčí další osazování jinými kmeny slovanskými, které dochovaly seažnajeho dobu, jako Netolici, Pšované aj. Podle toho zaujali Čechové střed země ažpodolní Vltavu aBerounku. Kesvé ochraně jednotlivé kmeny měly kmenové hrady, odnichž ipřijaly svá jména, např.Pšov, Děčín. Později ovšem měly hradů více. VX. století poKr. měl patřiti Knín knížatům zlickým, jejichž, kmenovým hradem byl hrad Zlič (= Kouřím?) Moc jejich sahala odKladska ažpoŠumavu; vdobě nezletilosti knížete sv.Václava patřil jim též hrad Osek uZbraslavě. (Horu Havlín pokládali historikové zahoru Osek, ukázalo sevšak, žeomylem; jest jí nynější hora Merštejn nadVšenory.) Zeživota sv.Václava víme, žesice pokořil knížete zlického Radslava, knížectví však jej nezbavil atímzískal si jeho úcty apřátelství. Již zaBoleslava I. téměř všecky kmenové státy (knížectví) připojeny kústřednímu knížectví pražskému ažnaSlavníkovce. Prof.dr. F. Schuster večlánku "České obchodování zaprvních Přemyslovců" (Naše Republika, roč. II., č.4, str.56) praví, žeBoleslav I. pokořil Zlicko asi posmrti císaře Jindřicha Ptáčníka (936?) apostoupil je spojenci Slavníkovi Libickému. Kosmas připříležitosti smrti Slavníka (+981), otce sv.Vojtěcha, popisuje hranice panství libického. Podle toho popisu patřilo území našeho kraje podmoc Slavníkovců, jichž jižní hranice měla pomezní hrady Chýnov, Doudleby, Netolice aodtud sahala krozhraní lesa, t. j. pohraničného hvozdu. Posmrti Slavníkově ujali sedědictví synové jeho Soběbor, Spytimír, Pobraslav (Dobroslav). Soběbor nejstarší bratr sv.Vojtěcha, dovolávaje seochrany císařovy asbližuje seskníž. polským, uvalil nasebe asvůj rod hněv velikého knížete pražského Boleslava II. Vršovci, plníce svůj krvavý slib, naden sv.Václava r. 995přepadli aspálili Libici apozůstalé členy rodiny vkostele pobili ažnaSoběbora, jenž dlel vcizině. Týž později žil vPolsku ar. 1003vrátil sesBoleslavem Chrabrým doČech, ale přivypuzení polského vojska padl vPraze dne 4.září 1004.NadVršovci nevyřčeno právo trestající, jim připadla Libice apřízeň knížecí. Tímdostává sepatrně iKnínsko domoci rodu Vršovců (viz L. Kopáček: Památník okresu dobříšského).

Vzhledem ktomu, žeJílovsko (a tedy iKnínsko), jak uvažuje dr. J. Barvíř (Vlt. Proudy, roč. IX., č.2., str.3.) náleželo doknížectví Slavníkova, jest zajistě pozoruhodna zpráva vKanapariově latinsky psaném životopise sv.Vojtěcha, vydaném Jos. Emlerem (Prameny dějin Českých, I. str.235), žeSlavník byl mezi všemi obyvateli oné země zlatem astříbrem nejbohatší. Bohatství jeho stříbrem pocházelo zřejmě zokolí tehdejšího města Malína, tedy odpozdější Kutné Hory, poněvadž vMalíně byla v10.století mincovna nastříbrné peníze, zlato pak pocházelo dle poměrů zajistě aspoň hlavním dílem zokolí Jílového (a tudíž iKnína). Ztoho by vysvítalo tedy nejstarší písemné - byt nepřímé - svědectví orozsáhlejším těžení zlata naJílovsku (i Knínsku) , podle dohadu alespoň rýžováním. Kanaparius žil ovíce než 100let dříve než Kosmas. Byl římským klášterním druhem biskupa Vojtěcha, znal také jeho aprůvodce Radima, měl tudíž přímou zprávu otom, jak naší předkové nazývali svoji zemi.

Píše pak: "Jest krajina vúzemích Germánie, bohatá jměním, velmi mocná zbraněmi aodvážnými muži, kterou obyvatelé nazývají Slavonií". Jen některé rukopisy mají psána Boemií aBohemií. Zpráva Kanapariova jest velmi památná ahodna povšimnutí. Mohla by setýkati celých nynějších Čech, neboť jméno Slavonie značí území Slovanů podobně, jako nazápadu Čech území Chebska sokolím bylo nazýváno regio Slavorum = kraj Slovanů, Slovansko. Poněvadž však Kosmas - arci také latinsky - nazývá Boemií výslovně knížectví Přemyslovců, je zřejmo, žekníž. Slavníkovo sami obyvatelé jeho nazývali Slavonií. Také stímto názvem srovnává senemálo ijméno Slavníkovo, sotva zcela nahodile.

Vršovce ovšem stihl osud Slavníkovců ajako poslední kmenová knížata vyvražděni byli narozkaz knížete Svatopluka veVraclavi anaLibici r. 1108.Tímukončeno úplně sloučení kmenových knížectví.

V blízkosti Knína jest osada Kobylníky. Její jméno nám připomíná obyčej, jaký býval vprvých dobách knížecích, žetotiž lidé zblízkých osad musili knížeti naurčitých místech koně ostříhati apásti zpovinnosti voborách (v kobylicích). Většina jmen místních našeho okolí jsou tvořena patronymicky, t. j. podle zakladatele, např.Sudovice odZhuda (původně Zhudovice), Dražetice odDrah, Hraštice odHrach, Smilovice odSmil, Borotice odBoruta, ČímodČam apod. Příslušníci rodu jmenovali sepak Hraštici, Zhudovci at. d. Koncové "ci" veXIII. stol. přešlo vdnešní "ce". Nepravilo se, kde je která ves, ale kde sedí který rod. Také pokud setýče typu osad, patří většina sousedních obcí knejstaršímu typu okrouhlému (návsí okrouhlou, uprostřed rybníček prodrůbež), méně typu podélnému, např.Kozohory (při potocích, údolích, cestách).

Době křesťanské patří místní nález zr. 1892, oněmž zmiňuje seM. Buchtelová vČasopise spolku přátel starožitností (roč. XIII. - 1905, str.106až107) adr. J. Barvíř veVlt. Proudech (roč. IX. č.6.). Toho roku totiž byla vN. K. nalezena soška Kristova, jevící znaky románského umění. Pisatelka poznamenává, žepodobné sošky byly dříve mylně považovány zapohanské bůžky.

O této sošce je velmi zajímavý názor autorčin, jak praví dr. J. Barvíř, žeornamentace její připomíná motivy nordické, tedy úsudek, jaký činí senapř.ošperku zHiddensöe. Proč právě také ažvnaší zemi měly sejeviti nordické motivy ornamentů? Jest to pouhá nahodilá shoda názorů - obojí předměty jsou totiž zcela různé - či jeví sezde náhodná stopa rázu staroslovanského umění? (Ostrov Hiddensöe dor. 1308souvisel sostrovem Rujanou vBaltickém moři. Toho roku byl příbojem mořským oddělen. NaRujaně byl chrám slovanský Svantovitův, jemuž Slované odváděli náboženské poplatky).

Pokud setýče rázu krajiny nasklonku předhistorické doby, rozkládaly setu mnohé pralesy; známo jest, žeivdobě historické byly tu hluboké lesy, které byly částí lesa zvaného "lovčí". Patřily kekrálovskému lovčovství kamýckému. Hranicí tohoto "lovčího lesa" byla zhruba polevé straně Kocába, popravé straně Vltava ažnaMalčany. Dnešní revíry višňovský, placký, kurcbašský, borotický at. d. jsou jen nepatrnými jeho zbytky. Tohoto lesa zčásti užili knížata akrálové pronadání církevní (klášteru naOstrově uDavle, založenému roku 999, řádu křižovnickému sčervenou hvězdou, klášteru zbraslavskému aemauzskému), zčásti provysazení nových dědin akodměnám ivýsluhám jednotlivým rodům. Nalovčovském hradě Kamýku nadVltavou (Vrškamýk) sídlíval královský úředník, jenž veprospěch královských důchodů vybíral clo zplavby vltavské. Manové tohoto hradu musili vykonávati nahradě službu sesamostřílem. Úřad lovčovský zastaven byl r. 1325Heřmanu zMiličína, potomku starožitného rodu, jehož původištěm jest město Miličín uMladé Vožice. Provázel krále Jana navšech jeho dobrodružných výpravách, bojuje přiněm vpamátné bitvě uMühldorfu (vlastně Ampfingu) r. 1322vden sv.Václava, kde král Jan, jsa spojencem Ludvíka Bavorského, porazil protikrále Bedřicha Sličného Rakouského akdež Heřman tak udatně sepotýkal, že"dvě dlouhé ulice mrtvol posobě zanechal." Král vnáhradu zanáklady nazbrojnoše odměnil jej dne 23.října 1322zápisem vsí Křepenic aZvírotic uSedlčan adne 19.května 1325zastavil mu korunní lovčovský úřad kamýcký slesy avesnicemi: Herměšice (Hříměždice), Maliszene (Malčany), Veliká (Velká), Tybity (Hbity), Zduchovice, Druhlice, Ubunicze (Úběnice), Vescí (Vesce), Bidszieze (Byčice) semlýnem nadpotokem Lesnicí, vše čítaje ve374kopách č.gr., kčemuž Heřman co dar zlásky přirazil si 126kop spodmínkou, žepřísluší mu zboží toho užívati dědičně, pokud by jemu nebo dědicům jeho král 500kop hotově nezaplatil.

Roku 1325poslán jest Heřman králem sdůležitým vzkazem krytířskému řádu německému doPrus, odkud vrátiv se, brzy zemřel. Dědicové postoupili prodluhy Kamýk spříslušenstvím za500kop ujci svému Petru Rožmberkovi, což stvrzeno jest listinou krále Jana, vydanou vLucemburku dne 27.února 1326, odkteréžto doby držel Petr zRožmberka lovčovství kamýcké zástavně, kteréžto milost propůjčena mu byla promnohé služby, jež králi prokázal atéž proto, žejsa dlouho nejvyšším komorníkem, nazemské idvorské potřeby drahně peněz byl půjčoval; ktomu připsáno mu izboží zbirožské amnohé zlaté doly vČechách (viz, části historické).

Syn Heřmanův, Heřman mladší, dal sezatím naskutky rytířské. Roku 1338ujel skrálem Janem dociziny apadl dne 28.srpna 1346sním aspříbuzným svým Jindřichem zRožmberka, nejstarším synem Petrovým. Heřman přímých potomků nezanechal. Oba druzi skrálem pohřbeni vLucemburku, kdež, král Karel I. založil jim pomník, znaky padlých hrdinů jej zdobiv.

Aby Kamýk nepřipadl králi odúmrtím, prodal jej Heřman II. předsvým odjezdem dociziny Petru zRožmberka, sestře svojí Kateřině Rousové zLitic pořídil odkaz 600kop. č.gr. Předr. 1341byl hrad Kamýk sKrásnou Horou ajinými statky králem Janem vyplacen penězi odPetra vypůjčenými, avšak znovu dne 3.října 1341Petrovi přímo zastaven.

Po Petrovi, jenž zemřel 13.října 1347, dědili jeho synové Petr, Jodok, Jan aOldřich. (L. Kopáček: Památník okresu dobříšského).

Kavčice.

Částí tohoto lovčovského kamýckého lesa byl les zvaný vlatinských listinách r. 1335Capczyez, později Kapczyez, tedy Kapčice. Jméno to zní poněkud neobvykle aznělo jistě Kavčice. Zbytky okrsku tohoto lesa jsou poloha Kavčice neb vKavčicích, sesamotou Kavčice zvanou (na mapách chybně zaznamenáno Kravčice). Les Kavčice prostíral senaúzemí nynějších obcí Lhoty Prostřední aZáborné, itaké dále.

Bohatý knínský měšťan, důlní podnikatel azakladatel obou Lhot, Kuncman Hochinstollen, vyrubal předr. 1335vtomto lese korunního hájenství kamýckého nějaký díl křovin astromoví; nejspíše tedy chystal setam dolovati nazlato, což podle známek někdejšího dolování mohlo býti zejména naSpěhlíku, vokrsku pozdější Záborné Lhoty akromě toho časem inaSpěhlíku uSmilovic, neboť ještě vletech třicátých 19.století dle Krolmusa jevily seznámky někdejších prací pozlatě naSpehlíkách naprostoře 200korců (Zíbrt: Český Lid, XVII., 1907, str.98., dr. Jindřich Barvíř, Vlt. Proudy, roč. X. č.8).

Zbudováním mocného hradu Karlštejna zanikl starodávný lovčovský úřad kamýcký abývalé příslušenství hradu Kamýka rozděleno komorou královskou: část připadla keKarlštejnu, část kezřízenému lovčovství dobříšskému. Popravu amanské věci řídil vnově zřízeném kraji Podbrdském purkrabí karlštejnský adobříšský lovčovský úřad r. 1370spojen skrálovským purkrabstvím naDobříši (L. Kopáček: Paměti obce Čími, Moráně aMalčan, strana 7-10).

Lovčí hrádek.

Od nejdávnějších dob napokraji lesa knížecího stával lovčí hrádek, kolem něhož patrně vznikla původní osada Knín. Hrádek určen proobčasný pobyt vladaře. Zadalšího pobytu dlela tu ním celá knížecí neb královská družina, jak patrno bude zčásti historické. Je ovšem otázkou, kde tento lovecký hrádek či tvrz stával. Místní kronikář A. Černý bere vúvahu Bělohrad, Hrádek, Salaš. Bělohradem jmenuje lid městskou část spřilehlým návrším přisilnici sudovické. Hrádkem je nazýván nynější hostinec naTylově náměstí, přivtoku Sudovického potoka doKocáby. OSalaši stala sejiž zmínka. Jen zpolohy míst, případně zmístních nálezů dalo by seusuzovati, kde stával tento původní, knížecí, lovčí hrádek. Všechny okolnosti shodují sevtom, ženynější dvůr azámek křižovnický veStarém Kníně zaujal místo starobylého hrádku. Jsou tu dodnes patrny umělé, dohran vyrovnané, vysoké náspy sesrovnanými příkopy. Bělohradem mohlo snad býti obranné hradiště nazpůsob blízké Přeslánky. Svědčilo by otom jednak jméno samo, jednak jméno přilehlého návrší (Hůrka, kdež soblibou slovanští předkové své strážce si stavěli (L. Horák - Příruční dějiny, nákladem Dědictví Komenského, I. díl) akde též přiorání jakési zbytky základního zdiva senacházejí. Pojmenování naHrádku, nyní hostinec podjmenovaným návrším, bylo by snad poslední matnou vzpomínkou natakovéto starodávné hradisko. Podle zmíněné již listiny, nalezené r. 1863vradnici, pocházející zdoby císaře Josefa II., byla prý osada Knín založena horníky, kteří sezde usadili začasů knížete Nezamysla. Dozvěděli prý seproroctví kněžny Libuše: "Hojnost zlata vydávati budú vrchy podchvojnovým lesem." Sem odSlovan přišedše, osadu tu založili azlato pávovali. (A. Černý - Paměti N. K.).

Václav Hájek zLibočan praví vesvé nevěrohodné kronice kroku 870: "Obrátil seNeklan sesvým lidem doknížectví pražského apřijel ažnasvůj hrad řečený Stochov atu spatřiv, žejest hanebně vypálený někdy odLučanů arozbořený, rozkázal jej znovu postaviti. Aodtud obrátil senaVyšehrad atu jest odsvých vladyk vděčně amilostivě přivítán akovkopové neb horníci veliké dary zlaté jemu přinesli, neb toho času velikou hojnost zlata astříbra česká země zsebe vydávala. Aměli jeho lidé jako beznedostatku, neb mnohem více lidé chleba než zlata žádostivi byli. Vkrajinách poledních, hlavně okolo Krámů aLojice veliké kusy zlata lámajíce, knížeti naVyšehrad darem přinášeli."

Na hojnost zlata vPovltaví poukazuje setaké vrukopise královédvorském. Jsou to slova, jimiž začíná Libušin soud:

Aj, Vltavo, če mutiši vodu?

Če mutiši vodu striebropěnu?

Za tě-li ata rozvlašaje buria,

Oplakavši glavy gor zelených,

Vyplakavši zlatopěsku glinu?

Příčinou založení osady N. K. bylo jistě zlato hojně sezde vyskytující vpísku říčním, kamž sedostalo zpovrchních zlatonosných hornin odplavením, kdyžsetisíciletým rozkladem znich uvolnilo, jednak skutečné dolování či dobývání zlata zezlatonosných couků vhloubkách zemských uložených. Pevné osídlování takovýchto míst stávalo sevbasi rýžovnické, t. j. vkolonizačním období, které předcházelo vkolanizační období sklářské ahospodářské (10. a11.století).

Stopy poobojím způsobu získávání zlata jsou tu hojné. Zlatonosný náplav poskytovala naše Kocába. Místní pojmenování "Na rejži" uProstřední Lhoty svědčí orýžování či jílování zlata vtěchto místech. Známky starého rýžování nacházíme též, uSvatojanských proudů, uŠtěchovic, Nalžovic, Sedlčan, Kosovy Hory, Čeliny, Bytízu, Horní Líšnice, Tochovic, Kamýka, Županovic, Zduchovic, Cholína, Podháje, upotoka Mastníka, přiBrzině a. j. Ti, kdož sezabývali takovouto prací, jmenovali sejílovci. Hrabě Kašpar zeŠternberka tvrdí, žeslovo jílovati je původnější než rýžovati, kteréhož, teprve užil Hájek zLibočan. Slovo rýžovati má původ veslově ryzí kov, ačkoliv Němci tvrdí, žepůvod má vjejich "Rösche". Podle staré listiny zeXVIII. stol., jejíž obsah vystižen je v"Umrisse einer Geschichte der böhm. Bergwerke von Grafen Caspar Sternberg", nalézáme významy jílovati ajílovci: Aurifossores, qui Gouci dic*ntur et aurum de terra glouant sen decutiunt - (kovkopové, kteří jílovci sejmenují azlato přímo zezemě jílují či dobývají). Vstarých slovnících, počínaje "mater verborum", nazývá se"gjlvona glarsa", toliko co tryz (A. Imler - Zlato vPovltaví) .

Patrné stopy rýžování připotoku Kocábě spatřiti možno odStarého Knína ažkLurdům umlýna Sirotkova, kde krabatý břeh, zvláště pravý, připomíná hromady jalového štěrku nabřezích zlatonosné Otavy. Kutání pak vKníně provozováno bylo vnejrozsáhlejší míře, jak otom svědčí zasypané inezasypané jámy, překopy, haldy jalového štěrku, štoly (tyto vsamotném středu města), zvláště vChvojné, uSudovic, Krámů, Kozor, Libčic, Borotic, naZlatém vrchu uMníšku, Líšnice, Bratřínova, Zahořan, připotoku směrem kČisovicům, uDobříše, Jílovišť aj. v.

K posouzení starobylosti těžby zlata vmístě samého Knína svědčí ta okolnost, žestaré štoly nalézáme vsamém středu města, ato odkašny nanáměstí, poddvorem hostince uMikulášků (č. p.5) aodtud dále podokresní silnicí (Žižkova ulice) kdomu pana Václava Filipovského. Pan Filipovský stavěl vroce 1925stodolu apřikopání základů náhodou otevřel starou štolu avhodně přistavbě použil kamenného dveřního ostění, veštole nalezeného. Pan Nevařil, majitel hostince uMikulášků, upozornil mne, žechlévskou močůvku podlouhá léta nevyváželi, což stalo sejim nápadné, ažpřišli nato, žestahovala sedostaré štoly. Předdomem paní A. Maškové (čp. 4) předlety probořila sečást této štoly. Napotůčku majitelka domku pí. A. Pečená používá zasklep části štoly, vedoucí podHůrka.

Také pojmenování osady Krámů, praví dr. J. Barvíř, založené nedaleko N. Knína, jest nepochybně původu hornického, značíc - jak bývalo tu atam ijinde - místo, kde původně byly krámy prohorníky. Nejstarší zachovaný písemný záznam ovesnici Krámech jest zr. 1304, kdy král Václav II. daroval ji klášteru zbraslavskému, ale nečiní sevzápise žádná zmínka ohorách, proto tenkrát již hlavní doba tamního rozkvětu těžení zlata úplně minula, což je zajímavou známkou iproposouzení starobylosti těžby zlata vcelém okrsku novoknínském. Rok 870je ovšem vybájen Hájkem samým, leč je patrno, žeměl přece nějaký písemný záznam ostarobylosti aněkdejší vydatnosti zlatonosného naleziska uKrámů poruce, neboť dle určení "v krajinách poledních" neznal sám polohy Krámů ajméno Logice (Lojice) je patrně chybně čtené Lodice, kde na"horách Lodických", nevelmi daleko odKrámů vokrsku Psích hor, bývaly také staré, významné doly nazlato.

Jméno knín dovozuje seodstaročeského kmene "kn" (kně, kni, odtud povstala substantiva kněně, knění, kníni, t. j. kněhyně, žena, kněžice, kněze, knížete, kněžna, kněžka (viz Jungmannův slovník: Dievky Vlastu zaknieni vzechu). Značilo by tedy Knín místo, kde kněžky konaly své oběti. Od"knini", t. j. kněžek, přenesením významu pojmenovány chaty blízko obětiště postavené. Odtéhož kmene "kn" (kněkni) povstala ijiná jména místní, např.Kninice, Knivice, Kniničky, Kňovičky ap.(Čeněk Habart: Sedlčansko) Prof.dr. Aug. Sedláček však praví, žekvysvětlení jména Knín musili bychom sáhnouti daleko dostaroslovanského jazyka.

Jménem tímto označena osada původní, ale během doby vznikala naseverní straně, blíže khorám, nová osada hornická aztéto pak samostatný městys Knín; narozlišení odosady původní přijato jméno Nový Knín, úředně však tohoto jména prvně je užito vesmlouvě měšťanů knínských sVratislavem zMitrovic naStarém Kníně opřisluhování staroknínského kněze vkostele sv.Mikuláše. Kdy tato hornická osada povýšena naměstys, není nikde zaznamenáno. Dr. J. Barvíř (Vlt. Proudy, roč. X., str.3.) domnívá se, žesetak stalo nepochybně ažněkdy poroce 1143, neboť jmenovaný městys zůstal vobvodu fary staroknínské ateprve roku 1143vyšlo nařízení ostanovení hranic jednotlivých farností. Poněvadž však N. K. má náměstí mnohem širší nežli ulice adle možnosti půdy čtyřhranné, jest pravděpodobno, žebyl zřízen třeba ažvestoletí 13., vekterém města zakládaná měla ponejvíce náměstí široká ačtyrhranná.

Podobným jménem Knín (lidově Kmín, jak též okolní lid Knín jmenuje) slove ves uTýna n. Vlt., vrch uPolice n. Metují aměsto vDalmácii.

Doba historická.

I.

Zlatonosný okrsek knínský.

V předcházející stati pojednáno bylo otom, žeNový Knín vznikl jako osada horní. Zlatonosný okrsek knínský byl velmi rozsáhlý apojednání oněm uveřejnil dr. Jindřich Barvíř včetných vědeckých pracích ačláncích, otištěných hlavně veVltavských Proudech, jak již vpředmluvě bylo vzpomenuto. Dookrsku knínského patřily zlaté doly uBratřínova aZahořan, které byly vplném rozkvětu hlavně ve14.stol. azastaveny byly r. 1337králem Janem Lucemburským Petru zRožmberka. Také vjihozápadním ajižním okrsku obce Slap bylo pracováno pozlatě naněkolika místech, jak píše dr. Barvíř r. 1897večlánku "O zlatonosných pracích uVltavy již. odJílové" ar. 1894vpopise krajiny knínské.

V. Kolmus praví vesvém "Slovníku obyčejů apověstí lidu českého" (Č. Č. M. Lid XVII. - 1907, str.98) : "Zlato sedobývalo vluhu Koňského vrchu naKnínsku avpotoku sevypíralo avhoře Koňské dobývalo. Zde je naprostranství na500korců výsevu anadruhých horách naSpehlíkách prostranství na200korců avHořici na150korců, naSmochotnici, vRejži, naBukově aj. v. Natěchto místech samé rejže, jámy, dolíky, díry zlaté senalézají". Koňskou horou rozumí sečást bývalých Psích hor. Jméno Psích hor sejiž zapomnělo, ale jejich místo dá seurčiti. VPalackého Archivu Českém, díl II. (1842, str.457) je zaznamenáno podle zápisu zroku 1451: Zakrále Václava (IV.) dána byla hora Psí zaKnínem sřekou Vltavou, spotokem isjejím příslušenstvím namanství aslužbu kDobříši. Aug. Sedláček vespise svém Směska starých jmen, jak nazývaly sevČechách řeky, potoky, hory alesy (v Praze 1920, Rozpravy Čes. Ak. I. tř. č.60) uveřejnil nastr.164následující zápisy: Psí hora uKobylník - 1416- svobody kePsí hoře srobotami vStejské (Sejcké) aProstřední Lhotě; 1548: keSmilovicům kus Vltavy blízko khorám Psím prostruhy jalové; kdež sú vedli vodu namlýnce, kdyžsekaňkové zlato puchovalo amlelo (Desky zemské 47C 19) - 1600: lesy zaměstem Knínem, řečené Psí hory, dvůr kmetcí pustý podtýmiž horami nabřehu Vltavy ležící (Archiv. gub.) - 1602: cesta odKobylník keSpěhlíku aPsím horám (Desky zem. 176M 8-10).

Kobylníky jsou blízko Vltavy, vých. j. vých. odProstřední Lhoty. Spehlíky, správněji Spěhlík, slula poloha uProstřední Lhoty, blízko myslivny, vetrati "na korouhvích." Vjosefínském katastru zr. 1787nalézá setento popis: Položení "na korouhvích", běžící vpravo odpanských stodol (Prostř. Lhoty) vedle průhonu kMokrsku, zpátky vlevo okolo panského lesa Hory, myslivce aluk vedle rybníka Rákosníka ažkevsi. Tu bylo pole naSpěhlíku - též veSpělíku (užíval též myslivec), les březový aborový nadmyslivcem veSpělíku. Také nedaleko odtud vkatastru obce Smilovic, vetrati chlumské, jmenováno je r. 1787pole naSpělíku "pro skalnatou půdu ve3letech seseje." Luh Koňského vrchu je údolí přicestě odProstř. Lhoty keKobylníkům, kde býval les "v lužích." Okoňském údolí zachovává sepověst, žezde stával zastarodávna zlatý kůň (srovnej Ludv. Kopáček - Památník okresu Dobříšského 1898, str.159), což arci je upomínkou naněkdejší těžbu zlata té krajiny.

V Rejži slove dosud poloha uProstřední Lhoty. NaPsích horách dobývalo sezlato původně dávno předválkami husitskými. Nanich býval důl Lodice zvaný aokolí tohoto dolu bylo zváno horami Lodickými: (Dr. J. Barvíř - Vltavské Proudy, roč. V. č.l.).

Ku sledování čar - arci přetržitých - kterými zlatonosnost pokračuje zhloubky vsevernějším okolí N. Knína, dodává dr. Barvíř, žejedním zdůležitých nalezisk zlata bývalo okolí vesnice Klínce, vjejímž území byla části lesa r. 1345Jakobem, rychtářem zeZlatník uJílového, založena osada Lešnice, nyní Líšnice zvaná. (Ferd. Tadra: Listy kláštera Zbraslavského, 1904, str.5O). Uklínce (latinsky psáno Glincz) připomíná sekopanin pozlatě (aurifodinae) r. 1319(Emler: Regesta III., 1890, str.267) azr. 1323je zpráva, žedesátky znich přicházely dříve klášteru Ostrovskému kekostelu sv.Kiliána, poroce pak tom klášteru Zbraslavskému, ar. 1345Kateřina zKlínce měla nanějaký čas propůjčku "sbírati zlato" naúzemí nyní líšnickém (Tadra, Listy atd. st. 22a50). Proto Klíncem rozumí setéž osada latinsky psaná Lincz, ukteré zaJana Lucemburského podnikali práci dva měšťané kutnohorští sespolunákladníky, nepochybně již nastarším opuštěném díle vestráni, kde nadole zřídili koňský výtah, kdolu šla oddolejška štola, zanešená isesvětlíky; chtějíce dílo vyčistiti aobnoviti, vyžádali si někdy vletech 1336-45 novou propůjčku (Tadra: Summa Gerhardi, 1882, str.47). Roku 1898upozornil mlynář novoknínský p.Karel Aixner že"v Peklích" uKlínce je štola skálou ražená apoblíže vlese žejsou jámy hluboké. Pravděpodobně inadSpáleným mlýnem bylo místem hornicky pracováno. Severovýchodně odLíšnice seznal dr. Barvíř stopy žíly křemitého porfyru směru SSV, zvláštní pak pozornosti zasluhuje západní okolí vesnice kolem lesa Kolnice. Tam bývaly nejen staré kopaniny, nýbrž ihornické boudy, neboť četná pole aněkteré palouky, též jedna porostlina ještě vkatastru josefínském zr. 1787, slovou vstadlích, podobně jako uvsi Krámů bylo nasevernější části vrchu Nevady čili Zlaté hory přihranicích novodvorských avelkolečických, nebo uDobříše, jižně odměsta. Západní okolí líšnické souviselo by spíše smístem výskytu zlata uMníšku. Bude však také prohlédnouti podrobněji okolí Číšovic severní, kde "na dolnici" bývaly podle katastru josefínského jámy skamením ajiž název místa upomíná snad naněkdejší dolování; také pak okolí severovýchodní směrem kBojovu vetrati "nad stupníkem" (bývaly jámy akopce) a"v kopaninách" (byly četné jámy akopce), ovšem ipřilehlé okolí Bojova samého, kde nemálo bylo rýžováno pozlatě. Dr. Barvíř zjistil tu zbytky rýžovisk vBojově samém, pak devět skupin kopečků rýžovnických mezi Bojovem aSpáleným mlýnem, katastr josefínský zaznamenává četné jámy akopce vevsi Bojově, jámy akopce vpoloze "u porostlin" ačetné jámy vpoloze Švandrlice uBojova, obojí nadlevým břehem potoka. Jihozápadně odČisovic uRymaně ajiž. vpoloze "na hrbech", vokolí Zahořan přihranicích novovesských kopaniny aj. z. ku Pleši jamky (Pleš, star. důl nálezný pozlatě seštolou jmenuje ser. 1560vestaré hor. knize knín.), zvláště pak bývaly četné jamky "u hrastky" přirozhraní obcí Zahoří, Čisovic, aSenečnice, vúzemí obce Senečnice kopaniny, jámy astrouhy poblíže hraníc novovesských avelkolečických. To vtéto krajině nebývaly vždy kopaniny, nýbrž většinou práce hornické, byt zčásti třeba jen hledací nebo kúčelům sbírání materiálu krýžování.

U Lečic bývalo dílo pozlatě dle staré horní knihy knínské "mezi leczicy", t. j. mezi oběma Lečicemi "nad rybníkem uchobota napana opatově zboží Zbraslavského", kde r. 1539propůjčeny byly "dvě štole aty štoly mají jméno jedna Chobot adruhá funkrub." Rybník jmenovaný býval rozsáhlý abyl založen r. 1416klášterem zbraslavským napotoku "Chocavě" napozemcích dílem malo-, dílem velkolečických (Tadra: Listy at. d., str.227a231). Ostatně zbývá uMalé Lečice zkoumati vetrati naLinduškách přihranicích obcí Senečnice aVelké Lečice místo "na havířce", snad i"na srnčí" a"na Hdivě." Vkatastru Velké Lečice slulo pole jedno vpoloze "za Kocábou" mezi hranicemi krámskými anovoknínskými "v Krámích", snad tu byly krámce proněkdejší okolní aspoň rýžovníky, ne-li horníky, neboť analogické názvy zachovaly sepoblíže míst starého dolování: blízko zde (nyní vesnice) Krámy, Chramiště (Kramiště) uKnína (nyní též obec), název polohy "na krámcích" uKrásné Hory, polohy "Kramšice" uLišnice, jz. odKamýku, památku takových krámů umíst nejstaršího dolování blízko Kutné Hory zachovala jistě ijména dolů tamních Staré aMladé Krámy.

Na Dobříšsku zjistila slečna Olga Barvířová stopy kutání naúpatí Královské Stolice, jihozáp. odvrcholu. Podblízkým rybníčkem zdají sebýti stopy podávném zakládání štoly. Možná, žetu bylo staré dílo pozlatě, roku 1543jmenované “důl funkrub zaKytínskú stezkú nakrálovství napřide (přídě) sštolú ktémuž dolu." Menší práce horní patrny jsou naDobříšsku "u sv.Trojice," "Copouchu" neb "Capouchu", "u lípy", uVoznice "na kutiskách”. Toto poslední jméno snad upomíná nanález adalší hledání zlata napanství dobříšském zr. 1573, očemž jest zápis varchivu bývalé mincovny pražské, jak úředník této mincovny Hans Harder byl vyslán ku prohlídce místa napanství dobříšském, "kde bylo nalezeno zlato", odcestoval tam dne 13.července azůstal do15.července, přitom pak dva horníci šurfovali cestu totiž konal naMníšek.

Nehledí-li senasměry žilování, čáry zlatonosnosti vsevernějším okolí knínském vbřidlicích aporfyrech mají směr celkem asi SSV. Najihu vyznačen jest zlatonosností pruh žuly, jdoucí - napovrchu arci velmi přetržitě - zokolí Krásné Hory, jak známo, podobným směrem.

O zlatonosnosti hor krámských máme zprávy skoro jen povšechného rázu, neboť doba hlavní těžby tamní jest vzdálena. Jinak jest uzlatonosného naleziska poblíže dvora Slap, objeveného teprve asi r. 1339.Tam již, napočátku očekávali vbrzkém čase výtěžek urbury královské na500kop grošů českých (Emler, Regesta, IV., str.266), což bylo nazlatě asi 15hřiven zlata, aponěvadž urbura činila osminu vytěženého zlata, očekával seuSlap vblízkém čase výtěžek přes30kg ryzího zlata - tehdejší nejprimitivnější methodou. UKrámů mohlo sezachovati jen vědectví aznámky dle rozsáhlosti starých prací adle tradice, zejména však dle ukázek vezbytcích žíloviny nahaldách nebo vjamách dolů samých nalézaných.

Okrsek bývalých zlatých hor krámských činí odvsi Krámů souvislou, přes200metrů dlouhou dvojitou řadu starých dolů, založených podle dvou rovnoběžných žil diabasovité horniny, znichž každá zdá semíti úklon skoro svislý. Vbývalých haldách bylo vůbec jen kamení této horniny. Mezi oběma žilami jest na30kroků široký výlom vebřidlici, téměř stejné délky, hluboký donedávna asi 10m. Hořeji, asi 200metrů odtéto dvojité řady dále kssv. byl také jeden větší důl, náležející zřejmě dotéhož pásma, přilevé pak straně potůčku, odNových Dvorců tekoucího, byla značně dlouhá, hlavně asi jen povrchní kopanina pozlatě. Nadruhou stranu kjjz. dá sepak jmenovaná diabasovitá hornina sledovati aždookolí Sudovic, tedy zokolí nejhořejšího dolu uKrámů celkovou délkou přes2km; ataké vjjz. pokračování jejím byly naní kromě drobnějších kopanin založeny idoly pozlatonosné žílovině nadvou místech: sv.odvrcholu Chvojné skupina 3dolů avýchodně odChvojné 1důl. Hornina diabasovitá má dle názoru dr. Barvíře charakter lamprofysický avýskyt zlatonosného žilování jest analogický neb příbuzný jako uLibčic, vBorotickém lese, uMilešova apod. Stejně iuPříbramě diabasovité horniny provázeny jsou stříbronosnými žilami. Sama diabasovitá hornina naleziska krámského jest také poněkud zlatonosná. Prof.dr. Barvíř vybral vzorek souvislé pevné horniny mimo oblast žilování, kyzu úplně prostý adal jej analysovati r. 1897veFreiburce nazlato. Bylo shledáno, žeobsahuje málo zlata, ale přece 0,4 g zlata natunu horniny. Ostatně bylo kdysi hornicky pracováno ipřisamém západním kraji vesnice Krámů audržela seotom kutání ijakási tradice zvláštní domácí pověsti, itaké název pozemkové trati položené "ve štolách." Trať tato podle popisu vkatastru josefínském "jde odvesnice mezi hořejší adolejší Velkolečickou cestou akVelkolečickým hranicům"; tu bylo pole podstrání "u štoly", louka pode vsí "nad štolou" alouka "na dolíkách". (Dr. Jindř. Barvíř: Vlt. Proudy l. července 1928, 21.října 1925, č.12.Tolik uvádím kposouzení rozsahu zlatonosného okrsku novoknínského podle zpráv dr. J. Barvíře).

Knín sídlem župy.

K roku 1218klade sem zmíněný již domácí historik A. Černý sídlo župy apodotýká, žemístní pojmenování "na Bělohradě" má určitý vztah kžupnímu hradu. Vesvém tvrzení oexistenci župy knínské odvolává senaPalackého "Dějiny" at. d. I. díl, str.395, kdež uvedeno: Vekvaternech XV. dosavadních desk dvorských král Čes. hned napočátku odr. 1410stojí přehled šech krajů českých, arciže jen sohledem zvláštním nazřízení statků manských: Tabella provinciarum VI.: Wltaviensis et Kamycensis - Dantur in Gilowy, Kamyk, Knin, Pulcrum Montem, etiam aliquae ni Wozicz. Zuvedeného vysvítá, žejedná seoneporozumění avtěchto místech prohlašována byla jen odúmrtí, jak seještě stane zmínka.

Pokud určitě známo, patřil Knín kžupě zaosečské, zvané tak podle župního hradu Oseka, blíže Zbraslavě. Opoloze Kosmova vrchu ahradu Oseka, jv. odVšenor, v. odČertova (vrytého kamene) projednal F. Tadra (Č. Č. M. 1902, str.284anásl.), korr. F. Vacek (Method. 1904) aV. Tille (Č. Č. H. 1915); Augustin Sedláček vČ. Č. H. 1918souhlasí sTadrou, jenž jej lokalisuje naMerštán.

K župě zaosečské patřily sKnínem ještě blízké obce Kytín, Sudovice, Čím, Hraštice, kdežto Dobříš patřil již dožupy tetínské, Borotice dožupy kamýcké či vltavské. Župní hrad Kamýk připomíná sejíž r. 1186, vestol. XIII. byl župním hradem župy vltavské Zvíkov. Župní zřízení bylo Karlem I. r. 1352zrušeno azaměněno vezřízení krajské. Krajů bylo 12, Knín sokolím pojat dokraje podbrdského.

V dnešní době je však název župa předmětem sporů (viz Novotný: Č. D. II. - 497n.). ZBočkových podvrhů Palackým aJirečkem přenesen byl napojem, který mu podle nového bádání neodpovídá. A. V. Šembera vČ. Č. M. 1875, 1878dokazuje, žejméno župa vyskytuje seteprve ve12.stol. vevýznamu úřadu (ne kraje! - J. V. Novotný rovněž to tvrdí.) ato asi působením listů papežských podle vzoru charvatského. Výsledkem bádání prof.Aug. Sedláčka (O starém rozdělení Čech vkraje, 1921) je, ževšichni domácí dějepisci kromě Pekaře aHrubého neuhodili napravou věc. Krajem rozumělo se, co vyvíjelo sezúzemí kmenového aco měli jsme vČechách aždor. 1850, ibylo jich vČechách 12(Tomek aLippert soudili 40, Pekař 25-28) . Palacký správní rozdělení země české řešil vespojení srozdělením církevním. Určuje 46dekanátů - žup - ajim nadřaděné arcidekanáty - oukrají.

Totéž přijal iTomek. Prof.Pekař (O správním rozdělení Čech dopoloviny 1.stol.) dovozuje, žejméno "župa" není unás nikterak odůvodněno aktomu dodává L. Niederle (Stž. Slov. III. - 185), žeslovo toto je původu avarského, nezamítá možnost teritoriálních žup apříslušných knim županů unás předX. stol., ač ovšem ne vpotomním smyslu úředním. Župani vsousedství Čech objevují sejako správcové slovanských obcí, patrně větších F. Vacek (Sociální dějiny české - 1905) snejvětší podrobností probírá staročeské zřízení hradové, zněhož vzniklo potomní zřízení krajské. VXI. aXII. stol. vojenské zřízení hradové nabývalo znenáhla správního ahospodářského rázu zřízení krajského, ač tímpřirozeně význam hradů ajich okrsků voblasti jiných, předních klesal. Vpopředí stálo vČechách asi 12hradů atolikéž zemí nebo krajů, samosprávných to původně regimentů knížecích, spravovaných sborem předních úředníků - vedle popravce nebo župana hradního (popravce = poprávu), později zvaného kastelán.

Ve století XV. byl počet krajů rozšířen na14, podbrdský kraj byl r. 1714sloučen skrajem vltavským vjeden aKnín ocitl sevnově utvořeném kraji berounském, jehož krajský úřad odr. 1714-1791 sídlil vměstě Berouně, jež odtud zváno král. krajské město. Území celého okresu dobříšského přivtěleno kraji berounskému azůstalo vněm itehdy, kdyžr. 1751rozmnožen počet krajů na16.Roku 1791byl krajský úřad zBerouna přeložen doPrahy. Rozdělení toto trvalo aždor. 1849, kdy zrušeny patrimoniální úřady anastoupila nová státní správa. Hrdelní soud proBerounsko byl vnovoměstské radnici vPraze, krajský úřad naMalé Straně. Vměstech nepoddanských či svobodných byly úřady magistrátní. Královská města svobodná patřila podpravomoc králů, kterážto pravomoc vnašem případě vykonávána byla prostřednictvím nejvyššího královského mincmistra. Nadcelým soudnictvím, jak patrimoniálním tak magistrátním inadvšemi 19hrdelními (kriminálními) soudy vČechách stála přes3001et t. zv. apelace česká vPraze, která byla druhou stolicí soudní. Tyto úřady asoudy pominuly vroce 1849říšským zákonem zedne 7.září 1848apovstaly úřady nové. Místo pražského gubernia české místodržitelství, místo apelace vrchní zemský soud. Zaniklo 56magistrátních úřadů, mezi nimi ivNovém Kníně. Místo dosavadních 16krajů zřízeno jich roku 1850toliko 7, mezi nimi kraj pražský akněmu připojen kraj berounský. Roku 1853zřízeno opět l3 krajů, dále 15krajských soudů pra zločiny, 208okresních soudů. Kromě okresních soudů zavedeny úřady berní (na místě kontribučenských úřadů vrchnostenských) asídla těchto úřadů nazývána městy okresními, vnašem případě Dobříš.

Konec roboty byl počátkem okresů. Přestaly "rychty", knimž patřily osady jednoho panství, místo nich povstaly katastrální obce aztěch soudní okres bezohledu nahranici bývalého panství. Přitom novém rozdělení zavedeno naúzemí 7bývalých krajů 79krajských úřadů čili hejtmanství. Vprvých letech spojena politická správa sesoudnictvím. Roku 1854zrušeny podkrajské úřady avrámci 13krajů zřízeny c. k. míšené úřady. Pronaše město zůstává krajský úřad vPraze, míšený vDobříši. Vedl záležitosti politické isoudní, jimiž podléhal c. k. vyšetřujícímu okresnímu úřadu vPříbrami sokresy Příbram, Hořovice, Zbirov aspříbramským úřadem c. k. zemskému soudu vPraze. Avšak již r. 1868bylo spojení úřadů (moci politické asoudní) zrušeno, soudnictví odděleno odpolitické správy azřízeno 89okresních hejtmanství; zokresu příbramského adobříšského vzniklo okresní hejtmanství příbramské sesídlem vPříbrami. Dosavadní c. k. smíšené úřady přeměněny vokresní soudy, které trvají dosud. Zrušením magistrátu vymizel unás vKníně aovšem ivevšech městech úřad rychtářský. Téhož roku (1849) vydán nový obecní řád, podle něhož občané volili si obecní výbory, tyto obecní starosty (představené).

Roku 1864zřízen byl nazákladě říš. zák. zedne 5.března 1862úřad okresního zastupitelstva vDobříši, podjehož pravomoc přikázán obvod okresního soudu vDobříši. Popolitickém převratu r. 1918změněna pouze jména státních asamosprávných úřadů: místodržitelství vzemskou správu politickou, hejtmanství vokresní správu politickou, okresní zastupitelstva vokresní správní komise.

Podle ústavy Čsl. republiky zedne 29.února 1920rozdělena republika na23župy. Dobříšsko přiděleno župě pražské, která seoznačuje I. Leč zřízení župní nevešlo ani vživot azrušeno zákonem oreformě správy č.125zroku 1927arepublika rozdělena nazemě Českou, Moravskoslezskou aPodkarpatskoruskou. Jednotlivé země rozděleny naokresy včele sokresním úřadem namístě bývalých hejtmanství apráva zemí vedena zemským úřadem. Dne 1.prosince 1928nové zřízení vešlo vživot; okresní správní komise přestaly toho dne úřadovati adne 2.prosince téhož roku provedeny volby dookresních azemských zastupitelstev. Podle uvedeného zákona ocitl seKnín vokrese příbramském, leč snahy jeho nesou sekpřipojení kokresu Praha-Venkov, ježto vztahy místa nesou sevíce ku Praze, sníž má též výhodnější alevnější spojení.

Po stránce církevní patřil Knín kdekanátu podbrdskému, který byl částí archidekanátu pražského. Zaprvního arcibiskupa pražského Arnošta zPardubic kdekanátu podbrdskému patřily fary: Neumětely, Beroun, Lochovice, Pičina, Svaté Pole, Žebrák, Bezdědice, Cerhovice, Zdice, Řebříky, Knín, Skřípel, Řevnice, Počaply, Praskolesy, Jince, Hořovice, Mrtníky, Liteň, Všeradice, Borek, Tetín, Zbiroh, Tmaň, Velis, Mníšek, Kytín, Lhota Dlouhá. Podle dr. Krásla měl podbrdský dekanát zahranici řeku Vltavu odZbraslavě ažnadKamýk, odtud pak podle Milína mimo Rokycany pokračoval kMýtu anedosáhnuv řeky Mže bral sesměrem jejím ažkNižboru apřesřeku přešed směrem východním, opět keZbraslavi.

Roku 1379kněz Pavel zJanovic (Visitační zpráva tohoto arcikněze zr. 1389téhož archidiakonátu (opis univer. knihovny ivnár. museu) je zrcadlem mravního úpadku kněžstva tehdejší doby. Nachování kněžstva vyptával seavyšetřoval rychtáře jednotlivých obcí.), arcijáhen pražský, visitoval archidiakonát svůj. Zezápisků jeho vyjímám toliko seznam kostelů farních afiliálních, vjakém pořádku je navštívil vPodbrdsku, však vtakové rychlosti, zajeden den tři ažšest míst projel: Beroun, Počaply, Žebrák, Řebříky, Tmaň, Bezdědice, Mrtníky, Jince, Pičina, Lhota Bavorova, (Dlouhá), Svaté Pole, Knín, Lhota řečená vHrašticích, také Petrova, Mníšek, Kytín, Řevnice. Každé kněžské obročí tehdy bylo povinno platiti papežský desátek, vyměřený podle výnosu. Farář čili plebán knínský platil roku 1352zapololetí 60grošů, svatopolský 18, liteňský 18, řevnický 15, líšnický 4, jílovištský atrnovský jen 2, mníšecký 6, kytínský ahraštický zdesátku vypuštěni, ježto fary málo vynášely. Patrno tedy, žefara knínská zokolních byla nejvýnosnější. Fara azáduší měly tehdy jmění společné, spravoval je farář poddozorem biskupovým. Okostele vNovém Kníně děje sezmínka teprve roku 1363, kdy stal sezápis oprávu patronátním vobou Knínech. Podle záznamu veknize visitační, originálním to rukopise zlet 1379-1381 varchivu kapitoly sv.Víta, byl r. 1380vKníně farářem Bartoloměj již 16.rok aměl pomocného kněze (vikarius), podle nynějšího pojmenování kaplana, nepochybně vNovém Kníně. Podle téže knihy byla vNovém Kníně škola, jejíž správcem byl r. 1380Jan zVranin, klerik nižšího svěcení, právě již rok. Oprávo podací veSt. Kníně smluvili semezi sebou (r. 1380) Prokop zKnína aKateřina, vdova Slehenkawova, sMarketou zKnína asdcerou její Annou (Lib. earect. XII. - 99). Odté doby bylo podací kostelní rozděleno vedvé. Jako konšelé jmenují seJešek aMladoň, občan řezník Macek (Macko). Připresentaci fary staroknínské, odchodem či úmrtím faráře Bartoloměje uprázdněné, došlo kesporu jak mezi patrony, tak mezi presentovanými. Spor srovnán předsoudem církevním takto: nejprve má být ustanoven farářem vKníně Jakub, farář zJílové, presentovaný Prokopem aKateřinou apřinejbližším uprázdnění fary právo presentace přijde naMarketu aAnnu nebo jejich potomky. Tento pořad střídání vpresentaci bude míti svoji trvalou platnost. Presentace Zachariova aVilánova byla zrušena, neboť dřívější patron Velina prohlásil, žesevKníně vyprodal ažádného majetku již tu nemá. Stalo sevúterý posv.Františku, t. j. října 1380avpátek předsv.Havlem, t. j dne 12.října t. r. (Acta judiciaria consistorii Pragensis. F. Tadra, Soudní akta konsistoře pražské I.).

Při příležitosti presentace kněze Konráda zBřízy nauprázdněnou faru veKřtinově (Krztienov) jmenují semezi patrony tamního kostela Zdeněk, Smil, bratři asynové Přibyslava zKnína, Nedamíř aZdeněk zKnína (Stalo se13./XII. 1373- Libri conf. V. ab anno 1373-99).

Právo podací vNovém Kníně vykonávali r. 1380Velina, Ješek, Vojslav aHerold, bratři zKnína. Roku 1380zemřel vN. Kníně farář Leontin (Lentinus), poněmž dne 16.listopadu téhož roku presentován Matěj zKrucíře (de Kruczierz). Týž zemřel tu r. 1395, načež presentací jmenovaných již patronů dosazen kněz Bartoloměj zBříště (de Brzieska). Vúřad uváděl jej plebán zPetrovy Lhoty (V. Hraštice) .

Dne 26.července 1390presentován nafaru vÚjezdě kněz Vavřinec zKnína. Presentace, vykonaná Borsonem zOseka, schválena apotvrzena tehdejším arcibiskupským vikářem Janem zPomuka.

Dne 16.listopadu 1395kněz Konrád zKnína ustanoven presentací Rynharda zBřízy (de Brziezie), vdovy Přibíkovy (Přibyslavovy) zKnína, Zdeňka zKnína adětí prvého patrona Svatomíra zBřízy sbratřími, farářem vKřtinově (Krsczenow).

Rozbroje Přemyslovců. Mír vKníně.

Ve 2.polovině XII. století stav země české byl velmi špatný, neboť trpěla krvavými rozbroji Přemyslovců. Nikdy nejevila sezloba odvěkého našeho nepřítele vtak hnusné nahotě anízkosti, nikdy také nekořili sejí dědicové trůnu českého tak slepě amalomocně, jako právě vtéto době. Fridrich Rudobradý podrouškou napravení křivdy, která sestala dosazením knížete Bedřicha natrůn český obejitím sněmu ivůle císařovy, povolal Bedřicha nasvůj soud, zbavil jej trůnu, jal aČechům doporučil Soběslava II. Tento však záhy ztratil také milost císařovu. Císař propustil Bedřicha avyslal jej, aby si naSoběslavovi knížectví jakožto léna říšského znovu vybojoval, což neobešlo sebezukrutného krveprolévání r. 1179na"Bojišti" vPraze uKarlova mostu. KdyžBedřich násilně vydíral daně, aby císaři zamilost seodměnil, narazil naodpor astavy dosazen natrůn český Kunrát Ota Znojemský. Tehda císař Rudovous konečně isekyr katanských užil napostrach českému poselstvu nasněmu vŘezně anezakrytým násilím vnutil Čechům opět nenáviděného Bedřicha, Moravanům Kunráta Otu, ne však více jako poslušného velikému knížeti českému, nýbrž jediné sobě poddaného vasala snázvem markraběte. Nepřirozený tento poměr neměl nijak dlouhého trvání neboť Bedřich sám vyslal naMoravu bratra svého Přemysla Otakara aodvěká jednota Čech sMoravou vykoupena byla krveprolitím zevšech nejstrašnějším uLoděnic naZnojemsku dne 10.prosince r. 1185.Bitva tato byla nejkrvavější mezi bratrskými kmeny, pokud historie zná, neboť přes4000bojovníků zůstalo nabojišti, takže, jak uvádí Palacký, po10-20 házeni byli dojedné jámy. Kunrát Ota vida, žedalší trvání sporu oslabilo by Čechy iMoravany aposílilo císaře, hledal možnost smíru sBedřichem. Bedřich sídlil r. 1186vKníně. Ipřijel zaním Kunrát Ota ausmířili setu navždy. Mírem tímto připadla Morava opět kČechám, jak bývalo předr. 1182, ale titul markrabský jí zůstal. Kunrát titulu markraběte seneodřekl aspokojil seúdělem znojemským. (Palacký I.). Kníže Bedřich zemřel r. 1189, nástupcem jeho stal seKunrát Ota, ale přišel oživot naitalské výpravě císaře Jindřicha VI. r. 1191.

Prof. Václav Novotný vesvém velikém díle České dějiny (díl I., část 2.) praví kmíru knínskému: Ale více krvavé vítězství samo znamenalo to, žekonečně probuzeno vědomí opovinnostech kestátnímu celku. Kunrátovi Otě náleží zásluha - anevadí, žejistě iposlední porážky přispěly ktomu, žeodhodlal sedbáti především prospěchu vlasti. Roku 1186sešel sesBedřichem vKníně anepatrná tato vesnička stala sejevištěm události hodné paměti věků. Prostřednictvím "dobrých lidí" nedávní protivníci stali seupřímnými přáteli. Jen těmito slovy vzpomíná kronikář (Jerlach, opat milevský) důležité této schůze, ale ito stačí, abychom poznali, žejiž také jeho povrchní zmínka oněkdejším odtržení Moravy výsledkem této schůze byla podmíněna, poněvadž jí jeho následky pominuly. Úplně odčiniti, co sestalo vŘezně, nebylo ani možno, Morava nadále zůstala markrabstvím, Kunrát Ota nového titulu ani potom neodložil, naustanovení nebylo lze měniti. Ale co nebylo lze odčiniti právně, odčiněno fakticky. Kunrát Ota veprospěch celku odřekl sevýhod, které mu zrozhodnutí řezenského plynuly, podržel Moravu podsvrchovaností knížete českého. Krom toho však již nyní asi Kunrát Ota určen nástupcem Bedřichovým. Smlouva knínská jest světlým bodem vpochmurných dobách tehdejších českých dějin. Byl to základ, naněmž zdárný vývoj veprospěch celku mohl pokračovati súspěchem. Mínění, žeKunrátovi Otovi již vKníně pojištěno bylo nástupnictví vyplývá pravděpodobně zcelé situace, jež nutně žádala nějaké náhrady proněho alze oněm, tuším, souditi zrychlého vyřízení otázky nástupnické posmrti Bedřichově. Bachmann (I. s. 368) míní, žesmlouva knínská císařem uznána nebyla; zajisté, neboť Čechové nebyli tak pošetilí, aby si dávali schvalovati, dočeho císaři nic nebylo ačímjeho násilí odstraňovali.

Vystavení listin klášteru milevskému.

Roku 1218a1219dlel vKníně král Přemysl Otakar I. sesvými syny Václavem, Vladislavem ačetnou družinou. (Erben - Regesta. I. - 275, 285) avystavil tu listiny klášteru milevskému. Prof.V. Novotný praví otom: "Právě vdobě trvání nejprudšího sporu sbiskupem (Ondřejem) Přemysl téměř okázale dává mu najevo svou přízeň církvi české ajednotlivým ústavům duchovním. Hned dne 15.ledna 1218zapobytu vKníně dal vpřítomnosti obou svých synů Václava iVratislava vy staviti listinu odarování klášteru milevskému vsi Bojenic, kterou mu předmnohými lety v50hřivnách stříbra byl zastavil anyní nažádost opatovu apřímluvu královninu zapoplatek 60hřiven stříbra daroval, rozkázav také příslušný újezd objeti amezníky vytýčiti. Jeho bratr Vladislav, oba synové ačetní hodnostáři byli svědky tohoto darování."

Z listin těchto patrno, žedržiteli pozemků byli zde zavladaře Předvoje: Přemysl, vladyka milevský, zemský sudí Dalibor, podkomoří Diviš zDivišova, Ctibor zPočepic, Předslav zeStřezníře, Pertold zŘíčov, královský komoří Pravec aZanid, vedle držitelů místních (Fridrich, Č. D. II., č.188, str.174,175). Nalistině zroku 1218, vydané klášteru milevskému, je syn Přemyslův Václav podepsán jako "vévoda". Vedle něho jsou tu ještě podepsáni: Přemysl, vladař kláštera milevského, Zlík (Zlauco), zemský komoří sesynem Bohuslavem, Dalibor, král. podkomoří sesynem (cum filis Aldico), Beneš aMarkvard, bratři, Vítek aJindřich sesyny abratry, Vicemíř aIvan, Diviš zDivišova, Sulislav, podkomoří, Jindřich zBohutic, Ivan Kluzic, Dobrohost Volizevič, Předvoj, vladař městský, Valter zPernoltovic, Rodoslav zeSrlína; nadruhé listině témuž klášteru vydané r. 1219podepsáni jsou: Rodoslav zeSrlína, Přibyslav zeSenožat, Artleb zeSkrýšova, Valter aČastovoj, synové Bernolda, Martin zObidenic, Obiden zPetrovic, Ozel aJura, bratři zPředbořic, Bohuchval zKojetic, Hvalata, Bedřich (Predich) zArtmanic, Přibyslav zMalcovic, Nanysa zKrasovic, Volchmar zDruhovic, Luder zRadimovic, Přibyslav zBělovic, Ctibor zPočepic, Přeclav zeStřezmíře, Pertold zŘíčova . . . (Palacký I., str.516) .

Ostrovský klášter.

Ke konci XIII. století patřil prý Knín klášteru ostrovskému, založenému r. 999Boleslavem II. Pobožným naostrůvku vltavském vDavli, řečený "Ostrov," zničenému roku 1424zaválek husitských. Benediktini ostrovští měli prý zde kostel naHůrkách, naproti klášteru Alžbětinek, stávajícím nanávrší nadnynějším mlýnem pana Karla Čámského. Ač přišlo sepřiorání namalé zbytky základního zdiva vtěchto místech, které snad by mohly patřiti uvedeným stavbám, přece určitých dokladů kpotvrzení těchto pověstí jsem senedopátral.

Vysazování osad právem zákupným.

Ve století XII.-XIV. vznikaly vČechách vhojném počtu nové osady nalesních mýtinách avysazeny byly právem zákupním. Osadníci jejich buďpřešli zpřelidněných osad starších, nebo osazeny cizími přistěhovalci. Přemysl Otakar I., markrabí moravský Vladislav aostatní velmožové nejen světští, ale icírkevní, jali seširé končiny nevzdělané půdy osazovati po"lánech", t. j. jakoby "lénem" dědičným, povolávající majetné osadníky neboli hosty zevšech olidněných končin říše německé, zvláště odRýna.

Majitel statku povolav si podnikatele "fojta" vykázal mu místo, které semělo vymýtiti aosaditi. Fojt rozměřil je najednotlivé usedlosti jedno, též půl neb čtvrt lánové, měře lán průměrem 60-64 korce. Hosté dávali závdavku 1-10 hřiven stříbra, zavazovali sevěrností, poslušností. Tento slib astav věrnosti nazývali staří Čechové člověčenstvím (= manstvím), podle latinského "hom*ogium"; odtud poddaný sedlák slul také "člověkem", t. j. manem pánovým apourčité lhůtě (8 let) imírnou robotou aúrokem (mírou žita, ječmene, ovsa, vejce, drůbeží a1/2-1 hřivnou stříbra) byl povinován. Tak sestávali zakoupenými, t. j jakoby skutečnými vlastníky půdy právem lánovým, purkrechtním nebo německým, jak seunás říkalo, nikoli vNěmcích. Fojt obdržel lán svobodný (bezúročný) astal serychtářem neboli soudcem dědičným vosadě, jsa zavázán odváděti toliko 2/3 zpokut obecních; mimo to ivelmi často obdržel mlýn, krčmu, právo rybolovu apod. Tak vedle zmíněných vsí poddaných, kde obyvatelé byli podle práva domácího (českého) toliko dovůle pánovy dědičnými uživateli půdy, podrobené úroku irobotám, vznikla znamenitá řada vsí naprávě německém, kde sedláci úroční byli dědičnými, jako skutečnými majetníky půdy. Právní rozdíl mezi osadami, vysazenými jednak právem českým, jednak německým, zákupným či purkrechtním, první důmyslně aprostě vyložil W. W. Tomek vrozpravě ourbáři kláštera strahovského (Arch. P.1856) ukázav iktomu, ženázev (české aněmecké) není totožný snárodností lidu vosadě, která toho času práva tu užívala. Mnohé staré české osady, vidouce větší výhodu vzákupním právu německém, žádaly zavysazení tímto právem.

Valná část osad přijímala název "Lhota" srozličnými přívlastky, odnichž někdy jméno "Lhota" odpadlo. Kpůvodu Lhot obrátil zřetel svůj V. Brandl (Glossarium illustrans bohem. hist. fontes, 1876). Jmé znamená svobodu či vůli knějakému konání. Proto vPolsku osady podobné lují "Vola", vRusku "Sloboda."

Takovou Lhotou byla iNová Ves, Hraštice Velká iMalá, dosud pak Záborná, Sejcká aProstřední Lhota jméno své udržely. Knín, Dobříš, Libčice, Kytín, Rosovice (Rosejovice), Dušníky aj. obce změnily staré právo české anově vysazeny právem německým. Povšimněme si jednotlivě těchto obcí.

Vysazení Kytína, Knína, Dobříše aLibčic právem zákupným.

Štěpán zTetína, z"nepořádného potomstva" krále Václava II. (+1305), jinak levoboček, držel vzástavě královské statky Tetín, Knín, Dobříš, adne 24.června 1321nově vysadil německým právem zákupným ves Kytín s8lány rolí, každý lán o64korcích osevu. Každý usedlý měl zlánu dáti napřed 4kopy grošů zákupu, pak platiti každým rokem po32groších zlánu zákupu, odvádět poosmi slepicích, napanské senoseči doroka dělati 2dni aosklizni napanských polích vázati 12mandel snopů. Týmž způsobem vysadil Štěpán ves Dobříš o12lánech, Knín o7,5 lánech, Libčice o10lánech, Dušníky uPříbramě - městečko - o10lánech. Privilegium Štěpánovo je následujícího znění:

Privilegium Štěpána zTetína.

My, Štěpán zTetína, synovec ctihodného knížete pana Jana, probošta kostela Vyšehradského, kancléře království Českého, žádáme, aby tímto listem všem, jak nynějším, tak budoucím, vešlo veznámost, žeuváživše bedlivě, kterak užitečný anutný je pronájem níže uvedených statků nazpůsob pachtu dědičného (emfyteutického) ažeistatkům samým velice jest naprospěch, sesouhlasem jasného knížete Pána, pana Jana, krále Českého aPolského, hraběte Lucemburského ktomu obdrženým, statky ty, totiž Kytín dvůr sosmi lány dvůr Dobříš s12lány advůr Knín se7,5 lány aDvůr Libčice s10lány knim náležejícím, ato tak, žekaždý lán vsí těch podobvyklou análežitou mírou 64štrychy může obsahovati, lidem, obývajícím řečené dvory adědicům inástupcům jejich právem emfyteutickým pronajímáme apodtitulem pronájmu emfyteutického povolujeme audělujeme kdržení, přijavše odnich tudíž buďzpříčiny nebo zdůvodu takovéhoto kontraktu emfyteutického zkaždého lánu příslušejícího kvýše řečenému dvoru Ketín (Kytín) čtyři kopy grošů denárů pražských azkaždého lánu příslušejícího kvýše řečenému dvoru Dobříši tři kopy téže mince, azkaždého lánu příslušného kvýše řečeným dvorům Knín aLibčici dvě kopy mince výše řečené, kteréžto však dvory slány výše řečenými podtakovou podmínkou ročního platu mají držeti, žesami ti lidé adědicové inástupcové jejich, řečených dvorů emfyteutičtí držitelé, nám adědicům inástupcům našim neb jiným kterýmkoliv, jichž věcí to bude, zkaždého lánu výše řečeného dva věrtele řečených denárů, počítajíc každý věrtel po16groších denárů a8kuřat každého roku, totiž polovici řečených peněz se4kuřaty osvátku sv.Havla jménem činže aneb ročního platu dávati aplatiti, jakož i12mandel požíti apodva dni sena sekati, akdyžknížetem země prohlásí sevšeobecná výprava, 8grošů denárů ku pomocí dáti navždy budou povinní, vyjímajíc soudy ve4řečených vsích, jež nám náležejí aprávem náležeti budou. Mimo to lidem těm samým adědicům inástupcům jejich, aby statky výše řečené týmž právem, břemenem apodmínkou, jimiž statky sami povinni jsou držeti, mohli prodati, darovati, měniti asnimi učiniti, jako svěcí vlastní dopřáváme apovolujeme přítomným listem, bude-li však dříve naše nebo dědiců anástupců našich ktomu povolení vyžádáno. Dopřáváme jim také milostivě, aby pastviny, jichž prosvůj dobytek zvykli míti dříve, měli svobodné tak, žeznich nic nejsou povinni platiti, ale tak, žeprávo majetku avlastnictví, vzhledem kestatkům výše řečeným, nám adědicům inástupcům naším ajiným kterýmkoliv, jichž, věcí to bude, vždy zůstane netknuto, ustanovujíce také tímto listem, aby všechny případy, jež nasoudě našem nám řečených vsích sevyskytnou, souzeny byly podle práva města Berounského abezzávazku skoncovány. Kteréžto věci nasvědectví atd.

Dáno nahradě Tetíně, Leta Páně 1321, VIII. kal. července (24./7.) (Originál listiny této, jakož ioriginál listiny, jímž totožným způsobem Štěpánem vysazeny obce Dušníky (Trhové), Dubenec, Rosejovice (Rosovice), senezachovaly. Opisy obou listin uloženy byly v"Codex biblioteky Lobkovické vPraze (fol. 590-591), kopie těchto opisů jsou varchivu Zemského musea, ato vmusejním diplomatáři, zařaděny jsouce podle svého data. Výtahy zobou listin uveřejnil Emler v"Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae", pars III. annorum 1311-1333. Výpis tento včeském překladu vyňat je zdíla "Dobříšská léna" odvrch. práv. rady Ludv. Kopáčka, str.6, 7, 8, 9-15).

Štěpán zTetína jmenuje seještě r. 1338.Roku 1326byl písařem zemských desk, později nejvyšším zemským písařem.

Vysazení Prostř. aZáborné Lhoty.

Lhotu Zábor. aProstř. uKnína zal. r. 1335knínský měšťan Kucman zHohenstollenu (bývá psán též Chuczmann zHochumstolen). Týž, byl bohatým důlním podnikatelem vN. Kníně, tak bohatým, žezakládal ikrále Jana Lucemburského. Zapůjčku 80kop grošů pražských povolil mu král listem, vydaným vden sv.Barbory, t. j. 4.prosince 1335, aby namístě vyklučeném založil podle zákupního práva německého 2osady, spoplatností králi, každou o10lánech (po 72korcích výsevu). Zlánu mělo seplatiti po12letech ročně 32groše a10kuřat jménem poplatku amísto roboty 6grošů, tedy ze20lánů celkem 760grošů a200kuřat spříslušnou ovšem králi daní. Pastviny okolní mohly seužívati rovněž volně. Ktomu král přidal Kucmanovi dědičně darem 6lánů svobodných vsousedství těchto vesnic, správem zříditi si vněkteré ztěchto hospodu, přikázal mu tu dále právo rychtářské sevšemi jeho důchody, svýjimkou pokut zločineckých, jež souditi měl královský podkomoří; těch měl obdržeti pouze třetinu. Své právo mohl Kucmann buďcelé nebo zčásti komukoliv prodati, spodmínkou ovšem uvedených poplatků. Král Jan vpozdější době vypůjčil si odKucmanna ještě 150kop grošů pražských, snad to bylo r. 1341, kdy vměsíci říjnu dlel Jan vKníně, ale kzaplacení dluhu králem již nedošlo dojeho smrti r. 1346.Syn anástupce jeho Karel vypůjčiti si musil sám odKucmanna ještě 70kop navyplacení Sejcké Lhoty odJindřicha zeStojic, chtěje ji připojiti kužitku kláštera emauzského, založeného Karlem r. 1347.Roku 1348minulo odkonce r. 1335stanovených 12let, poněž Kucmannem založené obě vesnice byly prosty všech poplatků králi amělo sezačíti placení těch poplatků podle smlouvy. Proto roku téhož dne 23.srpna Kucmann předstoupil předkrále Karla I. vPraze avyžádal si odněho znovu potvrzení privilegie zroku 1335.Zároveň však Karel nadluh krále Jana isvého, celkem 200kop, zastavil mu obě vesnice načas, ažby zpoplatků, králi tam povinných, došel zaplacení oné sumy aještě povolil, aby Kucmann mohl toto právo své zcela nebo zčásti postoupiti jinému. Toho také Kucmann použil apostoupil vesnici smenším podílem, tudíž Lhotu Prostřední, jakémusi Martinovi zKnína, odtud zvána Lhota Martinova, druhé však si ponechal idále, načež podalších 17letech, t. j. r. 1365mohl Karel obě Lhoty, Kucmannem založené, postoupiti klášteru naSlovanech.

Vysazení Sejcké Lhoty.

Lhota Sejcká založena byla nedlouho předrokem 1348Jindřichem zeStajic (v latině psáno "de Staycz"). Podle toho říkalo seLhota Stajická, roku 1416psáno Lhota Stejská. Měla dle výměry 226jiter, dle výsevku 203,5 jitra, čili 407strychů, což bylo buď11strychů přes5,5 lánu 72strychových, nebo bez9strychů 6,5 lánů 64strychových (dr. Jindřich Barvíř Vltavské Proudy. roč. X., č.8).

Ve Lhotě Kucmanově (Záborné) byl dvůr sedvěma poplužními, vMartinově (Prostřední) dvůr sjedním poplužím, koběma patřily lesy, mlýny, porosty, louky, rybníky.

Vysazení Hraštice.

Také Velká Hraštice vysazena byla kol. r. 1330jakýmsi Petrem, odtud zvána Lhota Petrova. Předr. 1360založen zde kostel sv.Zikmunda, který sestal kostelem farním. Vaktech konsistoře pražské dočítáme se, žedne 27.července 1361presentací pana Theodorika, biskupa mindenského, jménem císaře Karla I., který kostel vPetrově Lhotě znovu zřídil anadal, dosazen farářem Jan Jakubův zTýna avúřad uváděl jej plebán knínský.

Oficiální stránky města Nový Knín (2)

Kostelíček sv.Zikmunda veVelké Hraštici

Předchůdce Janův Ješek zKamýka nepobyl nafaře hraštické dlouho, neboť dosazen tam byl 25.května téhož roku (1360) pozemřelém faráři Joškovi. Fara hraštická, jak již vpředu bylo uvedeno, byla jednou znejchudších. Ve14.století stávala zde tvrz, jež sevsí tvořila statek královský. Václav IV. zapsal tento statek Vilémovi zMrvic (1403-1413). Roku 1423seděl zde Jan zLeskova akdyžzemřel r. 1429přiobléhání Karlštejna, dědila tvrz aves dcera jeho, skrze níž sedostala ves dodržení syna jejího Jana st. zVrábí. Posloupnost tuto potvrdil r. 1454král Vladislav. (L. Kropáček - Památník okresu dobříšského).

Oddělení Nového Knína odpůvodní osady.

Kdy seoddělil Nový Knín odpůvodní osady není známo. Vznikl zajisté nadolní části této mateřské osady, blíže khorám. Kdy povýšen byl naměstys není také nikde zaznamenáno, jak již vpředu bylo uvedeno. Podle privilegia Štěpána zTetína, jímž právem zákupným vysadil Knín, (Starý) patrno, žepozemky byly rozděleny mezi osadu původní (starou) anovou (mladou). Roku 1321(t. j. rok vysazení Knína) byla rozloha pozemků rolnických veSt. Kníně dvakrát tak veliká jako r. 1653.Aponěvadž ona celková rozloha pozemků rolnických byla právě polovičkou starého rozsahu, lze souditi, žeproměna taková začala senejspíše vdobě, kdy panství staroknínské bylo půleno apolovička přiřčena nové osadě. Ipoloha osad apozemků tomu nasvědčuje. Osada Starý Knín není uprostřed okrsku příslušných pozemků své obce, jak přece bývá skoro pravidlem uosad jiných, nýbrž, počíná přikraji, přihranici novoknínské, ilze souditi, žepokračovala odnynějšího území novoknínského, kdež arci časem zřízením městyse sjeho náměstím staly seveliké změny vpoloze osady avseskupení budov. Roku 1330zavlády Jana Lucemburského jmenuje seKnín již horním městem. Jan Lucemburský dlel zde r. 1341týden předsvátkem Šimona aJudy, měl zde svoji družinu akancelář. Kněmu přišli sem poslové řezníků plzeňských, aby jim potvrdil jejich cechovní pořádek apráva, což stalo selistem, opatřeným pečetí královskou, chovaným dosud vmuseu plzeňském.

Zastavení hor knínských.

Dne 21.června 1330zastavil Jan hory zdejší p.Petrovi zRožmberka zadluh 1923,5 kop pražských grošů spolu sestatkem Lety aveškerými zlatými horami, kromě kašperských, jílových, chotěšovských, tepelských ačtyři hřivny činže týdně zdolů kutnohorských. Petr zRožmberka nejsa sevšeobecným úpisem spokojen, prosil zespeciální (podrobnou) hypotéku, načež následoval druhý úpis, téhož dne aroku datovaný, natýž dluh, včemž nalézáme jména Všechlap, Záblat, Karrenberk, Sedlčan, Leštince, Bělčice, Újezd at. d. Napříkaz krále Jana pronajímá pak pan Petr zRožmberka podle úpisu zedne 6.ledna 1331několika pražským měšťanům příjmy zlatých dolů za3600kop pražských grošů na3roky. Jich jména vplném znění uvedena: Eulov (Jílové), Reichenstein, Kny, Pilsman, Leszin (Líšnice uMníšku nebo uHbit) Garzmaniez, Karrenberk, Pomuk (Pomuky uKrásné Hory) Cedlichzan (Sedlčany) atd. (Ing. A. Imler - Zlato vPovltaví). Knín jmenuje vždy výslovně městem. Tříletá zástava nebyla dodržena, neboť dne 13.září 1331přijal Oldřich Zajíc zValdeka vléno města Jílové aKnín odkrále Jana za200kop grošů pražských (bývalý c. k. dvorní archiv).

Brzy poroce 1339moravský markrabí Karel jako správce zemský vyplatil statky Tetín, Dobříš, Knín, zezástavy apřipojil je kdržbě královské (J. Vávra - Dějiny Mníšku, W. W. Tomek III. - 127, 171).

První zlaté mince.

Za krále Jana raženy byly první zlaté mince zezlata jílovského, krásnohorského, knínského, Hor matky Boží aKašperských Hor. Roku 1339nařizuje Jan svým urburářům vKníně, aby, co mělo odtud připadnouti králi, odváděli klášteru zbraslavskému zazastavené vesnice Banín aBělou, náležející klášteru zbraslavskému; vnáhradu mu ještě dává všechny požitky zlatých bání, nalezených blízko dvora téhož kláštera, zvaného Slapy. (Emler - Regesta Bohemiae et Moraviae, VI., str.264, 266).

Vláda Karla I.

Karlem potvrzeny knínským výsady r. 1351.Zejeho klidné vlády dočkaly seknínské doly většího rozkvětu. Mnoho však zpráv zté doby nemáme, ani oužitcích nákladníků ikomory královské znich vycházejících, neboť veškeré zprávy astaré listiny, majestáty ivýsady králů českých, jimiž město bylo nadáno, spáleny byly r. 1424.

Když Karel založil hrad Karlštejn, odňal řádu českých křižovníků (s červenou hvězdou) 6lánů lesa uMořiny aněkteré pozemky novoměstské. Jednalo seonáhradu zatyto odňaté pozemky. Král byl ochoten dáti rovnocennou náhradu zkrálovských lesů buďvsousedství špitálských (tohoto řádu) vokolí Nového Knína nebo jinde zkrálovského polesí kamýckého, případně kde by sehodilo. Rozhodčím mezi králem ařádem byl biskup olomoucký Jan, který tuto náhradu stanovil takto: buďto 300kop grošů pražských nebo 30kop platu ročních. (P. Hradec - Bělohlávek - Dějiny českých křižovníků I.).

Prof. dr. Jindřich Barvíř dokazuje, ževdobě Karlově knejvydatnějším zlatým dolům vkrajině knínské patřil důl "Kryk" vlesích špitálských (křižovnických) nadBorotici aklade jej dořady prací pozlatě najihozápadním svahu vrchu Besídky, směrem kBoroticům (Vlt. Proudy V., č.11).

Knín horním městem královským.

Vysazením královského horního regálu stal seKnín horním městem královským, jež lišiti dlužno odhorních měst stavovských. Města královská podřízena byla komoře, nejvyššímu mincmistrovi anejvyššímu hejtmanu hor, stavovská pak přímo hejtmanu aměla částečně ráz měst královských, zčásti měst poddaných. Města horní vdobě posledních Přemyslovců spravovala sejihlavským horním právem "Jus montanum" zestol. XIII. ar. 1249potvrzenými zvláštními "Jura montium et montanorum", které r. 1300zaměněny králem Václavem II. pročeská města za"Regale ius montanorum" (Viz Šusta: Poslední Přemyslovci.). Následkem pevných avydatných práv Knín serychle zvedal. (L. Kopáček: Památník okresu dobříšského).

Při této příležitosti budiž učiněna zmínka ozastaralém zařízení dolů zlatých apodobných.

Starý způsob dolování.

Skála trhala seželízkem, palicí akladivem; trhání skal provádělo setéž sázením ohňů, kterými seskály rozžhavily apak politím vodou praskaly. Trhání skal prachem dělo seteprve v16.století. Těžení rudy avody provádělo seručním rumpálem nebo koňským žentourem. Roztloukání rudy dělo sevestoupách, třídění zlatonosných šlichů odjalových naručních necičkách nebo plachtách. Vyvážení rud zdolů dělo setéž najednoduchých kolečkách poštěrkových nebo prkny vyložených cestách, vnejlepším případě užilo setéž malých huntů, t. j. vozíčků. Velmi často těžily serudy zešikmých šachet. Vypírání zlatonosného tryzu provádělo senapřístroji zvaném "durchan", jemuž podobal sepřístroj "hurka" zvaný, používaný zvláště vSedmihradsku.

K osvětlování používalo sekahanců hornických nejprve nalůj, později naolej. Osvětlování bylo nedokonalé, podobně zařízení ventilační. Musili seproto raziti tak zvané "ichtlochy" či světlíky. Došachet lezlo sepoprimitivním lezacím zařízení, požebřících, spouštělo sepoprknech, přičemž kuplatnění přišla kůže, historická to dosud součást hornického stejnokroje. (Ing. A. Imler, - Zlato vPovltaví). Přisázení ohňů ahojném užívání dřeva jak kvyztužení stěn, tak klezacímu zařízení, vznikaly velmi často důlní ohně. Důlní požáry ničily nejen základní díla hornická, ale ipřiprimitivním zařízení horním vůbec ohrožovaly životy horníků. Atakovýchto požárů, jako požárů vůbec báli sehorníci zvláště vkrajině naší, jak vidno zúcty kesv.Floriánu, patronu hasitelů ohně. Tak obraz jeho je blízko hřbitova novoknínského na"Hůrkách", přicestě, kudy horníci chodívali dodíla. UFloriána říká sedosud uvsi Chramiště, uFloriána říkalo sepodle záznamu horní knihy knínské zroku 1561tam, kde počínala seerbštola Kamlová nadLibčici (dr. Jindřich Barvíř, VIt. Proudy roč. V. č.9.).

Vladykové zKnína.

Ve druhé polovině 14.století sedělo veStarém Kníně několik vladyků najednou. Jeden znich, Frenclin zKnína anaObořišti, připomíná seroku 1361.naHvožďanech, kdež 22.června t. r. presentoval faráře Mikuláše zRadomyšle.

S Peškem, panošem zKnína anaObořišti, měl r. 1373dne 15.října soud opůl kopy platu pojeho otci Karel, kanovník vyšehradský, zároveň farář miličínský (u Tábora), presentovaný tam 3.listopadu 1365Petrem aJanem zRožmberka (Soudní akta konsistoře pražské I.-65.). Pešek je patrně synem Frenclína zKnína anaObořišti; kdluhu sepřiznal aslíbil zaplatiti dosvátku sv.Martina apodříditi sevtom pravomoci vikáře Jana, jemuž kanovník Karel pohledávku svoji postoupil.

V roce 1363připomínají sepanoši královští Velen aVojslav zKnína, r. 1360-1363 Václav zKnína jako majitel domu naUhelném trhu vPraze advora vČachovicích, Henclín zKnína jako majitel královských lázní vPraze vtéže době, r. 1368jmenuje seSvatomíř zKnína, r. 1373Pešek, Nedamíř, Ješík aMikuláš zKnína, synové Přibyslavovi. Roku 1391koupil Jindra zKnína dům naPříkopech vPraze kradě mistra Vavřince, kdež bylo později středisko Českých bratří. Vtéže době (1391) byl majitelem jedné poloviny Starého Knína správem podacím, dvora, lesů anějaké usedlosti vN. Kníně Jindřich Rožmberk, ale záhy je prodal. Této části Starého Knína získal roku 1386koupí asoudním přiřčením. Druhou polovinu držel Filip Korka zKorkyně aKnína. Jeho svolením stalo ser. 1403, žepřikoupena jest kfarnímu dvoru chalupa, vníž oheň předtímvyšel afaru zapálil, (Sedláček: Hrady azámky - Podbrdsko. Lib. erect. XIII., D. D 13f. 100). Ztohoto rodu patrně pocházel též Zdeněk zKnína aKorkyně, připomínající ser. 1390jako purkrabí hradu Chlumce. (Libri erect. XII.-90.).

Prohlašování odúmrtí vNovém Kníně.

Nový Knín byl vdruhé polovici 14.stol. aaždoprvní doby válek husitských, zajisté již také předtím, střediskem značného okrsku. Vysvítá tak zknihy provolací desk dvorských zlet 1380-1394, vydané r. 1921Gustavem Fridrichem (Archiv Český, díl XXXI) izjejího pokračování. Knín byl čítán té doby dospojovacího kraje vltavského akamýckého, jež dříve bývaly samostatny, odděleny jsouce tokem Vltavy. Nový Knín nabyl zde časem nemalého významu, žeprohlašovány byly vněm odúmrti proznačně veliké jeho okolí. Odúmrtím rozumí sepozůstalost, kekteré posmrti posledního majitele nikdo senehlásil; mělo seprovoláním nani upozornit, zda přece vestanovené lhůtě přihlásí seoprávněný dědic, či připadne-li pozůstalost ta králi. Vespojovacím kraji vltavském akamýckém prohlašována byla taková odúmrť vJílovém, Kamýku, Novém Kníně, Krásné Hoře, proosady blízké již veVožici, ale tuto jen provzdálenost odjmenovaných středisk, neboť Vožice sama byla ústředím prospojovací kraje bechyňský achýnovský. Vletech 1380-94 byla vN. K. prohlášena odúmrť: r. 1381zevsi Čími, Křížova, r. 1382zevsi Druhlic aMokrska (dvůr), r. 1383zevsi Hříměždic (dědictví poplatné), r. 1390zN. Knína, r. 1391zevsi Knína. Sahal tedy okrsek, zněhož, prohlašovány byly odúmrti vN. K. navýchod kVltavě, kde sousedil sokrskem jílovským, tedy dodálky něco přes8km, najih inajihovýchod dodálky přes10km - tuto na6km vzdálenosti odDobříše. Roku 1382byla vN. Kníně znějaké zvláštní příčiny prohlášena odúmrť izevsi Mlýnců, opodál Benešova, zTvořeševic azVesce (dr. Jindřich Barvíř, Vlt. Proudy, roč. VI. č.5.).

Osazení fary.

Farář Bartoloměj spravoval vN. K. faru toliko dor. 1397.Toho roku dosazen Mikuláš zKnína (Památky archeol. zr. 1871, str.71.). Ze"Soudních akt konsistoře Pražské" dovídáme setaké, žedne 24.června 1407splatiti měl Albert zeVšeradic 10kop grošů kzakoupení úroku prokostel vKníně.

Držitelé St. Knína. Odkazy.

Roku 1423držel část rozděleného statku staroknínského Jan Zich zKunratic, přívrženec strany podjednou (Lib. conf.). Roku 1424koupil Václav zKnína dům vCaletné ulici vPraze (Celetná ulice). Tento dlužil Barrovi, majiteli dvorce Chleb, 20kop pražských grošů společně sFrant. Bartošem, Mik. Pytlem aMik. Hrdinkou, měšťany Nového města Pražského.

Roku 1428odkazuje vdova Anna Uchytilová zeŽerovic 10kop grošů Kryštofovi zKnína, r. 1437vdova Kateřina Jechonisová zPlzně odkázala majetek svůj Janu Knínskému, měštěnínu Nového města. Majetek tento spočíval vpolnostech avinici uLochotína zakostelem Všech Svatých, blízko obce plzeňské.

Jan zLeskova.

Za Václava IV. vlesnaté krajině mníšecké adobříšské zahnízdili semnozí zbojníci azloději, kteří nasilnicích acestách přepadávali kupce, olupovali jejich povozy, jílovce kolem Mníšku, Knína iokolní selský lid všelijak obtěžovali apráva jejich rušili. Odtud obchod akrálovské cla setenčilo. Napřetržení takovýchto zlořádů učinil Václav zvláštní opatření. Dne 29.listopadu r. 1409zastavil Janu zLeskovce hrad aměstečko Mníšek sevším příslušenstvím, spovinností vyhubiti lotrovstvo zapomoci poddaných mníšeckých, kteří měli loupežníky honiti, je jímati aveMníšku ortelovati. (D. D. kvat. 61.fol. 335, 337, kvat. 63.f. 114, 115.). Nelze pochybovati, žeJan zLeskova přisvé ráznosti loupeže přetrhl apořádek opět obnovil. Janu zLeskova vedle Mníšku zastaveny také Tisovice (Čísovice), Kytín, Korutany (nyní zaniklé), Stříbrná Lhotka, podací kostelů vMníšku, Kytíně seVelké Hraštici zadluh 900kop grošů. DoVelké Hraštice dosadil r. 1423posmrti faráře Jana faráře Václava. Později upadl Jan zLeskova vnemilost královu (r. 1417), jako královský podkomoří ujel naVyšehrad, vzal 300oděnců anavenku působil Václavovi nemalé starosti. Padl přiobléhání Karlštejna r. 1429.(J. Vávra, Paměti Mníšku.).

Matěj zKnína.

Touha, aby křesťanství bylo vráceno své původní povaze ačistotě projevovala sevdobě vlády Karlovy iVáclavovy nejen vČechách, ale vcelém světě křesťanském. Unás ovšem nejmocněji vyvrcholila. Mnozí kazatelé slovem brojili proti špatnostem tehdejší doby nejen vPraze, ale inavenkově. Vnašem městě byl to r. 1408kněz Matěj zKnína, zvaný "Pater". Místní tradice oněm zachovala, žeprý kázal vmístě, které lid "Betlem" pojmenoval atohoto názvu místního užívá sepodnes. Prof.dr. Barvíř míní však (Vlt. Proudy zedne 2.4.1928), žepojmenování "Betlem" má patrně týž původ, jako název trati "nad Jordánkem", podle bývalého rybníka Jordánku uJílového. Kdyžseknám dostaly knihy Wiklefovy, bylo nutno, aby král Václav IV. rázně proti nim zakročil vesvém vlastním zájmu, neboť vzdorokrál vNěmecku Ruprecht poukazoval ktomu, jak nedbalostí královou vČechách kacířstvo roste víc avíce. Atu přišla králi vhod zápověď článků Wiklefových pražskou universitou irázné zakročení arcibiskupovo. Arcibiskupův generální vikář afarář přikostele týnském Jan zeGbel pohnal předsebe několik kazatelů českých, okterých šla pověst, ženebyli pravověrnými. Mezi těmi byl udán iMatěj zKnína. Nejprve předvolán kazatel odsv.Ducha vPraze Mikuláš zVelenic, příjmím Abraham; postavil sepředvikáře dne 30.června 1408ashledán vučení svém bludným. Byl odevzdán inkvisitoru pražskému Jaroslavovi, zřádu Minoritů, tit. biskupú Sarepskému, jenž jej dožaláře kázal uvrhnouti. Ovýslechu mistra Matěje zKnína praví W. W. Tomek vesvém III. díle Dějin města Prahy: Jeden zobžalovaných tehdáž, žepřidržuje seučení Wiklefova, byl Mistr Matěj zKnína, zván "Pater", mladý mistr svobodných umění, dosáhší gradu teprve r. 1404ajak sezdá, Stanislava zeZnojma žák, an byl jeho promotorem. Udali to naň Jan Eliášův, naslovo vzatý prefesor theologie akanovník pražský aJan, řečený Cifra. Byv uvržen dovězení arcibiskupova, měl odvolati učení Wiklefovo osvátosti oltářní aočistiti sečtyřmi svědky, ačkoli naň nebylo dokázáno, žeskutečně seznal kučení tomu. Dne I4. května 1405byl souzen naMalé Straně vpaláci arcibiskupském upřítomnosti velkého davu lidí. Mistr sebránil spočátku, tázaje se, co by mělo znamenati odpřisáhnutí bludu odněho, kdyžnebyl prokázán. Generální vikář zeGbel ale děl mu: "Musíš odpřisahnouti kacířství, byťs ho nikdy nedržel!" Kdyžpak hádání oto mezi nimi trvalo dále, pustil sedoMatěje zKnína sám arcibiskup, pravě: "Nech, mistře, dalších řečí! Buďučiníš odpřisáhnutí, buďzůstaneš zde vmém dvoře". Zestrachu předdlouhým žalářováním atresty nezaviněnými učinil tak, jak naněm žádáno. (W. W. Tomek: Monumenta univ. Prag. II. - 240, Dějiny hl. města Prahy III.456.). PoMatěji zKnína vyslýchán byl pak bakalář Sigmund zJistebnice. Proodsouzení kazatele Mikuláše zVelenic nastalo první poškorpení arcibiskupovo sM. Janem Husem, který přímluvami svými usiloval nadarmo, aby Mikuláš byl zvězení propuštěn akdyžarcibiskup prohřešilého kazatele vypověděl zesvé diecese, vyčetl mu Hus, žedává úplnou svobodu hříšným avyhání nejpilnější pastýře svého stáda. Místní sběratel historických zpráv, vzpomenutý již A. Černý, vesvých "Pamětech" píše, žeoMatěji zKnína pojeho výslechu není dalších zpráv. Je to však omyl, neboť objevuje senacírkevním sněmu kostnickém vesboru kněžstva, neznámo však vjakém poslání ajaké hodnosti: Husovi koná tu však platné služby.

Když projednávání záležitosti Husovy nasněmu kostnickém seprodlužovalo aHus nevěděl, bude-li mu uděleno veřejné slyšení, prosí vlistě, datovaném 4.března 1415pana Jana zChlumu asvé přátele, aby zKostnice neodjížděli, ale konce jeho záležitosti dočkali; oznamuje jim opětné onemocnění, prosí, aby jej navštívili, těší senaně, napomíná jich kvytrvalosti ažádá zaprominutí, mají-li sním vydání. Mezi jiným dále praví: "Rád bych Vás viděl spanem Václavem (t. j. zDubé) aMistrem Křišťanem. Myslím, kdybyste promluvili sbiskupem místokomořím (t. j. papežský dvorní vysoký úředník), žeby on dovolil Vás vpustiti, ale musíte alespoň Vy latinsky mluviti předhlídači, jimž, přiodchodu Otec (t. j. Matěj zKnína) dá zpropitné dle hodnosti Vaší. (Listy Husovy, vydal dr. Hajn 1911, Spravedlnost zr. 1890.).

Po prvním výslechu Husově vKostnici píše Hus dopis svým přátelům vKostnici, datovaném téhož dne, kdy výslech sekonal. Mezi jiným praví: "Nepozoroval jsem, žebych vevšem množství kněžstva měl přátele, mimo Otce ajednoho doktora polského, kterého znám".

Jak působila zvěst osmrti Husově vČechách, víme zdějin. Iměsta našeho dotkla sepřímo. Zprávy ojeho působení vPraze byly tu dosti přesné, odočitých svědků, neboť měšťané sPrahou měli velmi čilé styky. Hned 2.září 1415připojil svoji pečeť kvisutým pečetím naprotestní list českých pánů arytířů proti sněmu kostnickému zdejší zeman Havel, majitel dvorce abyl proto sostatními stejně smýšlejícími 452pány půhonnými bulami propodezření zkacířství volán předcírkevní soud astíhán procesem sněmem kostnickým. Výsledek akce sněmu kostnického byl však záp*rný, neboť zatím valná část far akastelů navenkově ivPraze přešla dorukou stoupenců Husových. IvNovém Kníně nabyla vrchu strana kališnická, mírného však směru, ač tímnení řečeno, žeby přívrženců strany radikální zde nebylo. Přibývalo sporů náboženských, tu atam propukly inásilnosti avtěchto zmatcích zemřel král Václav IV. dne 16.srpna 1419nasvém hrádku uKunratic.

II.

(Od počátku válek husitských doválky třicetileté.

Počátky bouří husitských.

Po smrti Václavově zmatků ještě přibývalo. Naden 30.září scházelo seveliké shromáždění lidu naKřížkách, mezi Benešovem aPrahou, kdež plzeňský kněz, Koranda hlásal, aby nechodili již sholemi, ale sezbraní. Odtud táhli pokojně ku Praze. Dříve než serozešli, kněží prohlásili lidu, aby sesešel 10.listopadu uPrahy. Shromáždění toto bylo první krvavou předzvěstí blížící seválky husitské. Někde podařilo sesice vojsku královskému zameziti účast aveliké srocování lidu, ale lid zjihu, pak zPlzeňska azPráchenska (klatovští, domažličtí asušičtí) shromáždili sevŽinkovech uSušice. Ozbrojeni táhli ku Praze podvelením Břeňka Švihovského arytíře Chvala aKuneše zMachovic. První noc zůstali vBřeznici, druhou vKníně. Byli by patrně táhli přímo kMníšku aku Praze, ale přišlo knim poselstvo doKnína odzástupu zOustí Sezimova uTábora, které vpočtu asi 300osob táhlo podle Vltavy popravém jejím břehu ku Praze. Krajina benešovská byla protyto poutníky nebezpečná, neboť byla silně obsazena protivníky, kteří vpočtu asi 1300jezdců naně číhali. Byl to ozbrojený lid kutnohorský, lid pana Petra Konopišťského zeŠternberka, Jana zChotěmic naVlašimi aj. Poutníci zOustí věděli patrně, kde bude druhý četnější houf poutníků noclehovati, proto je poposlech prosili, "aby zdali by jich mohli očekávati, snimi sestrhnúce, jeli ašlí spolu doPrahy neb kam je Bóh obrátí apraviece, žejim nacestách silně obsazeno odstrany královy, jakož ibylo." Knínští zastavivše se, hned poslali Oustským posilu napěti vozích. Otom píše kronikář takto:

První srážka uKnína.

Takž tehdy ti zKnína pošli proti nim lida branného napěti voziech, ati semusili voziti přesřeku. Anež půl míle odřeky otjedechu, uzřechu dva zástupy lidí, jeden jezdný, dobře oděný, připravený avelmi veliký, jakožto 1200jezdcov smnohými praporci aten právě byl Petrov zKonopiště sjinými žoldnéři odHory postavenými azjiných posádek; druhý zástup lida pěšieho byl těch zÚstie, proti nimž byli vysláni stěmi pěti vozy zKnína, vněmž mohlo býti lidu ke300mužov ižen. To kdyžuzřechu ti, kteříž byli vysláni zKnína, vrtkáchu mezi sebú, co mají učiniti, zase-li sevrátiti doKnína, čili předsetáhnouti ktěm zÚstie. Izastáchu natom, aby poslali proty doKnína, aby všichni ihned táhli ponich. Asami jedechu předse. Mezi tiem ti zÚstie získachu sobě nějaké přívršie, kamž sevšichni shrmúchu. Pan Petr ssvými také najprve vjedú najeden vrch, blízko odtěch zÚstie anedlúho meškav, aby senemohli shrnúti sÚstskými ti zKnína vyslaní, oboři sesvým húfem naty zÚstie arozrazi je tak, ževeškeren hauf skrze ně proskoči. Akdyždruhé chtěchu vně vskočiti, ti zÚstie dachu sepanu Petrovi namilost, azabitých araněných Ústských několik ležieše. Však vtom rokování proskoči ktěm, kdož byli zKnína vyslaní, viec než nasto lidu Ústského. Nebo blíž odtud také sebyli najeden vrch utekli chtiec sekbraní postaviti apočechu sobě zedku dělati zsuchého kamene, aby knim jiezdní tak brzo nemohli. Takž pak ti páně Petrovi jiezdní počechu snimi rokovati, aby sedali panu Petrovi namilost, aby sejim též nestalo jako Ústským. Oni pak toho učiniti nechtiechu, úfajíce vretunk, jakož ista, žeihned uzřechu lid ten vešken, kterýž vKníně byl, an jim táhne naretunk skorúhvemi městskými. To uzřev pan Petr ssvými, nečekav jich, zajem ty lidi zÚstie, ijede pryč snimi kHoře. Ale tento lid den osta tu celý přesnoc natom miestě, kdež sety věci dály. Nazajtřie kněžie tu mši slúžili azbité pochovali apotom sekPraze hnuli. Akterakžkoli nacestách, všudy jim silně obsazeno bylo inabrodiech, však podJílovím vnoci přesSázavu řeku sepřebrodivše, zítra ráno jedechu pravú moci ku Praze".

Ty oběti nabojišti knínském nebyly jediné, neboť zajaté, jež vítěz přesKunratice odvedl doHory, horští Němci potom zmučili avmetali došachet.

Bouře vPraze.

Zpráva onebezpečí, které hrozilo poutníkům knínským, dostala seještě téhož dne doPrahy (4. listopadu 1414). Působením kněží, zvláště Ambrože Hradeckého, zvonilo senaStarém iNovém městě napoplach naveliké zvony; navšech stranách sbíhaly sehonem zástupy ozbrojeného lidu "bratřím" napomoc, ale Jan Žižka aMikuláš zHusi vedli bojechtivý lid naMalou Stranu, aby sehnali odtud alespoň královskou posádku. Postrašném vraždění, přiněmž mnoho domů hořelo, musila seposádka královská utéci dohradu aještě málem byli by Pražané vnikli ažtam. Té noci ujela tajně zhradu pražského královna Žofie auchýlila senahrádek kunratický.

Místo prvé srážky.

Z podrobného vypsání první srážky knínské patrno, žeměla dalekosáhlé události vnásledcích. Ten, kdo psal otomto tažení, byl patrně účasten vzástupu knínských asnad iválečník, ale neznalý krajiny atedy nepraví, kde seonen boj strhl. Obecně sezato má, žekdesi uŽivohoště nadVltavou, neboť tu jest pohodlný převoz přesVltavu. Bojiště bylo však patrně jinde. Vpopravní knize rožmberské vyznává ser. 1423lapený táborita Přech zHostomic namukách, že"byl uOstromeče, jako jich tu pan Petr zjímal bezčtyř sto ada je doHory."Palacký mínil, žePřech byl nahradě Ostromeči ažesvědčí oboji nablízku. Ostromeč hrad stál vskutku nadvtokem Mastníka doVltavy, asi půl hodiny nadŽivohoští, ale r. 1319hradu tu ještě nebylo, nýbrž jen hora holá toho jména aježto Petr zeŠternberka již r. 1420zahynul, nelze míti zajiné, než žePřech vskutku byl vtomto kraji sÚstskými aževrch Ostromeč jest prvního toho zápasu svědkem. Otom, žeby Živohošť byla jevištěm zápasu prvého houfce, lze pochybovati, tak uvažuje dr. Šimák (Nár. Listy zedne 10.listopadu 1919). Obec je naVltavě, ale knínští vyšli podle zprávy půl míle odřeky, mezi obojími byl by dol potoka Mastníka, jehož, by si pisatel jistě povšiml anebylo by možno asi sto lidem keknínským tak snadno přeběhnouti. Také přechod proty, kteří jdou odKnína, je příliš nasever anení odtud keKnínu cesty přímé, není tedy pravděpodobno, žeby Oustští přišli dosousedství Konopiště aodtud vraceli seteprve keKnínu. Také směr, kterým seti zKnína chtěli dáti, neležel sesměru, jímž by sesÚstskými setkali, žepotom přešli Vltavu, byl neočekávaný obrat. Knínští chtěli čekati ažby je Ústští došli, iposlali proti nim, t. j. naproti jim, atu senám směr nedobrovolné pouti Ústských obrací kjihu, dokrajiny sedlčanské, odkud nejpříznivější cesta keKnínu vede přívozem uCholína, odkudž rovnou cestou, nyní silnicí jest doKnína asi 2hodiny asem také patrně pospíchaly vozy knínských. Ovšem Oustští sevyhýbali rožmberským aSedlčanům azašli nasever, kdež je potom královští zaskočili azatlačili naostroh. Vskutku, vystoupí-li seuCholína nabřeh, nutno stoupati dlouho dovýšiny, než otevře sepohled mezi kopci azde - Palacký dobře hádal, žeby to mohlo býti uRadiče - lze hledati istanovisko knínských imísto útoku Petrova. Pohradišti ostromečském není dnes téměř památky, ale bylo později veválkách husitských tvrdou pevností táborskou.

Prof. Bedřich Votýpka míní (Ohníčky Mládí, II. roč. 68), ževúvahu padala by snad dvě místa první srážky husitské: buďseverně odRadiče, kde je dvůr Táborec nebo uNahorub naneveklovské cestě, prokteréžto místo by svědčila zmínka oOstromeči. UTáborce je pole zvané "krchov", snad je to místo, kde Husité své zabité bratry pochovali. Místo toto mohlo by býti matnou památkou oné události. Bylo by zajisté krásným úkolem generálního štábu aválečné školy, praví prof.Votýpka, aby navědecké exkursi vkrajině samé zjištěna byla poloha všech kopců, onichž mluví starý letopisec. Ovšem přibrati by semusil také historik, nejlépe prof.dr. Šimák.

Mezi padlými uvádí setaké Vintíř či Nedamíř zKnína, majitel Lhoty Kucmanovy. Odúmrtím připadla Lhota králi Zikmundovi. Mylné je tvrzení, žepomník uHrádku vNovém Kníně postaven byl napamátku této bitvy, nebo jako náhrobek vbitvě padlému p.Petru zeŠternberka (viz Průvodce poDobříši aokolí). Je to morový sloup, postavený zde teprve r. 1715napamátku šťastného ukončení moru zr. 1713.Pomník tento také nese zřejmě letopočet 1715.

Další běh válek husitských naúzemí našeho okresu.

Za válek husitských připojil seKnín kjednotě podbrdské, spojené sPrahou. Hned napočátku r. 1421Zikmund sposilou křižáků zNěmecka, vsíle 12.000 mužů, obléhá Klatovy. Odporem posádky získán čas Husitům. Dne 26.ledna padl dorukou Pražanů Nový Hrádek uKunratic. Dne 6.února vypravili Pražané 7000mužů s320vozy Žižkovi ku pomoci, spojili sesním vDobříši, táhli společně přesHostomice, Žebrák, Hořovice, vybavili Kladruby, dobrovolně sevzdaly Rokycany. Dobříši vedlo setehda zle sestrany Pražanů (Tomek D. P.IV. - 132). Vroce 1422těžké chvíle opět dolehly naPříbramsko. Straník Zikmundův, Hanuš Kolovratský, sAlšem Holickým zTýřova vpadl vtýl oblehatelům Karlštejna naPříbramsko. Příbramští byli dne 8.září poraženi sJanem Zmrzlíkem, seděním naOrlíku, uHluboše. Provyproštění Karlštejna vyhlášena třetí kruciata, leč nezdar její byl úplný.

Až dosud Knín byl téměř ušetřen větších pohrom válečných, ažnapokles hornictví. Pohroma přišla r. 1424.Dne 7.června poráží Žižka Pražany uMalešova, ještě navečer téhož dne bere Kutnou Horu. Dne 8.června vzdává seKouřím, Český Brod, Nymburk. OdČeského Brodu obrací seŽižka kŽivohošti, přesKnín, Žebrák, Rokycany spěchá doKlatovska (7000 pěších, 500jezdců, 300vozů) anastávají boje naPlzeňsku proti královským alandfrídu. Pálil vsi aměstečka odp*rná napořád. Sním velel Bzdinka Táborům aje známo, žejednotce přispěli proti němu někteří zkraje podbrdského, donutivší jej pak ustoupiti odPlzně kChebu. Ježto Táboři byli tísněni rožmberskými, volán hejtman Bzdinka doTábora ku pomoci. Nacestě odLoun doSlaného dobývá dne 18.července hradu Ostromeče abrodu vltavského. Zničení avypálení Knína stalo sevednech mezi 9.-12. červencem (Hanuš Kuffner - Husitské vojny). Doly zaváleny ishorníky vnich seskrývajícími. Dne 11.října 1424umírá Žižka uPřibyslavě. Dne 3.června 1425Táboři aSirotci podvelením Bzdinky aBohuslava zeŠvamberka, pomocí obou Zmrzlíků naOrlíce aBuzka zeSmolotel, oblehli tvrz Obořiště, patřící Jindřichu Kolmanovi zeKřikavy; střílevše nani zpušek velikými kameny jako hlava, vetřech dnech donutili Kolmana uzavříti smlouvu namilost. Ale vítězi dali jej s3panoši jeho ajinými 7svázati, všech jedenáct upálili, ostatní lid as 45vzali vzajetí atvrz dne 6.června vypálivše, pobořili ji (Tomek, D. P.IV. - 325).

Táboři, usedlí nablízkém Ostromeči, hubili aloupili hlavně zboží mnichů zbraslavských aostrovských, ale dne 23.srpna 1427byli blíže Mníšku odzástupu královských, kteří přikvapili odKarlštejna, zbiti anaútěk zahnáni.

V dubnu r. 1430oddíl Táborů zOstromeče, 10.000 Sirotků apluk Pražanů táhl proti Zikmundovi doUher, kdež porazil Zikmunda vkvětnu uTrnavy. Hejtman Velek Koudelník tu padl, Uhrů padlo 6.000, Čechů 2.000. Roku 1432vměsíci srpnu Kolovratští Fridrich, Hanuš aBeneš, držící sHusity, plenili nastatcích kláštera zbraslavského veSlapích zaKnínem apobrali tam množství dobytka. Kdyžpak oloupení sedláci vevelkém zástupu zanimi sehnali, chtějíce jim kořist dobytka odebrati, kolovratští s300bojovníky vyrazili naně zlesa, 10jich zabili, mnohé zranili a30zajatých odvedli nasvůj hrad Libštejn nadMží. Zhradu Petršpurka vypadali pak Kolovratové přesŽebrák ažzaDobříš, Knín akeSlapům akrajiny tyto vpotyčkách skarlštejnskými hubili aplenili. (Hanuš Kuffner - Husitské vojny).

V prvé polovině měsíce května r. 1434, krátce předbitvou uLipan (30. V. 1434), táhli bratří podProkůpkem odPlzně kHostomicům. Odtud Sirotci přesDobříš, Knín spěli kOstromeči, pak ku Praze. Táboři odHostomic přesPříbram aKamýk spěchali kMiličínu. Prokop Holý dopříchodu bratří obléhal od11.května do13.hrad Borotín; pospojení spějí zástupy ku Praze. Táboři rozložili seuKrče, Sirotci uJiren (16./5 - 21./5.). Konali pleny vokolí amarně pokoušeli sevylákati vojsko Jednoty kbitvě. Pak obrátili sedokrajiny kolínské. Podle Theobalda sešla seobě vojska (Jednoty sTábory aSirotky) mezi Brodem aKouřimí naširé pláni podLipany uvsi Hříby dne 28.května. Přišel nešťastný den 30.května, padá Prokop iProkůpek, snimi 12.000 bratří, 700nejstarších bojovníků vlákáno dostodol uBylan azrádně upáleno návodem Menharda zHradce. Vojny husitské skončeny.

Nové osazení Knína. Výsady krále Zikmunda.

Po utišení bouří husitských teprve okolo roku 1450vraceli sebývalí inoví obyvatelé ahorníci doměsta, chtějíce zase zároveň zasazovati seovyzdvižení zlatých hor arýžoven. Aby pak ksvému akomory královské užitku tímjistěji mohli pracovati adělání hor pilni býti, obyvatelé ahorníci žádali r. 1460krále Jiříka Poděbradského, aby jim práva avýsady, kterých tak, jak senato mohli vyptati, předvypálením azkažením města užívali, znova propůjčil avysadil. Poukončení válek husitských totiž král Zikmund udělil zničenému městu práva aprivilegia dne 7.května 1437, ale těch ztratili neznámým způsobem, jak seotom zmiňuje hrabě Kašpar zeŠternberka vdíle Geschichte der böhm. Bergwerke at. d. I. – str.35-36.

Výsady St. Knína, Libčic, Kytína.

Privilegium kdysi Štěpána zTetína, dané obyvatelům Kytína, Dobříše, Libčic aSt. Knína vroce 1321, potvrdil Zikmund majestátem daným vPraze vsobotu popamátce sv.Mikuláše, t. j. dne 8.prosince 1436.Originál opět zachován není, ale ještě r. 1543byl vrukou dobříšských, jak plyne zmajestátu cís. Ferdinanda I., jenž téhož roku jej stvrzoval sprivilegiem zr. 1321(Ludvík Kopáček: Dobříšská léna. Odtud vyňat inásledující překlad český).

Zikmund, zBoží Milosti Císař Římský, vždy vznešený, Uherský, Český, Dalmatský, Charvatský král známo činíme tímto listem všem, žesestrany věrných našich milých lidí, obyvatel obcí avsí Kytína, Dobříše, Knína aLibčic Majestátnost naše pokorně byla žádána, abychom jim, dědicům inástupcům jejich, jistý list neboli privilegium někdy Štěpána zTetína vepříčině jejich nájmu právem emfyteutickým asvobod kněmu (privilegiu) byl svolení asouhlas dal druhdy nejjasnější kníže pán Jan, král Český, Polský at. d., jakž to zjejich listu, pečetí jeho Majestatnosti opatřeného jasně vysvítá, dané apovolené autoritou krále Českého, zvrozené nám blahovůle, schváliti, uznati, obnoviti apotvrditi milostivě ráčil. Kteréhož listu neboli privilegia znění slovo odslova následuje tímto způsobem: (Na to vypisuje setext privilegia Štěpána zTetína zedne 24.července 1321) apokračuje: My takovýmto žádostem příznivě jsouce nakloněni, sdobrým rozmyslem, jakož isdobrou radou pánů avěrných království našeho Českého, zjistého našeho vědomí, autoritou krále Českého jim, lidem aobyvatelům vsí Kytína, Dobříše, Knína aLibčic, jakož idědicům anástupcům jejich výše řečený list, jakž slovo odslova jest uveden vevšech jeho větách, klausulech ačláncích jsme schválili, obnovili astvrdili, schvalujeme, uznáváme, obnovujeme azněním tohoto listu milostivě stvrzujeme, rozhodujíce touže autoritou, želist ten nabývá navždy bezpečné jistoty. Nižádnému tedy zlidí není dovoleno tomuto našemu schválení, uznání, potvrzení adarování sezpečovati, anebo jakýmkoliv způsobem odvážlivým seprotiviti. Kdyby však někdo přece odvážil seoto sepokusiti, nechť ví, žeupadne vNaši aNašich Nástupců Králů Českých vnelibost největší, jakož svědčí přítomný list podpečetí Našeho Majestátu.

Dáno vPraze, Leta Páně 1436, vden sobotní posvátku sv.Mikuláše, království Našich Uherského roku 50., Římského 27., Českého 17., císařství pak roku 4.

Peithner zLichtenfeldu, c. k. dvorní rada at. d. vesvém pojednání podtitulem "Versuch öber die natürliche und politische Geschichte der böhmischen und mährischen Berwerke", vydaném r. 1780, zmiňuje seodolech knínských idolech vPovltaví apraví mezi jiným nastr.133., žeprávě sohledem nabohatství zlata vokrsku knínském předválkami husitskými obdaroval král Zikmund zmíněnými výsadami obce Knín (Starý), Libčice, Dobříš aKytín.

Povodeň r. 1445.

Staří letopisové (str. 138) sezmiňují, ževroce 1445podvoudenním prudkém dešti vystoupila Vltava široko zesvých břehů. UDobříše strhaly serybníky atímKocába, značně dešti rozvodněná, dravě nesla senyní údolím knínským abrala ssebou vše, co jí vcestu přišlo. Dne 24.června nesla voda chalupy, dobytek ilidí. Poživelních aválečných pohromách obrátili seměšťané ihorníci, jak bylo řečeno, opomoc ksamému králi, žádajíce opotvrzení práv předešlými králi jim přiznaných, naněž ovšem musili senyní teprve vyptati starých lidí, neboť poslední privilegium Zikmundovo zedne 7.května 1437ztratili; aprávě toto privilegium obsahovalo jistě snůšku dávných jejich práv. Ponížené aslušné žádosti měšťanů knínských vyhověl král Jiřík majestátem, jehož datum vPraze je večtvrtek posv.Jeronýmu r. 1461(t. j. 1.října). Jiří uvedl ausadil knínské opět vtato práva avýsady:

Majestát krále Jiřího.

"My Jiří, zBoží milosti král Český, markrabě Moravský, Lucemburský aSlezský, vévoda amarkrabě Lužický, oznamujem tímto listem, žepřišli přednás věrní naši milí měšťané ahorníci města Knína ažalostně přednámi vyprávěli, kterak předešlá léta nepokojná toto město vypáleno jest alistové napráva jejich avysazení, kterými odpředků našich, králů Českých slavné paměti byli obdarováni avysazeni, jim shořely aprosili nás pokorně, což vyptati semohli, která prve měli práva, abychom my zdobrotivosti naší těch práv asvobod jim znovu půjčiti avysaditi ráčili.

Oficiální stránky města Nový Knín (3)

Věnovací listina krále Jiřího. Vojtěch Minářík

My pak kprosbám jejich milostivě jsouce nakloněni, záhuby jejich litujíce ajejich užitek astav irozmnožení větší alepší chtíce učiniti, aby oni hor zlatých uKnína ležících knašemu iksvému užitku věčnému zmilosti Naší královské darujeme totižto, aby nám ibudoucím králům českým žádných daní apoplatků ztohoto města nedávali aneplatili kromě práva což, našim mincmistrům zstarodávna dávali adávají acožkoli oni zlata dobudou horního nebo napotocích ryzích, to vše mají dovexle akomory Naší královské ibudoucích králů Českých nésti amy jim zazlato též jako Jílovským platiti adávati máme. Mají také též obyvatelé knínští svobodu míti zlata dobývati kdež by sejim koli místo příhodné ktomu zdálo, nadědinách, lesích, horách neb potocích jim příležejících jakkoli, bezpřekážek všelikého člověka. Item vjedné míli všíři idáli okolo Knína avšichni horníci, kteří zlata dobývají adobývati budou buďto horního nebo potočního, mají amíti budou doKnína všecko zlato kvexlu našemu nésti aoni dále nám dokomory podávati. Taktéž, jakž jsme zpraveni zdávných časů krásnohorští příslušeli jsou ssvými právy doKnína, všecko zlato což jeho dobyli, kvexlu našemu nosili aodváděti, aby totéž nyní ipotom odnich sedálo, však bezújmy apohoršení práv těch lidí zKrásné Hory. Item všichni mlýnové horní uKnína namíli cesty vzdáli kměstu našemu Knínu aby příslušeli tímobyčejem, jakož zstarodávna obdrželi jsou ažádný aby jim nebránil vody vésti ktěm mlýnům kterýmkoli napravením, buďto zastavením jezů nebo hrází nebo struhami jakžbykoli tu vodu napraviti uměli amohli. Také cožbykoli bylo potřebí lesů suchých neb syrových khorám naším uKnína, mají abudou moci znašich královských neb špitálských lesů Knínští bráti, však svědomím aukázáním hajných těch lesů. Mají abudou moci také Knínští vsvých obcích neb chrastech zajíce honiti sobě neb ptáky avsvých potocích ryby loviti atoho sobě kužitku svému obhájiti. Také aby vjedné míli vzdáli okolo Knína piva vevsích kšenkování nižádný nevařil, ani sladu dělal, lečby která městečka obdařením takovým obdařena byla, aby to činiti mohli, těm my tímto půjčením naším nechceme natom překážeti, pakliže seto kde dělo anapomenutím jich žeby to nebylo přestalo, mají to namincmistra našeho královského neb budoucího vznésti apodle jeho rady vtom sezachovati. Také ksvé popravě vjedné míli okolo města všelikého člověka neřádného budou moci vzíti apodle provinění jeho nadním popraviti. Apastvy polesích našich išpitálských svobodu mají míti avnich pásti, však tu, kdež jim odhajných našich neb špitálských bude ukázáno. Zato též, měšťané ahorníci naši knínští ivšichni obyvatelé nynější ibudoucí mají, kdež by podle možností své natěch horách pavovati anakládati mohli ivevšech věcech, což jich atěch hor našich zlatých sedotýče, věrně aprávě knám ibudoucím králům českým semíti azachovati. Pakliže by který znich jeden nebo všichni jinak by seměli míti, proti tomu nebo těm budem míti pomstu apokutu podle práv horních. Proto přikazujeme spřísností všem úředníkům apoddaným naším, zvláště mincmistru hor našich vČechách, nynějšímu ibudoucímu, aby měšťanům ahorníkům nikdy najich svobodách svrchupsaných nepřekáželi ani překážeti nedali, ale je vnich zanechali iochraňovali, kdož naši milost chtí sobě zachovati. Tomu nasvědectví pečeť naši královskou kázali jsme přiložiti ktomuto listu.

Dán vPraze veštvrtek posv.Jeronýmu, Leta odnarození Božího Syna 1461, království našeho léta čtvrtého (Originál vZemském museu).

Špitálské lesy, onichž sevmajestátu mluví, bývaly lesy řádu křižov. sčervenou hvězdou. Královské lesy byly slapské adobříšské. Zprivilegia krále Jiřího dozvídáme se, jaký byl obsah privilegií předešlých králů českých Knínu darovaných, jistě Jana Lucemburského, Karla I., Václava IV. aZikmunda.

V Somrově "Topografii kraje berounského" (str. 240) nečiní sezmínka otomto Jiříkově nadání, obnovení zlatých hor knínských avysazení města Knína zakrálovské horní město připisuje sekráli Vladislavovi II. Podobně inž. A. Irmler vestati "Zlato vPovltaví" tvrdí, žer. 1479bylo nově zbudované město povýšeno nahorní město.

Vexl, zřízený zde králem Jiříkem Poděbradským, měl ryzí zlato přijímati odhorníků anákladníků hor iodkrásnohorských, měniti zapeníze azlato odváděti komoře královské. Žesezlato všechno správně neodvádělo, ale zcizovalo oddob nejdávnějších, je samozřejmé abylo si nato úředníky královskými stěžováno, jak sestane ještě zmínka.

Vláda Jiříkova. Blahobyt Knína.

Vládou Jiříkovou vrátily seKnínu skutečně nové doby. Rychle seztěžké rány zotavovalo, zasypané doly jalovým kamením, haldovým azatopené doly znovu oživovaly, takže nesly nákladníkům hor bohaté užitky. Známo je, ženejbohatší doba užitku hor byla vletech 1475-1480, tedy krátce posmrti Jiříkově, jak otom včasto jmenovaném spise sezmiňuje Kašpar hrabě zeŠternberka.

Za válek husitských zničené chmelnice avinice byly nyní obnoveny. Chmel pěstován naRacochatici, víno vmístech, jež místní poloha dosud připomíná (Vinohrady, předměstí knínské). Chmel pěstován propotřebu místního pivovaru. Vinice osázena poroce 1358podle zákona Karlova. Roku 1447uvádí seJan Knínský zeKnína jako konšel viničný vepřioviničný lis mezi Václavem zChvališova, měštěnínem Starého města Pražského aTomášem Kramářem zNového města Pražského. Vrchním rozhodčím mezi oběma stranami sp*rnými byl Jindřich Kbelský (Český Archiv XV. - 30.srpna 1447- I. G 21č.25- Výpisky zknih viničných.).

Václav zeSlaného, farář staroknínský.

Roku 1446připomíná sefarářem (plebanus) veStarém Kníně Václav zeSlaného. Ktomu přišel Přech zeSedlčan aMarta zNalžovic, rožmberští poddaní, ažádali jej vhostinci Vaňka Litochleba vNovém Kníně, kamž si faráře zavolali ooddání manželské. Otéto záležitosti píše farář Václav panu Václavu zHrobky list tohoto znění:

Službuť svú vzkazuji duchovní imodlitbu věrnú. Adávámť navědomie, kterak Přech zeSedlčan apanna Marta zNalžovic přistúpili kemně ažádajíc obě straně odmne oddanie manželského. Tu sem jich tázal, mají-li spolu slib; tu sú mi obě straně dříve řečené přiznaly. Dál jsem jich tázal . . . Tu sem jich nechtěl oddati, leč listu sobě dobudú prve rozhřešeného. Tu sú dobyli amátě té děvečky přišedši imocí svú vzala bezoddavkov pryč dievku neb dceru svú. Toť je mi svědomo, žeto beru nasvú vieru. Adal jsem jim ruče spolu.

Dán vKníně sv.Jana Křtitele (t. j. 29.srpna) 1446.Slovutnému panu Václavu zHrobky, spoluměštěnínu Nového města Pražského, přieteli dobrému buďdán! (Originál varchivu třeboňském II., 39, 1).

Ježto Přech byl poddaným Oldřicha zRožmberka abezsvolení vrchnosti chtěl uzavříti sňatek manželský, měl dlouhé potahování svrchností. Vlistě Přechově panu Oldřichovi čteme:

V. Milost muože rozuměti, zlistu kněze Václava, faráře vKníně, kterak seta pře má, žeť sem nic neučinil, než sjejí dobrú vólí. Avždy prosím pokorně, račte sekemně, promilý Buoh, ksvému člověku dobrotivě okázati. Itaké svědomie jiné zSedlčan, kteréž V. Mt. přeslyšela jest, vždy prosím, rač jmieti vpaměti (Orig. archiv Třeboň II. - 39.-l.).

Na dotaz Oldřichův odpovídá kněz Václav:

SIužbúť svú vzkazuji duchovní imodlitbu věrnú, urozený pane mílý! Azprávuť T. Mti dávám oPřechovi, člověku Tvého zSedlčan apanně Marthě zNalžovic: tu kdyžjsem byl prosbú volán dohospody ctného hospodáře, kVaňkovi Litochlebovi vměstě Kníně, tu kdyžsem přišel mezi ně adevět osob mužských iženských tu snámi byli, řekl jsem jim: Co mne potřebujete? Atak prosili sta mě obě straně, Přech dřieve řečený apanna Martha dřieve řečená, abych je oddal. Tu sem jich najich vieru tázal: Máte-li slib spolu? Tu sú mi obě sě přiznali kslibu. Dál jsem jich tázal - - -. Atak jsem já jim řekl, ženemohu já vás oddati, leč rozhřešenie zPrahy dobudete sobě. Tu sú mne obě straně prosili, abych jím lístek napsal kuoficíálovi, aby jim poslal rozhřešenie list. Ipřinesli mi list rozhřešenie, aby je oddal apokanie jim dal. Avté mieře mátě přišedše jejie ipojala svú dceru svévolně pryč. Atoto senekonalo, než jednú seprovolanie vkostele stalo. Protož žádný sie, milý pane, rač seT. Mt. ktomu přičiniti aPřechovi, poddanému svému, spravedlnosti dopomoci. Atoto, což sem napsal, zeť to beru nasvú přiesahu kněžskú, zeť sem psal pravdu.

Datum feria III. ante Nativitatem beate virginis Mariae in Knin, Wenceslaus de Slama, plebanus in Knyn, servitor et papelanus vester filelis (6. září 1446.Urozenému panu Oldřichovi zRozenberka, pánu mému milostivému, seděním naKrumlově d. d. (Orig arch. Třeboň II. - 29- 1.Český Archiv.).

Pro tento ajiné delikty úpěnlivě prosil Přech zaodpuštění, načež jemu dal Oldřich gleit. Leč ten mu byl málo platen; úředníci panští vSedlčanech, zvláště purkrabí, jej stále tiskli, takže Přech prosí Oldřicha zapovolení, aby sesměl vSedlčanech vyprodati, ježto tu není jist. Oldřich konečně listem zedne 4.ledna 1447odpouští Přechovi, vrací mu majetek aporoučí, aby ještě žádal zamilost upurkrabího sedlčanského Lippolda, ažten listem jej ksobě obešle.

Knínští zadruhých válek husitských stáli věrně přikráli Jiříkovi, tolikéž jich sousedé, např.naMníšku Předbor zŘepnice. Jiřík důrazně vedl válku proti svým odpůrcům, jednotě Zelenohorské, jíž včele stál Zdeněk Konopištský zeŠternberka, soused knínský naOstromeči. Jiří zemřel 23.března 1471.Stavové čeští nasněmu vKutné Hoře zvolili jeho nástupcem polského králevice Vladislava, zrodu Jagailova. Veválce sMatyášem Uherským bylo pokračováno.

Druhá srážka uKnína.

Roku 1471srazili seknínští sposádkou Zdeňkovou zOstroměře, neznámo kde, vkteréžto srážce utrpěli měšťané značných ztrát inazajatých, jak dočítáme sevlistě Zdebora zKozího Kunrátoví zPetrovic: Službuť svú vzkazuji, urozený přieteli ašvagře milý! Ajakož máme list napáně Mt. napůldruhého sta kop, atys také rukojmě, idávámť puol leta napřed věděti, aby nám dány byly osv.Jiří najprv přištiem; ataké nám úrokuov ještě nic dáno nebylo. Ivěříme, žesektomu přičiníš. Ataké milý švagře věz, žeOstromečtí porazili Knínské ajali jich viec než LXX. Než Ctibor, bratr muoj, ten jest raněn, pravie, ževelmi. Apočet mi pošli poposlu tom.

Dán vúterý předsv.Havlem, léta 1471.Urozenému panoši Kunratovi zPetrovic, purkrabí naKrumlově, přieteli ašvagru mému milému detur. (Orig. arch. Třeboň, Familie zKozí B. m. 1471, 15.října 1471.Čes. Archiv).

Mír vČechách r. 1485.

Válka sMatyášem ukončena r. 1485nasněmu vOlomouci, náboženský smír vČechách sjednán nasněmu vKutné Hoře. Odtud počátek nového blahobytu vČechách arozkvětu hor knínských.

Privilegium Vladislava II.

Roku 1479vden sv.Vincence, t. j. vpátek dne 22.ledna obnovil nažádost knínských Vladislav II. městu privilegie krále Jiřího. Majestát tento zní: My, Vladislav, zBoží milosti král Český, markrabě Moravské, Slezské aLucemburské, oznamujeme tímto listem všem, žepřistúpili přednás někteří měšťané ahorníci města Knína, věrní naši milí aukázali sú nám list nejjasnějšího krále Jiřího, předka našeho štastné paměti, napergameně celý aneporušený, svisutou pečetí, kterýmžto listem některých práv konšelům avší obci téhož města Knína půjčiti ajim znovu je vysaditi ráčil, protože majíce některá odpředkův téhož krále Jiříka itaké našich, je jsú byli potratili aneb jsú jim zhynuly, jakož pak list téhož krále Jiřího ty věci šíře vsobě drží azavírá, iprosili sú nás jménem již psaných konšelův ahorníkův ivší obce téhož města Knína věrných našich milých, abychom jim svrchu dotčeného listu stvrdili apřitom je zachovati ráčili. My vtom znajíce jich slušnou prosbu ataké znajíce to, žeprve zdělání hor užitek mnohý předkům našim přicházel jest, ishtíce také, aby oni, jsúce touto naší milostí potěšeni, tiem lépe asnažněji hory dělati kužitku našemu aitudíž, svému mohli, vdobrém rozmyšlení araddou věrných našich, mocí královskou již psaným konšelům aměšťanům ivší obci svrchu psaného listu vevšech kusiech, článciech aklausulech, itaké artikulech tak, jakoby tuto slovo odslova vypsán byl potvrdili jsme itiemto listem potvrzujem aje přitom zůstavujem milostivě tak, aby oni těch všech práv vtémže listu položených užívali beznaší ibudoucích našich králův českých ivšech jiných všeliké překážky. Přikazujíce mincmistru našemu ijiným všem úředníkům našim nynějším ibudoucím, aby již psané měšťany ahorníky ivšecku obec města Knína přitěch všech právech asvobodách tak, jakž sesvrchu dotčeným listem krále Jiřího vypisují zachovali ajim vtom nepřekáželi ani překážeti nedopustili, jinak toho nečiníce ato poduvarování hněvu našeho ibudoucích našich králů českých. Tomu napotvrzení anasvědomí pečeť naši královskou kázali jsme přivěsiti ktomuto listu.

Dán vPraze vpátek den sv.Vavřince, leta Božího tisícího čtyřstého sedmdesátého devátého, království našeho osmého. (T. j. 22.ledna 1479.Originál vZemském museu.).

Oficiální stránky města Nový Knín (4)

Věnovací list krále Vladislava. Vojtěch Minářík

Nový znak knínský.

Vladislav polepšil knínským též dosavadní znak, erb apečeť, které takto sevypísují: Štít červené barvy kpravé straně nakloněný, vněmž viděti bílého korunovaného lva odvou ocasích, vzhůru napravo vzpjatého. Nadhorním levým rohem štítu toho leží zavřený, ku pravé straně obrácený helm skorunou zlatou, zníž vyniká orličí černé křídlo, plaménky poseté, sbrky klevé straně roztaženými; okolo štítu ahelmu roztažen jest červený, kožišinou hranotajovou podšitý, narozích zlatými tkanicemi svázaný plášť knížecí.

Roku 1490, posmrti Matyášově, zvolen Vladislav II. také králem uherským. Zvolil si Budín zasvé sídlo aověci české semnoho nestaral, čímž zvůle šlechty neobyčejně vzrostla. Roku 1500šlechta sestavila nové zřízení zemské, které král potvrdil. Napodkladě tohoto zřízení počala šlechta omezovati vprávech města, zvláště vprávu mílovém atrhovém. Král chtěl sice spory urovnati apřijel r. 1502doČech, leč obával sesíly panské aradil městům kústupnosti. Ta však byla ochotna naobhájení svých práv chopiti seizbraně. Spor urovnán teprve posmrti Vladislavově r. 1517.Přivyrovnání vzdala seměsta výhradního práva vaření piva. Ototo právo přišlo též město naše azřízen pivovar veStarém Kníně, Velké Hraštici aZáborné Lhotě.

Oficiální stránky města Nový Knín (5)

Městský znak vprůčelí radnice.

Rozmnožení počtu konšelů.

Vladislav dal konečně knínským výsadu místo dosavadních 7konšelů voliti příště 12osob radních, kteří vúřadu purkmistrovském každé 4neděle sestřídali, takže doroka všech 12sevystřídalo. Zkonšelů zvláště byl vyznamenáván první, podle pořadí jmenovaný atudíž první místo vřadě zaujímající, který nazýván primas, neb též primátor. Jemu náležel vrchní dozor nadstatkem adůchodem města avevěcech politických platilo vážné jeho slovo. Podle ústního podání primasové knínští nosívali zaslavnostních příležitostí vradě nahrdle zlatý řetěz. Knínským pak Vladislav nařizuje platiti perkmistru hor knínských, t. j. úředníku přihorách 4groše týdně. Znění tohoto majestátu je následující:

Druhý majestát Vladislavův.

My, Vladislav, zBoží milosti Uherský, Český, Dalmatský, Chorvatský král, Moravské aLužické kníže amarkrabě, oznamujeme tímto listem všem, žejest předstoupil předNaší velebnost urozený pan zeSellenberka, nejvyšší kancléř království Českého avěrný náš milý apředložil nám některé žádosti aprosby opatrných purkmistra akonšelův ivší obce obyvatelův města našeho Knína, věrně našich milých, abychom je milostmi našimi některými obdařiti ráčili.

Aby projich náklady apilnosti, kteréžto nahorách zlatých okolo Knína činili jsou anakládali aipotom tímpilněji činiti avyhledávati aby mohli, čímž Nás milostivějšího ksobě poznají, ijsme ktakovým jejich prosbám dobrotivě alaskavě nakloněni, sdobrým rozmyslem amilostí amocí Naší, jakožto král Český svrchupsaným purkmistru akonšelům ivší obci jmenovaného města Knína, nynějším ibudoucím, tuto milost učinili jsme atímto listem činíme aje obdarujeme. Nejprve aby všecko zlato, které tu natěch horách knínských dobývají aneb včasích budoucích dobývati budou, potoční ihorní, aby dokomory naší ibudoucích králů Českých, doPrahy to všecko zlato nesli, dávali apovinni dávati byli anikam jinam, ktomu také aby perkmistru tu nahorách knínských nebo vměstě Kníně, nynějšímu ibudoucímu, zkomory naší královské nakaždý týden aby jemu bylo zajeho práci čtyři groše české dáváno. Ataké aby jmenovaný purkmistr akonšelé ivšeliká obec jmenovaného města, nynější ibudoucí, všeliké listy apotřeby své aby pečetí městskou avoskem červeným pečetiti mohli amoc měli. Ataké proto jim milost přitomto našem obdarování zvláště činíme, jakož, tíž, měšť. knínští vúřadu konšelském nemají více než sedm osob přísedících aku právu aradě příslušejících, my pak chtíce, aby seto město tímlépe spravovati aopatrovati mohlo, přidali jsme jim atímto naším listem přidáváme ktěm sedmi osobám pět osob austanovujeme to navěčné časy ibudoucí, tak, aby jich bývalo vždy dvanácte konšelův vradě přisezení řádně rozvržených podle obyčeje ařádu, jakož to ivjiných městech našich vkrálovství českém ten čas sezachovává avždy jeden znich purkmistrem aby byl čtyři neděle pořad sběhlé apotom jiný, ato aby tak zvoleno šlo aždoplného roku pořad sběhlého. Aaby těch všech milostí svrchu psaných uznali auznati mohli nyní ivčasech potomních, ato beznašich, budoucích králův Českých ivšech jiných lidí všeliké překážky, přikazujem všem úředníkům ipoddaným, věrně našim milým, nynějším ibudoucím, aby svrchupsaného purkmistra, konšele ivšecku obec jmenovaného města Knína, nynějších ibudoucích přitěch právech zachovali, jinak toho nečiníce podzachováním milosti naší. Tomu nasvědomí pečeť naši královskou kázali jsme přivěsiti listu tomuto.

Dán leta božího tisícího pětistého, království našeho uherského 11., českého 30.léta.

Suchan zKnína.

V cizích službách té doby bojuje jakýsi Suchan zKnína. Roku 1482prosí listem zpolního ležení uEbersdorfu purkmistra aradu města Českých Budějovic zaodklad jakéhosi stání. Bylo mu vyhověno, jak svědčí poznámka nalistě "až dosv.Jiří jmá rok anno 1483".

Znehodnocení české mince.

Na počátku 16.stol. bezprostředním představeným Knína avšech horních měst byl královský mincmistr Jindřich Tunkl zBrníčka. Týž dobrou minci kutnohorskou zašantročil doZhořelce (Gerlice), kdež byla předělána naminci chatrnou. Zato král tomuto mincmistru odňal úřad aminci gerlickou sněm r. 1515zakázal.

Smrt Vladislavova.

Po smrti Vladislavově, dne 13.března 1516vBudíně, nastoupil desítiletý jeho syn Ludvík, jsa potom 6let podporučnictvím polkého krále Zikmunda acísaře Maxmiliána. Potu dobu měla šlechta vrukou vládu azvůli, takže r. 1517schylovalo sekobčanské válce. Přičiněním pana Viléma zPernštejna, jak již bylo vzpomenuto, způsoben nasněmu svatováclavském vPraze smír měst sešlechtou.

Sousedé knínští vMníšku, V. Hraštici aveLhotách.

Povšimněme si vté době sousedů knínských. Pozmíněném Janu zLeskova přešel Mníšek vdržení Předbora zŘepnice. Spanstvím mníšeckým patřila jmenovanému iVelká Hraštice. Posmrti Předborově přejali toto panství synové Jindřich, Václav aJindřichův syn Petr. Petr zŘepnice prodal posléze Mníšek za700kop českých grošů Janu Vratislavovi zMitrovic. Vratislav I. zMitrovic r. 1448zúčastnil sedomácích rozbrojů, stoje přistraně katolické proti podobojím; později byl místosudím zemským apurkrabím hradu pražského, držel Velkou Hraštici, Prostřední aZábornou Lhotu, ves Skřípel uOsova aBykoš uBerouna. Zemřel r. 1464.Zůstala poněm vdova Markéta zVrábí anezletilý syn Jan, který potom přijal křestní jméno otcovo zarodné aodtud potomci jeho psali seVratislavové zMitrovic (Mitrovice uSedlčan). Zemřel r. 1529azůstali poněm synové: Jan Václav, Vratislav, Vít aŠebestián. Václav zpozůstalosti otcovy koupil vsi Skřípel, Bykeš, Velkou Hraštici aobě Lhoty zaKnínem.

Kdo byl vdržení St. Knína napoč. 16.stol.

Starý Knín byl vté době ještě rozdělen. Kromě svobodnického dvora, který teprve r. 1554ktvrzi přikoupen, byla tu tvrz sedvorem, naníž jako nájemci seděli r. 1504bratři Jan, Jiřík, Václav, Jakub aZikmund Dobešové zVesce. Majitelkou byla Marketa zŘíčan. Farářem připomíná sevté době Jiříček. Ten soudil sesjmenovanými bratry Dobešovými proto, žemu uzamkli stodolu, takže doní neměže dáti obilí. Dobešové sevymlouvají předsoudem komorním, žestodoly nezamkli oni, ale Marketa zŘíčan, kčemuž seitato přiznává. Soud osvobozuje bratry apoukazuje faráře Jiříčka, "aby, chce-li oto právo ktomu hleděti, právo semu neuzavírá". (Čes. Archiv XIII. - 42- 17.listopadu 1503.Zápisové soudu komorního č.2125- 1276R III., str.97.).

Spor orychtáře staroknínského.

S týmiž bratry Dobešovými mají měšťané knínští soud dne 24.dubna 1504proto, že"sú jim knínští vmierné apokojné zemi, zařádu apráva, naně nic nevznesše, jali vměstě svém Pavla Třeštivu, rychtáře ačlověka jich zeStarého Knína, jej ssadili avěznili aurukovali svévolně proti všemu řádu, jim téhož člověka propustiti nechtěli". Nastížnost Dobešových puohon vložen naNové léto (t. j. 1.ledna 1504- Archiv Č. XIII.). Měšťané sehájí, žebratři Dobešové ani majiteli tvrze nejsou, nemají tudíž práva jako poručníci poháněti je ksoudu, zvláště pak nemají práva poháněti celou obec, která oničem nevěděla. Žádají nejvyššího hofmistra pana Viléma zPernštejna zaopatření. Žádosti měšťanů vyhověno, ale právo majitelce Marketě zŘíčan neuzavřeno. Jak celá záležitost dopadla, není vzápisech více uvedeno, nejspíše cestou smíru byla urovnána.

Kunrát zGrynheimu. Spory směšťany knínskými.

Majitelem Malé Hraštice byl Kunrát zGrynheimu. Stímměli měšťané knínští stálé spory. Tak r. 1504pohnal purkmistra aradu předsoud komorní, vině je zpsaní nářku cti: "Některé listy, kteréž oni sú knínští psali, ukázal, zvláště otom, žeby jich posla katha udělal."

Tomu knínští odporovali, tvrdíce, žesepsaním Kunráta ničím nedotýkali, ale jej samého časem viniti chtěli. Ježto nářku naknínské neprovedl způsobem dostatečným, rozhodl soud, že"oni purkmistr akonšelé jemu Kunrátovi tu nic tiem povinovati nejsú".

Dne 14.listopadu 1505opět pohnal Kunrát předsoud knínské měšťany, ato Vondráčka, Haralova syna propytláctví aVáclava, Janatova syna, ševce Kubíka, Zvěřinu, Kříže mlynáře, Václava Votopila, mlynáře, Václava Randáka, tkalce, Jíru, Bílkova syna, Matěje Sedláčka, Matěje, Jakubova syna, Ducháčkova vnuka, proúklad najeho životě. Vondráček viněn, ženagruntech Kunrátových lovil tenaty zaječími aproten lov požadoval Kunrát 50kop grošů českých. Obviněný osvobozen. Druzí jmenovaní viněni, že"Kunráta sú honili, jej vmierné apokojné zemi zařádu apráva nagruntech jeho vlastních zamordovati chtěli aktomu žesú mu člověka zbili". Soud prohlásil sezanepříslušný podle zřízení zemského, ježto sejedná opuohon dvojí: mord ahonění. (Český Archiv XIII. - B III. - 1- 59a. Nálezy soudu komorního 1505, osv.Martině.).

Dne 11.listopadu 1508měl opět purkmistr acelá obec knínská veliký spor mezní sKunrátem. Spor tento arozsudek je patrně právnicky protehdejší dobu velice důležitý azajímavý, neboť ipozdější právničtí spisovatelé kněmu seodvolávají. Tak Jakub Menšík zMenštejna vesvé knížce "O mezích, hranicích, soudu arozepři mezní ipříslušenství jich vKrálov. Českém", vydané r. 1600, cituje nastr.87.toto: Kde původ ukázal své užívání aobeslaný tomu neodepřel, jest přitom zůstaven. Vstarých registřích mezních A1mezi Kunratam zKlinheimu aknínskými vsobotu den sv.Martina, léta 1505". (Čes. Archiv XXIII.).

Spor vlekl sevelmi dlouho aměl propana Kunrata velmi nepříjemné dozvuky. Vinil jednak knínské, žeužili proti němu falešných svědků, jednak urazil soudní úředníky samotné, takže tito jej pohnali předsoud komorní aten jej vkázeň vzal. Částí sporu je isoud orušení držby dne 16.listopadu 1510, kdy Kunrát obvinil knínské, ženeoprávněně honili najeho pozemcích vhraštických stráních, ato Blažek Směšný, hrnčíř, Mašek, mlynář. Žádá opět 50kop českých grošů pokuty. Knínští osvobozeni, neboť prokázali nazákladě předtímprovedeného měření panem Tunklem, purkrabím hradu pražského, který naohledání sp*rných těchto míst byl vyslán, žehonili nasvém majetku městském, totiž nastráních, kterých společně užívají. (Čes. Arch. XIII., D. Z. č.45, fol. D 20.).

Dne 30.června 1522sám král Ludvík volá knínské ksoudu proto, žeKunrát vznesl naně žalobu, jakoby proti němu vedli křivé svědky aježto tímutrpěl újmy nasvé živnosti, žádá náhrady 300kop grošů českých. Stání určeno naúterý, den sv.Kyliána r. 1522(8. července) (R. XII. str.18, Český Archiv XXXII.).

Malá Hraštice vmajetku města Knína.

Dlouhými ačastými spory zadlužil seKunrát zGrynheimu (psán též zGrünheimu, Kemheimu, Kremhaynu, Grinheimu) tak, žemajetku svého nemohl udržeti, proto knínští měšťané koupili odněho Malou Hraštici za500kop českých grošů r. 1527isdvory poplužními, kmetcími akuřecími. Protože získali deskového statku, získali též práva sněmovního. Roku 1537dali si tento statek odhadnouti apřesně vyměřiti ivymeziti zemským komořím Burianem zNeudeku aměřičem Janem, načež jej dali vzástavu jakémusi Benátskému, měšťanu knínskému, za500kop grošů. Patrno ztoho, žeblahobyt města toho roku, resp. dolů, musil klesati.

Jiné soudy měšťanů.

Ze zápisků soudu komorního dozvídáme seještě ojiných sporech měšťanů. Tak 25.dubna 1504mají purkmistr akonšelé hned dvě stání. Vít, Strakův syn zKnína, pohnal je avšecky sousedy, usedlé hospodáře, kromě Václava Straky, otce svého aValše krejčího, Blažka hrnčíře, příjmím Směšného, vině všechny znářku cti. Tomu knínští odporují apraví, že"sú ho nehaněli ani zrádců mu dávali ažeto jeho svědkové, kteréž, vedl, neseznávají. Protože Vít náležitých důkazů neprovedl, byl J. Mtí p.Vilémem zPernštejna vkázeň vzat (R. III. - l. 228b - Reg. soudu komorního).

Dne 10.dubna 1510Petr Knínský (Trach zProch) pohání předsoud komorní Kunathu Pešíka zKomárova, Votíka zeŠlovic aKateřinu zRakovníka, manželku někdy Jiříka zNásilné, hejtmana hrádku Křivoklátu. Viní je zneplacení šesti set kop českých grošů. (Puohon naden sv.Ambrože 4.dubna. - Čes. Arch. XIII.).

Dne 17.listopadu 1512jako svědci předsoudem komorním vypovídají vesporu sJakubem zeZhudovic sjedné aMaříkem zeZhudovic strany druhé, sousedé knínští: Ondřej Háral zKnína, Zikmund zKnína aJan Chlupaté, rovněž zKnína. Výpovědi jejich jsou celkem souhlasné: Jakož sejest stala smlouva mezi Jakubem aMaříkem zeZhudovic konečná, tehdy hned mu Mařík zavdal pět apadesáte kop grošův míšenských apotom jest jemu Jakubovi měl Mařík každý rok dávati nasv.Jiří poXV. kopách grošův míšenských bezX grošův míšenských. Anato sme litkup pili. (Č. A. XIX. Svědomí kroku sv.Martina 1.- 1512- 2361.).

Majestát Ludvíkův.

Král Ludvík potvrdil knínským r. 1523všechna práva avýsady, darované jim předešlými králi českými, přidal jarmark osv.Ludmile. Téhož r. (1523) vybírána byla vČechách přetěžká daň nazaplacení královských dluhů, ato pogroši zkaždé kopy hodnoty, zestatků vidomých, tedy zdomů ipozemků, akdo neměl jmění, platil zhlavy, ani nádeníky nevyjímaje. Majestát Ludvíkův zní:

My Ludvík, zBoží milosti Uherský, Český, Dalmatský aCharvatský král, Moravské, Lužické aSlezské markrabě, oznamujem tímto listem všem, žepředsevzali jsme předosobu Naší vyslané posly zde opatrných purkmystra, konšelův avší obce města Našeho Knína, věrných Našich milých aukázali jsou Nám listy předkův všech králův Českých, zejména krále Jiřího aVladislava, otce Našeho nejmilejšího, J. Mti slavné paměti, kterýmižto listy některými milostmi avýsadami tíž měšťané knínští odvýš dotčených předkův Našich obdařeni jsou, prosíce, abychom je přitom imilostivě zůstavili itaké některé další milosti učiniti ráčili. Kekteréžto prosbě jsme nakloněni, stvrdivše také ty majestáty zcela neporušené asdobrým rozmyslem Naším jistým svědomím amocí královskou, jakož vejš psaní listové, majestát krále Jiřího akrále Vladislava, otce Našeho nejmilostivějšího drží, potvrdili jsme přitom též knínské měšťany, jakož vsobě dotčení majestátové zní tímto listem naším vevšem jich znění, položení, gruntech, klausulech tak, jakoby tu slovo odslova vepsáno bylo, potvrzujeme apřitom je milostivě zůstavujem, chtějíce tomu, aby také ode všech stavův akaždého člověka království Českého přitěch milostech avýsadách odjiž psaných králův jim daných atímto Naším potvrzením jmíni, držáni azachováni byli bezumenšení avšelikého porušení. Také jim, knínským, nynějším ibudoucím, tuto zvláštní milost míti jsme ráčili atímto listem zřejmě jim jarmark jeden vysazujem aje tímobdařujem tak, aby oni sevším způsobem, jakož to ijiná města vKrálovství Českém svých jarmarků svobodně užívají aužívati mohou, bezNaší, budoucích našich králův Českých vtom všelijakých překážek aodp*rností; protož přikazujem našim úředníkům apoddaným vKrál. Českém, kteréhožbykoli řádu, stavu, nebo jináče byli, nynějším ibudoucím avěrně našim milým, jakž zde svrchupsaní měšťané aobyvatelé tohoto města Knína přitěch všech věcech, jakož listové krále Jiřího aVladislava, otce Našeho nejmilostivějšího vsobě znějí adrží apřitomto potvrzení itaké této milosti Naší ojarmarku nyní ivčasech budoucích směli držeti aneporušitelně zachovati, žádaných jim vtom zmatků ani překážek nečiníme, ani komu činiti dopouštějíce, poduvarováním hněvu anemilosti naší abudoucích Našich králův českých. Však tomu samému aby jarmarku toto vysazení bylo bezújmy jednou každému najeho spravedlnosti. Tomu nasvědomí pečeť Naši královskou klistu tomuto rozkázali jsme přivěsiti.

Na Horách Kutnách vsobotu vden sv.Benedikta, leta Božího tisícího pětistého trimecitmého, Královsví Našich Uherského aČeského 7ho. Ad relat.: Dom Ivan d'Wartenberg.

Majestátem tímto dán knínským první výroční trh.

Náboženské novoty Lutherovy.

V německém městě Wittenberce r. 1517vystoupil novotami náboženskými doktor bohosloví Martin Luther. Jeho učení přišlo knám azpůsobilo rozdvojení vcírkvi podobojí. Jedni připojili sekLutheránům, druzí spojili sesestranou katolickou, jíž včele stál Zdeněk Lev zRožmitálu, nejvyšší purkrabí pražský. Ztoho vznikly vPraze veliké bouře, kdež přívrženci druhého směru, vedení Janem Paškem zVratu, opanovali město avyhnali přívržence novot. Rozdvojenost česká prokázala sezvlášť r. 1526, kdy Král Ludvík, stroje sedoválky proti Turkům, žádal Čechy opomoc. Šlechta aměšťané, přívrženci Lutherovi, rychle pospíchali vojensky doUher, takže došli nabojiště včas, kdežto strana druhá, Pražané, Plzeňští, Berounští, vedení Lvem zRožmitálu, přišli doUher již pozdě. Ludvík podlehl přesile Solimanově azahynul uMohače dne 29.srpna 1526.

Pašek zVratu.

Jan Pašek zVrat narodil seveStarém Kníně zchudých rodičů, kteří sebezpochyby brzy ponarození Janově přestěhovali doPrahy. Veden svým nadáním oddal seučení astal serektorem nejspíše naněkterých školách venkovských. Zahospodařiv si něco odebral sedoPrahy kdalšímu studiu nauniversitu, kde stal ser. 1491bakalářem aroku 1493licenciatem svobodných umění, roku 1495pak examinatorem kandidátů bakalářství. Vletech 1496-97 zastával úřad děkana téže fakulty. Tehda seoženil svdovou Dorotou Šerlinkovou, která měla zprvního manželství syna Mikuláše. Opustil universitu astal seposmrti Prokopa odPěti korun kancléřem, t. j. písařem staroměstským (1498), vkterémžto úřadě setrval po12let (do r. 1511). Podle Almanachu českosl. právníků vzdal sekancléřství dobrovolně r. 1509.Roku 1498koupil si dům čp.674- I. zasv.Jakubem odmístonotáře král. čes. Václava Hyndráka zHabrova za190kop čes. grošů. Vedle obecního úřadu byl činný ijako prokurátor (zástupce stran) přisoudě, získávaje tak značného jmění. Přitom zastával jazyk mateřský, aby své vždy větší dokonalosti dojíti mohl astarou latinou zastiňován nebyl, hlavně řečněním svým, vekterém pokládán byl mistrem nadevšechny jiné. R. 1521zastával obec klatovskou předzem. soudem proti Petrovi Sudovi zŘeneč, jehož práv. přítelem byl Albrecht Rendl zAušavy; isetkal setu, světlo městského stavu, shlavním zástupcem šlechty. Vevynikajícím postavení svém záhy rozhodnou rukou počal říditi osudy hlavního města. Již r.1504 vyslovil myšlenku, žeby města pražská spojiti seměla vjedinou obec, aby prospěšněji čeliti mohla stavům vtehdejších bojích kastovních, které hýbaly královstvím. Odpor jmenovitě cechů novoměstských zmařil smírné jednání měst. Pašek byl přívržencem přijímání podobojí způsobou podle starého obyčeje aodpůrcem novot, Lutherem zavedených. Jako člen stavu městského zvolen byl nasněmu dne 22.listopadu dopočtu těch, kterým měla býti svěřena ochrana duchovenstva podobojí, jmenovitě proti osazování far kněžími katolickými: Někdy tehda dostal odkrále Vladislava II. erb (pštrosa) apřídomek "z Vratu". Tak poprvé jmenuje ser. 1504.Přikorunovaci královny Marie (1. června 1522) pasován byl sJanem Hlavsou zLiboslavě narytíře. Mezi tímPašek opustil službu obecní, kde samostatný anezkrotný duch jeho byl příliš poután avěnoval sevedle hájení přisoudech, správě obecní jako konšel (1515-18) apospojení Starého aNového města jako primátor (1518 - 14.března 1523, aod14.března 1524do3.července 1527). Tehda byl již podruhé ženat sjakousi Kateřinou. Koupil dům naZeleném trhu č.508-I. Za325kop aprodal dům usv.Jakuba za190kop. Teprve nastoupením krále Ludvíka načeský trůn nastala příznivá doba jeho Záměrům, kterých domáhal seprostředky nemálo kalými. První krok ku panství jeho nadPrahou učiněn byl spojením obou měst, které r. 1518jeho zásluhou bylo provedeno zcela samostatně, bezsvolení královského. Roku 1522posmrtí královského podkomoří Buriana Trčky zLípy vystřídal Pašek vúřadě sudího měst Jana Hlavsu, ale r. 1524byl Ludvíkem zbaven hofrychtéřství aprimátorství, ale r. 1527opět zvolen, odstraniv primasa Hlavsu. Kupevnění moci spojil sespánem zRožmitálu azem. správcem Karlem, knížetem Minsterberským. Aby zbavil senepřátel svých vPraze, použil počátkem srpna t. r. schůzí strany luteránské, označuje je jako spiknutí proti sobě, azapomoci řezníka Zigy dal purkmistra Bikcího zLicka ajiné vynikající odpůrce uvězniti. Faráři akněží, přijímající učení Lutherovo, vyvídáni avězněni, vyhlášeny artikule, uznávající toliko staré učení podobojí. Kdo senechtěl podrobiti, měl býti zPrahy odstraněn. Mezi vypověděnými byli iznámý spisovatel Bartoš, písař. Roku 1518zvolen byl Pašek sBechyněm zLažan zakraj podbrdský doopravní komise zřízení zemského. Vkvětnu r. 1525byl vyslán sjinými stavovskými zástupci deputací kekráli Ludvíkovi doBudína osrovnání vjednotě víry. Kdyžvšak dne 23.května došel krále protest strany pokroku zČech, žedeputace není celou zemí uznána, vrátil sePašek doPrahy snepořízenou. Roku 1526Ludvík zUher zakázal násilné vypovídání avyprodávání pikhartů aluteránů, nařízené Paškem čímž načas pokoj vzemi zjednal amoc Paškova počala upadati. Posmrti krále Ludvíka hlásil sejako Zdeněk Lev zRožmitálu ku kandidatuře bavorské, zaníž měl slíbeno 4000zl., obrátil sepak spanem Lvem kekandidatuře Ferdinandově, akdyžFerdinand skutečně byl zvolen, dostal pan Lev 50.000 zl, Pašek toliko 3.000 zl. Leč Ferdinand nebyl Paškovi přízniv. Zpraven ohrůzovládě Paškově Hlavsou (Pašek dával osoby příchylné nové víře Lutherově páliti atrestati, aby seFerdinandovi zalíbil), vyloučil Ferdinand Paška zprimátorství irady asním ijeho nejpřednějšího pomocníka Zigu Vaněčkovic. (Ziga byl švakrem Paškovým, vlastní jméno jeho bylo Vaněček, přezdívkou zván "pan Ziga"). Pašek odešel naToušeň, panství to isměstečkem nalevém břehu Labe přiústí ji*zery, které koupil r. 1512avelmi zvelebil. Vyžádal si audienci ukrále Ferdinanda, leč nepochodil. Ferdinand jej odsoudil, žemusil odejíti do14dnů zPrahy asem senevraceti, leč vpřípadě nejnutnějším, nejdéle 3dni vtýdnu. Pašek odešel opětně naToušeň, ale neštěstí stíhalo jej zaneštěstím. Onemocněl, takže sotva chodil, Toušeň vyhořela mu r. 1530.Zemřel roku 1533dne 15.března vToušeni, pohřben vkostele P.Marie vTýně. Vzávěti odkázal Toušeň Zdeňkovi Lvovi zRožmitálu, Václavu Amchovi zBorovnice, švakru svému, Janovi Radimskému zeSlavkova amistru Oldřichu Humpolcovi zProstiboře, písaři soudu komorního, odkterých statku nabyl pan Adam zRožmitálu aprodal jej 20.května 1536Konrádovi zKrajku anaMladé Boleslavi za450kop grošů českých. Dům č.508-I. avinici odkázal své manželce Kateřině Amchové zBorovnice. Pašek měl dceru Annu. Současně vyskytující sekněz, Jan zVratu jmenuje Paška svým ujcem aměl odněho zápis naves Radimek v50kopách. Ferdinand spojené obce pražské opět oddělil adal ohlásit, kdo by budoucně osjednocení obou obcí sezasazoval neb knim radil, žeztratí hrdlo. Tímdílo Paškovo kvelké škodě obou měst zničil (W. W. Tomek: Život M. Jana Paška zVratu, primátora Pražského, Č. Č. M. 1844; téhož dějiny Prahy VII., str.9-10: Ottův Slovník Naučný, heslo Pášek zVratu, dr. Michal Navrátil: Almanach československých právníků).

Vypovídací list Paškův zPrahy je tohoto znění: Věz žeJ. M. K., pán náš milostivý, nám všem hejtmanom psáti aporučiti ráčil, co seosoby tvé dotýče, žeJ. M. K. jistou zprávu míti ráčí, ževměstech Pražských nevole akyselost skrze tebe díti by seměla. Aprotož nám namístě svém poroučeti ráčí, abychom tobě oznámiti, nýbrž ipřikázali, jestliže máš co činiti nazámku Pražském, přikterémkoli soudu, abys vměstech Pražských nebyl, ale sobě zjednal hospodu neb pokoje nazámku Pražském neb naHradčanech. Akdyžjedti měl nazámek Pražský, toho žeť sedopouští, aby skrze Prahu promost, nezastavujíce sevměstech, jedti mohl. Podepsaní Jan zVartemberka aVojtěcha zPernštejna.

Ulice odměstského pivovaru khranicím Starého Knína pojmenována ulicí Paška zVratu.

Zničení města požárem.

Dne 21.února 1524stihla naše město veliká pohroma. Lehlo úplně popelem, jak sezmiňují Staré letopisy. Zprávy tyto jsou ovšem velice skoupé, nedozvídáme seznich, kolik obytných budov padlo dravému živlu vobět. Ježto však doly vté době byly vrozkvětu, jistě seměsto brzy vzpamatovalo.

Ze zápisků soudu komorního.

Z register soudu komorního sedozvídáme, žejiž tehda někteří žebráci způsobem podvodným dovedli vzbuzovati větší útrpnost svých spoluobčanů. Tak dne 28.dubna 1525měšťan knínský Martin dovolává sesvědectví Jana Pikousa, že"Pýša Kujalův, syn Kujalův, ač zdráv, oči obě zavazoval anohy flastry obaloval." Tutéž stížnost vznáší dne 30.srpna 1525iostatní měšťané knínští naPýšu soudu komornímu, žádajíce jeho potrestání. Dne 31.srpna t. r. vznesl pak půhon ksoudu komornímu Petr zKnína naVíta zMitrovic, dne 16.listopadu r. 1523Jiřík Pavlín zKnína naAppolenu zDříni avHuti prokrádež dvou peřin vceně 9kop českých grošů.

Ferdinand I.

Po smrti Ludvíkově uMohače zvolen Ferdinand Habsburský českým králem dne 24.října 1526akorunován sesvou manželkou Annou korunou sv.Václava dne 14.února 1527.VUhrách jen část šlechty volila Ferdinanda, druhá část volila Jana Zápolského, který povolal si napomoc Turky aSoliman dostal seažkVídni. Vláda Ferdinandova sezáhy stavům znechutila. Ferdinand byl odpůrcem vzmáhajícího seluteránství; chtěl, aby vČechách podle kompaktát basilejských byli pouze katolíci apodobojí. Většina však měst, pánův arytířů sepoluteránštila. KdyžFerdinand nařídil r. 1546hotovost zemskou achtěl přispěti napomoc bratru svému Karlu V. vNěmecku proti luteránům, stavové vČechách nejen mu pomoci odepřeli, ale sami vojsko postavili, kterého mělo býti užito ku pomoci evangelíkům vNěmecku akvypuzení nenáviděného Ferdinanda. Bezpomoci české byli však evangelíci vNěmecku Karlem V. aFerdinandem poraženi uMühlberka avítězství tohoto užil Ferdinand kezničení moci protestantské vČechách. Pokořil hlavně města, šlechtě odpustil. Ztrestal města odnětím statků asvobod, uložením válečné pokuty adědičné daně posudní. Tak sestalo iknínským.

Konfiskace M. Hraštice.

Roku 1459odňat jim statek Hraštice, beznáhrady dán Ferdinandem Václavu Vratislavovi zMitrovic zajistou půjčku navýpravu doNěmec, správem výplaty Knínu; leč kvýplatě nikdy nedošlo ar. 1715císařskou komorou stvrzeno darování Hraštice (Malé) hrabatům Vratislavům zMitrovic. Ztrátu Hraštice Knínští těžce nesli, neboť sní spojeno bylo nejen právo zasedati vesněmu, ale iprávo přísahy vestoje, kdežto jiní musili tak činiti vkleče. Právo toto bylo také vepsáno naoblouku vkostele knínském, ale r. 1878přiopravě kostela neopatrností chybně přepsáno. Ovýplatu avrácení Hraštice knínští několikráte seucházeli, leč moc rodu Vratislavova byla větší avšechny námahy zůstaly marny.

Podle opisu reversu zedne 25.prosince 1549Vratislav zMitrovic sám přiznává, žedvůr Hraštice, jehož držitelem město Knín bylo, sevším příslušenstvím odkrále Ferdinanda I. kesnažnému svému prošení výplatou kdoživotnímu svému užívání (a dies vitae) darem obdržel, svýhradou práva královského, kdykoli by setomuto neb poněm jeho nástupcům zlíbilo, městu Knínu ji vrátit, proti splacení výplaty (půjčky) městem Knínem, ato vše vnáležitém pořádku abeze všeho soudu, podztrátou výplaty. Výplata sevypoví 1rok napřed, ale teprve posmrti Václava Vratislava zMitrovic. Právo horní akutací vyhraženo králi.

Spor oMalou Hraštici.

Roku 1690primátor Vojtěch Masner vyžádal si audienci usamotného císaře aprosil, aby obci statek byl vrácen. Město bylo ochotno půjčku Vratislavovu splatiti, ale teprve r. 1713vyžádala si rada znovu výpis ozápisu Hraštice odkomory pražské, ježto záležitost nevedla kžádnému konci.

Královská komora listem zedne 18.března 1713dotazuje seměsta, proč si přeje výpisu zkvateren. Město připomíná, žechce znovu hájiti svých práv navydání statku. Záležitost opětně usnula, obnovena pak roku 1722.

Dvorní komora vídeňská opisem reskriptu zedne 17.září 1722zaslaného královské komoře pražské, stvrzuje revers Václava zMitrovic zedne 25.prosince 1549ipotvrzuje, žer. 1595připadl statek Malá Hraštice fideikomisnímu statku mníšeckému zdluhu anyní (r. 1722) je vdržení pana Englflussa, hejtmana mníšeckého anaSudovicích. Dvorní komora si přeje statek tento vykoupiti, zté příčiny má král. komora pražská udati obnos V. Vratislavem složený asoučasně oznámiti, vjakém stavu sestatek nalézá. Královská komora pražská vybídla knínské, aby udali výši půjčky, složené Vratislavem králi Ferdinandovi; město však nemohlo předložiti ovýši této půjčky dostatečných průkazů. Zté příčiny nařizuje král. komora listem zedne 6.října 1722odhad Hraštice. Hejtman Engelfluss protestuje proti vydání Hraštice ažksamotnému císaři Karlu VI., jak patrno zpodání královské komory zedne 16.listopadu 1723, leč císař Karel listem zedne 3.března 1724protest jeho zamítá. Dne 18.července 1729vyžádal si opětně audienci ucísaře Karla vVI. primátor knínský Ondřej Malčanský vzáležitosti Hraštice, zníž podle podání konceptu audienčního placeno berní ze14/4 usedlostí. Nadalších 50let celá záležitost usnula, ažteprve r. 1777měšťan knínský aprimátor Vojtěch Masner skonšelem Podehradským vyžádali si audience ucísaře Josefa II., jak patrno zvýpisu protokolu knihy guberniální č.565zedne 4.prosince 1777.Oba vyslanci prosili císaře, aby konečně spor oHraštici byl ukončen. Navýpisu tomto je poznámka tehdejšího městského kontribučního Josefa Černého zr. 1828, žecelý spor oHraštici byl marný.

K doplnění sporu oHraštici uvádím ještě, žepřípisem zedne 14.prosince 1762správce panství mníšeckého Viktor Praun žádal komoru ovýpis zápisu Hraštice zkvateren, ten však mu vydán nebyl.

Listem zedne 14.října 1781osvědčuje konšel Fr. Podehradský, žebyl sJ. Herclem vPraze ugubernia stran hledání mezníků Hraštice-Knína ažemusili dáti panu zBirkenfelsu dar 1zlatý, jak jim druhý den ráno otom potvrzení dal.

Uvážíme-li, žejiž 13.května 1715vyžádala si obec výpis kvateren červených zr. 1543ojejím zápisu naHraštici (výpis jí dán zvůle ryt. Petra Straky zNedabilic naPodbořanech, Malobratřicích aHostěřově spečeťmi Sezimy Mitrovického zNemyšle anaŠtěchovicích aIg. Lva zErlsfeldu), aby mohla seucházeti dále ovrácení svého majetku, jak sestalo r. 1690, vidíme, žespor vlekl sepřes90let (do r. 1781) úplně bezvýsledně.

Potvrzení privilegia někdy Štěpána zTetína.

Roku 1543potvrdil Ferdinand I. privilegium obcím St. Knínu, Dobříši, Kytínu aLibčicům. Privilegium toto je následujícího znění:

My, Ferdinand, zBozij milosti Rzimsky kral, powsseczky cziasy rozmnozitel rzisse aUhersky, Cziesky, Dalmatsky, Chorwatsky X kral, infant w Hyspanij, arvzyknijzie Rakouske, markrabie Morawsky, Luczemburske aSlezske knijzie aLuziczkij markrabie X. Oznamugem timto listem wssem, zie sme prossenij gmenem obywateluov wsy Kytina, Dobrzisse, Knina aLipczicz, abychom gim niekterych weysad, kterez przedkowe gich odkrale Jana aczysarze Zikmunda slawnych pamietj sobie dane magi, kterezto listy sme czele aneporussene widielj, milostiwie schwalitj, obnowitj apotvrditj raczilj, kgegichztoprosbie naklonienij gsucze, sdobrym rozmyslem nassym gistym wiedomim, moczj kralowsku w Cziechach, dotczienych listuow amagestatuow sme schwalilj, obnowilj apotvrdilj, atimto listem jakozto kral Cziesky we wssem gich znienij, w punktijch aklauzulech aartikulech jakoby tuto w tento list nass slowo odslowa vepsanij bylj, schwalugem, obnovugem apotwrzugem, chtiecze tomu, aby obywatele gmenowanych wsij przi tiech obdarowanij aswobodach (pokudz sau gich przedessle aaz posawad w vziwanij bylj) odkazdeho czlowieka gmienij, drzianij aneporusytedlnie nynij y nabudauczy cziasy zachovanij bylj, beznassij budauczych kraluow czieskych y ginych wssech lidij wsseliyake przekazky aotp*rnosti, przikazugicze przitom wssem obywateluom apoddanym nassym zewssech stawuow kralowstwij czieskeho nieniegssim y budauczym wizrnym milym, abysste gmenowane obywatele swrchu psanych wsj nyniegssy y budauczy przi tomto schwalenij, obnowenij apotvrzenij nassem gmielj, drzielj, aneporussytedlnie nynij y w budauczych cziasech zachowalj, ziadnych gim w tom przekazek necziniecze, anij komu ginemu czinitj dopausstiegicze podowarowanijm nemilosti nassy kralowske. Tomu naswiedomi pecziet nassy kralovskou klistu tomuto prziwiesyti sme rozkazalj. Dan nahradie nassem Prazskem w nedielj poswatteho Petra w uokowach letha bozijho 1543akralowstwij nassych Rziemskeho 13aginych sedmnaczteho. (L. Kopáček - Dobříšská privilegia).

Privilegia Nového Knína.

Novoknínským měšťanům potvrdil Ferdinand práva aprivilegia jejich r. 1545.Majestát je dán nahradě pražském vúterý, vden Narození Panny Marie. Vesvém středu je málo čitelný; uložen je vmuseu. Obvyklou formou stručně shrnuje předešlá privilegia aje potvrzuje.

Dosazení král. rychtáře.

Jako důsledek pádu stavu městského, způsobeného Ferdinandem poválce šmalkaldské, objevuje sevměstě našem jako ivevšech jiných královský rychtář, jemuž seodroku 1556říkalo císařský rychtář. Musil to býti občan zámožnější, vprávech znalý, vzdělaný ausedlý. Byl zástupcem královských zájmů vměstě přikaždém shromáždění rady starších, přivalných schůzích obce icechů, aby tu nic nebylo jednáno proti králi, též aby královský důchod nebral žádné újmy. Býval nejvzácnější, ale také nejobávanější osobou vměstě.

Řádění pytláků.

Rozsáhlost okolních lesů, zvláště dobříšských ašpitálských (křižovnických) přiVltavě, lákala četné pytláky adocházelo mnohdy knásilnostem nalesním personálu. Měšťanům knínským podařilo ser. 1530chytiti jakéhosi Havránka, purkrabímu dobříšskému pak Jana Šraka, syna Vopršalova. Narozkaz, daný nahradě pražském dne 17.května 1530(fol. 157b) mají knínští lapeného Havránka, náležitě zajištěného, dopraviti dorathúzu Starého města Pražského. Stejně nařizuje sepurkrabímu dobříšskému Arnoštovi zNeveklova (16. května 1530- Čes. Archiv XII.). Nalistinách podepsán Jan zWartemberka, Vojtěch zPernštýna, Radislav Beřkovský aWolfart Planknar.

Stížnost nanespravedlnost obecních otců.

Roku 1537obvinila vdova Váchová purkmistra, radu ivšechnu obec, žejí ublížení činí anepustí vdržení statku, který má ponebožtíku manželu svém isesirotkem svým. Nejv. mincmistr Albrecht zGutenstejna postoupil věc kvyšetření hormistru jílovskému Kylianovi aradě jílovské. Knínští omlouvají setímto dopisem:

Službu swú vzkazujem múdrzij aopatrnij páni przatelé asúsedij nassi milij, zdrawij, sstěstij aprzitom jiného wsseho dobrého wám przejeme. Psanij, kteréž nám czinite podle zpráwy pana Jirzika Horziczkého zHorzic aVíta iPetra bratrij Mandaleny, súsedky nassi, tieczkost sobie kladoucze ne by snad odnás nejaké ublizcenij sestalo Mandalenie sestrze jejich, jessta to unás nebylo anení, ale natom vždy jsme ji Mandalenu issirotkem opatrowali w slussnom, pokudž nám najvýsse náležij atak dále spravedlnost, kteráž jest nám sprawedliwie przissla w statku nebožtíka Wachy podle smluw. swatebních inápadem poJanowi, manželu jejím, odnás opuštiena není, ale opatrzena istímsirotkem doczasuov jejich aw czas, kdyby Pán Buoh to zpuosobil aMandalena w staw manželskij vstúpiti mínila, we wssij sprawedlnosti jij náležité w tom statku opusstiena nebude, ale slussnie opatřena atéž sirotek jejíj až, czas let przijde neb to unás nenie jak zprávu máte, aby on w té spolecznosti odnás jinij wypowiedienie mieli w tom trwati aždosmrti w užiwanij týhož statku ale w czas slussny kdybychom toho jich potrzebu slussnú uznali, sprawedliwie opatrziti chceme, aby statek nehynul, to sme ksobie przijali. Statek ale kopatrowanij jejich lepssime.

Dán vKníně vpondělí naden sv.Alžběty r. 1537(t. j. 19./XI.). Uvedený dopis mnoho nepomohl, izavoláni ksroku doJílového. Svým jednatelům vystavili toto plnomocenství:

Múdrým aopatrným panu purkmistru aradie miesta hor zlatých Jílového, pánům przatelom asúsedom nassim milým.

My purkmistr aradda miesta Knina hor zlatých známo cziníme tímto listem nassim předkaždým dobrým azvlasstie urozenému p.p.Albrechtovi zGutensstejna, nayvyssimu minemaystru w kralowstwij czeskem pánu J. M. nanás laskavému, kdož jsme obesláni odMandaleny, súsedky nassi abratrzij jejich przed nayvyssiho pana mincmaystra, žebychom mieli jij ubliženij cziniti aneb w drženij statku nepustiti, kterýž má pomanželu swem issirotkem jejím. Ktomu obeslanij wysíláme ispolurady nassij atéž radní nasse pana Petra písarze apana Divisse, jim dawsse suplikací wypsanu te wsij wieci iweypis zknih miesta aporuczievsse jim naswem mistie jakobychom sami wssicknij osobne tu byli, aby toho wsseho zpráwu oustnie dali azprawili, jim toho raczte dostatecznie uwierziti. Prolepssij jistotu swú neb nassi wlastnij peczeť ktomuto listu kázali sme przitisknúti at. d.

Vdova Váchová vyžádala si však slyšení asrok předsamým mincmistrem vHoře. Ivyhověl pán zGutenstejna vznesené naněho prosbě apovolal obě strany ksroku naúterý pohromicích r 1543.Protože však byl toho dne pražský jarmark, žádali měšťané odklad, ipřeložen srok naúterý poneděli zvané laetare r. 1543; tu měšťané donuceni vydati zadržený majetek vdově Váchové knezkrácenému užívání.

Také měšťan Votopil stěžuje si nanespravedlnost purkmistra acelé rady panu mincmistrovi. Ten rozmrzen naknínské, píše jim vdopise, datovaném vKutné Hoře vpátek předsv.Filipem aJakubem r. 1543mezi jinými toto:

"Protož vtom vám poroučím, pokudž by jemu, (t. j. Votopilovi) aneb komu jinému co by spravedlivého análežitého bylo, žedopomůžete, abych stále takovým vznášením zaměstnáván nebyl anačem to jest akčemu přijde, oznámíte mi. Aje-li tak, jak mne zpravuje (t. j. Votopil), jistě by mi doVás příjemné nebylo".

Starý Knín vmajetku Ježovských zLub.

Roku 1554vešel vdržení Starěho Knína Jan mladší Ježovský zLub (pak nejstarší). Tento pán měl časté neshody snovoknínskými měšťany, čemuž problízkost obou osad nesnadno bylo ujíti. Jan Barták, soused novoknínský zlobíval ho tím, ženapanských gruntech tenata líčil napodsed azajíce chytal. (D. Z. 85, 421, K3, D. Z. 327- 0- 5). Jiné pře byly opotok alovení vněm. Kdyžjednou Jana vKníně nebylo abratr Otík ryb vpotoce Kocábě loviti chtěl, přišel kněmu Václav Lizma, primas knínský spurkmistrem asousedy, sekyrami, motykami apalicemi ozbrojeni, ryb mu loviti nedali. (Reg. 17- T. K. P.12a20, F. K. Č. 16- ASedláček - Hrady azámky - Podbrdsko). Jan mladší Ježovský zLub držel Starý Knín odr. 1554-1596. Roku 1579přikoupil kněmu vesnice Zduchovice, Hříměždice, Vesce aVelkou sřekou Vltavou (D. Z. 20., H. 23). Původištěm tohoto rodu byl Ježov uChudenic aLuby uKlatov.

Jan byl J. M. C. radou ahejtmanem kraje Podbrdského; ženat byl sAnnou zHyršova, jež zemřela dne 13.dubna 1561vneděli provodní apochována leží veSt. Kníně, kde dosud lze zříti její náhrobek (Obraz viz: Dr. Podlaha: "Soupis pam. uměl. ahistorických XIII. č.64.). Druhou manželkou jeho byla Ludmila zTýna; zdítek Petr mladší zemřel předr. 1596aAnna, vdavši sezaVáclava zMitrovic, zemřela vestředu poKvětné neděli, neznámého roku aleží poddlažbou chrámovou vkryptě kostela veStarém Kníně, kdež dodnes spatřuje sejejí kámen náhrobní. (viz: Dr. Podlaha: Soupis atd. č.62.). Jan koupil r. 1583Křížov aHněvšín sněkolika rybníky (D. Z., R. 16.) odAlšíka Řepy zNeveklova. Posmrti Janově obdržela statek manželka jeho Ludmila, jež zemřela předr. 1601, načež zbožíí přešlo navnučku Ludmilu, dceru někdy Petra ml. Ježovského zLub anaVáclava nejst. Vratislava zMitrovic, manžela někdy Anny Ježovské zLub, sestry Petrovy. Podle úmluvy zedne 26.dubna 1601převzala Knín Ludmila, splativši všecky závady aVáclavu nejst. Vratislavu zMitrovic 8.250 kop. míš. vyplativši. Zaně týž koupil r. 1602odrytíře Jindřicha Doudlebského zDoudleb Počepice uSedlčan. Václav Vratislav odstěhoval senaPočepice, oženiv setam sReginou Pintovou zBukovan, sníž měl syna Vratislava (zůstává bezzmínky) azemřel tam r. 1607.

Majitelka St. Knína, Ludmila Ježovská zLub provdala sepozději zaVáclava ml. Vratislava zMitrovic. Rod Ježovských zLub připomíná posud jméno lesní parcely Ježov uSt. Knína ahájovny Ježovka uDobříše. (Ludvík Kopáček: Paměti obce Čími, Moráně aMalčan.).

Vratislavové zMitrovic.

Roku 1554zemřel majitel Mníšku, Velké Hraštice, Malé Hraštice, obou Lhot zaKnínem, Václav Vratislav naMníšku, pozůstaviv zmanželky své Barbory, rozené Vamberské zBohatec, osm synů: Mikuláše, Jana, Šebestiana, Štěpána, Vratislava, Krištofa, Jiříka aVáclava.

Otec Václavův (+1554), Jan, měl rovněž vdržení Mníšek, děd, Vratislav, Skřipel (+1464). Jmenovaný Vratislav naSkřipli měl 7synů: Mikuláš zůstával r. 1575vNovém Kníně adržel Lhoty zaKnínem, Jan držel Skřipel (+1581), Šebestian Malý Osov (+1586), Vratislav Všeradice (+1660), Krištof byl purkrabím naKarlštejně (+1612), Jiří seděl naZaluží (+1603) aVáclav připomíná ser. 1587; získav sňatkem svým sLudmilou zLub statku staroknínského, oddělil seodbratří svých r. 1603.(D. Z. 131, N. 30- Ludvík Kopáček: Paměti obce Čími atd.). Rod Vratislavův rozrodem rozdělil senahaluze. Haluz mníšecká pochází odVratislava II., třetího syna Janova, zemřelého roku 1520.Potomci Šebestiánovi naOsovci sedí dosud naDirném aZaluží uSoběslavě, potomci Štěpánovi naKolodějích.

Synové Vratislava II. amanželky jeho Markety zMalovic, Jan aFabián, koupili r. 1558Hraštici Velkou sMelou aobě Lhoty zaKnínem odbratranců svých, synů Václava Vratislava. Později přizměně koupi vymínil si Jan Vratislav jako prodávající odkupujících některé ústupky apoddané, zVelké Hraštíce např.Vondru Chlapcův, Havlíčka Soukupův (Z. D. krat. 53.F. 6, kv. 55C. 20.).

Povšimněme si nyní horních prací. Zprávy onich podává způvodních pramenů dr. Jindřich Barvíř, ato ponejvíce zestaré horní knihy knínské, jež zachována jest varchivu ministerstva vnitra, ajejíž existenci nyní již nikdo netušil.

Za válek husitských spáleny azničeny doly nejen vbezprostřední blízkosti města Knína, ale ivjeho okolí. Snad vtéto době spálen byl též zlatý důl vborotickém lese, kde dosud říká se"Pod spáleným". Vjmenované horní knize jmenuje ser. 1537jakožto propůjčený důl Spálený vHořici podDražetici sštolú, slichtlochy ar. 1565propůjčen byl (snad týž důl) "fundgrub, jenž, slove Spálený serbštolou ktémuž fundgrubu náležitou tak, jakž hory zlaté právo mají". Podle toho, žetento důl byl asi zbořen zabouří husitských apodle toho, žeměl delší štolu ksobě zřízenou, byl to důl nikoli bezvýznamný amísto jeho bylo jednou větším naleziskem zlata. Knínští v16.století zatopené azaválené doly neznali již ani podle jména, třeba to byly jejich nejznamenitější kdysi zlaté doly (dr. J. Barvíř, Vlt. Proudy V. č.9.). Omístech adějinách starých dolů pozlatě vokolí Nového Knína nastalo totiž zapomenutí úplné nejen domácí, ale iúřední. Stalo setak ioněkterých dolech uSudovic ažádný dosud přístupný pramen nepodával onich pravého vysvětlení. Ani domácí, velmi pilný sběratel dějepisných zpráv vměstě A. Černý, nemohl tu ničeho zjistiti, ani badatel Fr. Pošepný, ani jiní. VeKníně soudilo se, žeuSudovic byla snad Mladá Kamlová, poněvadž kopie staré, zr. 1705pocházející mapy mladokamlovských dolů aštoly nalezena byla vpozůstalosti měšťana Karla Masnera, jenž nadSudovici kutal vedvacátých apočátkem třicátých let minulého století. Sám dr. Barvíř, jak praví, vprvém období svého zkoumání hledal tu Mladou Kamlovou, jak uveřejnil r. 1896nastr.39.svého pojednání "O výskytu zlata naněkterých důležitých naleziskách českých"; ovšem jen jakožto možnou domněnku, stala-li sesnad namapě kamlovské zr. 1705nějakým způsobem záměna voznačení kompasových stran východní azápadní. Teprve r. 1925podařilo semu nalézti příslušné úřední zprávy odolech těch vejmenované úřední horní knize knínské.

Doly uSudovic.

Poblíže Sudovic byly hlavní staré doly: Klok, Kocour adůl Měděný, mimo to byla zde též štola kdolu Kloku. Jiné práce hornické byly poblíže mlýna, nyní Aixnerova zvaného. Důl Klok sesvojí štolou (erbštolou) byl "nad Zhodovici pode Chvojnem lesem". Roku 1546byl propůjčen kverkům (nákladníkům), aby tu štolu iten důl dobývali akveldy kovali (otevřeli). Byl to tedy již tenkráte starý, opuštěný důl aštola kněmu stará. Štola tato šla proti Sudovicům ažíla, pokteré byla rubána, byla zlatonosná apravděpodobně užitečná nemálo, neboť vní jeden díl byl pak prodán faráři knězi Michalovi ajeden kus vní dán byl dvěma dětem. Také pak důl Klok měl zvláště dobrou pověst, neboť kdyžnastaly obtíže sobnovením dolu aštoly, již r. 1558ujali seobého noví kverci, mezi nimiž také "slavutní páni Pražani změst Pražských" sjednou měrou hořejší utéhož Kloku adolu Kocouru. Důl Kocour byl uSudovic "nejvýše nade všemi měrami'" mezi dolem Klokem aVelkým Chvojnem, atak míry byly propůjčeny "od dolu Kloku aždoVelkého Chvojna fundgrubu". Měli však zase nesnáze nějaké, aproto r. 1560vyžádali si frystunk (sečkání) naten couk aneb kluftu odluk Kocáby ažisdolem Klokem najeden rok, aježto fundgrub Chvojen nebyl tenkráte obsazen, bylo zároveň svoleno, "budou-li vtom času chtíti který důl aneb fundgrub Chvojen obložiti, toho sejim přijejich vůli zanechává". Ještě r. 1610byl dán frystung nadůl Klok, r. 1613pak podařilo seposléze přece důl ten, prve všecek zapěný, nemalým nákladem obce novoknínské "vykveldykovati" adostati seažna"žump" (dno) ; ale nepotkali sesežádným užitkem, poněvadž "kankoví (žílovina) bylo sňato", tedy žíla tam nějak přestala, proto byl důl ten pak úplně opuštěn. Důl Měděný byl nadSudovici sice napůdě sudovické, ale již vlese Chvojně. Byl to také starý důl, měl svoji zvláštní erbštolu, to jest štolu odvodňovací. Proč byl jmenován Měděným, není známo, snad vyskytly sezde též měďňaté kyzy, ale také oněm byla asi velmi dobrá anějak důvodná pověst, neboť vroce 1560dali si jej propůjčiti významní podnikatelé: Julius hrabě zHardegu, zKladska aMachlandu, Hanuš Spikl zMilčic, císařský rada a"retmistr" (rentmistr) přikomoře císařské, Faltin Rubik, císařský generální permistr (bergmistr) aAdam Hulsa zKolperka, královský bergbereiter (horní pojezdný) vKrálovství českém. Co zde jmenovaní nákladníci vykonali, není známo, ale důležitý jest tento fakt, svědčící otradici asnad iznámkách, ženadSudovici byl jednou bohatý výskyt zlata. Roku 1619důl Měděný byl propůjčen Janu Rychnovi zRychnfeldu, měštěnínu Starého města pražského ajeho kverkům, ževšak by tam byli opravdově pracovali, není zaznamenáno.

Mlýn Aixnerův náležel v16.století mlynáři Mikulkovi, izván byl mlýnem Mikulkovým nebo mikulkovským. Uněho skála tvoří dosud znatelný hřeben, zastarodávna Hřebínek zvaný aměli tu důl jménem Moravec advě štoly, hořejší adolejší, již r. 1539jmenované, obě požíle dolu Moravce. Dolejší štola rubána právě r. 1539kdolu Moravci odmlýna Pavla Mikulky. Jest to tedy štola později Karlovou zvaná.

Štola kdolu Moravci adůl sám jmenovány jsou jako znovu propůjčené r. 1541, 1544, 1551.Pak byl důl zase opuštěn, načež byl r. 1558znovu propůjčen jakožto důl pustý iserbštolou svojí zafundgrub Andreasovi Nikodemovi, sousedu knínskému, aby jej obložil dílem horním. Roku 1567byla erbštola podMoravcem "po témž couku, pokterémž jest hořejší štola hnána naHřebínku ktěm dvěma lichtlochům (světlíkům), kjednomu naštole hořejší naHřebínku akdruhému vestráni, jenž slove "v helcuku". Roku 1582ujala seobec knínská znovu starého fundgrubu isjeho erbštolou naMoravci nadMikulkovským mlýnem, znovu zase r. 1597, roku pak 1598žádali ofrystunk (poshovění) natoto dílo, ale brzo potom sezklamali, kdyžzmohli naštole dvě prohloubení: přední hloubení bylo 10,5 later hluboké, žíla naspodu serozmrskla abyla velmi pevná, zadnější hloubení bylo 3latra hluboké amělo dole špatný nálom (špatnou žílovinu). Podalších devíti letech obec knínská přijala propůjčku natýchž místech, naštole zvané Hřebínek, ale sotva tu již vůbec pracovali súspěchem. Poblíže místa toho "naproti jezu mlynáře Mikulky, vestráni přilouce zádušní" umínil si r. 1617Šimon Lauryn, měštěnín N. Knína shavířem Tomášem zKrt založit novou štolu adali jí jméno - patrně poLaurynovi "u svatého Laurence". Byla mu r. 1622nově propůjčena sdodatkem, pokudž by sejenom vidělo kde vpříhodném místě udělati lichtloch (světlík); roku následujícího měla pravděpodobně již více nežli jeden světlík, ale žádali oposhovění - frystunk - pracovali tudíž patrně bezuspokojujících výsledků abrzo asi díla zde zanechali. Avůbec není známo, žeby staří byli měli někdy vokolí mlýna Aixnerova lepších nálezů.

Podrobné označení starých jam hornické práce mezi Sudovici amlýnem Aixnerovým ištoly Karlovy podávají vevelkém měřítku vploše ivprůřezu mapy hornické J. Günthera zr. 1822aJana Mrskoše zr. 1829.Prvnější označuje dva doly blíže Sudovic jakožto hlavní, druhá, kreslená dle měření horního měřiče Františka Hippmana, označuje zároveň zdejší hranici žulovou. (Dr. Jindř. Barvíř: Vlt. Proudy č.8., roč. 1925, Ostarých dolech pozlatě uSudovic avokolí poblíže Nového Knína.).

Doly uKrámů.

Druhé období dolování pozlatě uKrámů hledá dr. Barvíř ve14.století, zavlády Karla I., ač otom nemáme zpráv. Soudí tak zúkazu, žeudržela seaždo16.století paměť jmen starých dolů krámských apak znázvu rozsáhlé trati polní "na vinicích", kde byla založena vinice podobně jako uvsi Luk nedaleko Jílového, asi včase, kdy rozmohlo sevČechách pěstění vína měrou dříve nebývalou, pospolu sruchem hornickým. Ajako jinde, tak iuKrámů byly doly pozlatě tehda již jistotně velmi prohloubeny anastaly tímrozmanité nesnáze, ažposléze, majíce štoly jen mělko založené, byly doly ty znovu opuštěny.

Možná, žekopuštění dolů přispěly tu ipoměry nastalé válkami husitskými. Ale vestol. 16.začali zde otevírati staré doly znovu azté snad doby pocházejí vobci krámské názvy tratí polních, jak zaznamenány jsou vkatastru Josefínském (v Zemském archivu) , trať "na hořejším stadli", vní pole "za stadly" atrať "na dolejších stadlích". Stadle nebo štadle značí hornické boudy neb domky, také arci imísta vdolech neb udolů vůbec. Celému nalezisku říkalo setehda "Krámské hory."

Ve staré horní knize knínské jsou následující záznamy:

Roku 1539byly mincmistru nově založené mincovny pražské Konrádu Sauermannovi propůjčeny "k hledání adobývání zlata" zasebou vřadě odluk počínaje: nejprve štola slichtlochy (světlíky), pak doly: důl Holého, Křížkovský, Haralovský, Orel adůl Pikousovský sněkolika štolami příslušnými. Tedy vesměs staré, již opuštěné doly. Začal zde pracovati ar. 1540propůjčen mu byl zde ještě důl "v peci" zvaný seštolou kněmu odluk jdoucí, tedy vedruhé řadě dolů.

R. 1539jmenují seještě doly (staré): Mladý Orel, usv.Anny adůI vDražkách. Roku 1542byl propůjčen důl Boží dar naddolem "v peci" zvaným adoněho sahala ještě štola, jdoucí odluk kdolu "v peci". Polohu dolu Božího daru určuje ještě zápis zr. 1615: "jest podstezkú, kudy sepřesten couk chodí odKrámů poddubem utřešně."

Roku 1545jmenuje sedůl "U hrušky" jakožto nový důl nade všem doly jinými, tedy vnejvyšší poloze, ale důl jménem "U hrušky" byl propůjčen již r. 1536spolu sdolem "Sokolíkem" ("U hrušky" propůjčen byl zafundgrub), než není poznamenáno, zdali doly ty byly uKrámů.

Roku 1546propůjčuje senahorách Krámských důl Hořovský, podnímž byl nějaký starý opuštěný důl (1553), nadním pak jmenuje ser. 1553důl Čížek azatímto Německý důl.

Nad Orlem jmenuje seroku 1556důl Štros ar. 1557jmenuje seještě důl Mokrý na(panic?) potůčku, ležící "nad cestú, kteráž běží (ke) Krámům". Zatím nelze stanoviti, zdali náležel dopokračování pásma Krámského či jinam důl Boží naděje podChvojnem " vedle cesty, kteráž jde keKrámům" (od Knína), propůjčený r. 1550"i sfundgrubem;" podle toho sezdá, žebyly zápisem míněny dva doly blízko sebe ležící.

Okrsek bývalých zlatých hor Krámských činí severozápadně odvsi Krámů souvislou, přes200m dlouhou, dvojitou řadu starých dolů, založených dle dvou rovnoběžných žil diabasovité horniny, znichž každá zdá semíti úklon skoro svislý. Vbývalých haldách bylo vůbec jen kamení této horniny. Mezi oběma žilami jest na30kroků široký výlom vebřidlici téměř stejné délky, hluboký donedávna asi 10metrů. Hořeji, asi 200m odtéto dvojité řady dále kssv. byl také jeden větší důl, náležející zřejmě dotéhož pásma, přilevé straně potůčku odNových Dvorů tekoucího byla značně dlouhá, hlavně asi jen povrchní kopanina pozlatě.

Na druhou stranu kjjz dá sepak jmenovaná již diabasovitá hornina sledovati aždookolí Sudovic, tedy zokolí nejhořejšího dolu uKrámů celkovou délkou přes2kilometry, ataké vjjz. pokračování jejím byly naní kromě drobnějších kopanin založeny idoly pozlatonosné žílovině nadvou místech, sv.odvrcholu Chvojné skupina 3dolů avýchodně odvrcholu Chvojné 1důl.

Hornina diabasovitá má dle názoru dr. Barvíře charakter lamprofyrický avýskyt zlatonosného žílování jest analogický nebo příbuzný jako uLibčic, vBorotickém lese, uMilešova at. d., podobně jsou uPříbramě diabasové horniny provázeny stříbronosnými žilami. Sama diabasovitá hornina naleziska krámského jest také poněkud zlatonosná. Dr. Barvíř dal výběrek analisovati r. 1897veFreiberce nazlato abylo shledáno, žeobsahuje málo zlata, ale přece 0.4 g z1tuny horniny. Ostatně bylo kdysi hornicky pracováno ipřisamém západním kraji vesnice Krámů audržela seotom kutání ijakási tradice zvláštní domácí pověsti, itaké název pozemkové trati položené "ve štolách." Trať tato dle popisu vkatastru josefínském "jde odvesnice mezi hořejší adolejší Velkolečickou cestou akVelkolečickým hranicům;" tu bylo pole podstrání uštoly, louka pode vsí nadštolou alouka nadolíkách.

O zlatonosnosti krámských hor máme zprávy skoro jen povšechného rázu, neboť doba hlavní těžby tamní jest vzdálena. Jinak jest uzlatonosného naleziska poblíže dvora Slap, objeveného teprve asi r. 1339.Tam již napočátku očekávali vbrzkém čase výtěžek urbury královské na500kop grošů českých (Emler, Regesta, IV. str.266), což bylo by nazlatě asi 15hřiven, aponěvadž urbura činila osminu výtěžku zlata, očekával seuSlap vbrzkém čase výtěžek přes30kg ryzího zlata - tehdejší nejprimitivnější methodou.

U Krámů mohlo sezachovati jen svědectví aznámky dle rozsáhlosti starých prací adle tradice, zejména však dle ukázek vezbytcích žíloviny nahaldách nebo vjamách dolů samých nalézaných. Atu jest velmi pozoruhodno, žer. 1539, tedy dříve, nežli vyšla Hájkova kronika, ucházel seopropůjčku dolů Krámských sám mincmistr nově založené mincovny pražské - kde razily sepeníze stříbrné izlaté - Konrad Sauermann, zajisté odborník vposudku, jenž by byl beznadějných ukázek žíloviny sviditelným zlatem jistě nepodnikl ničeho tak nákladného navlastní vrub. Ale nestačil ani prostředky svými ku zmožení hlubokých, zatopených dolů, imusil práce zanechati. Leč získané ukázky byly jistě velmi nadějné, sice by byl vnásledujících letech nikdo již nehodlal tam doly staré otevírati avůbec nějakou práci začínati. Tradice anějaké přesvědčení oněkdejší bohatosti krámských nalezisk udržela seiuměšťanů novoknínských, neboť r. 1580vyžádali si propůjčku nastarý fundgrub Orel, kterýž byl tudíž propůjčen "panu purkmistru, pánům ivší obci Knína hor zlatých." Odíle krámském praví známý nejvyšší hormistr Lazar Ercker r. 1592vezprávě své císaři Rudolfu II. dosud zachované, žetam byla vykonána neuvěřitelně veliká práce (hornická), žetotiž staří vyrubali tam veliký příkop (Schram) přes100sáhů dlouhý, na20sáhů široký a6neb 7sáhů hluboký odpovrchu, "což svědčí, žetu bohatá zlatá ruda rubána již odsvrchu." Naposouzení žíloviny krámské jest znám pouze jeden záznam ozpracování poněkud většího množství. Roku 1615ujal důl Boží dar nahorách krámských soused novoknínský Šimon Lauryn azpůl hýle žíloviny udělán byl toho roku plicek zlata váhy 2kop 27grošů míšenských, což přepočteno dle tehdejší ceny = 13.88 g zlata ze411.2 kg žíloviny, obsahovala tedy žílovina ta již tehdejší nedokonalou methodou vytažitelného zlata 33,755 g zlata natunu. Ovšem Lauryn nemohl, jsa samoten podnikatelem, starého dolu toho udržeti, ale jest zapsáno vhorní knize knínské, žejest vtom dole dignovité zlato naoko vkaňkoví, tedy ryzí (gediegen) zlato vžílovině prostým okem patrné a"naděje, žeby nahlubině velikého bohatství dosáhli." Jakub Bittner, hormistr hor jílovských, knínských apříbramských, podal r. 1691zprávu, dosud zachovanou, žedle ukázek líbila semu tehda žíla (žílovina) krámská více než kamlovská, dostal tedy doruky ukázky odKrámů velmi pěkné. (Dr. Jindřich Barvíř: Vlt. Proudy, čís.12, roč. 1925: Ostarých dolech pozlatě uvsi Krámů, nedaleko N. K.).

Horní řády.

Roku 1575bylo propotřebu hor sepsáno právo horní nejvyšším mincmistrem panem Vilémem zOppršdorfu, kněmuž r. 1590-1592 byly nové instrukce vydány, ažkonečně 1.května 1604vešla vplatnost reforma práva horního akonečně obnoveným zřízením zemským potvrzeno staré vyrovnání zroku 1579.Roku 1575prohlášeno bylo "Narovnání ohory akovy". Knín byl jím nejen přisvých právech ponechán, ale byl vřaděn mezi čtyři královská horní města: Kutná Hora, Knín, Jílové, Reichenstein. (Ludvík Kopáček: Památník okresu dobříšského). Přitomto jednání skrálem onový horní řád připomíná semezi komisary arádci královskými Pavel Korka zKorkyně naSuchdole aOstrově (u Dobříše). Životopis tohoto zajímavého avynikajícího šlechtice, hojně zcestovalého, vydal historiograf František Palacký.

Různé báně měli unás zastarší doby své vlastní řády. Zestříbrných bání nejstarší jihlavské, pak hlavně německobrodské, kutnohorské ajáchymovské. (Řád olověných hor uměsta Stříbra zr. 1513uveřejnil dr. J. Barvíř r. 1905vHornických ahutnických listech). Projednotlivé větší báně zlaté byly také zvláštní řády: jílovské, knínské, Hor Kašperských. Knín měl odedávna zvláštní svůj řád horní, jak zřejmě vysvítá zeslov privileje, jež obdrželi odkrále Jiřího zedne l. října 1461.Časem pozdějším arci hledělo sezavésti (t. j. vKníně) jako též doJílového horní řád jáchymovský, proti čemuž právě Jílovští velmi sebránili ar. 1571zapsáno je vestaré horní knize knínské výslovně, žebyly propůjčeny nahorním úřadě knínském míry fundgrubu Mladé Kamlové ar. 1573žebyl propůjčen fundgrub starý, jenž slove Červený nadŠtěchovicemi "podlí ordnungu horního Joachmistalskýho." Leč ještě r. 1575zakrále Maxmiliána v"Narovnání ohory akovy" činí serozdíl mezi vlastními královskými horními městy, jako Kutná Hora, Jílový, Knín aReichenstejn, jež sespravují královskými úřady horními adruhými horními městy, vnichž platí jáchymovské právo horní. Připomíná se, žeJílové, Knín aKašperské Hory mají své obzvláštní řády apráva ažepřisvých starobylých akonfirmovaných svobodách, řádech aobyčejích města ta mají býti pokojně zachována azůstavena. Ale vkutnohorské horní reformaci, vydané r. 1585zacísaře Rudolfa II., praví se, ženazlatých báních vkrálovství českém, totiž vJílovém, Kníně aHorách Kašperských již pomnohá léta užívá sehorního řádu Jáchymovského. Starý řád zlatých hor knínských je ztracen ajen některá hlavní jeho ustanovení lze seznati zprivilegií královských azdat zápisů staré horní knihy knínské. Kniha ta naprvní zachovalé stránce má nejstarší zápis zr. 1527aobsahuje zápisy zápůjček dolových aždor. 1611.Ale bývala tu r. 1536ještě "stará lejstra", jež jsou nyní zcela ztracena, ač snad ještě v17.století aspoň něco znich bylo zachováno.

Perkmistři knínští.

Zlaté hory knínské řídil zvláštní hormistr, zvaný perkmistrem. Perkmistři tito bývali vKníně v16.století nějaký čas voleni změšťanů samých doma apsali seprostě perkmistry hor zlatých knínských, ale r. 1576sami knínští jmenují perkmistra svého perkmistrem císařským azepříslušné listiny perkmistra akonšelů města Knína, zachované dosud taktéž varchivu min. vnitra, jest zřejmo, žetenkráte již perkmistři ti ustanovováni byli českou královskou komorou, ač přece ještě ze"spolusousedů" knínských, "poněvadž ty hory knínské nemohou býti bezperkmistra toho, kterýžby mezi námi ustavičně vsousedství byl, jakž odstarodávna bejvalo." Avpozdějších letech 16.století psáni jsou perkmistři knínští vesměs císařskými.

Voliti si perkmistra povolil knínským zajisté král Vladislav II., neboť zajeho doby zlaté doly hnínské značně sepozvedly zúpadku, jaký jim přinesla doba válek husitských ačasy potomní. Veprivilejí, dané knínským jmenovaným králem r. 1500, ustanoveno bylo mimo jiné "perkmistru tu nahorách knínských aneb vměstě Kníně, nynějším ibudoucím zkomory naší královské nakaždý týden čtyři groše české." Takový plat byl jim pak vydáván zkrál. komory, leč není známo jak dlouho, nejspíše stále aždor. 1578.Odr. 1579aždor. 1600byl plat jim dáván zdůchodů mincovny pražské, čtvrtletně 4kopy 20grošů = 200grošů míšenských azachovány jsou dosud některé potvrzenky jejich opřijatém platu tom varchivu býv. mincovny pražské, nyní vzemském archívu, svlastnoručními podpisy apečeťmi příjemců. Por. 1600nebylo již jim zmince pražské nic vypláceno.

Ve jmenované staré horní knize novoknínské jest zapsán seznam perkmistrů (bergmistrů) zlatých hor proléta 1490-1644, jak následuje; avšak podle různých záznamů jiných bylo nutno některé letopočty opraviti. Opravy ty jsou pak vyznačeny vseznamu vzávorce.

Léta Páně 1644dne 7.Oktober, já Cymburgk, jinak Štěchovský, toho času perkmistr nahorách J. M. C. knínských, učinil jsem toto poznamenání doknih horních, vyhledajíce pořádnost atuto paměť starejch horních kněh, odkterýho času pergkmejstrové nahorách J. M. C. knínských voleni byli, aždokterého léta (byli) podle toho zapsáni jinší pergmejstrové spraviti semoci budou, prostarožitnosti toho sem pominouti nemohl, abych ty paměti zapsati dotěchto kněh horních neměl. Což, podle posloupnosti odvolení prvního perkmejstra aždoposledního sevtomto posledním rejstryku vynajde.

Stalo sedne aléta svrchu napsaného Léta Páně 1490Petr Harala

  • Jiřík Pavlyn 1501
  • Václav Vacha 1516Václav (týž?) 1527
  • Šimon Kožešník (1532) 1533
  • Jan Voldřich 1536
  • Matouš Knínský 1538
  • Nykodem Řezník 1542
  • Andres Nykodem 1546
  • Václav Lyzna (též Lizna psaný) 1550-1566
  • Ondřej Strnad 1566-1576
  • Martin Prystach (Kavka zDržkovic 1576ažalespoň 1581)
  • Matěj (Mělnický) (1586-1596)
  • Kašpar (Scheffner) Sedlář 1596až1600)
  • Václav Sedlář 1600
  • Michal Koll (Goll) provazník, cit. 1607-1617
  • (Pavel Táborský) 1622
  • (Václav Janovský 1624)
  • Ondřej Koll 1625
  • Adam Rydl 1635
  • Jan Cymburgk, jinak Štěchovský 1642

Nikodem Řezník aAndreas Nykodem byla nepochybně táž osoba, cit. Nikodem (1539-1546), Martin Prystach (Kavka zDržkovic) byl rodu šlechtického aveznaku měl stojícího ptáka, zřejmě kavku. VJungmannově "Historie literatury české" čteme nastr.133, žeKavka Martin Prystach zDržkovic vydal r. 1579vPraze "Písně nové nábožné, opět znovu přehlédnuté" ar. 1580"Píseň, napomínající nás ku pokání." (V Praze uBur. Valdy, fol). Podle let mohl by to býti perkmistr knínský. Byl-li to opravdu ten, pak by spisy ony svědčily oněkdejším pěstování zpěvu kostelního vKníně, pravděpodobně žebyl tam kostelní kůr literátský, jako bývalo tehdáž alespoň vevšech kostelích farních vČechách.

Matěj Mělnický jest vseznamu jakožto Matěj Mydlář. Matěj, mydlář vKníně, dodával dopražské mincovny poněkolik let svíčky; vlistopadu r. 1580jedenáct kamenů svíček po40bílých groších a4kameny svíček po45groších bílých, vzáří 1851dodal 4kameny a12liber svíček, zaněž obdržel 6kop 8grošů míšenských (1 kámen = 20liber). Kašpar Scheffner byl Němec apsal dohorní knihy dílem česky, dílem německy, ažnástupce jeho, perkmistr Michal Goll zapisoval opět jenom česky (dr. J. Barvíř, Vlt. Proudy, ř. 1, roč. 1928).

Druhý rozkvět knínských hor.

Z roku 1532jest varchivu ministerstva vnitra originální listina, jížto "František aMikuláš, ouředníci hor zlatých knínských" oznamují panu Janovi Wartenberka, nejvyššímu mincmistru hor zlatých vkrálovství českém, onovém spatření (neb prohlídce) dolů naČervených horách (u Slap). Ztoho vysvítá, žer. 1532byli nahorním úřadě knínském kromě bergmistra ještě alespoň 2úředníci. Jest to zajisté svědectví velikosti druhého rozkvětu dolování uKnína nazlato, jaký trval odlet šedesátých neb sedmdesátých XV. století asi dozačátku čtyřicátých let století XVI. Podle výpisků domácího historiografa A. Černého změstské pamětní knihy novoknínské byla největší, t. j. velká výnosnost zlatých dolů knínských (v tomto období) r. 1475, odjinud pak je známo, žer. 1516byla vKníně mincovna nazlaté peníze ažpřesrok 1530.Spisovatel J. Koliha v"Popisu Jílového" udává, žekrál Vladislav II. zastavil knížeti zMünsterberka zpříčiny jakés půjčky doly jílovské, všecko dobyté zlato vmincovně knínské měl raziti azástava ta zní na15let, odr. 1516, přesrok 1530.Více otéto věci pojednává p.dr. Jindřich Barvíř večlánku "O někdejší mincovně vJílovém" (Příloha Vltavských Proudů, roč. 1928).

Mincovny vKníně aJílovém.

Za Karla IV. byl zřízen vJílovém dům "mince", tudíž mincovna nazlaté peníze, které byly zde raženy ponějaký čas předválkami husitskými.

Dokladem toho jest pozdější pojmenování "stará mince", r. 1530německy "alter münzhof", což značí, jak nyní říkáme, mincovna. Tak ihormistr jílovský aznatel starých listů oJílovém Jan Filip Miesel píše zesvého pramene r. 1717(německy), žeKarel IV. zařídil vJílovém Münzhaus, čímž lze rozuměti jen mincovnu, dům, kde razily semince.

Není dokázáno, ale jest možno, žetu razil zlatou minci také Petr zNetvořic, královský hospodář zaVáclava IV., kdyžmu král r. 1405poručil zlaté doly vJílavém, Kníně aReichenšteině, ijiné zlaté doly vČechách natři léta, ato správem vybíjeti minci (Aug. Sedláček: "Zbytky register králův římských ačeských zlet 1361-1480", vPraze 1915, str.71.).

K obsažnému pojednávání oJílovém, sepsaném Karlem Vladisl. Zapem aotištěném vPamátkách archeolog., dílu I. (1854) nastr.200až210, podal známý badatel aznatel starých pramenů Ant. Rybička vpoznámkách svých "Ještě něco oJílovém" vtýchž Památkách, roč. III. (1858) nastr.331-332 dodatky, kdež praví: Mince tato zanikla sice r. 1421přidobytí azboření města Jílového abání istrojů hornických skrze Žižku avojsko jeho; kdyžvšak poutišení bouří husitských hornictví vČechách ajmenovitě vJílovém vdruhé polovici 15.stol. zotavovati sezačalo, obnovena byla istarodávná tamní mincovna azlaté mince opět vní raženy. Avšak nepořádné hospodářství ajiné nehody, snimiž sehornictví jílovskému ku konci téhož 15.století potkati bylo, zavdaly příčinu ktomu, žemincovna tamní nedlouho nato zanikla".

Koncem 15.století dodáváno bylo zlato zJílového naHory Kutny, kde tamní mincmistr Jan Horštofar zMalešic podle úřadu svého vybíral zlato ipeníze zužitkův adůchodův hor jílovských, účty jeho schválil král Vladislav listem daným vBudíně vpátek posv.Ambroži (č. 5.dubna ) 1499.(Registra krále Vladislava II., 1498až, 1502, vydal Josef Teige, Archiv Český, díl. XVIII., 1900, str.131.). Razily setudíž tenkráte peníze zezlata jílovského vKutné Hoře.

K r. 1516napsal hrabě Kašpar Šternberg vesvých obrysech českých bání (Umrisse atd., I., 2., vPraze 1837.) nastr.36., jak překládám: - - Všechny tyto pokusy (v jílových horách) zajisté nedosáhly žádoucího cíle, poněvadž král (Vladislav II.) viděl ser. 1516pohnuta celé hory jílovské pronajmouti knížeti Karlu zMinsterberka na15let sprominutím urbury (povinné) komoře (královské), aby tyto báně nasvůj náklad opět pozvedl. Dovoluje semu ukořistěné zlato vKníně zmincovati, avšak vestejné střiži azrnu jako král . . . (Z orig. varchivu Minsterberském vOlešnici, dd. Budín, vden Nového roku 1516, česky.).

Z textu toho usuzoval Pošepný ausuzoval by každý, žer. 1516hory Jílovské velmi byly poklesly ažezlato znich příště vytěžené mělo sezmincovati vN. Kníně. Ale oKníně nepraví setu určitě, zdali tam tentokráte opravdu zlaté mince serazily, či teprve zdali setam raziti mohly nebo měly. Aotázka ta jest proJílový iKnín důležita zněkolika důvodů.

Chtěje míti prochystané další práce své zprávy dle původních dokladů, praví dr. Barvíř dále, snažil jsem sevypátrati původní text listiny, leč, dlouho marně. Ani vXV. dílu Archivu Českého (vyd. r. 1876) není mezi listinami zlet 1415-1525, jež zbývalého archivu Olešnického, nyní veVratislavi, upravil kvydání Jos. Emler, textu listiny té, ani není vpřílohách rukopisu řečeného díla hr. Štemberga, varchivu Českého Musea, vezvazku, obsahujícím záznamy oJílovém. Teprve připrohlídce příloh vjiném svazku, projiné poznámky, nalezl jsem založený opis původní české listiny, jen málo zkrácený, tak, jak si jej pořídil hrabě Kašpar Šternberg sám. Ipodávám tuto zcela přesné jeho znění tak, jak jest napsán vlastní rukou hr. Šternberga:

"Král Vladislav knížeti Karlovi Minsterberskému napatnacte let pronagijma hori zlate Gihlowske mocně, aby ge zase vyzdvihl aku prvnjm(u) rzadu gegich akvětu przivedl, nasvug vlastnij naklad negsa naten cas žadnych urbur aovssem niczeho dokomori kralovske platiti povinen, ibude znich zlate "v to zrno aten raz nass agmeno nasse kralovske, gakz nasse zlati nynie natich aKninskych horach sedelagi "dělati kesvemu cijli gakekoli cizozemce chtiti potrzebovati bude, doCžech povolati mohl agim Svobodi aFristunki podle hornijch práv davati, tež vlesich ktem horam Gilovskym przislussegiczijch drzjvj kstavenj, uhle palenj aginym vsseligkym horskym potrebam raubati abrati, anato navsse ma tyz knize Karel ninj nasněmu obecnym večtvrtek poSv.trzech kralijch n. př.(= nejprve příštích) krali avssi zemi slib uciniti.

D. naBudjne den noveho leta 1516, kr. 26a45."

Oficiální stránky města Nový Knín (6)

Bývalá mincovna vnovém kníně.

Z tohoto původního textu listiny vysvitne arci ihned vzhledem ku místu ražení zlatých peněz zezlata jílovského zcela jiný smysl, nežli jaký byl hr. Sternbergem vystižen. Slova listiny této zcela určitě projevují, žetehda dopočátku r. 1516, tedy jistotně r. 1515dělaly sečeské "zlaté", t. j. žerazily sečeské zlaté peníze (dukáty), označené jménem královým, vJílovém iN. Kníně. To jest zároveň důkazem, žeprávě ona léta obojí zlaté hory vydávaly nemálo zlata. Oknínských zlatých dolech stala sezmínka, žeměly r. 1532kromě bergmistra ještě dva úředníky, žetudíž toho roku byly v(druhém) rozkvětu. (Dr. Jindřich Barvíř - Vlt. Proudy č.2, roč. 1928).

Co tu pověděno oJílovém, oodvodu zlata ku zpracování doKutné Hory arozkvětu zlatých bání vJílovém předválkami husitskými, týká sezajisté iKnína, ale oražbě mincí vJílovém aKníně rozchází semínění numismatiků shistoriky. Nejpřednější znalec našich mincí K. Chura, autor spisu "Pravda odenáru svatováclavském," praví: "Známy jsou jen mince vyšlé zmincovny Pražské, Kutné Hory, Budějovic aJáchymova, jičínské mincovny Waldštýnovy akrumlovské pánů zEggenberga. Máme ijiné doklady podobného druhu, kde bylo dáno právo kražbě, kterého však podarovaný neužil adomnívám se, žemnohé zápisy ominci, jako pojmenování "stará mince", "alter Münzhof" neznačí mincovnu, kde by serazilo, nýbrž jenom t. zv. wexel, cambium čili, kde by serazilo, nýbrž jenom t. zvw ? ' - 14cmy wexel, cambium, čili směnárnu. Takový byl asi také dům "stará mince" vJílovém amincovna vKníně, kde úředník královský přejímal vyrobenou zlatou rudu avyplácel zani cenu. Může sejednati vtěchto případech, kde semluví omincmistrech, t. zv. "locationes monetae", většinou jen oúřednících, kteří spravovali královskou směnárnu. Jsem přesvědčen, žesevJílovém ani vKníně nikdy nerazilo, neboť nejsou známy mince ražby jílovské ani knínské aražba zlaté mince zůstávala výhradou mincovny pražské." (Viz hlavně poznámka č.40spisu Pravda odenáru svatováclavském) .

Kutání naPsích horách.

Roku 1534listem dosud voriginále zachovaném vministerstvu vnitra propůjčil opuštěné haldy lodické ("zum Schiff") sjinými haldami uJílového auKnína král Ferdinand jakémusi Pavlu Braunsteterovi aněkolika jeho příbuzným ku zpracování nazlato. Výsledek jeho byl zajisté příčinou, žeseopropůjčení starých zlatonosných dolů tamních ucházeli pak ijiní podnikatelé. Vhorní knize knínské uchovaly setaké zápisy takových propůjček. Roku 1536propůjčen byl důl Lodice, radšacht naPsích horách, převoru Janovi Staršímu zVartenberka anaStrakonicích isštolú jednú ktémuž dolu náležitými. R. 1538byly propůjčeny štoly svrchu naLodici Jírovi Hlemejžkovi, jemuž propůjčeno imlýniště nejblíž proti štolám pana Vosečanského apána Strakonického (převora). R. 1560propůjčen byl fundgrub Stará Lodice seštolou. R. 1550propůjčen byl důl nahorách Lodických, zvaný Hadřivý, panu Mikuláši Vrchotovi zeSlatiny, hejtmanu arciknížete rakouského (Ferdinanda) aMaršovi, jménem Lodickému, společně. Štolou pana Vosečanského míněna je štola naPsích horách, zvaná Vosečanská, značně dlouhá, neboť měla světlíky (lichtlochy). Roku 1537propůjčena byla panu Vosečanskému zVosečan. Byla zajisté podle jména založena některými zjeho předků. Na"Koňském loužku" byl propůjčen jakýsi důl, nepochybně starý, r. 1538doktoru Jiříku Cholendrovi neb Khoudlerovi, jenž kutal také uŠtěchovic auJílového. Uvsi Sajcké neb Sejcké Lhoty byl důl zvaný "Blesk". Tento důl "proti vsi Sayczem nadruhé straně" měl štolu sesvětlíky abyl r. 1536propůjčen panu Voldřichovi zVosečan.

Kutání uKorkyně.

Blíže Korkyně byl důl Okrouhlík, jenž jistotně měl nemalou pověst aivezbytcích žíloviny dával zlato, neboť byl ve2.polovině 16.století několikráte propůjčen. Roku 1554propůjčen byl "couk všorfu naOkrouhlíku blíže Korkyně, než jsou první hory, zafundgrub Němci, který jest naten čas isženou naté kavně zahospodáře. Důl nálezný, fundgrub Okrouhlík, propůjčen byl r. 1563serbštolou ar. 1566znovu tohoto roku urozenému panu Adamovi Byšickému zByšic avKníně aMatěji, jinak Valšovi aMatěji havíři. Není známo, kolik vykonali. Jednalo seostarý důl, naněmž jen paběrkovali. (Dr. J. Barvíř - Vltavské Proudy V. č.1.).

Roku 1596dali si fundgrub Okrouhlík serbštolou propůjčiti purkmistr, konšelé ivšecka obec města Knína. Vpropůjčce sepřipomíná, žedůl je naúzemí pana Václava Počepického naKorkyni apropůjčeno bylo 6měr nahořejší štolort "po týn couku," tedy značně mnoho, a3míry nadolejší štolort (po týmž couku). Roku následujícího však již vyžádali si frystunk (poshovění, sečkání práce), patrně nebyli sto důl obnoviti. Ale naOkrouhlíku byl ještě jeden důl, Přemysl zvaný, jenž nepochybně měl také nemalou pověst ajistě pěkné ukázky zlata vhaldě své, neboť propůjčen byl r. 1560"urozenému panu Adamovi Hulzovi zKolperku, císařskému vkrálovství českém perpereitrovi, t. j. hornímu úředníku pojízdnému, zafundgrub sedvěma měrami nejbližšími, hořejší idolejší "za 42later naoba štolorty, jedna každá míra 28later." Brzy bylo témuž podnikateli přitémž dole propůjčeno osm měr hořejších apět měr dolejších. Byl zde tudíž couk značně dlouhý adílo staré, rozsáhlé (Dr. J. Barvíř - Vlt. Proudy V. č.l.).

Vlastní novoknínský zlatohorní okrsek prostírá sevobvodu kopce Chvojné aokolního lesa. Vrchol kopce Chvojné dosahuje 481m, nejvyšší okolí toku Kocáby asi 285m nadmořské výšky, rozdíl výškový činí tedy téměř 200m. Celý okrsek složen jest zestarých vrstevnatých břidlic, rozpukaných hlavně směrem jjz, vokolí pak m. j. rozkládá sežula, mající uSudovic hranici směru asi vjv.. vůči břidlici. Ale jádro Chvojné jest také žulové, dílem syenitové aždioritové. Tato všechna hornina náleží koblasti žuly okolní, částečně však jest iponěkud starší ajejí rozložení uvnitř kopce pozná sejednak podle toho, ženavrcholku aseverním úbočí kopce vyčnívá ažnapovrch, jinde pak dle stupně kontaktních změn nabřidlici patrných; kde dosahuje podbřidlici nejvýše, jest tato překrystalisována aždovzhledu skoro jemnozrnné ruly nebo svaru, kde jest granit poněkud níže břidlice nejeví kontaktní proměny neb jest zkřemenělá napodobu ažbuližníků aproniká žilkami pyritu či vcezeným pyritem aarsenopyritem. Přijižním kraji uAixnerova mlýna anaseverozápadu umůstku blíže Strnadova mlýna (Dezortova) vyskytly sekřemenné žíly. Žíla uAixnerova mlýna jde celkem rovnoběžně spovrchní hranicí žulovou astaří hloubili pojejích nahoru vyčnívajících větvích neb mrscích několik dolíků, ale většího souvislého díla nepodnikli, jistě jim nestála zapráci malá zlatonosnost žíly, jejíž křemen jest prostoupen hojným vápencem. Štola umlýna Aixnerova byla požíle té teprve zaMarie Terezie, částečně zajiným účelem, ale byla rubána tenkráte jen kratičko. Žíla blíže Strnadova (Dezortova mlýna) vyčnívala donedávna dohůry abylo navýchozu jejím patrno nadvou místech staré zkusné rubání, ježto však zanechali tu již napočátku další práce, ani utéto žíly zlatonosnost starým nestačila. Žádná ztěchto žil právě jmenovaných nepřipadá dohlavního zlatonosného pásma.

Hlavním zlatonosným pásmem vbezprostřední blízkosti města je pásmo, nazvané dr. J. Barvířem "chvojenské", nebo podle směru "chvojenskolečické." Staré dolíky jakožto povrchní známky někdejších prací napásmu tom činí podvrcholem Chvojné vestráni pruh směru svs., dlouhý přespůl kilometru apokračuje podle mínění dr. Barvíře ještě dále najjz vnevelké hloubce podpovrchem kSudovicům, zdali také ještě dále ksvv. zasvým povrchním koncem dohloubky, nelze nikterak dosud usouditi. Zapadání celého pruhu toho odhadl dr. Barvíř již r. 1904, žejde navjv, jak uveřejnil vpojednání okrajině uN. Knína aŠtěchovic, tehda vydaném.

Doly pásma chvojenského jsou rubány povýchozech větví zlatonosných křemenných žil větších ipojednotlivých drobnějších žilách, některé dolíky byly také jen pracemi hledacími. Vnejširší části je pásmo široké přes50m aobsahuje tam našířku asi 7dolů nebo dolíků. Hořejší povrchní bod celého prokutaného oddílu pásma připadá dle odhadu dr. Barvíře donadmořské výše 450m, dolejší povrchní konec dovýše 360m nadmořem, výškový rozdíl obou konců činí tudíž 90m ajest zkoumati jeho význam vzhledem kotázce výšky = tloušťky pásma chvojenského. Je to dílo staré apřestali vněm místy dělati snad ipročočkovitost žil, kdyžsejim zde onde žíla vyklínila, nebo kdyžžíla přestala, byvši přeříznuta puklinou aposunem, ale jistě hlavně proprosakující zokolí vodu, nebyla-li včas avnáležitém rozsahu čerpána. To seobjevilo znovu ve2.polovině 16.století, kdyžotevírali tu některé staré doly azpráva zr. 1575- zhorních knih novoknínských podaná - praví: " . . . jakož pak některy šachty gevaldykujíc čímhloub tímlepší umprochy navortách sou nacházeli, ale nemohouc vodám odolati takovy gevaldykování zanechali." Jest tu přímé svědectví, žezlatonosnosti zde dohloubky přibývá, jednak onesnázích svodou (dr. Barvíř: Ozlatonosném pásu uN. K.).

V nejvyšší části Chvojna býval důl "Velký Chvojan" (Chvojen), důl někdy velmi významný, neboť jeho jméno zachovalo sevnázvu lesa (les "Chvojen" veFassi obce král. hor. města N. K. zr. 1787, nyní vZemském archivu), tak iznázvu vrchu samého. Zdá sevůbec, žebohatství tohoto pásma bylo bezprostřední příčinou založení města. Záznam vestaré horní knize knínské z, r. 1558praví, žebyly propůjčeny "všecka cecha imíry oddolu Kloku (nad Sudovici) aždoVelkýho Chvojna fundkrubu." Záznam svědčí, žestaří byli přesvědčeni opokračování pásma chvojenského kSudovicům, druhý záznam zr. 1560ofrystunku "na ten couk aneb kluftu. odluk Kocáby ažisdolem Klokem" vyznačuje přesvědčení, žesouvislé pásmo žílování prostírá setaké odmlýna Aixnerova ažnadSudovice.

Důl Trojbratrský (Tří bratří) umisťuje dr. Barvíř uhorní cesty, protínající napříč pásmo chvojenské, přizápadním kraji pásma toho, odkud šla řada zkusných jamek aaspoň dvou dolů směrem jižním.

Požehnáním města, ovšem jen vurčité době, stal sedůl Kamlová. Jméno odvozuje A. Černý odslova Kamel, t. j. velbloud. Vzápisech tento obecní cech zván jest různě, varchivu mincovny pražské přiodvodech zlata shledáváme sesejmény: Camel, Kemler, Khemler, Kembler, Khembler, Komel. Dílo kamlovské dělilo senastaro- amladokamlovské.

Roku 1551byly doly knínské vrozkvětu, jak svědčí otom list purkmistra, rady aperkmistra horního úřadu, adresovaný arciknížeti Ferdinandovi, tehdejšímu zástupci císařovu vČechách. List ten je tohoto znění: Nejjasnějšímu aosvědčenému panu Ferdinandovi, zBoží milosti arciknížeti Rakouskému at. d. Nejjasnější arcikníže . . . Služby naše vzkazujem . . . NaVaši milost vznášíme, žePán Bůh všemohoucí nahorách našich přijednom starém dolu, který jest mnoho let ležel azapuštěn byl, znamenitý náklad napráci natýž důl vynaložili jsme, žejsme jej očistili ajej dobyli, děkujíce Pánu Bohu všemohoucímu, jeho svaté milosti hojné nadělení zjeviti jest ráčil, takže kankoví, kteréž sevtýmž dole seká, všichni mlejnové, kteříž přiměstě našim sou, témuž jednomu dolu nemohou postačiti mlením neb vtom dolu 30havířů sefedrovali toliko nakankoví ataké nákladníci odjiných dolů též sobě vtýchž mlejnech zdělávají amy, majíce mnoho kankoví, nemáme kde zdělávati, sme tý mysli avůle, abychom přitémž dole dvojí puchýře dali dělati . . . ženás vtom opustiti neráčíte, aby takovej důl kúpadku nepřišel.

Při tom též oznamujem, žepředešlému hornímu perkmistru zkrálovské komory vždycky sedávala nějaká kopa, aby sezato zlata kupovalo aksobě to přijímal jst, akdyby nebylo založení, žeby chudí lidé anákladníci, kteří setímživí, zlata by jinam musili nositi.

Dán vměstě Kníně vstředu, den sv.Erazima, leta 1551.(Z archivu býv. komory české, nyní archiv ministerstva vnitra - dr. J. Barvíř, Vlt. Proudy, V., č.3.).

Roku 1556stěžují si knínští královské komoře, ženapanství dobříšském jest jim zadržována voda namlýny apuchýrny potřebná. Komora listem zedne 14.září 1556píše otom paní Anně Švihovské zKolovrat naDobříši.

Urozená Paní, Paní, Přítelkyně nám milá! Zprávu dávají kverkové anákladníci hor zlatých kamlovských blíž Knína, žemajíc zdaru Božího kankoví amilejšů, jich puchovati azdělati nemohou zapříčinou, žebyste namlejny apuchýře vody pustiti nechtěli, prosíce nás kvám otom zapřipsání.

I poněvadž těm chudým lidem natom nemálo záleží, protož jménem anamístě J. M. C. vás napomínáme, abyste profedrování těch hor jim vody namlejny apuchýře, což by beze škody vaší býti mohlo upustiti aje vpavování zatou příčinou nehyndrovali, neb vtom J. M. C. vůli naplníte. (Koncept zkrál. čes. komory varchivu min. vnitra; dr. J. Barvíř, Vlt. Proudy V. č.3.).

Roku 1576, vden sv.Zikmunda, stěžují si opět knínští král. komoře, žearcibiskupovi hajní zbraňují jim vlesích špitálských (křižovnických) sekati dříví khorním potřebám: "I poněvadž nyní velice takového dříví kchytání perkův adělání kašen vtrejbování té štoly Kamlové, zvlášť nyní, kdyžsme těchto dnů nanějakou starou štolu seprotrejbovali, takže perky zešachty hned sesvrchu hnuly aažnaštolu spadly, nemohli bychom nijakž touž štolou dáleji setrejbovati atakové perky kdyby seměli naden bráti anahoru více než čtyřicet later táhnouti, co jich jest vtý starý šachtě, velicí košťové nato by jíti musily." Podobné potíže sdodáváním dříví měli knínští r. 1592a1605.Naříkají, žehory hynou nedostatkem dřeva, staří horní idělníci žalují, žesejim překáží sekati dříví, kterého potřebují ksázení ohňů naortlích, kdež veliká tvrdost skály jest akdůlním stavbám. Potíže dělá arcibiskup jakožto křižovnická vrchnost (Archiv zemský. Opisy zarcibiskup. Recep.). Ještě hůře vté době bylo srýžováním, jež podnikali kolem Knína potoční aříční kverci alidé všelijací, idobrodružní. Zatakového pokládá sePetr zMnichova, jemuž r. 1561arcikníže Ferdinand dovoluje všude, kde by místo nalézti mohl, zlato práti, perly agranáty sbírati. (Archiv místodržit. Missiv. č.69, 135).

Roku 1576vúterý poNanebevstoupení Pána Krista (t. j. 5.června) Jan Valšů, šichtmistr knínský dolu Kamlové podává zprávu panu Karlovi Oustskému, měštěnínu vnovém městě pražském: . . ."I toho Vám oznamuji, žepředce (před se) širokost velikou máme (vyrubanou), nemůžeme rozuměti atakové širokosti senadiviti, než tak sedomníváme, kdyžjest secouk oddolu, jakž sejmenuje Čtyř bratří, kterýž svý položení odpůlnoci má kpoledni, jakož ste toho ipovědomí stímto coukem kamlovskym, kterejž týž své položení odvejchodu kzápadu slunce má, sesešel, tu žejest jeden couk druhýho zasebou potáhl." Byl tedy již starým tehda žílový posun naKamlové zřetelný (dr. Barvíř, Vlt. Proudy V. č.3).

Roku 1578doly knínské tak hluboce klesly, žeměšťané anákladníci byli nuceni žádati císaře Rudolfa II. opůjčku naudržování dolů. Napřímluvu nejvyššího mincmistra pana Viléma zOpršdorfu aDubu byla jim císařem Rudolfem povolena půjčka 1000kop míšenských svýhradou zaplacení, bude-li důl Kamlová výnosný. Otom čteme revers, zachovaný voriginále vhorním archivu Kutné Hory:

"My purkmistr akonšelé ivšechna obec, věrní poddaní J. M. C. města Knína hor zlatých, vyznáváme tímto listem, kterýž revers slove, vůbec přede všemi: Jakož J. M. C. Pan Rudolf, Římský císař, Uherský aČeský král, Pán náš nejmilostivější, naponíženou prosbu asuplikaci naší milostivě senakloniti aktomu povoliti ráčil, aby nakveldigování dolu Kamlovského zdůchodu J. M. C. jeden tisíc kop míšenských odHory Kutny nám ajiným kverkům, kteříž natom dole Kamlovskym pávujem, najisté časy atermíny jakž jisté snešení J. M. Panem Vilémem starším zOpršdorfu, zDubu, Fridštejna anaSlavěticích sestalo. Ijestliže by Pán Bůh milostivě zsvé božské štědroty natémž dole Kamlovském naděliti apoklad svůj otevříti ráčil, takže, by ztéhož dolu Kamlovskýho mimo náklad vtom čase, než by seten tisíc kop, což my nakaždý kukus dojistého času podle svých nejvyšších možností podle J. M. C. té pomoci vynaložiti jsme svolili, an zprosby vycházeti měl, tehdy setímto reversem naším vto uvolujem ivšichni kverkové, kteříž natémž dolu pávují neb pavovati budou sezavazujem, aby ztakového Übrlaufu neb Auspritzu J. M. C. ztoho tisíce kop míšenských proti jisté kvitanci odnás vydané nám ku pomoci nakveldigování téhož dolu vydáno avyplněno bylo, ouředníkům mincovním uHory Kutny, odkudž nám taková pomoc vycházela, namístě akruce J. M. C. polovici toho nákladu zas navrátiti adruhá polovice ihned přibudoucím nejblíže příštím Übrlaufu aAuspritzu týmž ouředníkům mincovním vHoře Kutny zas dána avyplněna býti má proti jisté kvitanci atohoto reversu navrácení, však stouto znamenitou výminkou: jestliže by vtomto čase Pán Bůh naděliti atoho dáti neráčil, aby mimo náklad ztéhož dolu Kamlovskýho jakej Überlauf neb Auspritz dovynaložení té pomoci odJ. M. C. toho tisíce kop míšenských anašich nákladův vedle J. M. podle snešení snejvyšším panem mincmistrem král. Českého, aneb žeby ten důl skrz jakýžkoli prostředek apříhodu sešel, tedy my ani budoucí naši ani jiní kverkové nejsme anebudem povini žádným navrácením J. M. C. ani žádnému člověku takové sumy apomoci podle milostivého uvolení J. M. C. neb kterážby senám vtom čase odJ. M. C. neb odtoho atěch, komuž poručeno bude učinila, vydati, aniž zas navrátiti povini nebudem anebudou. Prolepší jistotu atoho všeho potvrzení My svrchupsaní Purkmistr akonšelé ivšecka obec města Knína hor zlatých ktomuto reversu pečeť naši sme sjistým naším vědomím dali přitisknouti. Čehož datum jest vtýmže městě Kníně hor zlatých vprvní čtvrtek vpostě, Leta Páně tisícího pětistého sedmdesátého devátého."

Výplata oněch tisíc kop míšenských nařízena byla listem císařským, jehož datum je vLinci dne 12.června 1578.Adresován je nejvyššímu mincmistru vKutné Hoře spodotčením, žeknínští zpřebytku horního dluh ten musí zaplatiti. Došlo-li skutečně kzaplacení půjčky, známo není, pravděpodobno však je, žeobnos ten vrácen nikdy nebyl, neboť doly upadaly čímdále tímvíce, revers pak, který knínským pozaplacení měl býti vrácen, uložen je dosud varchivu Kutné Hory.

O pokračování prací vKníně podávány byly císaři občasné zprávy. Tak zachována je varchivu ministerstva vnitra zpráva vrchního hormistra Lazara Eckera zAnnaperku zedne 5.června 1592, podávaná císaři Rudolfu II. Lazar Ecker byl jistě znalcem nepochybným asvůj posudek podává nazákladě vlastní prohlídky míst, nanichž knínští kutali. Ecker mluví odolech knínských starých, velkých, ajiž "mnohá léta opuštěných, jejichž jmen již knínští neznali." Doporučuje zmoci tu jeden zhlavních dolů azaříditi ktomu cíli stroje vodotažné idůlní. Knín vyrábí sice zlato 23karátové, leč málo. Nouze je tu hlavně odříví, proto radí, aby seotevřely doly uJílového, kde je dostatek dříví apokusy konané tam jsou mělké azapomenuté.

Posudek Eckerův týká se, jak praví dr. Barvíř (Vlt. Proudy, roč. 1928, č.7), zřejmě pásma chvojenského. Chvojenský okrsek podle tohoto znalce je velmi rozsáhlý avněm kromě obyčejných účinů kontaktu sežulou jest vzápadní straně patrno též zhloubky jdoucí křemenění břidlice, jaké provázívá nejen porfyr, nýbrž často itéž výskyt žil křemenných asamo jest provázeno sledy rud místem zlatonosných: pyritu aarsenopyritu, vžilce jedné irud tellurových asfaleritu. Vevelké hloubce ovšem zajisté prameny zlatonosnosti proKrámy, celý obvod Chvojné avýskyt uSudovic vzájemně nějak souvisejí. OChvojné je pozoruhodno, praví dr. Barvíř vespise "Další geologické poznámky ozlatonosném okolí Nového Knína," vydaném roku 1897nákladem Král. české spol. nauk, žepodobné poměry výskytu zlata jako tam, totiž vebřidlici nakontaktu sgranitem (žulou) avdiabasech, máme také např.vesvětoznámém zlatonosném okrsku vKalifornii, kde dolování dosáhlo nyní místem ipřes600m hloubky aděje sedále ivehloubkách svýtěžkem. Tento výsledek dolování kalifornského mohl by býti také pobídkou ku dalším pracím naChvojné. Pěkné poučení ozlatonosných poměrech kalifornských obsahuje práce Bruno Knochenhauera: "Der Goldbergbau Kaliforniens". Práce ta obsahuje také mapku a5profilů, znichž profil č.V. ačástečně č.I. upomíná mnoho též nazlatokopné dílo uvsi Krámů.

Při posledním státním zkoumání (1914-1922) byly otevírány dvě jámy naChvojném, jedna dolejší, druhá hořejší. Dolejší jámu otevřeli dohloubky 18m, ale nedošli dna, nýbrž přišli navodu abezčerpání zanechali dalšího zkoumání. Hořejší jámu otevřeli dohloubky 32m, nalezli zbytky zlatonosného křemene, ale opět nedošli dna, nýbrž provodu zanechali dalšího zkoumání, aniž by byli vodu tu vůbec čerpali . . . ! Výsledek tedy byl než úplné potvrzení zprávy zr. 1575, žestaří "nemohouce vodám odolati takovy gevaldykování zanechali." Obě jámy byly posléze zasypány (dr. J. Barvíř: Ozlatonosném pásmu uN. K. - 1924, nákl. vlast).

Jmenovaný V. Lazar Ecker vesvém díle "Aula subterranea," vydaném veFrankfurtě r. 1864, nastr.97praví: "Na zlatohorním díle veKníně vyskytuje sešedavě stříbrovitý kyz vpevném křemeni, kdyžtento sesestoupuje apropere, obdrží sezněho pěkné ryzí zlato vysoké ryzosti, jehož jinak vkyzu nelze viděti. Toho času neznám žádného místa, kde by zrudy bylo získáno zlato větší ryzosti." Jest patrno, žeseuEckera nejedná okyz železný, ale okyz arsenavý (arsenopyrit akřemen pevný (celistvý). Tedy arsenopyrit byl hlavním zlatonosným kyzem vKníně vestarší době. Pyrit, pokud vokrsku chvojenském sevyskytuje, jest nazlato chudý, ažvelmi chudý. Pokud lze souditi podle povrchních známek, přibývá zde arsenopyritu kjihu akZápadu (dr. Barvíř: Ozlatonosném pásmu uN. K., str.6.).

Následkem velkých ačasto nepřekonatelných překážek, jimiž byla např.tvrdost skály amnožství podzemních vod, byly práce knínské poměrně mělké. Otvrdosti skály svědčí ta okolnost, ženapř.připosledním dolování uLibčic vletech 1914-1924 vrátili seoddynamitu kestarému způsobu trhání skal ohněm avodou. Omělkosti prací knínských nadíle chvojském svědčí zpráva hormistra Bittnera zedne 23.srpna 1591, vníž praví, žeznalezených jam ahald lze souditi, žepráce naStaré Kamlové nejsou anebyly příliš hluboké. Hrabě Šlik vesvé visitační zprávě změsíce září 1596, podané rovněž císaři Rudolfu II., praví, žeknínským dán "konkozpytec" kpoučení, ale oni nechtějí již déle než 2až3neděle naobecní útraty vpokusném dolování setrvati, ježto jsou vesměs chudí. Radí císaři vsazení po2konkozpytcích přikaždém zhorních měst Kníně, Příbrami aReichenstejně, ježto vestarých dolech není valného očekávání, tudíž nové couky otevřeny býti musí. Knínští vdalším kutání sami pokračovati nemohou, neboť 11měšťanů již sevyprodalo zpráv kutacích; jakýsi Angličan zde chodil apráva kutací skupoval. Jsou tu ještě místa dobrá, slibná, neodkrytá, podobně jako vJílovém, kdež Jílovští 1500dolarů prostavili marně.

Kutání uKrásné Hory.

Ve privilegii, dané novoknínským r. 1461, král Jiří praví: "jakož jsme zpraveni, žezdávných časů zKrásné Hory příslušeli právy svými doKnína . . ." Právy rozumnějí sezde arci práva horní, jakož také r. 1351Karel I. nažádost zlatokopa Václava zKnína potvrdil horníkům krásnohorským privilegie, dané jim dříve králem Janem. Vhorní knize knínské jest zr. 1556obsažen zápis zápůjčky nahorách Milešovských: "r. 1556propůjčen byl důl fundgrub naMilešovských horách zaKrásnou Horou sdvěma měrami, hořejší idolejší iserbštolou ktémuž fundgrubu příležitou, stímvším, jak hory zlaté zaprávo mají." Proto je tímpozoruhodnější, žekniha neobsahuje žádných zápisů oKrásné Hoře, ačkoliv setam ještě vprvní polovici 16.století pracovalo pozlatě aještě r. 1568podle zmínky listiny minc. archivu byla Krásná Hora prohlížena úředně vrchním hormistrem Hannsem Neumannem: "báně arýžování vyjírací zařízení, staré cechy (jejich), dílo avypírací zařízení nazlato". (Dr. J. Barvíř - Vlt. Proudy VII., č.1).

Dílo mladokamlovské bylo vrozkvětu hlavně v1.polovici 16.stol. Poloha knínského díla kamlovského hledána byla naměstském území knínském, nepochybně již r. 1822, Mladá Kamlová uSudovic. Sám nejlepší znalec knínských hor dr. Jindřich Barvíř přiklonil sespočátku knázorům adůvodům vysloveným Pošepným vespise "Archiv für prakt. Geologie", II. 1895, str.140; ponejnovějším studiu však poznal, žepoloha Mladé Kamlové byla jinde, jak píše veVlt. Proudech roč. 1928č.7.Kdyžstal senejvyšší hormistr Lazar Ercker (od r. 1583) zároveň mincmistrem, byly někdy přidávány podrobnější údaje oodvodech zlata král. mincovně pražské; tak zapsáno je r. 1588upříjmu zlata zKnína: "z cechu, naněmž doluje městská obec neb měšťanstvo tamtéž, aslove auf der Kembler Fundgruben, leč není napozemcích městských, nýbrž najiného pána pozemcích." Vestaré pak horní knize knínské nalezl jmenovaný zápis, žemladoknínské dílo bylo "na kruntech urozeného pana Václava Mladšího zLažan anaDlouhé Lhotě (1650) "nad vsi Libčicemi" (1580), "na vrchu mezi vsemi Drašetici aLibčici" (1587). Byla tudíž namístě, kde inedávno seznovu pracovalo ajen následkem zvláštních poměrů zase přestalo sepracovati. Ztoho následuje, žeúdaje např.zr. 1575"funtgrub Kamlova vpoložení uKnína," anamapě zr. 1705(kopie staré, zr. 1705pocházející mapy mladokamlovských dolů aštoly, nalezena byla vpozůstalosti měšťana abýv. purkmistra Karla Masnera.) "nedaleko král. zlatohorního města Knína" byly jen zcela povšechné. Zde uLibčic snad také v18.století dali kutati majitelé panství staroknínského křižovníci sčervenou hvězdou, čehož památkou jest jim Melchisedech vmonstranci vpražském klášteře; zde stával také důl "u 5bratří", jak vypravují staří lidé aodtud prý havíři vycházeli štolou "v jamkách", mezi vsemi Dražetici aČelinem. Poblíže místa "v jamkách" podle vyprávění stávala itavírna. (Dr. Barvíř: Další geologické poznámky ozlatonosném okolí N. K., str.6a7).

Kutání vokolí N. Knína.

V XVI. století otevíraly setéž staré doly kolem Štěchovic aSlap, Kozích Horách apodnimi (u sv.Kateřiny), ojediněle uTřebenic, Korkyně, Lečic, podBojanovici, mezi Čisovicí aBratřinovem, uSajců (snad uSajcké Lhoty), uDobříše (známky dolování uKrálovské Stolice, sv.Trojice, Copouchu neb Capouchu, "u lípy", uChouzavy, uKytína (na kutiskách). Snad toto jméno upomíná nanález adalší hledání zlata napanství dobříšském zr. 1573, očemž jest zápis varchivu bývalé mincovny pražské, jak úředník této mincovny Hans Harder byl vyslán ku prohlídce místa napanství dobříšském, "kde bylo nalezeno zlato"; odcestoval tam 13.července azůstal do15.července, přitom pak dva horníci šurfovali - cestu totiž konal naMníšek.

Ve staré horní knize knínské r. 1543sepraví, že"důl fundgrub zaKytínskú stezkú nakrálovství (t. j. nakrálovské půdě) napříde (přídě) sštolú ktémuž dolu" byl propůjčen Václavu Líznovi, svrchnímu (vrchnímu) štejgeři zKnína, sjedním druhem. Kytínskou stezkou mohla serozuměti nejspíše stezka zN. Knína abyl tu výskyt zlata pravděpodobně jakýmsi pokračováním výskytu mníšeckého. Ovšem r. 1543jednalo sepouze opaběrkování vestarém, opuštěném dolu, ale nebyl to zcela bezvýznamný důl, měl ksobě raženou štolu. Roku 1560vtéže knize děje sezmínka, žebyl propůjčen fundgrub Pleš serbštolou. Byl tedy naPleši již tenkráte starý, hluboký důl pozlatě, jenž měl svoji odvodňovací štolu ajednalo sejen opokus naněm paběrkovati (dr. J. Barvíř: Vlt. Proudy, IV., č.8, 11, 12, roč. V., č.7). Zpodrobného popsání prvního idruhého období prací pozlatě je patrno, žeslova výsady, dané N. Knínu Jiříkem r. 1461, že"v jedné míli zšíři izdýli okolo Knína všichni dělníci, kteří zlata dobývají adobývati budou, buďhorního nebo potočního, mají amíti budou doKnína všecko zlato míti", měla význam opravdu platný.

Odvody zlata zKnína.

V Zemském archivu uschovány jsou původní zápisy oodvodech zlata dobývalé mincovny pražské. Jsou vesměs německé atýkají seponejvíce obecního cechu Kamlové:

Rok

čtvrtletí

důl

zlato

l.

k.

d.

pozn.

1672

Reminisc.

3

2

3

1565

Reminisc.

čisté

1

3,5

nečisté

6

2

1

sv. Trojice

čisté

5

1

2,5

1573

sv. Trojice

Kamel

nezkouš. horní

5

3

sv. Trojice

Kamel

8

1

3,5

sv. Kříže

Kamel

3

1

sv. Karla

Kamel

3

3

sv. Karla

Kamel

2

3,5

sv. Lucie

Kamel

1

1

1

sv. Lucie

Kamel

1

2

Za 1rok 1hřivna 7lotů 1d.

1575

sv. Trojice

Kamel

čisté

6

3

sv. Trojice

Kamel

nečisté

6

2

-

sv. Kříže

Kamel

4

1,5

sv. Lucie

Kamel

pravé

3

2

3,5

sv. Lucie

Kamel

nezkouš.

4

1

3

sv. Lucie

Kamel

nezkouš.

1

3

1

1577

Reminisc.

Kamel

pravé

1

3,5

sv. Trojice

Kamel

zkoušen.

7

1,5

sv. Trojice

Kamel

nečisté

6

3

1

sv. Kříže

Kamel

zkoušen.

4

3

3

čisté zlato

sv. Kříže

Kamel

zkoušen.

4

2

1

nečisté zlato

Zlato prvé čistého obsahu 23karátů a1zrno, druhé 22kar. 3zrna.

1578

Reminisc.

Reichenglück

nezkouš.

2

2,5

Štěchovice

Gottesgab

nezkouš

-

2

1,5

Štěchovice

Gottesgab

nezkouš

-

3

1,5

Štěchovice

sv. Trojice

Kamel

zkouš. hor.

2

3

0,5

Kamel

nezkouš

12

1

1

sv. Kříže

Knín

1

3

1

Knín

1

-

1,5

sv. Lucie

Kamel

zkouš. hor.

3

2

1,5

Kamel

1

1

1,5

Kamel

4

-

-

Kamel

3

3

1

Za rok 1hřivna 9lotů 1kv., vše 23karátové.

1580

Knín

pravé

4

1

3

nečisté

1

1

3

Kamel

čisté

5

3

-

Kamel

nečisté

6

-

-

Štěchovice

zk. horní

2

1

-

23 karát

1586

Štěchovice

pravé

3

3

opat vPlassagruntě

pravé

-

-

2,5

(snad Slapy?)

Knín

zkoušené

4

1

2

(23karátové)

4

1

-

Knín

zkoušené

2

2

2,5

(23karátové)

Knín

zkoušené

2

2

1,5

Knín

zkoušené

5

2

1

hor. zlato

5

1

1

1588

z Knína zdolu Kremblerovského, pozemky pána Quisnera

zkoušené horní zlato odperkmistra

7

-

-

22 karát, 8zrn

6

2

1,5

1589

Knín

pravé

1

-

Křepenice

pravé

1

-

Kremblovský

zk. horní

2

1

2

23 kar. (Knín)

2

1

1,5

3

3

3

23 kar.

2

3

-

1590

Kremblovský

8

úhrnem

7

2

1,5

1593

Kremblovský

4

3

-

úhrnem

4

-

-

1594

Kremblovský

3

2

23 kar.

2

3

3,5

1

3

1,5

23 kar.

1

3

-

1595

Kremblovský

1

-

-

3

3

2

(22+11/12 kar.)

nezk.

3

2

3

1596

Kremblovský

8

2

1,5

(23+1/12 kar.)

8

1

-

2

3

3,5

(22+11/12 kar.)

2

3

1

1597

Kremblovský

5

1

-

23 kar.

5

-

1,5

-

2

2

23 kar.

-

2

1,5

1598

Kremblovský

4

2

1,5

23 kar.

4

1

2

1

2

0,5

23 kar.

1

1

3,5

1599

Kremblovský

2

3

1,5

(22+11/12 kar.)

2

2

2

1

3

2,5

23 kar.

1

3

1

1600

Kremblovský

4

3

2,5

(22+5/6 kar.)

4

2

3

1609

Kremblovka

6

3

1

(22+7/12 kar.)

6

1

1,5

1 l.=1 lot = 1/16 hřivny, 1/32 libry = 16,66 g

1 lot = 4kvintíky.

V uvedených letech, zekterých výkazy jsou varchivu král. mincovny vPraze, obnášela výroba zlata vKníně :

Horní :

Hrubého zlata:

Zkoušeného:

Ryzího čistého (0'938)

Výnos :

12 hřiven 131.2k. 3,5 d.

7 hř. 13l. 3k. 2d.

7 hř. 61.0k. 1,5 d.

nebo :

12,857 pražské hřivny

7,867 pražské hřivny

7,381 pražské hřivny.

nebo :

3,262 kg

1,996 kg

1,873 kg

Na rok průměr :

0,643 pražské hřivny

0,393 pražské hřivny

0,319 pražské hřivny

nebo :

0,163 kg

0,100 kg

0,093 kg

Tiskař Burian Valda.

Roku 1850otiskl Burian Valda, majitel tiskárny vPraze, německy: Wunderzeichen im Alten Knin (Zázračná znamení veStarém Kníně). Osamotném tiskaři Valdovi je málo známo. Jen tolik seví, ženarodil sevBělé, r. 1569přibyl kpražským knihtlačitelům. Syn jeho Oldřich zprvého manželství vsazen byl r. 1604dovězení provádu sotcem. To je poslední zpráva oněm. (Z. Winter: Dějiny obchodu ařemesel).

Spory scizími trhovci.

S nákupem aprodejem zboží bývaly vKníně potíže. Knínští bránívali cizím obchodníkům přístup navýroční trh, osobujíce si právo prodeje výhradně svých výrobků aobávajíce sevlastní újmy znávalu cizích řemeslníků. Tak r. 1586např.Mikuláš Isaiašovič, soukeník vKníně, bránil pražským mistrům soukenickým vKníně kupovati vlnu natrhu, tvrdě, žeon jest směstem Knínem "trpící", to. j. daně platící aoni ne (Archiv pražský č.1054, 105). Zvláště trhovci příbramští nuceni byli magistrát příbramský často žádati zaochranu proti knínským nespokojencům.

Simeon zKnína, občan lounský.

V Mikšovicově "Lounské kronice" čteme r. 1598zprávu, ževpondělí poneděli Misericordia vyslýchán byl občan lounský Matyáš Svídnický prohanlivou písničku, složenou na"slavný ouřad města Luna" (t. j. Louny) anaradní pány. Ksvědomí (svědectví) voláni četní měšťané, mezi nimi Simeon zKnína, který však pronemoc nemohl senarathaus dostaviti. Relatores připřijímání jeho svědectví byli páni radní zRakovníka sem vyslaní apan hoffrychtéř. (Sborník historického kroužku č.1., roč. III., 1902).

Rod Zbudovských zeZbudovic.

Na sousedním statku sudovickém seděl starobylý rod Zhudovských zeZhudovic (Sedláček "Hrady azámky"), znichž kol r. 1422připomíná seOldřich či Oldra zeZhudovic, horlivý Táborita apřívrženec obou Prokopů, který por. 1422zmocnil sevsi atvrze Tachlovic uUnhoště, kdež byl dne 25.května 1434odJana zeŠvamberka ajeho spojenců Zdeňka zDršky aJana Švihovského zRyzemberka obležen, tvrz útokem dobyta aOldra s10bojovníky vzat vzajetí (Bartošek-Melichar "Okres Unhošeský", str.71.). Zrodu Zhudovských pocházel Ctibor zeZhudovic; připomíná ser. 1428až1442naSudovicích ar. 1444stal semístokomorníkem krále čes. Jeho manželkou byla Dorota zeZhudovic, jež svoji vinici vPraze naLetné věnovala kostelu sv.Havla (M. S. 1018, "Čechy" IX., 388; P.O. D. 144-145, Schaller VIII., 150, Sommer XVI., 222, Körber: "Království České" I., 170). Kolem r. 1452sejmenuje Arnošt zeZhudovic. Vestoletí XVI. bylo vSudovicích svobodnictví, jež držel rod Zhudovských zeZhudovic, jenž veznaku měl štít modrý sestříbrnou sekyrou bradaticí nazlatém topořišti. Vklénotu zřely se2bradatice zkřížené. NaSudovicích připomíná sedále dor. 1553Václav zeZhudovic, jemuž následoval r. 1554-1559 Adam zeZhudovic, jeho syn. Odroku 1560sejmenuje Jan Zhudovský, dědiník veZhudovicích, aodr. 1571uvádí seJan Zhudovský zHyršova či zHyršfeldu, svobodník naZhudovicích. Přídomkem zHyršova psala serodina odr. 1576, kdy člen rodu Zhudovských, Václav, získal stavu šlechtického apredikátu zHyršova. Přídomek tento přijat byl spovolením panovníkovým asi odspřízněného rodu Myslíků zHyršova, jenž nasousedním statku veStarém Kníně seděl. Jak rod Myslíků zHyršova, tak iZhudovských zHyršova měl pohřeb svůj vkostele staroknínském. Zhudovští zHyršova také veznaku svém nesli erb podobný jako Myslíkové zHyršova, jimž udělen císařem Ferdinandem I. vBudějovicích dne 10.ledna 1530.Veznaku Myslíků zHyršova zří seštít zelený; upaty plane hranice azní vylétá zohně plápolajícího kohout sčernými křídly roztaženými asezlatým prstenem vzobanu, kteréžto vzácné erbovní znamení ivklénotu sespatřuje, krydla jsou barvy černé ačervené (Král - Heraldika, str.140, 358). Později zaměňuje seerbovní znamení kohouta sbáječným ptákem fénixem.

Manželkou Jana Zhudovského zHyršova byla Kateřina, jež zemřela r. 1599apochována leží vkostele staroknínském, kdež r. 1906nalezený její kámen náhrobní, velice zachovalý, nesa relief paní vdlouhém rouše, spolštářem podhlavou, velikosti 95X 192cm. Nápis zní: Letha 1599tu středu posv.Jana Evangelistu umrzela Katerzina manzelka urozeneho pana Jana Zhudowskeho zHirssova atuto vPánu odpocziva, oczekawajicze przisty soudu Sina Boziho. (Ludvík Kopáček, Památník okresu dobříšského", článek Sudovice.)

S tímto Janem zHiršova měli knínští měšťané r. 1599velký spor. Vznesl naně žalobu skrze prokuratora knejvyššímu mincmistru, žemu proti právu azřízení zemskému, sněmovnímu snesení amandátu J. M. C. zastavili pořad práva proti zločincům, což činiti neměli, ježto mu desky zemské ataké soudové zemští, jakožto osobě stavu rytířského, právo to dávají. Provinili setedy knínští 1.) proti zákonu Božímu apřirozenému, neboť což je Božím nařízením avrchností křesťanskou nařízeno, toho oni rušiti neměli 2.) žeprávo A62vyměřuje: jeden každý ani mocí ani hněvy nemá právu odlučován býti, nýbrž připořadu práva zůstaven 3.) žežádný, čeho ustanovitelem není, toho rušitelem ani zástupcem býti nemůže aponěvadž odpana purkmistra apánův knínských není právo nařízeno, tedy nemohli je zastaviti. Příčinou sporu bylo toto: Jakýsi Jiřík aJakub vzali poddané jeho, provedli noční krádež, čehož Jan zHiršova dověděv se, žádal knínské, aby je honili, slibuje jim dáti 5kop grošův, čehož oni knínští učiniti nechtěli proti zřízení zemskému. Potom dostavše přece Jiříka iJakuba kesvému právu, nemohl snimi srocení míti. Dále právo měl odknínských naMartina Kubíčkového, ale kexekuci mu dopomoci nechtěli apřisoudu Janově sJanem Kychmajerem nelibost mu působili.

Knínští naproti tomu sehájí, ževdopisech užil Jan takových urážlivých slov, žeto sobě zapříčinou zastavení pořadu pokládají. Míchal sevúřad nejvyššího pana mincmistra, "srokujíc je spoddaným jeho, nějakým, zlodějem", což je proti sněmovnímu snešení azřízení zemskému. Nejvyšší mincmistr ihofmistr snažili seobě rozvaděné strany usmířiti. Knínští dávají podmínky smíru: 1.) napoctivosti mají býti opatřeni. 2.) pořad práva jemu zastavený otevříti chtějí, 3.) vězně jeho vězením opatřiti chtějí, jmenovitě Kubíčka jistotně, Jirku aJakuba, pokudž dosaženi býti mohou najejich gruntech, 4.) ručnice poddaným jeho vzaté chtějí jemu vrátiti a5.) odškod svých upustí, pokud by také Jan nanich žádných nechtěl. Naproti tomu kladl Jan podmínky: 1.) aby pořad práva byl otevřen, 2.) aby škůdcové jeho jemu postaveni byli, 3.) nadlužnících aby jemu dopomoženo byla a4.) škody vzaté vevýši 400českých grošů aby byly jemu nahrazeny.

Protože nechtěl odplacení náhrady ani nadomluvu úředníkův ustoupiti, zdůvodů, ževmnohých artikulích svých dopisů příčinu knínským kodporu dal, oznámeno oběma stranám, žepře jejich předložena bude isdoklady adobrozdáním J. Mti: pánů apánů prostředníků J. M. C. krozhodnutí.

(Úřední protokol Anno 1599, str.274- archiv kutnohorský).

Jan Knínský zKnína.

V roce 1579uvádí sepísařem desk zemských Jan zKnína. Man karlštejnský, Adam Ota zLosu naStaré Huti aVonoklasích, mluvil r. 1587oJanovi Knínském mezi many karlštejnskými, žeJan neví, kdo je jeho otec aneumí svého otce jmenovati ažeprosvé nedobré chování má odúřadu desk zemských odpuštění ajiž, komorníkem není. Jan pohnal Adama zLosu předsoud; věc sice urovnána smírem, ale stála Adama 200kop, poněvadž Knínský prý nemálo skrze takové pře apůhony utratil (D. Z. 7, 13-14, Sedláček: Hrady azámky).

Splavnění Vltavy.

Roku 1550začala sesplavňovati Vltava, čímž nabyla pronáš kraj aměsto veliké důležitosti. Král Ferdinand I. nařídil, aby hořejší tok Vltavy byl upraven asplavným učiněn, aby sesůl rychleji alaciněji zRakous aSolnohradu doČech mohla dopravovati, než jak dosud sedělo pozemských stezkách. Tomuto rozkazu ihned vyhověl majitel panství Rožmberského. Úzké amělké koryto vltavské odVyššího Brodu ažkBudějovicům dal trochu rozšířiti abalvany, jež dříve vmnohých místech překážely, vystříleti avybrati. Přitéto práci, jež vyžadovala značného nákladu, bylo zaměstnáno několik tisíc dělníkův atak již vdubnu 1552vyplula první velká loď zBudějovic doPrahy apřivezla 320beček soli. Později, r. 1600, dopravovali poVltavě kromě soli iobilí ajiné plodiny doPrahy. První prám sobilím vypravil doPrahy Jan Kazimour, šenkýř apoddaný orlického panství r. 1600.Avšak plavbu poVltavě ztěžovaly Svatojanské proudy uŠtěchovic; ojejich skaliny mnoho vorů ilodí seroztříštilo amnoho plavců zahynulo. Proudy tyto byly odedávna velikým postrachem všech plavcův aobchodníků. Proto stávalo se, žemnozí zboží předtěmito proudy zplavidel vyloďovali aoklikou dopravovali křece místa, kde již nebezpečí minulo adále plaviti semohlo. Tímseovšem doprava jen zdržovala aprodlužovala. Aby tato nebezpečná překážka byla odstraněna, rozkázal Ferdinand III. opatu strahovskému Kryšpínu f*ckovi (f*ckovi) jako majiteli panství Hradištka, kněmuž Svatojanské proudy patřily, aby skály vnich dal vytrhati. To sestalo r. 1643nacísařské útraty atak Vltava vtěchto místech alespoň částečně učiněna bezpečnější asplavnější. Napamátku toho byl naskále, blíže břehu Vltavy, nadproudy, postaven kamenný sloup, nadnímž císařský orel sespatřuje ajenž má naobou stranách latinské nápisy, počesku znějící: "Paměti nejmocnějšího císaře Ferdinanda III., jehož nařízením šťastným inákladem řeka Vltava učiněna plavení schopnou. Práce dokonána 1634." Druhý nápis zní: "Péčí Kryšpína f*cka zHradiště, opata Strahovského, visitatora klášterů Želivského aMilevského." Tento kamenný sloup vuvedených místech stojí posud. (Č. Habart: "Sedlčansko". J. K. Hraše: Zemské stezky, strážnice abrány vČechách).

K rozvážení soli, jež zjihu sedopravovala doČech nyní hlavně poVltavě, zřízena podél Vltavy naněkolika místech veliká skladiště, jimž říkali solnice. Takové staré solnice byly naVltavě vBudějovicích, VTýně n. Vlt., (dosud stojí) nalevém břehu vltavském naproti Zrůbku uHříměždic (dosud stojící), vDolním Obzoru, (rovněž dosud stojící) avPraze. Namístě staré solnice vPraze stojí dnes Národní divadlo. Solnice uZrůbku zdaleka je nápadná, majíc podobu tvrze. Je to vysoká, věžovitá budova sešindelovou střechou mansardovou (dvojitou) avelikými okny. Nastraně dodvora mezi okny patrny jsou dvéře sbývalou pavláčkou. ZeZrůbku aObozu rozváželi sůl vbečkách nebo hrubých pytlích idovzdálených krajin. Doprava soli konala sepourčitých cestách, jimž říkali solné. Prodej soli pronajímán byl obyčejně veveřejné dražbě. Jiný kupec soli prodávati nesměl. Zesolního skladiště vOboze zřízen byl vdruhé polovici 19.století špýchar. Přestala setotiž sůl dovážeti poVltavě povystavení železné dráhy Wilsonovy (bývalé dráhy císaře Františka Josefa I.) r. 1870.Zešpýcharu konečně asi před60lety upraveny byly byty prorodiny rukavičkářů, té doby pracujících vblízké továrně naCholíně.

Pro potřebu našeho města ajeho okolí dovážela sesůl zbližšího Obozu, kdež propotřebu kraje část soli seodsypávala, sezbytkem plavilo sedále ku Praze. Sůl převezla senadruhý břeh Sejce. Dopravováním soli pořece živili seplavci zokolních vesnic, hlavně zObozu. Podle vyprávění starých pamětníků aplavců plulo sesolí zBudějovic doPrahy prý vždy 12lodí (Č. Habart: Sedlčansko) .

Jan Capr Knínský.

V letech 1581-1582 připomíná seJan Capr Knínský, učitel apísař obce Kasejovic. Vyšel zeškoly novoknínské, tehda již dvojtřídní. Děti sudovické té doby navštěvovaly ještě farní školu veStarém Kníně, teprve r. 1863přiškoleny Sudovice kNovému Knínu. (Výnos místodržitelství č.16480zedne 7.dubna 1863).

Mor ajiné živelní pohromy.

Roku 1582navštíveno bylo město morem, zvaným "hlíza", který ser. 1599a1613opakoval. Mor tento vznikl zpovodní. Řádění moru vČechách bylo všeobecné apřimělo císaře Rudolfa II., žeopustil Prahu ausadil senačas vPlzni. Kolik měšťanů ahorníků vnašem městě zemřelo není možno zjistiti, ježto farní matriky zté doby nemají ještě záznamů, ale tolik víme, ženapoklesnutí těžení vhorách měla nemoc nemalý vliv. Přivšeobecných povodních r. 1588zvedla seKocába tak, žeodnesla dřevěný most uměstského pivovaru. (A. Černý - Paměti Knína - záznamy rukopisné). Roku 1590vměsíci září pozorováno bylo vnašem kraji atéměř vcelých Čechách veliké zemětřesení, takže naněkterých místech kostelní zvony samy serozezvučely. (J. Vávra: Paměti Berouna, Paměti Mníšku).

V letech 1592-1608 zaznamenáno je nanašem venkově řádění paličských tlup, vydržovaných zpeněz tureckých. Kevšeobecné nejistotě pak přišla r. 1599zneúrody veliká drahota azní mor.

Fary vNovém Kníně aVelké Hraštici.

Za válek husitských zanikla samostatná fara veVelké Hraštici, Kytíně aNovém Kníně. Hraštice připojeny kfarní osadě mníšecké asní také obce Mokrovrata, Nová Ves, Senečníce, rovněž Kytín připojen kMníšku, Nový Knín připojen farou keStarému Knínu. Farářem vMníšku připomíná sekněz Jan, syn Pešíkův zMníšku, původně farář vLíšnici, kamž dosazen zabouří husitských purkrabím karlštejnským Zdeslavem Tluksou zBuřenic (J. Příbík: Popadesáti letech. Paměti Líšnice) . Vlivem Václava Vratislava zMitrovic naMníšku, přívržence luteránství, odpadl r. 1552farář mníšecký Stanislav Polák odkatolictví anástupce jeho Jan Rosacius Mníšecký. (Růžička) byl rozhodným luteránem. Vlivem obou duchovních apřízní Vratislavovou knové víře odpadla valná část osadníků odkatolictví akostelík sv.Zikmunda vHraštici přešel vužívání vyznavačů Lutherových (Z. Winter: Život církevní vČechách, Borový: Akta konsistoří I., J. Vávra: Dějiny Mníšku) kolem roku 1600.

Roku 1610stal sekněz Rosacius farářem vLitni ar. 1615farářem usv.Mikuláše vPraze, kdež r. 1618přispěl kpovstání protestantských stavů ajeho činnost sledovati můžeme také vespise Z. Wintra: Mistr Campanus.

O postupu staroknínských plebánů nemáme dlouho žádných zpráv, ažr. 1601připomíná sefarářem Jan Haerites, rodilý zHradce Králové. Naněho připomíná krásná křtitelnice cínová vkostele staroknínském, pořízená nákladem Václava mladšího Vratislava zMitrovic, Ludmily Ježovské zLub, Václava staršího zPočepic aJakuba Zhudovského zHyršova. Latinský nápis sepsal Nikolaus Pelargeus, poeta Caesareus (Sedláček - Hrady azámky Podbrdsko). Nástupcem jeho byl Václav Hubka Kmetněveský, r. 1623Matěj Jakobides Volyňský ar. 1627Jan Brtva zeŠpanova (psán bývá též Brva zeŠpanova) . Týž býval protestantským knězem vUnhošti, potom r. 1620děkanem vPříbrami. Ženat byl sJuditou, vdovou poMatyáši Mostníkovi, členu rady berounské. Tato zprvního manželství měla syna Daniela. Judita r. 1621odešla odJana Brtvy, kdyžtýž přestoupil nakatolictví, ale syn její Daniel zůstal uotčíma veStarém Kníně aždor. 1638, kdy týž asi zemřel (J. Vávra: Paměti Berouna). Kněz Matěj Jakobides Volyňský byl rovněž původně vyznání luteránského, ženat aotcem kněze Jana Jiřího Matyada, řečeného Rečenský. Otec Jakobides křtil synovi dne 17.října 1623dceru Annu Benignu vnovoknínském kostele. Jan Jiří Matyades Rečenský měl zamanželku dceru Ludmily Vratislavky zLubu naStarém Kníně aVáclava Vratislava, Kateřinu Julianu. Byl luteránským knězem vSemilech, pak vMilevsku. Kostel novoknínský přešel nakrátko vruce luteránů aknězem stal sezde Mikuláš Basilius Novoknínský. Připomíná ser. 1621jako ženatý, podvlivem mandátů Ferdinandových však město opustil brzy potomto roce aobyvatelstvo vrátilo sekekatolictví, čímž ikostel přešel opět dorukou katolíků.

Šebestián Příbramský, písař knínský.

Městským písařem vtéto době připomíná seŠebestián Simonides Příbramský. Vlastní jeho jméno bylo Šebestián Rošt. Kdyžstal sepísařem knínským, podpisoval sepootci Šimonovi Simonides.

Václav Vrat. zMitrovic, příjmím "Tureček" naSt. Kníně.

Dne 26.dubna 1601sjednána byla smlouva mezi Ludmilou Ježovskou zLub, dcerou někdy Petra mladšího zLub anaStarém Kníně, aVáclavem nejstarším Vratislavem zMitrovic. Padle této smlouvy, jak již bylo praveno, zůstal statek staroknínský Ludmile, kdyžzněho vyplatila všechny závady, především Václavu nejstaršímu Vratislavu zMitrovic 8250kop míšenských (Desky Zemské 175., J. 4.) aprovdala sezaVáclava mladšího Vratislava zMitrovic, sníž dostal sevdržení zboží Starého Knína, kněmuž patřily istatky Hříměždice aZduchovice. Václav mladší Vratislav zMitrovic narodil ser. 1576zotce Štěpána naDrachově amatky Kateřiny zBěšin, jež zemřela vPraze r. 1615, vúterý podevítníku. Vzdělav senaškolách jesuitských, kdež nejvíce si liboval vzemě- adějepisu, toužil spatřiti cizí kraje imravy. Stal serytířem sevšemi ctnostmi, jak bývalo vnaší šlechtě katolické předválkou třicetiletou. Jeho přirozená touha splnila semu brzy, třebas mu přinesla více hořkého než sladkého ovoce. Kdyžtotiž roku 1591poslán jest baron Bedřich Krekvic zavelkého posla císaře Rudolfa II. sdary sultanovi Amuratovi III. doCařihradu, dán jest mu Václav jako paže komorní adne 2.října zVídně doTurek sevypravili. Plavili sepoDunaji aždoBělehradu, odtud jeli povozech aždoCařihradu. VCařihradu první čas pilně pozoroval turecké mravy azpůsoby východní, trávě drahnou dobu vpokoji. Kdyžvšak r. 1592opět války vUhrách začaly, chtěl Vratislav sarménskými kupci projeti východní země naJerusalem aBenátky sevrátiti, ale plán jeho byl zmařen novými událostmi. Hassan baše byl svojskem uSisku poražen, pronepřátelství poplatek Rudolfem neodváděn anepřátelství proti křesťanům vzrůstalo. Nový velký vezír Siman baše kázal vrata domu, vněmž poselstvo přebývalo, železnými závorami zatarasiti astráží opatřiti. Tu sejim hned stravy ivšeho ujalo, leda žesi mohli vprůvodu janičarově natrhu něco koupiti. Kdyžpak nadlouho potom vypukl vměstě mor, rozstonali setaké někteří zposelstva, mezi nimi iVratislav. Vtom sepřihodilo, žehofmistr poslův Ladislav Märthen sepoturčil avěda dobře, žeseprostřednictvím placených lidí posílají zprávy doPrahy, udal to velkému vezíru. Náhoda tomu chtěla, žetýž den, kdy poturčenec sprůvodem přišel, dotčené zprávy vcifrách (šifrách) psané nebyly vtajné skrýši uschovány, nýbrž odsekretáře jen lehkomyslně donějaké skříně položeny. KdyžTurci přišli, prohledali sice kancelář, ničeho však nenalezli. Teprve kdyžpoturčenec odcházel, spatřil skříňku, otevřel ji aspisy vyňal. Tu kázal Siman baše, táhna svojskem doUher, poselstvo doželez dáti. Vsazeni dosmrdutých, horkých vězení, ponějakém čase dáni nagaleje akveslům ukováni, pak vsazeni doČerné věže (Jadikuli), strašného vězení uBosporu stojícího, kde ukováni dopout. Jediný Vratislav, poněvadž sepout nedostávalo, obdržel jen kruhy železné nanohy. Zakoušeli tu mnoho smradu, hladu, zimy. Vařili si kaši zchleba avody. Nadělavše punčoch, rukavic, tureckých kloboučkův aměšců, přiložili knim tajně listy aposlali je pojednom vystouplém vězni naGalatě, aby je zpeněžil. Ten poslal listy doPrahy, kdež sedostaly dorukou nejvyššího purkrabí pana Adama zHradce. Kdyžnaprosbu vyslance francouzského aanglického dostali odsultána milost avyplatili se200dukáty uhejtmana, propuštěni nasvobodu. Posel anglický vzal je podsvou ochranu aždoBělehradu. Odtud přesBudín aVídeň pospíchali doPrahy. Tu je přijal císař Rudolf II. aporučil, aby nemalá suma peněz byla jim rozdána, ale ta Bůh ví zakým zůstala. Navrátiv sedomů oženil se, jak již vzpomenuto, sLudmilou Ježovskou zLub adostal setak vdržení Starého Knína, maje předtímjiž Korkyň. Roku 1603oddělil seodbratří svých (D. Z. 131.N. 30). Zaválek náboženských zachoval věrnost rodu Habsburskému. Stal sehejtmanem Nového města pražského. Roku 1629povýšen byl vestav panský. Nedlouho posvém návratu zTurecka dal sedosepisování svých pamětí, které teprve nasklonku 18.století naveřejnost přišly. Cestopis Vratislavův zachován všesti známých rukopisech, znichž jeden, chovaný nazámku Vratislavském vDírné uSoběslavě považuje sezapůvodní dílo Vratislavovo. Časopis vyšel též vjazycích anglickém, ruském, německém, srbském abulharském. České vydáni upravil r. 1906dr. V. A. Ertl. Václav měl syny: Štěpána, Jana Vojtěcha, Adama Leopolda, Petra, Arnošta, Ladislava aJiřího Maxmiliana, dceru Kateřinu Julianu aAlžbětu. Krištof aAnna Marie, také jeho dítky, zemřely r. 1612asesvým sourozencem malým nemluvnětem, leží pochovány vkostele veSt. K., kdež náhrobek jejich vezdi umístěný sespatřuje.

Chtě zachovati svornost mezí syny, již roku 1612všechen svůj statek dal sepsati nadílčí cedule akaždému synu vykázal díl, který semu dostati měl. První čtyři obdrželi dědiny, ostatní peníze. Štěpánovi přidělil Starý Knín istímštokem nově postaveným apolevé ruce dodvora jdoucím, skanceláří naproti němu, lázničku svinopalnou, pivovarem, dvorcem poplužním přitvrzi, krčmou, kovárnou, ovčínem, mlýnem asřekou Vltavou, ipotoky Kocábou aVoznicí asezlatými doly nastatku jsoucími, ves spodacím avsi Libčice, Mokrsko, Prostřední Lhotu aSmilovice. Té doby Václav nazýván byl nejstarším. Roku 1634vúterý poneděli Smrtelné napsal poslední své pořízení, vněmž ustanovení svého zroku 1632neměnil azemřel večtvrtek napamátku sv.Cecilie Panny, t. j. dne 22.listopadu 1635.Poslední vůle vložena jest vdesky zemské vkvateru trhový, třetí zelený. Tělo jeho odpočívá vkostele staroknínském předvelikým oltářem; tu leží slavný pán včerných šatech ačervených punčochách - (barvy rodové). Nahorním, krycím kameni krypty patrný je rozštěpený vratislavský znak. Štěpán zemřel brzo; nezanechav dítek, statek staroknínský připadl jeho bratrům. Tehdy sešli se(28. června 1647) kúmluvě (kromě Jiříka, který docizích zemí odcestoval, aLadislava, který senepřipomíná) atu Petr Arnošt Vratislav zMitrovic ujal sestatku staroknínského ve25.000 kopách míšenských. (D. Z. 312, F. 21.Sedláček: Hrady azámky. Ludvík Kopáček: Paměti obce Čími, Moráně aMalčan. Týž: Památník okresu Dobříšského) Dcery Kateřina Juliana aAlžběta vyvěněny penězi.

Václav nejst. Vratislav zMitrovic měl též vPraze šosovní dům naStarém městě, blíže kláštera křižovníků sčervenou hvězdou advůr šosovní idům vNovém Kníně. Roku 1625koupil Smilovice, Prostřední Lhotu, Zábornou Lhotu (tehdy zvána Záborná Lhota "Přední Lhotou") , Libčice, Mokrsko aKorkyni odAdama Bechyně zLažan anaNetlukách. (D. Z. 293, H. 9; Ludvík Kopáček: Paměti obce Čími at. d.). Dům vPraze avměstě Kníně zdědila poVáclavu manželka Ludmila Vratislavka zLub.

Dne 5.února 1618zdědil Václav posledním pořízením Barbory Růtové zDírného (u Soběslavě), manželky Adama ml. Vratislava zMitrovic, (+ 12.dubna 1617, pochován vDráchově uSoběslavě, kdež možno zříti vkostele jeho náhrobek), šestinu statku Dírné. Posmrti Růtové (+ 24.července 1624) dohodli sepodílníci, příbuzní Václavovi, dne 16.října 1624astatek přepustili za24.000 kop míšenských Krištofu ml. Vratislavovi zMitrovic naBřezině uHořepníka, manželu starší sestry Václavovy Markéty (D. Z. 142.A28., B 5., B 11.- Sedláček: Hrady azámky díl IV. str.304.Ludvík Kopáček: Paměti Čími atd.). Mladší sestra Václavova Anna Marie provdala ser. 1601zaJ. M. C. hejtmana aforštmistra panství dobříšského Oldřicha Doudlebského zDoudleh anaNadějkově (u Jistebnice). Zajímavý list zvací ku této svatbě nalézá sevarchivu města Tábora. (Sedláček: Hrady VII., str.207). Upomínkou naVáclava Mitrovského, pohřbeného vestaroknínském kostele, je zmíněma již křtitelnice zroku 1601akrásný zvon, pořízený Václavem roku 1602(0.88 m vprůměru, 0.72 m vysoký), puklý. (Dr. Podlaha: "Soupis památek uměleckých ahistor. XIII., křtitelnic str.46a47, obr. str.47, č.61.; zvon str.50., obr. str.53., č.68)

Na počátku války třicetileté, zavlády direktorů, prověrnost krodu Habsburskému vypovězen zezemě astatků zbaven, ale pobitvě bělohorské (8. XI. 1620) vrátil seopět dovlasti; vráceny mu statky, jmenován Ferdinandem J. M. C. radou, komořím apřísedícím většího soudu zemského spříbuznými svými Alšem Ferdinandem aJiřím Zdeňkem povýšen majestátem, daným veVídní dne 17.února 1629vestav panský veznaku užívaje štítu rozpoltěného vpole, vpravo černé, vlevo červené, nadnímž sevznáší vklénotu rohy téže barvy, nadkorunou t. zv. "pohanskou" namístě koruny heraldické (heraldická zvláštnost), kolem vinou sečervenočerná krydla vezpůsobě pláště. (L. Kopáček: Památník okresu dobříšského - Starý Knín. V. Král zDobré Vody: "Heraldika", str.260."Znaky rodů českých", příloha "Časopisu Společnosti přátel starožitností českých", str.atab. I., 46). Pohřeb vyhradil si "beze vši pejchy anádhernosti." Leží, jak již praveno, vhrobu kostela staroknínského předhlavním oltářem, uprostřed svých dítek. (Viz dr. Podlaha: "Soupis" XIII., str.52., obraz 66.). Orozmnožení jeho jmění zaválky třicetileté stane seještě zmínka přikonfiskacích statků.

Malá Hraštice přikrál. panstvu dobříšském.

Ke konci 16.století objevuje sejiž Malá Hraštice, bývalý statek měšťanů novoknínských, přikrálovském statku dobříšském sosadami: Dobříš (městečko), Rosejovice, Chlumec, Lštění, Chouzava, Nová Ves, Rymany, Senečnice, Dušníky (Daleké), Ostrov, Višňová, Kaliště, Pouště, Libčice, Narybníku, Drevníky, hom*ole, Nechalov, Nečině, Vápenice, Habří, Větrov, Líšnice (u Hbit), Třtí, Jabloná, Zadní Chlumy, Dubno, Prostřední Chlumy, Konětopa, Radětice, Drsník, Osík či Osika neb Buk uMilína, Nová Ves naHájích, Jerusalem, Úběnice, Druhlice, Lhota Německá, Skalice. Patrně královská komora Hraštičky vyplatila odstatku mníšeckého apřipojila je kekrálovskému panství dobříšskému. Roku 1630, dne 14.června, prodáno pak panství dobříšské sezámkem ivesnicemi jmenovanými hraběti Mansfeldu, nejvyššímu zemskému lovčímu, tajné radě komorníku, štolmistru afalkmistru za40.000 zlatých. (D. Z. 298). Tímdostala seMalá Hraštice vdržení rodu Mannsfeldova, odr. 1780rodu Colloredo-Mannsfeldů. Velká Hraštice zůstala nadále připojena kpanství mníšeckému.

Prodej Velké Hraštice.

Vratislav III. zMitrovic naMníšku zemřel r. 1612.Poněm zůstal nezletilý syn Jan Zdeněk. Vdova prodala panství mníšecké svému svaku Vilému Vratislavovi zMitrovic, převoru rytířského řádu Maltézského. Týž r. 1614pustil panství mníšecké svému bratru Zdeňkovi Vratislavu zMitrovic, vyhradiv si toliko čtvrtinu zámku aměstečko. VeVelké Hraštici bylo tehdy 10potažníkův a6chalupníků, veskrze držby skrovné neboť měli jen 281korec svých polí. Dvůr hraštický měl sám 240korců polí alouku na2vozy sena. Panská zahrada měla 2apůl korce, dále patřila kedvoru krčma arybníčky na6, 4a2kopy násady. (D. Z. kvat. 185- A5, kvat. 398G 14.J. Vávra: Paměti Mníšku).

Prodej Záborné, Prostřední Lhoty aLibčic.

Týž Vratislav III. zMitrovic odprodal r. 1601odpanství mníšeckého obě odlehlé vsi zaKnínem Prostřední aZábornou Lhotu Janu Bechyni zLažan anaNetlukách za3500kop míšenských. Jan Bechyně zLažan koupil též statek korkyňský (D. Z. 189., D. 20) posmrti dosavadního majitele Matyáše Kremera zGrunova, doktora práv aradě nadappelacemi. Syn Janův Adam Bechyně zLažan prodal pak r. 1625Korkyni seSmilovicemi, Přední (Zábornou) aProstřední Lhotou, Libčice sMokrskem Václavu nejstaršímu Vratislavovi zMitrovic naStarém Kníně (D. Z. 293" H. 9).

Vydání majestátu Rudolfem II.

Na nátlak protestantů splnil císař Rudolf II. žádost stavů apodepsal dne 9.července 1609majestát nasvobodu české konfesí. Vynucený majestát chtěl později odvolati apovolal si ku pomoci vojsko pasovské, které mu poslal bratranec jeho arcikníže Leopold, biskup pasovský. Pasovští vedli si vČechách jako Braniboři azmocnili sedne 15.února 1611Prahy. Odtáhli odtud 12.března 1611, kdyžčeští stavové povolali ku Pomoci bratra Rudolfova Matyáše. Rudolf zbaven moci aponechán mu kvolnému užívání jen hrad pražský. Zemřel již r. 1612.

Maxmiliánova privilegia knínským.

Povšimněme si nyní majestátů knínských. Předchůdce Rudolfův, Maxmilián II. (1564-1576), potvrdil knínským roku 1567práva aprivilegia, daná jim předešlými králi. Obvyklou formou vyčítá známé nám body zpředešlých privilegií: "My Maxmilián II., volený Římský císař, atd. oznamujem tímto listem všem, žejsme odopatrných purkmistra akonšelů inamístě vší obce města Knína poníženě prošeni . . . at. d.

Dán nahradě našem Pražském vpondělí poneděli Misericordia, L. P.tisícího pětistého šedesátého sedmého, království našich Římského V., Uherského IV. aČeského XIXho."

Rudolfovo privilegium.

Rudolf II. (1576-1612) potvrdil městu našemu privilegia avýsady r. 1577.Jejich znění je následující:

My Rudolf, zBoží milosti volený Římský císař, povšechny časy rozmnožitel říše, Uherský, Český, Dalmatský král at. d., oznamujem tímto listem, žejsme odopatrných purkmistra konšelův avší obce města Knína, věrně našich milých, poníženě prošeni, abychom jim všechny milosti, privileje, majestátův obdarování asvobod at. d. (stejné jak vpředešlých listinách). Protož přikazujeme všem obyvatelům ipoddaným našim všech stavů království Českého, nynějším ibudoucím, abyste svrchupsané purkmistra, konšele iobyvatele ivšechnu obec města Knína, nynější ibudoucí přitom schválení, obnovení apotvrzení at. d. zachovali, překážek jim nižádných nečiníce at, d. (jako vpředešlých, až. . .) hněvu anemilosti naší císařské ibudoucích králův českých. Tomu nasvědomí pečeť naši císařskou ktomuto listu přivěsiti rozkázati jsme ráčili.

Dán nahradě Našem Pražském vestředu posv.Jiří r. 1577.

Privilegium Matyášovo.

Nástupce Rudolfův Matyáš potvrdil knínským jejich práva r. 1615:

My Matyáš, zBoží milosti volený Římský císař, povšechny časy rozmnožitel Říše, Uherský, Český, Dalmatský, Chorvatský král, oznamujem tímto listem, žejsme odopatrných atd. (jako vpředešlých listinách).

Dán nahradě Našem Pražském vúterý popamátce sv.Petra aPavla, L. P.šestnáctistého patnáctého, Uherského 4.iČeského.

Podepsán Matyáš, Michna, Adam Čejp.

III.

(Do roku 1848).

Začátky války třicetileté. České povstání.

Za vlády Matyášovy přiostřily sespory náboženské, takže válka stala seneodvratnou. Matyáš r. 1611stal sesice českým králem přičiněním strany podobojí, leč vevládě řídil seradou rozhodných katolíků, zakázal všechny stavovské sjezdy aschůze.

Když pak r. 1617došlo kezrušení kostelů protestantských vHrobech aBroumově, pobouřili seprotestanté tak, žepřeszákaz sjezdů aschůzí sešli sevPraze dne 6.března 1618apodali písemnou stížnost doporušování majestátu Rudolfova císaři doVídně. Odpovědí byla jim pohrůžka, aby sevíce nesjížděli avážili si dobroty císařovy. Nového zákazu stavové však nedbali asjeli sevPraze opět dne 21.května 1618adne 23.května došlo knásilné defenestraci místodržících Jaroslava zMartinic, Viléma Slavaty apísaře Fabricia Plattera dojeleního příkopu. Zvolili si pak vládu 30direktorů, prohlásili Matyáše zbavena trůnu avyjednávali opřipojení sestavy moravskými. Štěstí válečné spočátku českým stavům přálo. Všem klášterům zabavili vzemi majetek, tedy vnaší blízkosti ijmění kláštera zbraslavského (Slapy) akláštera sv.Jana uBerouna (Malčany, Křeničná), řádu křižovnickému Dobřichovice. Katolická šlechta zachovala senestejně. KdyžMatyáš napočátku války dne 20.března 1619zemřel, dědictví ujal seFerdinand II., korunovaný již r. 1617královskou komorou českou. Týž sliboval odpuštění, žádaje, aby semu vzbouření stavové poddali. Ti však zvolili českým králem Fridricha, falckrabí přiRýně, který korunován českým králem vPraze dne 2.listopadu 1619.

Soused měšťanů knínských Václav Vratislav zMitrovic naStarém Kníně aKorkyni, dále bratři Vilém aZdeněk Vratislavové Mitrovští naMníšku zůstali věrni Ferdinandovi. Zté příčiny opustiti musili zemi ajmění jejich zabaveno. Pan Vilém Vratislav, komandér maltézského řádu naMaidlberku, sloužil císaři jako velitel pluku abojoval proti českým stavům, začež r. 1620povýšen dostavu hraběcího. Vratislavové naLitni, Lochovicích aVšeradicích podporovali vládu Fridrichovu. Jakub Zhudovský zHyršova azeZhudovic poddal serovněž českým stavům aFridrichovi azakoupil zabavené statky kláštera sv.Jana podSkalou Malčany svískou Křeničnou, zasumu odhadní 975kop 20grošů míš., zcela zaplacenou. (D. Z. 140, D., 1). Tato koupě stala semu později osudnou, jak bude později uvedeno.

Roku 1620velké vojsko Ferdinandovo ikatolických knížat německých podhrabětem Bukvojem přitáhlo odŠumavy kPlzni, odtud táhlo české vojsko kRakovníku, Unhošti aku Praze, kdež naBílé Hoře dne 8.listopadu jedinou bitvou povstání české zlomeno. Nastala hromadná poprava naStaroměstském náměstí akonfiskace statků vzbouřených stavů. Osmý den pobitvě bělohorské, 16.listopadu 1620, bavorský vévoda Maxmilián, vraceje sedosvého sídla Mnichova, přenocoval nazámku mníšeckém azanechal tu onemocnělého hraběte zHohznzollernu.

Konfiskace.

Z nejbližšího okolí knínského stihl trest Adama Hozlanera zHozlan, naHradisku aŠtěchovicích, jemuž statky tyto odňaty, svobodníka Václava Dlažů nadvoře vChotilsku, svobodníka Václava Dvořáka nasvobodném dvoře vKřížově, bratry Jana aJiřího Bartoše, svobodníky zKřížova, Jakuba Zhudovského zHyršova azeZhudovic, jemuž odňaty nejen koupené statky Malčany aKřeničná vráceny klášteru sv.Jana, ale vzaty mu irodné Sudovice komorou královskou vpokutě. Avšak nažádost strýce jeho Jana Zhudovského zHyršova, kterýž polovici téhož statku Jakubu proti ročnímu platu 300kop míšenských postoupil adocísařské služby vojenské vstoupil, exekuce proti Jakubu výpovědí císařskou zedne 1.srpna 1623zastavena aresolucí císařskou zedne 4.července 1625vužívání statku opět vešel. (F. Bílek: Dějiny konfiskací, str.584, C. 215, Libri contrakt. f. 333, Libri conf. II., f. 490, Ottův Slovník Naučný, XXIV. str.333, L. Kopáček: Paměti Čími atd., týž: Památník okresu dobříšského).

Konfiskační komisí zabavené statky vChotilsku avKřížově koupil Václav Vratislav zMitrovic naStarém Kníně aKorkyni r. 1623, ato oba statky křížovské za530kop míšenských (Bílek: "Děj. konf." str.584.C 215.Libri conf. 2f. 215.Libri contrakt. f. 333), aroku 1624přikoupil tvrz Chrastinou aves Hlažovice.

Obci lounské císařskou resolucí zedne 10.dubna 1629uděleno příročí proti všem věřitelům amimo to podle cís. resoluce zedne 24.V. 1631a25.VI. 1637odpuštěny adarovány jí veškeré dluhy, jimiž povinna byla některým osobám, jichž, statky připadly vpokutě královské komoře, mezi nimi predikantu Janu Knínskému 400kop.

Mezi nekonfiskovanými statky vberounském kraji byly toliko: Karlštejn (majetek královny), Zbraslav (mimo Komořany, Mokropsy, Solopisky, Uněklasy, Třebotov), Mníšek, Slapy, Davle (mimo Chotilsko aKřížov), Milín, Jince, Lochovice, Zbiroh, Točník, Král. Dvůr.

Cisař Ferdinand II. povaliv povstání české, pojal úmysl obnoviti vČechách avjiných zemích svých jednotu víry podštítem církve katolické.

Již roku 1621zrušil majestát Rudolfův nasvobodu víry, zrušil konsistoř podobojí, vypověděl zezemě duchovní strany nejprve bratrské později ikalvínské aluteránské. Duchovenstvu staré církve podobojí nařídil, aby sebuďpřikázali kposlušnosti arcibiskupovi adali sesvětiti nakněžství, nebo aby vyšli zezemě. Napoučení lidu vevíře katolické vysíláni byli doměst iobecní misionáři. VKníně ajeho okolí, jakož ivMníšku ananejbližších farnostech kázal avyučoval P.Jan Antaly, rodem Slovák, ještě smladším jesuitou. Reformačním patentem císaře Ferdinanda II., zedne 31.července 1627bylo nařízeno, aby všecky osoby stavu panského irytířského, svobodní měšťané izemané do6měsíců kvíře katolické sepřihlásili, nebo zezemě sevystěhovali. Dočeských krajů vysláni subdelegáti ainformatoři, vedle nich ikomisaři světští. Těmto bylo nařízeno svolati nekatolíky dovhodného střediska apůsobiti naně "pilným apohnutelným prostředkováním," aby přijali víru katolickou. Generálním komisařem vČechách prokatolickou reformaci ustanoven pražský kanovník Arnošt Platejz zPlattenštejna, jemu kruce pronáš kraj ustanoven Jan Kavka zŘíčan, příbuzný Albrechta Valdštýna apřímými pomocníky pronáš kraj ustanoven Zdeněk Vratislav zMitrovic naMníšku aMikuláš Bechyně zLažan naDlouhé Lhotě aPěčíně.

Proti nekatolíkům směřovaly ijiné mandáty, ato zedne 12.dubna 1624, jímž, zakázáno, přijímání nekatolíků kměšťanství aživnostem městským azedne 20.července t. r., jímž zakázáno nekatolíkům vstupovati dostavu manželského (Schmiedl: Historia Societatis Jesu, IV., 2, p.530, Časopis Čes. Musea 1843, Fr. J. Vacek: Věstník král. čes. spol. nauk 1897, č.28, J. Vávra: Paměti Berouna atýž: Paměti Mníšku.).

Společným úsilím komisařů ajesuitů podařilo seuvésti město opět navíru katolickou, jak sami měšťané ktomu poukazují vesvé žádosti Ferdinandovi zaobnovení starodávných práv, "že sú kpravé, spasitelné, římskokatolické víře přestúpili."

Obyvatelstvo zdejší kvíře protestantské příliš nepřilnulo; vidíme to zjejich netečnosti kodboji stavů protestantských azlehkostí sjakou sevraceli kpůvodnímu náboženství katolickému. Obnova náboženství katolického nenarazila tu nažádný odpor. Jest vůbec známo, žekraj podbrdský zůstával nejkatoličtější areformace katolická dařila sezcela hladce. Jan Zhudovský zHiršova, Zdeněk Ježovský zLub, Jan Vojtěch Vratislav zMitrovic aAdam Leopold Vratislav zMitrovic, podepsali dne 10.května 1648císaři žádost, aby Svatá Hora svěřena byla trvale řádu jesuitskérnu, což seskutečně stalo 24.srpna 1648aSv.Hora odevzdána Tovaryšstvu Jež. koleje březnické. Pověst tohoto poutního města vzrůstala zásluhou jesuitů rok odroku. První procesí zKnína putovalo naSv.Horu roku 1659, zDobříše 1657, Mníšku 1660, odSv.Kyliana r. 1663, zNeveklova aNetvořic roku 1665atd. Roku 1670počtem nadvšechny vynikalo procesí zDobříše, čítající přes1500duší (Frant. Xaver Holas: Dějiny Svaté Hory).

Význačné místo vprvních počátcích dějin Sv.Hory zaujímá měšťan příbramský Kolumbus, jehož potomci přešli doKnína audrželi setu dodnešní doby. Vměšťanstvu novoknínském zaujímali často vynikající postavení. Jméno Kolumbus vzniklo polatinisováním rodového jména Holub, jak vtehdejší době bylo zvykem.

Privilegium Ferdinanda II.

Ferdinand II. nažádost knínských potvrdil jim všeliká, odpředešlých králův acísařů římských propůjčená privilegia, svobody aobdarování, ale stou podmínkou, aby sevšeliká ta nadání toliko naměšťany katolického náboženství vztahovala, aaby ani napotom žádného, jenž by nebyl téhož náboženství římsko-katolického, mezi sebou vKníně netrpěli ajemu bytu tu nepřáli. Privilegium toto zní:

My Ferdinand II. . . . (obvyklá forma titulu) . . . Kjejichžto knínských pokorné prosbě, ano iktomu, žejsou kvíře pravé, samospasitelné, římsko-katolické přestoupili, nakloněni jsouce jim, sdobrým rozmyslem naším jistým vědomím aradou věrných našich milých, mocí královskou vČechách nadepsaná privilegia svobody aobdarování, milosti, výsady apráva jsme tolikéž schváliti, obnoviti apotvrditi ráčili atímto listem naším vědomí vevšech jejich položení, znění apunktech, klausulích aartikulích nejináče než jakoby vtento list náš císařský slovo odslova vepsány byly, schvalujem, obnovujem apotvrzujem, chtíce tomu konečně, aby přitom přivšem, což tento list náš, též isvrchupsaní listové amajestátové vsobě obsahují azavírají, odjednoho každého člověka jmíni, držáni aneporušeně zachováni byli, beznašich, dědicův našich ibudoucích králův českých ijiných všech lidí všelijaké překážky aodp*rnosti.

Též je knínské opatřujeme apřitom dostatečně nařizujeme, aby sedotčená privilegia, svobody aobdarování, milosti, výsady apráva nasamé toliko měšťany oznámeného města Knína katolického římského náboženství vztahovala ažádného člověka, jenž by téhož náboženství nebyl, oddatum tohoto listu mezi sebou vKníně netrpěli ajim tu bytu nepřáli. Aprotož přikazujem všem obyvatelům apoddaným zevšech čtyř stavů království českého, našeho dědičného, nynějším ibudoucím, věrně našim milým, abyste již jmenované purkmistra ikonšely ivšecku obec téhož města Knína, nynější ibudoucí, přitomto milostivém schválení, obnovení apotvrzení našem jmíli, drželi aneporušitelně nyní inačasy budoucí avěčné bezvšelijakých zmatkův aodp*rností zachovali, žádných jim vtom překážek nečiníce ani nikomu činiti nedopouštějíce ato poduvarováním hněvu anemilosti naší císařské, dědicův našich abudoucích králův českých.

Tomu nasvědectví pečeť naši císařskou klistu tomuto přivěsiti jsme rozkázati ráčili.

Dán nahradě našem Pražském vpátek popamátce očisťování Blahoslavené Panny Marie, Léta Páně 1628, království našeho Římského 9ho, Uherského l0ho, Českého llho. Ferdinand II.

Zdeněk princ zLobkovic Rafael Mníškovský

(Originál vZemském museu).

Válka dánská ašvédská.

Válka třicetileté trvala dále vNěmecku akdyžseopět přenesla naúzemí české, tu iknínští zakoušeti musili všech útrap, běd, soužení, ztrát ineštěstí, které válka ssebou přináší. Vlistopadu r. 1631Sasové vpadli doČech azmocnili sePrahy. SeSasy vrátili sedoČech opět exulanti. Albrecht zValdštýna podlouhém zdráhání přejal velení nadcísařskými anovou armádu sbíral proti Sasům naMoravě, vRakousích ajižních Čechách. Armáda Valdštýnova zjižních Čech táhla přesMilín, Dobříš aMníšek, kterážto města byla vypleněna. Sesaským vojskem doČech vrátil setéž exulanti, protestantský pán Krištof Čabelický zeSoutic, který chtěje císařskému vojsku škody působiti abrániti mu vpostupu, shromažďoval vMníšku selské vojsko zokolí, leč císařští náhle jej vMníšku přepadli, selské jeho vojsko rozehnali dne 15.dubna 1632ajej samého javše, odvedli doBudějovic. Zde odsouzen dne 4.května 1632hrdla, statkův icti asťat. Sasové nadobro vytištěni zČech 7.června 1632.(Dr. Rezek: Vpád Sasů doČech 1631, J. Vávra: Paměti Mníšku, str.31., Památky archeologické 1889, p.166).

Vypálení Knína aokolí.

Roku 1634Sasové aŠvédové opět vnikli doČech avelkou část země české ovládli, dobývali Prahy ajízda vyjížděla daleko odPrahy naplen. Roku 1635sjednal sice Ferdinand mír aspolek seSasy, země však tímvíce trpěla odŠvédů, snimiž bojovali čeští exulanti. Nejhůře bylo r. 1639.Švédský generál Jan Banner se40.000 vojáky vdubnu vnikl doČech aplenil tu aždojara r. 1640.Pokusil semarně dobýti Prahy. OdBrandýsa hnul sekUnhošti, Tuchoměřicům, Berounu. Dne 22.října silný oddíl švédské jízdy Bannerovy přitáhl doBerouna. Druhého dne, 23.října, rozjeli sevojáci vtlupách zBerouna doPodbrdska. Pálili města ivesnice. Hrozné požáry azáplavy vyznačovaly cesty, kudy setito paliči ubírali. Silné hejno těchto rejtharů zapálilo Zbraslav, Líšnici, Čišovice, Řitku, Mníšek, Novou Ves, Hraštice, Knín Starý iNový, Dobříš, sdruhé strany hořely Lochovice, Zdice, Žebrák, Hostomice aj. v. Podle manuscriptu sepsaného poválce berounským krajským komisařem dne 25.března 1649přikomisi kvyšetřování škod, bylo vnašem okolí 28vsí amíst úplně zpustošených azničených. Knín byl Švédy vypálen dozákladů, takže ještě velká část domů po50letech ležela vrumu, byla pouhým spáleništěm (Ant. Rybička: Král. město Knín hor zlatých, J. Vávra: Paměti královského krajského města Berouna, týž: Paměti Mníšku).

Z této pohromy některé obce vůbec senevzpamatovaly, jiné velmi těžko. Tak např.Velká Hraštice, vníž byl pivovar na10sudů piva, tvrz a20selských dvorcův, zpustošili Švédové tak, žeažna5živností úplně zanikla. Natěchto živnostech r. 1654jmenují setito majitelé: Jan Kostka, Martin Loškovský, Jan Hanzlíček, Kakeš aJan (kolář). Pusté byly tu živnosti Michalovská, Vondráčkovská, Cílovská, Herčínovská, Řezníkovská, Tomášovská, chalupy Plundrovská, Janoušovská atři jiné, jichž majitele již nikdo neznal anepamatoval. (Archiv zemský, katastr Berounska č.79, lit. B. Lumír 1883, str.977).

V místech, kde stávaly Hraštičky (Hraštice Malá), podlouhá léta byly jen pastviny, neboť pole ležela ladem anamístech bývalé osady rostlo jen trní atráva. Namístech těchto dovoleno bylo panstvím dobříšským, velkohraštickým pásti dobytek; podobně tam, kde kdysi rozkládaly sevesnice Nová Ves, Senečnice, Zahořany, Rymaň, kde památky veškeré potěchto osadách byly zahlazeny, vypásali sesvolením vrchnosti dobříšské mníšečtí, velkohraštičtí, kytínští, čisovičtí abratřinovsští dobytek, začež odváděli panství dobříšskému 89korců ovsa, 89kusů slepic, 13kop 50kusů vajec mimo 135dní pěší roboty. Na1poddaného připadl 1korec ovsa, 1slepice, 10vajec, 2dny pěší roboty. Ten, kdo platiti nechtěl, byl stižen pokutou 4bílých grošů. Obec Novou Ves, Zahořany aRymáň dal obnoviti Bruno, hrabě zMannsfeldu. (L. Kopáček: Památník okresu dobříšského). Poměrně nejlépe anejrychleji, dor. 1654, tedy 6let poválce, vzpamatovala seNová Ves, takže tu nebylo pustých živností, neboť prý tu byla půda nade vše okolí lepší aobyvatelé vozili obilí natrh doPrahy. Roku 1654byli tu usedlí: Jan Labík, Matouš Velebil, Matouš Votruba, Havel pekař, Ondřej Vitiška, Václav Bejval, Martin Buňát, Václav Rambousek, Tomáš Rys, Anna Hrudova, Ondřej kovář, Jiří tesař, Vít Moravec mlynář, ti drželi po21-36 korcích rolí, vedle nich tu byli chalupníci (po 12-18 korcích) : Šimon Kudera, Matouš Červenka, Šnurka šindelář, Vavřinec Šedina, Matěj Kerdule, Václav Blínek, Hálek zahradník.

Ves Chouzava byla úplně pustá, jen sepamatovalo, žetam předčasem hospodařili chalupníci: Urban, Pytlík, Kužel, Landa.

V Rymáni r. 1654byl jediný sedlák, Mikuláš Kovář (65 korců). Nové chalupy stavěli chalupníci: Václav Kordule, Jan Velebil, pusté zůstaly 4chalupy.

V Senečnici pusté byly ještě 4chalupy. Usadili sezde: Jakub Andl, Daniel mlynář, Jiří Beyl, sirotek Jan Koukola, chalupníci Vít Brandýs, Václav Zita, Štěpán Vodička.

V Zahořanech zůstala r. 1654pustá 1chalupa, 9osazených, vKytíně 4pusté, 21osazeno, Čisovice 4pusté, 17osazených, Řitka celá pustá, pozemky připadly vrchnosti řitecké, Líšnice pustá, jen 4grunty osazeny a1mlýn, Bratřinov neměl pustých usedlostí, nebyl nepříteli naráně. Podle "Popisu Království Českého" odFrant. Palackého stávaly předválkou vokolí knínském osady Habří, Kocába, Osík, naMníšecku Korytany, Chouzava. Všechny tyto osady úplně zanikly, některé jen připomínají jména lesních nebo polních tratí. Kocáby jest dnes jenom lesní samota nadpotokem Kocábou, blíže Pouští. Mníšek měl 8živností pustých bezhospodářů (ze 20), 5pustých chalup (ze 20), osazeno 12živností a17chalup.

Stav Knína poválce.

Město Knín vletech 1651, 1652a1653jeví následující obraz:

1. Henrych Kok, dvůr šosovní, 120strychů, ztoho 76,5 nazimu oseto, pivnej pivovar přitýmž dvoře, nyní to pustý, dům svárkou, šenk, potahy 7, krav 8, jalovic 10, ovec 27, svině 3.

See Also
Apple iPhone 13 - Sklo zadního housingu se zvětšeným otvorem na kameru - Pink – Zboží ŽivěCorsair PBT DOUBLE-SHOT PRO Keycap Mod Kit - 104-Key, NA Layout, TBD Pink (CH-9911070-NA) – Zboží Živě

2. Kubovský, chalupník, pustý domek svárkou, chovati může 1krávu.

3. Jindřich Sosna, drží Jan Koutský, 17strychů, 7nazimu osetých, 8,5 najaro, řezník, 2krávy, 30ovec, handluje.

4. Jan Isaiáš item Zachariašovský iŘehořovský statek drží, 10strychů orných, 8str.porostlých, 3,75 oseto nazimu, 3,5 najaro, pekař, chová 2krávy, 3jalovice, 7ovec, 3svině, šenk drží pivný.

5. Václav Beránek, 8,5 strychů, 7nazimu osetých, 1,5 najaro, řezník apálený pálí (t. j. kořalku), má 1potah, 2krávy, 1jalovici, 7ovec, 1svini.

6. Strakovský, domkář, pustý.

7. Anna Tlustá, 7,5 strychů, 0,5 nazimu osetých, má 1krávu apálený pálí.

8. Šimonovský, místo pusté svárkou, chalupník.

9. Šiftařovský, místo pusté, pálený pálí.

10. Bačkovský, místo pusté, pálený pálí.

11. Havlíčkovský, místo pusté, pálený pálí.

12. Prudkovský, místo pusté svárkou.

13. Jan Slavík, má domek svárkou, chová 1krávu.

14. Václav Řezáč, má domek, 0,5 strychu polí nazimu oseto, 1jalovici.

15. Lukáš Drhlík, domek svárkou, 6strychů, 2,5 najaro, soukeník.

16. Dorota Štichovská item Štichovský drží, pustý domek, 17strychů, 1,75 nazimu oseto, 0,5 najaro, pálený pálí, sladovna pustá, 1krávu, 1svini, 5ovec.

17. Hrubšovský, místo pusté.

18. Kolářovský, místo pusté svárkou.

19. Zámečníkovský, místo pusté svárkou.

20. Jan Koubek item Koubkovský drží, pekař, domek, místo pusté svárkou, 3,75 str.polí, 1strych porostlý, 0,75 osívá nazimu, 1krávu, 3jalovice, 10sviní.

21. Maruše Maličká, vdova, místo pusté.

22. Tomáš Straka, má domek ale pustý, 7str., 2,5 nazimu.

23. Balířkovský, místo pusté.

24. Havel Strnad, místo pusté.

25. Vokurkovský, místo pusté.

26. Bochašovský, místo pusté.

27. Jan Čížek, dům svárkou, 3strychy, 1krávu, 1jalovici, krejčí.

28. Hostakovský, místo pusté, 2strychy.

29. Bartovský, místo pusté.

30. Dorota Mrcková, Pihotovskou aMrckovský též drží, 3strychy, 1,5 str.porostlých, 1,5 osívá nazimu, domek svárkou, místo pusté.

31. Michalovský, místo pusté.

32. Kateřina Šradová, vdova, domek 9,5 str., 1,5 nazimu oseto.

33. Florian Koželuh, domek svárkou, 2strychy nazimu oseto, koželuh, chová 5kusů vepř. dobytka.

34. Matěj Podleský, drží též Mydlářovský, domek svárkou, 11str., 3,5 nazimu, l,5 naleto osetých, místo pusté, švec, 2krávy, 2ovce a7sviní.

35. Václav Kolumbus, dům, svárkou, 16strychů, 8nazimu oseto, 5najaro, šenk pivní, má 7krav, 7jalovic, 10sviní.

36. Štěpán Veselský, domek svárkou, 8strychů, 6,5 nazimu, vinej pálí pálený.

37. Jan Pelant, domek svárkou, 9str.polí, 1str.nazimu oseto.

38. Václav Hlava, Nikodemovský týž drží, 5,5 str., 1,5 str.nazimu oseto, domek svárkou, místo pusté, Nikodemovské.

39. Jan Kubů, domek svárkou, 10strychů polí, 2,5 nazimu oseto, řezník, 1krávu.

40. Kateřina Koudelka, drží též Krumbylovský, 14strychů, 3str.nazimu 0,5 str.najaro, pálený pálí, 6sviní.

41. Vokurkavský, pusté.

42. Jan Táborský, domek svárkou, zKocáby pluje dříví avněm handluje, 1krávu, 5jalovic.

43. Táborský, pustý.

44. Alexandr Myslík, domek svárkou, místo pusté.

45. Michal Zámečník, místo pusté.

46. Kuřátkovský, místo pusté.

47. Burdiřovský, místo pusté.

48. Alžběta Kašparka, domek svárkou, místo pusté, sladovna apřitom pivovar, vše pusté.

49. Jan Fabricius, domek svárkou, místo pusté, 8strychů, 0,5 nazimu oseto.

50. Matěj Šeberka, domek, 7,5 str., 1nazimu oseto, 1,5 najaro, 1krávu, 2jalovice, 7vepřů.

51. Matěj Šalaský, prodal domek Matěji Šokorykovi, zanechal sobě ještě 7str.role, 2str.porostlin; plavec.

52. Kateřina Cvockařska, pustý.

53. Vít Kubů, domek svárkou, řezník, 1krávu.

54. Larymovský, místo pusté, 7str.

55. Linhart Němec, dům.

56. Jan Ešl, purkrabí naDobříši, item Ešlovský, pootci drží Skopovský, Maxmilianovský, dům svárkou, místa pustá, 12strychů, 8,5 porostlin, 2krávy, 3jalovice, 6vepřů.

57. Ludmila Barvířka, domek svárkou, chová tovaryše, 2krávy, 3svině

58. Jan Neshota (Nešuta), dům, hrnčíř, 2svině.

59. Eva Jaroška, vdova, šmejdířka.

60. Pavel Nevařil, dům svárkou, řezník.

61. Dorota Kanfelička, vdova, dům, 1svini.

62. Lukáš Podleský, dům, 1krávu, 1jalovici, 1svini.

63. Kašpar Šilink, dům svárkou, 10str.polí, 5nazimu osetých, 2najaro, krejčí, 1jalovici, 1krávu, 3sviňské kusy.

64. Václav Srb, zedník, dům, 1krávu, 2sviňské.

65. Ondřej Šebek, item mlýn drží svárkou na2kola, effektive pila pustá, 12strychů vorný, 5str.nazimu oseto, 2najaře, 2potahy, 3krávy, 1jalovici, 1ovci, toliko místo.

66. Jan Němec, naSkorkovskym, dům, 2krávy, 2jalovice, 2svině.

67. Laurenčovský, místo pusté.

68. Vokurkovský, místo pusté.

69. Jakub Krbec, krejčí, pálí pálený, dům, má 3sviňské kusy.

70. Jan Hluchý, item spáleniště Hluchých drží, dům svárkou, švec, místo pusté, 3,5 strychů vorný, 3nazimu.

71. Karel Nedělnej, item Samkovský též drží, místo pusté vlastní svárkou, řezník, pálený pálí.

72. Bartoloměj Procházka, dům, Fidrmašovskou též drží, koželuh, podruha má vmíchání, 7strychů, 1krávu, 1jalovici, 7ovec, 2svině, domek svárkou.

73. Daniel Cabicar, dům svárkou, řezník, 25,5 str., 8str.nazimu, 7najaro, 2potahy, 2krávy, 2svině.

74. Mikuláš Prudkej item Vyskočilovský též drží, koželuh, pálený pálí, 22str., 1str.porostlin, 10str.nazimu, 5najaro, dům, 2potahy, 1krávu, 3jalovice, 15ovec, 5sviňských: Vyskočilovský domek pustý svárkou.

75. Anna Synková, vdova, dům.

76. Daniel Čapek, dům, tkadlec, 2sviňské kusy.

77. Bartoloměj Maštálka, dům, 1sviňský.

78. Samkovský, místo pusté.

79. Václav Střípek, bečvář, místo pusté.

80. Doroty Vokurkovy vdovy, místo pusté, 3,5 str.

81. Šperlíkovský, místo pusté.

82. Barvířovský, místo pusté. 83.Kořínkovská, místo pusté.

84. Doroty Hrbkovy vdovy místo pusté svárkou.

85. Hoštakovský, místo pusté svárkou.

86. Anna Kavinka, vdova, místo pusté, ševcová, syn řemeslo vede.

87. Jan Fiala naVoříkovský, 8str., 3nazimu, 1,5 najaro, kovář, domek svárkou, 1krávu, 1svini.

88. Jan Psík, mlynář, mlýn býval na3kola, nyní 1, pila spustlá, rybník na3kopy násady, 15str.vorný, 3nazimu zaseté, 7,5 najaro, 1potah, 4krávy, 2jalovice., 3svině.

89. Šimon Strnad, mlynář, mlýn na2kola, pila pustá, nedostrojená, 10

strychů, 2,5 nazimu, 8najaro, 2potahy, 4krávy, 3jalovice, 5sviní.

90. Matěj Psík, mlynář, mlýn býval na2kola, nyní opuštěný, toliko tříslo

tluče, 3strychy vorné, 1krávu, 1jalovici, 2ovce.

91. Adam Podleský, mlynář, mlýn na2kola býval, nyní toliko na1kolo, 20strychů vorný, seje 3,5 nazimu, 1,5 najaro, 2potahy, 3krávy, 2svině.

Židé: Daniel Neveklovský přes30let, Joachym, jeho syn, 10let.

Jakub Tejnský, přes60let, Josef, jeho syn přes12let.

Nově vsazení: Jan Čížek, r. 1652.

Jakub Krbec, r. 1652.

Pole prostřední tak vskromnosti, toto místo je hrubě pustinou.

Sumou: 36domů svárkou, 16bezvárky, 452,5 str.polí, 125porostlin, 137,5 zaseto nazimu, 58,5 najaro, 17domů pustých avárkou, 32bezvárky, 16potahů, 42krávy, 48jalovic, 110ovec, 111kusů sviňského dobytka. Pivovar obecní mají, vněmž sevaří na8sudů čtyřvěderních piva.

(Výpis zrulle J. M. cis. král. ouřadu berničního dle generální Commissi Visitationis L. P.1654Města Horního Knína.).

Ve Starém Kníně byla r. 1653pustá 2hospodářství a5chalup, osazeno 9hospodářů a5chalupníků, kteří hospodařili na242str.polí. VLibčicích bylo 7statků pustých, hospodařilo 21rolníků achalupníků na638,5 str.polí.

Kostel sv.Mikuláše.

Kostel sv.Mikuláše, postavený popožáru města r. 1537, stával namístě nynějšího, byl však dřevěný. Nyní ovšem vyhořel dozákladů. Kdyžr. 1650počalo seměsto znovu osazovati, rozprášení obyvatelé vraceli sezlesních úkrytů dozaválených domů, obnoven kostel r. 1652apřiněm postavena dřevěná zvonice. Kostel sám postaven zkamene avněm umístěna hrobka primátorů. Zdá se, žeani poobnovení kostela nebylo vměstě Kníně ani veStarém Kníně odr. 1639kněze, neboť přinášeli doMníšku kekřtu děti lidé zKnína, Borotic, Dobříše. DoMníšku pak docházel kněz odsv.Kyliana uDavle (Matrika mníšecká nejstarší. J. Vávra: Paměti Mníšku, str.39.) Teprve r. 1656působil veSt. Kníně farář Štěpán Kamenický (Kamenizky), odr. 1658Ondřej Ignác Bartholonides (Bartoloměj), poněm Václav Aquila, který tu zemřel kolem r. 1670.Následoval jej František Malý, rodem zKrumlova, řádové listy složil 31.května 1665, farářem veStarém Kníně byl odr. 1678do11.října 1698, kdy zde zemřel. Nástupcem jeho byl František Antonín Crocin (Krocín) de Drahobeyl (z Drahobejle), rodem zeSušice (nar. 2.VI. 1660, řádové sliby složil 2.VII. 1682, primici slavil 8.V. 1686) Administrátorem afarářem veSt. Kníně byl odr. 1699-1714, poté stal seproboštem naChlumu Mariánském, odr. 1716komandérem vMostě. Zemřel 6.března 1744.Odr. 1714-1716 uvádí seBernard Bojan, rodem zČáslavě. Zemřel 3.I. 1716.Následoval Josef Rudolf Říčan, svobodný pán zŘíčan (liberis Baronibus de Říčan), rodem zViklatic (Viklantic?). Narozen r. 1686, sliby složil 15.VIII. 1707, primici 1710, administroval vTursku, odr. 1716-? farářem staroknínským, poté administrátorem špitálu usv.Anežky vPraze naNovém městě, zemřel 10.V. 1730.Jan Ignac Tičzka (Tyčka?), nástupce faráře Říčana, rodem zDobřichovic (*3. VIII. 1688, +21. VII. 1748vChebu). Působil veStarém Kníně dor. 1733, poté stal sepodpřevorem konventu řádového (křižovníků sčervenou hvězdou) vPraze. Ferdinand Ignác Schönpflug de Gamsenberg, rodem zJílové, vystřídal svého předchůdce (*13. XII. 1696, +14. II. 1741) apůsobil zde odr. 1734dosvé smrti.

Oficiální stránky města Nový Knín (7)

Fara veStarém Kníně.

Po něm jmenován Antonín Josef Gialdy, rodem zPrahy (nar. 2.XI. 1703, zemřel vMostě). Působil veSt. Kníně odr. 1741-1755. Vystřídal jej Rudolf Ignác Kavica de Birkenthal, rodem zVelvar (nar. 19.I. 1707, zemř. 20.XII. 1770vPraze). Administroval vTursku, odr. 1739provisorem vklášteře, odr. 1741farářem vKlučenicích, potom vDobřichovicích, odr. 1753opět vTursku, odr. 1755- 14.III. 1769veSt. Kníně, poté vPopicích. Zemřel vhodnosti komandéra řádového vMostě. Václav Martin Weber, rodem zNových Hradů, nástupce Kavicův veSt. Kníně; (nar. 11.XI. 1730, zemř. 1788vTursku) veSt. Kníně působil 1769-1785. Vojtěch Jan Richetzky (Rychecký), Žižaviensis - Bohemus (nar. 30.III. 1734, zemř. 1797vPraze). Působil nejprve jako kooperátor vKlučenicích, r. 1764byl kaplanem vDobřichovicích, r. 1765kaplanem vKníně, r. 1767lokalistou vŽivohošti, r. 1769administrátorem vKlučenicích, r. 1776vDobřichovicích, odr. 1780až1783veSt. Kníně, poté usv.Valentina vPraze ar. 1789farářem vUnhošti. Jan Karel Schönpflug de Gansenberg, rodem zPrahy (narozen 25.VI. 1739, zemř. 25.XI. 1808veSt. Kníně). VeSt. Kníně působil odr. 1783-1808. Nástupce jeho František Xaver Wischin, rod. Willimoviensis (z Vilímova.) nar. 4.XII. 1751, zemř. 1826vPraze. Farářem veSt. Kníně byl odr. 1809-1824. Václav Jan Hatter, rodem zPrahy (nar. 24.IX. 1776, zemř. 8.II. 1836, 07.hod. večerní veSt. Kníně). Působil zde 1824-1836. Josef Koncžizky (Končický), nar. 13.VI. 1779vChlumci uBydžova, zemř. vPraze). Administroval zdejší faru od19.II. 1836do30.IX. 1853.

Kaplanem zdejším byl od7.prosince 1820do4.X. 1822.Zaválek napoleonských byl vojenským kurátorem, naposled vevoj. nemocnici veZnojmě aJindř. Hradci.

Smlouva opřisluhování kněze vN. Kníně.

Dne 2.ledna 1657učinila obec novoknínská smlouvu spanem Petrem Vratislavem zMitrovic naStarém Kníně, aby kaplan staroknínský docházel dokostela novoknínského každou druhou neděli avesvátky P.Marie sloužiti mši velkou, ostatní neděle asvátky avevšedních dnech každodenně mše ranní. Ktomu účelu zřízena zvláštní fundace ze30zlatých rýnských, příspěvku soli akongruy, odškodněni zohně, mimo vůz ku přistěhování každému knězi, což r. 1735změněno na32zlaté.

Znění smlouvy je následující: Leta Páně Tisícího šestistého padesátého sedmého, dne druhého january, stala sesmlouva zcela dobrovolná mezi urozeným panem Petrem Ernestem Ladislavem Vratislavem zMitrovic anaStarém Kníně sestrany jedné amezi slovutnými purkmistrem, radou avší obcí města Nového Knína hor zlatých sestrany druhé, jakož jsou seobě strany natom dokonale snesly, aby vedle starých smluv něčeho změniti neb přidati mohly ato zpříčiny, ževstarých smlouvách dle církve svaté (an tehdáž, katolických kněží nebylo) nařízení pořádné vnich doloženo nebylo, to vše, coby proti dobrému řádu církve svaté, katolické nečelilo, nýbrž vevšem seraději srovnávalo ato také předně, aby výš psaný J. M. pan, pan, jakožto přední kollator záduší sv.Františka tu celou adokonalou moc měl, nafaru staroknínskou dobrého apříkladného kněze neb patero katolického dosazovati, ktomu kevšemu nížepsaní purkmistr arada ivšecka obec přistupují asvé dovolení dávají, atak, jak jsou předešle odstarodávna kněze neb patera společně chovali, též vtom spolku jedni oddruhých nedělíce, což tolikéž kposluhování církve svaté, samospasitelné, katolické, doměsta N. K. zakněze neb patera přijímají, však naten atakový způsob, aby vjednu neděli vkostele sv.Františka veStarém Kníně adruhou neděli vkostele sv.Mikuláše vNovém Kníně služby Boží, jak sloužením mše svaté aposluhováním velebnou svátostí, tak kázáním slova Božího seodnynějšího ibudoucího kněze neb patera vykonávaly, co pak sesvátků dotýče, natom taky mezi obojí stranou uzavřeno, aby přescelý rok dva svátkové pořád veStarokníně ajeden svátek vměstě Kníně sesvětil, kromě svátků Blahoslavené Panny Marie, jsouc týž kostel vměstě Kníně ku poctivosti Bl. P.Marie posvěcen, vněmž služby Boží vykonávati semají. Kantorovi pak městskému zaty služby, které sevSt. Kníně usv.Františka opěvováním odněho by vykonávaly, slušně pan pater seporovnati sním povinen bude, dálej, natom zůstaveno jest, aby vedle starých smluv předslavnostmi výročními, totiž připamátce Narození Pána Krista, oVelké noci, seslání Ducha svatého jitřní vměstě N. K. sevykonávaly apotom natytéž slavnosti vSt. Kníně usv.Františka velká mše svatá přisluhováním velebnou svátostí ikázáním posluhováno apotom vtýž den natu každou slavnost vměstě nešpory vykonávány byly. Zapráci pak jak nynějšího tak budoucího pana patera měšťané N. K. hor zlatých uvolili setomuto smlouvou mimo jiných postranních akcidencí doroka pořad zběhlého: třicet dva rýnské, též izasůl vedle kongruy aztenčení skrze oheň města dávati, takové pak peníze každého kvartálu neb napůl leta proti kvitanci pana patera odevzdány býti mají; jest svoleno přitom také, anby nafaře staroknínské jinam namísto jinší sedostal, tehdy jinšího dosaditi aměsto držeti, díl peněz kujednání konfirmace pana patera obojího Knína pokaždé dávati povinno bude ktomu přistěhování město Knín dva vozy vypraviti aJ. M. pan kolator poddaných svých kočár skoňmi, nakterémž by dva páni radní proti tomu pateru sevypravili, obstarati akdyby toho potřeba nastávala více vozů pronábytky pana patera, J. M. pan kolator poddaných svých poslati tuto také sezavazuje. Probudoucí alepší toho všeho jistotu apaměť my, nížepsané strany dožádali jsme Urozeného pana p.Vojtěcha Vratislava zMitrovic naRakovicích, též Urozeného p.p.Adama Leopolda Vratislava zMitrovic anaZdechovicích (t. j. Zhudovicích), žejsou ráčili ktéto smlouvě pečetě své přirozené apodpisy rukou svých vlastních přitisknouti, však sobě ibudoucím svým beze škody.

Též my obojí strana vedle pečetě vejš psaných pánův, pánův, pečeťmi svými spodpisy vlastních rukou přitiskše to jsme stvrdili atyto smlouvy vjedna slova sepsaná pojedné sobě jsme přijali, léta adne svrchupsaného.

L. S. Jan Vojtěch Vratislav zMitrovic, nasvědomí.

L. S. Adam L. zMitrovic naZdechovici, nasvědomí.

L. S. Purkmistr, radda inamístě vší obce města Knína hor zlatých:

Martin Potnošek, primator,

Ferd. Ignt. Schönpflug, farář, Fd. Blába, konšel,

P. J. N. Střecha, Krist. Masner, konšel.

Dodatek natéže listině: Roku 1735dne 16.decemb. obojí strany to urovnání jsou potvrdily, žetitížto dle výš psané kompaktaty služby Boží konány být mají, zakteré pan farář místo 32fl čtyřiceti, id est 40zl, které již 36let odměsta placeny byly, platiti seuvolily.

Uvedené zde smlouvy opřisluhování staroknínského kněze kekostelu sv.Mikuláše vN. K. dodržovány jsou dodnes.

Další strasti války třicetileté.

Roku 1639navštívil krajinu knínskou švédský generál Gustav Banner ještě jednou, ato ovánocích. Rotu švédskou sem vpadnuvší vedl český exulant veslužbách švédských Racek zeSlatiny. Směstem zatěchto vpádů zničeny idoly, zatopily se, nákladníci serozešli. (A. Rybička: Zlatohorní město N. K.). Nové starosti dolehly naobyvatelstvo r. 1645; švédský generál Torstensohn vtrhl zeSas doŽatecka, odtud doPlzeňska, Písecka aBechyňska. Proti němu hromadila secís. armáda podgenerálem Götzem, Hatzfeldem aŠporkem, která byla potíží zdejší krajiny. Zaspížováním rozjížděly seroty daleko zaKnín, neboť bylo potíží zásobovati vojsko vezpustošené krajině. Vevýběru prostředků vopatřování spíše nebylo valných rozdílů mezi vojsky přátelskými či nepřátelskými. Dne 6.března svedena sTorstensohnem nešťastná procísařské bitva uJankova naSedlčansku. Koncem r. 1648Švédové zmocnili seHradčan aMalé Strany. UBudějovic sbíralo secísařské vojsko kosvobození Prahy. Kněmu odPrahy spěchal císařský generál Puchheim se2000rejthary. Zaním pustil se(přes Mníšek, Dobříš) švédský generál Wittemberg, dohonil jej uHluboké atam vbitvě porazil. PřesTábor, Benešov vrátil seku Praze. OVšech Svatých přišla zpráva, žeuzavřen byl mír tak dlouho čekaný (24. října 1648).

Následky války třicetileté byly hrozné. Sotva sepočaly Čechy trochu zotavovati, nastaly opět zaLeopolda I. války turecké asFrancií, takže Čechy stíhány novými daněmi válečnými. Jako pokaždé válce, tak zvláště potřicetileté byl veliký úpadek mravní, velká nevázanost, loupeže, rozmohly sečetné tlupy loupežnické jednak zezdivočelého obyvatelstva, jednak zpropuštěných vojáků. Tak zvláště kraj Podbrdský navštěvován byl škůdci, kteří loupili nacestách asilnicích, drancovali panské dvory azámky, odnášejíce kořist dolesních úkrytů, kterých lesnatý náš kraj mnoho jim poskytoval. Proto objížděli krajem dragouni, stíhajíce tyto loupežníky, jimž Petrováci či Petrovští seříkalo (podle obce Petrovice uSedlčan). Napotření lotrovství obnoven byl mandát ostíhání pobudů azahalečů, osprávě cest, omýcení lesů podle silnic, aby pocestní mohli seproti zbujníkům lépe opatřiti. Chycení lapkové byli popravováni akolem lámáni. Práva "všelikého člověka neřádného ksvé popravě vzíti", daného měšťanům Jiříkem Poděbradským apozdějšími majestáty stvrzeného, několikráte také užili. Tak r. 1690zaznamenána je vměstě Kníně poprava bludaře avraha Krutziera provraždu umlýna Fouknerova. Královský úřad apelační potvrzuje listem zedne 7.dubna r. 1690rozsudek smrti nadKrutzierem alistem zedne 18.dubna téhož roku nařizuje městské radě úřadování vhrdelních záležitostech podle nového práva útrpného apředčítání tohoto práva vměstské radě jednou vkaždém čtvrtletí.

Oficiální stránky města Nový Knín (8)

Kaplička zaSalašem vNovém Kníně.

Dne 19.května 1711potvrzuje úřad nadapelacemi rozsudek smrti našibenici nadmlynářem knínským Martinem Hlavou, ale mění jej vten smysl, aby místo předchozího vlečení koňmi kpopravišti byl odsouzenec předpopravou postaven napranýři. Zavinu mu kladeno zákeřnictví avražda. Roku 1713popraveni tu 2cikáni. Téhož roku postaven tu nanáměstí nový pranýř. Staré popravní místo bylo nadBetlemem, kde dosud polní trati "na spravedlnosti" seříká. Později přeneseno nanávrší kcestě libčické, kterým nyní prokopána je okresní silnice. Popravní místo toto označeno bývalo velikým dřevěným křížem, který majitel pole p.Antonín Nešuta odstranil anahradil křížem železným. Zde také přistavbě silnice vprokopávce uvedeného kopce přišlo senakostru, vedle níž uložena lebka, tedy zřejmě kostra popravencova. Mistr popravní vypůjčován projednotlivé akty buďzPrahy nebo zBerouna.

Vyloupení kostela sv.Mikuláše r. 1671.

Loupežníky "Petrováky" vykraden byl kostel sv.Mikuláše vnoci zedne 7.na8.května 1671tak důkladně, žekněz neměl ani včem ani sčímmši sloužiti. Pamětní list městské rady z1.července r. 1671dosvědčuje, že8.máje času nočního ukradeny byly zkostela 2kalichy stříbrné, silně zlacené se2patenami jednostranně zlacenými, stříbrné ciborium, mimo mnohých jiných věcí kslužbě oltářní potřebných, takže mše dočasně nemohou být slouženy. Hostie pokostele rozházeny. List tento, adresovaný vládním úřadům vPraze, končí prosbou opodporu.

Soupis kostelního jmění zr. 1677.

Ze soupisu kostelního jmění, pořízeného dne 6.prosince 1677odadministrátora obou Knínů, P.M. Malého, je patrno, žejeden stříbrný kalich, majetek chrámový, darován byl kostelu farářem svatopolským Švambergem, té doby zlámané 2ruční zvonky daroval kdysi hejtman dobříšský Jan Jáchym Štrobach zeStraubinbachu. Zvony jsou 3anesou jména: I. Kristus aMaria, II. sv.Mikuláš aJan, III. Jiří.

Rod Štrobachů zeStraubinbachu.

Jmenovaný Jan Štrobach pocházel zrodiny Štrobachů zeStraubinbachu, vyskytující senaDobříši vzačátcích 2.poloviny XVII. věku. Jmenovaný Jan Jáchym, povýšený veVídni dne 3.dubna 1642dostavu šlechtického (D. A. 124) byl vletech 1659-1670 zámeckým hejtmanem naDobříši. Později seodstěhoval doNového Knína apatřil mu dům dodnes poněm jmenovaný uŠtrobachů, t. j. hostinec p.Otakara Růžičky. (K. S. 22- M - M. fol. l, 2.Sch. A. - 259- L. Kopáček: Šlechtické aerbovní rodiny dobříšské, strana 51.).

Lapení Petrováci.

Po dlouhém stíhání polapena konečně jedenáctičlenná rota lupičská, spojená ještě sjinými rotami, postrach to Knínska acelého Podbrdska. Naprávu útrpném takto vypovídají: "Když jeli zKnína Berúnští, byl jsem přitom, kdyžjsme jim brali sukna, kolce, prkošiny akoření. Vo to sme sevšichni dělili." . . . "Před tímjsme naPražany vystúpili, kdyžjeli zKnína, ale nevzali jsme jim nic, odehnali nás." . . . "Chodili jsme navzatek sMarkem anezdařilo senám, jeli dva vozové ašlo pěších pět aměli 2kuše amy naně nesměli vystúpiti." (Čes. Archiv) .

Živohošť připojena farností keSt. Knínu.

Po ukončení války třicetileté připojena Živohošť ačást Čímě kfaře dobříšské, pokoupi Starého Knína řádem křižovnickým připojen kostelík živohošťský jako filiální keStarému Knínu. Roku 1785zřízena však vŽivohošti lokalie podpatronátem velmistra řádu českých křižovníků sčervenou hvězdou. Roku 1858povýšena lokalie nafaru. (L. Kopáček: Paměti obce Čími, Moráně aMalčan).

Prodej Starého Knína řádu křižovnickému.

Prodej panství staroknínského stal sedne 20.prosince r. 1669.Petr Vratislav zMitrovic anaStarém Kníně prodal dědictví své, statek staroknínský, konventu řádu křižovnického sčervenou hvězdou vPraze za42.000 zlatých a500zlatých klíčného (D. Z. 394, B. 26) Zařád jmenovaný koupi uzavřel prelát křižovnický Bedřich hrabě zValdštejna, pán zMostu aOberleutensdorfu, t. č.biskup královéhradecký*) Petr Vratislav dlužen byl nasvůj majetek 1600zlatých. Svědky kupní smlouvy uvádějí se: V. K. Čabelický zeSoutic naSkrejšově, Tloskově aKnauth zFahnenschungu. Smlouva opřisluhování kekostelu sv.Mikuláše vN. Kníně převzata vúplném znění křižovníky, kteří faru staroknínskou obsadili svým řádovým kněžstvem teprve roku 1678.

*) Velmistrem řádu křižovnického zvolen r. 1668, biskupem Královéhradeckým r. 1668; zpříčiny neznámé však tam nikdy nenastoupil ar. 1675odcís. Leopolda jmenován arcibiskupem pražským. Posmrti arcib. hraběte Waldštejna r. 1694nebylo velmistrovství křižovnické více spojeno shodností arcibiskupskou, jak odr. 1561-1694 bývalo pravidlem.

Matrika rodu Vratislavů zMitrovic.

Z let 1651-8 vefarním archivu staroknínském zachován je výtah zmatriky, týkající serodiny Vratislavů zMitrovic, nesoucí nápis: "Extraktus e matrica vetustissima Weterskninensi ab anno 1651-1658 in arch. Weterok. N. 33." Přiněm je patrně rukou přepisovatele připsána německá poznámka: "Je nutno poznamenati, žestaré rukopisy jsou velmi těžko čitelny." Sama matrika zachována není. Výtah sám je tudíž nejstarší památkou farní amá tu zajímavost, žezrozené dítky Vratislavů kmotry měly buďto osoby zpříbuzenstva ablízké šlechty nebo žebráky.

Dne 10.ledna 1650pokřtil farář staroknínský František Ludvík Rufinovski, karmelitán (Carmelita Conventus 5galli Pragensis Alumnus) Jiřího Ferdinanda, syna Petra Arnošta zMitrovic naSt. Kníně aAnežky, rozené Bechyně zLažan. Kmotry: Adam Vratislav zMitrovic naZhudovicích aAnna Bechyně zLažan, manželka Vojtěcha Vratislava zMitrovic naKorkyni.

Dne 16.ledna 1662pokřtil týž farář Salomenu Veroniku, dceru Jana Václava Vojtěcha, svobod. pána Vrat. zMitrovic naKorkyni aAnny, rozené Bechyně zLažan. Kmotři: Václav Mlynář sMagdalenou zeSkrýšov (dále nečitelno).

Téhož roku dne 9.února pokřtěna Zuzana Helena, dcera Petra Arnošta Vrat. zMitrovic anaSt. K. ajeho manželky Anežky Bechyně zLažan.

Kmotři: Adam Minský zOuběnic aJudita Bechyně zLažan naDlouhé Lhotě (Poznámka: Minský či Měnický zOuběnic, t. j. Hejnic zKadaně; seděl nastatku Minském či Měnickém. Viz L. Kopáček: Šlechtické aerbovní rody vDobříši).

Dne 9.prosince 1657pokřtil Ondřej Ignác Bartholonides, farář staroknínský, nazámku staroknínském Barboru Otilii, dceru Petra Arnošta naSt. Kníně amanželky jeho Anežky. Kmotři: Barbora, manželka Adama Vrat. zeZduchovic aMagdalena Bechyně zLažan. Dítko zemřelo 19.března roku 1659.

Dne 23.března 1659týž farář pokřtil vzámku staroknínském Františka Ignáce, syna týchž rodičů. Kmotři: Jan Vojtěch Vratislav naKorkyni, Jan Bechyně zLažan (dále nečitelno) apaní Bechyně zLažan azDlouhé Lhoty.

Dne 24.března 1660týž kněz pokřtil vzámku staroknínském Eusebii Konstancii, dceru týchž rodičů. Kmotři: Anna, manž. Jana Vratislava naKorkyni aFrantiška Herula adcera zKorkyně.

Dne 24.června 1661týž kněz pokřtil vzámku staroknínském Václava Karla, syna týchž rodičů. Kmotři: žebráci ukostela Václav Svačina, žebrák zobce Nového Knína aJiří Kulhavý zVelké Lečice, Uršula Němkyně zeStarého Knína.

Dne 15.dubna 1663vkostele sv.Františka veSt. Kníně pokřtěna Jana Apolena, dcera Petra Vratislava naSt. Kníně ajeho manželky Anežky. Kmotři: Alžběta Vetejšková, žebračka zMalé Lečice, Uršula Němkyně, žebračka zeStarého Knína, Vít zMilevska (Mylirzska), žebrák.

Další rozrost rodu Vratislavů zMitrovic.

Při této příležitosti povšimněme si dalších osudů dětí Václava nejst. Vratislava zMitrovic, příjmím Turečka. Syn Štěpán, jsa neduživ, zemřel brzy posmrti otcově bezdětek. Jan Vojtěch obdržel statek Korkyni. "Což tu mám sevším příslušenstvím, Janovi, synu svému, odkazuji aposmrti své dávám," píše ovsi této vposlední vůli pan Václav nejst. Vratislav zMitrovic. Aaby bratři - majitelé zboží korkyňského astaroknínského - sobě ničím, ani pastvou nepřekáželi, neboť grunty jejich sestýkaly, uložil jim otec mír společný podpokutou 200kop míšenských. Jan Václav Vojtěch koupil ještě r. 1655Radkovice azemřel r. 1670.Smanželkou Annou Alenou, rozenou Bechyňskou zLažan, měl dceru svrchu uvedenou Salomenu Veroniku aFrantišku, jež byla jeptiškou, syna Václava Vojtěcha Maxmiliana, který r. 1669koupil odMikoláše Víta zeRzavého Chotoviny uTábora, ale r. 1680prodal je opět Zikmundu Stařimskému zLiebšteina. Později měl Hojovice uČernovic aHorní Ptíče uUnhoště. Zemřel kol r. 1699.Smanželkou Verunkou zŘíčan měl syny: Ivana Augustina (Jesuitu), Jana Adama (arcibiskupa pražského, jenž zemř. 1733), Jana Václava (Theatina aJana Josefa (biskupa královéhradeckého, jenž zemř. r. 1783).

Třetí syn Václavův Adam Leopold vzal posmrti otcově Zduchovice sHříměždicemi, Vescem, Velkou aplaty naUrbánkově (D. Z. 145, B., 10, 1.7.), ale vsi ty r. 1659prodány byly Mikuláši Gerštorfovi zGerštorfu, cís. radě, místodržícímu anejvyššímu písaři (D. Z. 312., K., 11.). Adam Leopold byl J. M. C. radou soudů komorního advorského ahejtmanem krajů Podbrdského aVltavského ar. 1646povýšen byl sbratry svými dostarožitného stavu panského. Byl ženat dvakráte, ato sEvou Marií Vrábskou asBarborou Boryňskou zeLhoty. Zemřel dne 20.srpna r. 1658.

Čtvrtý syn, Petr Ladislav Arnošt, posmrti bratra Štěpána naStarém Kníně převzal porodinné poradě Starý Knín dne 28.června 1647, ale prodal jej r. 1669řádu křižovnickému akoupil kolébku rodu Mitrovice. Smanželkou svojí měl několik dítek, znichž sedm senarodilo natvrzi staroknínské. Křestní jejich zápisy byly výše uvedeny.

Pátý syn Václavův Ladislav (Lacek) zemřel vmládí.

Šestý syn, Jiří Maxmilián odcestoval docizích zemí; pak vrátiv se, byl J. M. C. soudů komorního advorského radou ar. 1656vstoupil dořádu kapucínského; znám jest podjménem "frater Seraphinus." Listem, daným dne 28.listopadu 1658vLinci, dal nastatku Korkyni zajistiti prozáduší staroknínské 1000zl. r. navěčnou mši sv.zarod Vratislavský a600zl. r. prochudé, kzáduší tomu náležející. Zdílu korkyňského obdržel totiž Jiřík 5680kop, 22gr., 6,25 denárů míšenských (Lumír, V.' 545-567). Kestatku korkyňskému (obdržel Jan Vojtěch) patřila tvrz aves Korkyně sedvorcem poplužním, poplužím, pivovarem, kovárnou isnádobím kovářským, schalupami, ovčínem adobytkem, pak ves Křížov, což tu keKorkyni náleželo, vsi Chotilsko, Hněvšín, Lipí. Statek tento odprodal Jan Vojtěch Vratislav za22.300 zl. svesnicemi Korkyní, Křížovem, Chotilskem, Lipím, Hněvšínem ačástí Čímě Serváci Engelovi zEngelsflussu, pánu mníšeckému jenž přikoupil ktomu svobodnický statek Malčany slánem polí, čtyřmi podsedky, lánem lesa, loukou, krčmou amlýncem naMoráni, vše za2.300 zl. (D. Z., 317., C., 12.D. Z., 265., B., 17.).

Petr Ladislav Arnošt Vratislav zMitrovic držel r. 1636ves Hlažovice uOsova, kterou r. 1647prodal Kateřině Gerštorfové zVýškova. Zdítek jeho sluší uvésti Jiřího Ferdinanda Leopolda naMitrovicích (nar. 1651veSt. Kníně, viz výtah zmatriky, zemř. r. 1685), Maxmiliána Antonína aVáclava Karla, kteří vstoupili dořádu theatinův aFrantiška Ignáce (nar. 1659veSt.Kníně, zemř. 1715), odněhož pochází dosud kvetoucí haluz rodu naKaladém. (Ludvík Kopáček: Paměti obce Čími, Moráně aMalčan 1905, str.25., týž: Památník okresu dobříšského, stať Starý Knín.)

Stav města r. 1671a1673.

Z "výpisu měšťanstva" zroku 1671shledáme, ževN. Kníně ještě ze108míst pozůstalých poválce švédské je 52pustých apouhých spálenišť, mimo mlýny Rausův (nyní Čámských) aStrnadův (nyní Dezortův). Největší část pozemků vykazuje dvůr pana Dohalského zDohalic. Té doby byly vměstě 3pivní šenky, 4kořalní, 5mlýnů, ato Rausův o2kolech apile, Psíkův o3kolech, 1pile, rybníku na3kopy ryb, Strnadův mlýn té doby mlel tříslo nastoupách, rovněž Semelkův mlýn o2kolech mlel jen tříslo aPodleský mlýn, nyní Sirotkův veStarém Kníně, měl 2kola. Umydláře Veselského poznamenáno, žeje velice nuzný, prodá sotva 10mýdel týdně. Polí vykázáno celkem 510strychů orných. Podle výpisu polí berničního (kontribučního) úřadu městského zr. 1673bylo tu ještě 10domů pustých aspálených acelá řada domků "na hlavu padá."

Majestát Leopoldův.

Aby seKnín konečně mohl opět zpohromy válečné zotaviti, novými obyvateli, nákladníky ahorníky osaditi, hary zlaté otevříti atímikrálovské důchody rozmnožiti, žádali purkmistr, konšelé acelá obec města Knína císaře Leopolda I. zapotvrzení aobnovení všech výsad, privilegií, milostí apráv. Žádosti této vyhověl císař Leopold majestátem, daným vLinci dne 20.října 1680, potvrdiv aobnoviv knínským všecka privilegia anadání počínaje Jiříkem Poděbradským ažFerdinandem II. stvrzená, podle celého jejich znění, vevšech kusích. Vněm sepraví, žeměsto "od lidu švédského aždogruntu vypáleno jest." Majestát Leopoldův je tohoto znění:

My Leopold, zBoží milosti volený Římský císař, povšechny časy rozmnožitel Říše, Uherský, Český, Dalmatský, Chorvatský, Slavonský král, arcikníže Rakouské, markrabě Moravský, Lucemburský, Slezský kníže aLužický markrabě, oznamujem tímto listem, žejsme odopatrných purkmistra akonšelův, rychtáře, starších obecních acelé obce města našeho Knína hor zlatých, věrných milých, vevší poníženosti prošeni, abychom příkladem slavné paměti předkův Našich, císařů Římských akrálův Českých knim setak milostivě naklonili ajim tak, aby oni, též potomci jich budoucí ty přiměstě senacházející apředčasy mnoho užitkův vynášející hory zlaté zase vzdělávati apávovati mohli, jich odlidu švédského aždogruntu plamenem zkažené aaždosavade větším dílem vpopelu ležící domy aspáleniště dle možnosti osazovati atedy královské důchody Naše zvelebovati tímvětší příčiny apodnět míti mohli, všecky privilegia, svobody, obdarování, milosti, vejsady práva adobré zvyklosti, kteréž sobě jakož nedotčeno odslavných předkův Našich, císařů Římských akrálů Českých udělené anadané, posléz pak listem neb majestátem někdy císaře Ferdinanda druhého, pana děda Našeho nejmilostivějšího, slavné asvaté paměti milostivě potvrzené mají atakové slova odslova, jak následuje, znějí:

I. My Jiří, zBoží milosti král Český, markrabě atd. (následuje znění majestátu Jiříkova).

II. My Ferdinand II., zBoží milosti Římský císař, atd. (následuje doslovný opis majestátu Ferdinandova). Leopold dále pokračuje: milostivě schváliti, obnoviti apotvrditi, též jim natento list neb majestát náš císařský akrálovský zkanceláře Naší královské české dvorské vydati milostivě jsme naříditi ráčili.

K jejichžto knínských ponížené apokorné prosbě, kterážto jak kzvelebení tak kvyzdvižení hor zlatých aodtud vyplývajících královských důchodů Našich, tak také kdobrému aku povstání samotného města atéhož obyvatelův vobzvláštní city směřuje, milostivě nakloněni jsouce, ráčili jsme sdobrým úmyslem, Naším jistým vědomím aradou Našich věrných milých amocí královskou vČechách, jakožto dědičný král Český, nadepsaná asem dotohoto listu neb majestátu vtělená privilegia, svobody, obdarování amilosti, výsady, práva azvyklosti, jichžto oni měšťané ahorníci praveného města Našeho Knína vpořádném apokojném držení aužívání zůstávají ajich buďzpráva nebo obyčeje užívají tolikéž milostivě schváliti, obnoviti apotvrditi, jakož itakové mocí listu tohoto vědomě vevšem jich znění, položení, punktech, klausulích aartikulích nejináče než jakoby vtento list amajestát Náš císařský akrálovský všecky pospolu aijednokaždé obzvláště slovo odslova pojaté avypsané byly, schváliti, obnoviti apotvrditi ráčíme.

Chtíce tomu konečně, aby nadepsaný purkmistr, konšelé, rychtář, starší obecní acelá obec již svrchupsaného horního města Našeho Knína, nynější ibudoucí přitom všem, což tento list Náš, též isvrchu inserirovaní listové amajestátové vsobě obsahují azavírají ajakož nadřečení Knínští toho pořádném apokojném držení aužívání jsou odjednoho každého jmíni, držáni aneporušitelně zachováni byli bezNašich, dědicův Našich abudoucích králův Českých ijiných všech lidí všelijaké překážky aodp*rnosti. Aprotož přikazujeme adodatečně nařizujeme všem obyvatelům apoddaným Našim zevšech čtyř stavův království Českého jakéhobykoliv řádu, povolání adůstojnosti byli, obzvláště pak královským místodržícím Našim, neméně ihejtmanům kraje Podbrdského, nynějším ibudoucím věrně milým, abyste častěj jmenované purkmistra, konšele, rychtáře, starší ivšecku obec zhusta psaného horního města Našeho Knína, nynější ibudoucí, přitom milostivém obdarování, schválení, obnovení ipotvrzení Našem jměti, držeti aneporušitelně nyní inačasy budoucí věčně bezvšelijakých zmatků aodp*rností zachovati, žádných jim vtom překážek nečiníce jak sami, tak ani komu jinému činiti nedopouštějíce, ato poduvarováním hněvu anemilosti císařské akrálovské, dědicův Našich ibudoucích králův Českých.

Tomu nasvědomí pečeť Naši císařskou akrálovskou větší klistu amajestátu tomuto přivěsiti jsme rozkázali avněm jsme vlastní rukou podepsati seráčili.

Dán vLinci dvacátého druhého dne měsíce října, léta odNarození Syna Božího šestnáctistého osmdesátého, království Našich Římského 25., Uherského 26., Českého 25ho.

Leopold.

Josef Hartvigius de Nostic.

Privilegium toto je vázáno vknihu, včervených deskách, svrchu sezlatým císařským orlem, přivěšena velká císařská pečeť vořechové kapsuli. Kniha má 12pergamenových listů. Originál uložen vZemském museu.

Nepodobá sevšak, žeby tímto Leopoldovým obdarováním dělání hor zlatých přiměstě Kníně skutečně bylo obnoveno azvelebeno. Všeliké zkoušky vtomto čase učiněné zůstaly bezplatného užitku. (Ant. Rybička: N. Knín, král. města hor zlatých - Pam. archeol.).

Druhé privilegium Leopoldovo.

Čtyři roky poté, t. j. r. 1684udělil týž císař městu výsadu, aby setu směl odbývati ještě jeden výroční trh mimo dva trhy nakoně arozličný menší dobytek. Znění privilegia tohoto je následující:

My Leopold, zBoží milosti volený Římský císař, povšechny časy rozmnožitel Říše, Uherský, Český, Dalmatský aSlavonský král, arcikníže Rakouské atd., atd., oznamujem tímto listem Naším, žejsme odopatrných purkmistra, konšelův, rychtáře astarších obecních inamístě celé obec města Našeho Knína hor zlatých, věrně milých, zato vevší poddanosti pokorně prošeni, abychom příkladem té vpominulém šestnáctistém osmdesátém letu skrze schválení apotvrzení jich odstarých předků Našich, císařův Římských akrálův Českých milostivě nadaných privilegií odNás jim udělené milosti knim dále milostivě senaklonili akpředešle majícímu jarmarku ještě jeden atak druhý jarmark, který by oni vouterý avestředu Velikonoční navšelijaké kupecké akrámské zboží spolu sjedním trhem připředešlém itomto vnově žádaném jarmarku nakoně avšechen jinší dobytek každoročně užívati adržeti, tudy pak naddotčenou obec jich poněkud zvelebiti anásledovně isebe oddokonalé zkázy azáhuby zachovati ráčili.

K jejichžto tak snažné apoddané prosbě milostivě nakloněni jsouce azpředupsaní suplikanti potěch tak dlouho trvalých obtížných časech vojenských amnohých odvojska nepřátelského vystálých nepříležitostech vedle téže obce kjich nějakému povstání avzniku přijíti mohli, toho jim přejíce: ráčili jsme sdobrým rozmyslem Naším, jistým vědomím aradou věrných Našich milých, též mocí královskou vČechách ajakožto dědičný král Český nadoznámeným Knínským jeden jarmark sfrajunkem obyčejným navšeliké kupecké akrámské zboží, též jiné prodajné věci aktomu dva nové trhy nakoně avšeliký jinší dobytek, jichž by jeden přisvým předešlým, druhý pak přitomto nově pohledávaným jarmarce budoucně držívati aužívati mohli, avšak stou přitom výhradou, aby sousedům města Mníšku projich přičasu sv.Petra aPavla apoštolů Páně držívaný jarmark navelkou újmu apřekážku čeliti nemá, nýbrž naden sv.Víta, mučedníka apatrona království Našeho dědičného českého adruhý hned poněm následující den držán býval, vnově milostivě nadati, vysaditi auděliti, což tímto listem neb majestátem Naším císařským akrálovským jim takový jarmark adva nové trhy mocně nadávati, vysazovati audělovati ráčíme. Chtějíce tomu konečně, aby nadjmenovaný purkmistr, konšelé, rychtář astarší obecní, též celá obec aobyvatelé téhož praveného města Našeho Knína hor zlatých, nynější ibudoucí jich toho odNás jim milostivě uděleného aznovuvysazeného druhého jarmarku advou trhův navýš vyznačeny dva dny, tímvším způsobem aobyčejem, jakž jiná královská ahorní města zpráva neb chvalitebného obyčeje, ioni sami svůj předešlý jarmak držívají aužívají, tolikéž každoročně svobodně abezpřekážky kterého člověka držeti aužívati mohli amoc měli.

A protož přikazujem všem obyvatelům apoddaným Našim zevšech čtyř stavův výš připomenutého království Našeho Českého, jakéhokoliv řádu, stavu, důstojenství neb vyvýšenosti byli, obzvláště pak královským místodržícím Našim, neméně ihejtmanům kraje Podbrdského, nynějším ibudoucím, věrně milým, abyste často psané obyvatele aměšťany často dotknutého města Knína hor zlatých, nynější ibudoucí jich přitomto Našem milostivém nadání, vysazení iudělení nového jarmarku, též, těch dvou nových trhův jměli adrželi abezvšelikých zmatkův aodp*rností nyní inačasy budoucí neporušitelně zachovali, žádných jim vtom překážek nečiníce, ani komu jinému dopouštějíce, ato poduvarováním hněvu anemilosti Naší císařské akrálovské, též dědicův Našich, budoucích králův českých. Tomu nasvědomí pečeť Naši císařskou akrálovskou větší ktomuto listu amajestátu Našemu jsme přivěsiti dali avněm sevlastní rukou podepsati ráčili.

Dán vměstě Našem Vídni, třináctého dne měsíce září, L. P.šestnáctistého osmdesátého čtvrtého, království Našich Římského 27., Uherského 30., Českého 25.

Ad mand. sac. aes. reg. manu propria:

Z. Kossinský, Leopold.

Finanční stav obce.

Ve finančních poměrech vedlo seměstu nevalně amusilo seuchylovati ksoukromým půjčkám. Tak dne 12.prosince 1681vystavuje městská rada dluhopis židu Josefu, bydlícímu vobecním domě, napůjčku 81zlatý sezaručením čtvrtletních splátek per 2z,l. 30kr., počínaje 1.lednem 1682.(Městský archív) .

Osudy Sudovic.

Skoro současně, kdy stala sezměna vmajitelích statků staroknínského, prodán sousední statek sudovický. Veválce třicetileté uvádí ser. 1638vdržení Sudovic Jan Václav rytíř Sudovský zHiršova (Viz prof.F. Holas: Dějiny Sv.Hory; str.48.). Ten uveden je vseznamu žadatelů šlechty kraje podbrdského, jež obrátila seprosebným listem zedne 10.května 1646nacísaře Ferdinanda III., by Sv.Hora uPříbramě odevzdána byla dosprávy řádu jesuitského (Archiv Sv.Hory č.4, Balbín: Diva Montis Sancti 1665, Ludvík Kopáček: Památník okresu dobříšského, stať Sudovice).

Roku 1667připomíná seještě Ludmila Sudovská zHyršova. Zdržení tohoto rodu vyšly Sudovice prodejem aspatřují ser. 1670vmajetku kláštera zbraslavského, jenž je prodal dne 16.srpna 1670sedvorem vSudovicích asevším příslušenstvím isevšemi movitostmi Janu Ludvíku rytíři zHodovic naEbersdorfě za4.200 zl. rýnských smlouvou sepsanou naZbraslavi. (Tadra, Listy kláštera zbraslavského, str.299, č.549). Jan Ludvík Hodovic byl císařským hejtmanem aSudovice ještě téhož roku prodal Bedřichu svob. pánu zKreislebenu, naBiskupově aŘapačově. Řapačov byl dvůr knínský apatříval měšťanům. Podle tvrzení jedněch stával uBoru, přicestě kZáborné Lhotě; zbytky dlažby vozové cesty by tomu nasvědčovaly. Oovčín přitomto dvoře jednala městská rada knínská svdovou Ubrykovou, též Hubrikovou psanou, dne 5.prosince 1682.(Městský archiv) Dvůr tento zanikl napočátku XVIII. století.

Poté zříme Sudovice vrukou mníšeckých Engelů zEngelsflussu. Roku 1704držela je Ludmila Františka, vdova poServáci Ignáci Engelovi. Táž zemřela r. 1712apochována vkostele staroknínském. Byla upřímnou Češkou apodle česky psané závěti odkázala Sudovice své sestře Salomeně Veronice Vratislavové zMitrovic anapenězích kostelu veSt. Kníně 100zl. veVelké Hraštici 50zl., vMníšku 20zl. (D. Z. 278, P.22).

Předek rodu, Servác Engel zEngelsflussu, býval původně koželuhem azámožným měšťanem pražským amajitelem domu podmostem uřeky, naté straně ku Matce Boží, kdež zřídil koželužnu. Přihájení Prahy předŠvédy r. 1648sevyznamenal, pročež nadán je majestátem zedne 20.října 1651titulem zEngelsflussu aerbem. Roku 1658, dne 16.prosince povýšen dostavu vladyckého, r. 1663dostavu vladyckých rodů starožitných, což r. 1670potvrzeno iprozemě české. Kromě toho byl rytířem Sv.hrobu. Založil kapli mníšeckou naSv.Hoře, již svým nákladem stavěl, základní kámen kní 26.července 1661položiv. Dne 30.září 1655koupil Mníšek sevším příslušenstvím za50.000 zl. rýn., zněhož r. 1664zřídil svěřenství. (D. Z. 310., F., 2). Zemřel kekonci dubna 1674apochován leží vkostele sv.Salvatora vPraze. Testament jeho, sepsaný 2.března 1674vPraze vložen vdesky zemské vkat. 265., B. 17.Syn jeho nejstarší, Servác Ignác, zasnoubil ser. 1673sjmenovanou Ludmilou Františkou Vratislavkou zMitrovic azemřel dne 26.února 1704.Dědička Sudovic Salomena Veronika Vratislavka zMitrovic předala Sudovice Janu Františku Kosoři Malovcovi zMalovic (zemř. 20.září 1734), jehož manželkou byla Renata Anežka Vratislavka zMitrovic. Zatohoto majitele r. 1725upraveny byly hranice mezi Sudovicemi akrál. zlatohorním městem Knínem. (Archiv městský.).

Sudovice poněm držel syn jeho Václav Jan Romedius (nar. 1699), jenž sloužil vevojště, posledně jako podplukovník azemřel r. 1745.Schotí svojí Marií Barborou zMunkenberka stal sezakladatelem rodu Malovců, jenž pomeči vymřel r. 1905.Původištěm Malovců jsou Malovice uNetolic aznakem modrý štít sezlatým koněm sčervenou uzdou, jenž ivklenotu sespatřuje.

Jan Romedius prodal r. 1733Sudovice za20.700 zl. Ludvíku, svob. pánu zeStöckenu. Roku 1763koupil statek sudovický za18.700 Zl Jan Krištof Wagner, vrchní administrátor kolkovního úřadu, jenž povýšen byl vestav rytířský císařským majestátem, daným veVídni dne 30.dubna 1766spredikátem "z Wagenburku." Roku 1765přešlo opět zboží sudovické prodejem narod svob. pánů zeŠtěchů, kteří je r. 1769prodali Marii Heleně zBlauflumu za24.000 zl a100dukátů klíčného. Ještě téhož roku nová majitelka prodala Sudovice pražskému měšťanu Františku Dominiku Hilbertovi zSchüttelsbergu ajeho choti Marii Josefě, kterážto rodina byla povýšena dostavu šlechtického cís. majestátem, daným veVídni dne 4.listopadu 1769.Sudovice, jež, ještě r. 1789počítaly seku svobodnictvím, měly připadnouti synu manželů Hilbertových Leonardu, leč prodluhy udržány býti nemohly, pročež statek prodán Františkem Hilbertem zeSchüttelsbergu kupní smlouvou zedne 22.listopadu 1803sesvobodnickým dvorem vKřížově Janu Mayerovi zMayersbachu. (Kniha místa 1160, 7.26.Libri libert. comts. 44.P.6.Vklad 19.ledna 1810).

Prvé zprávy orodině Mayerů zMayersbachu pocházejí ze2.poloviny XVIII. věku. Jeden zečlenů rodu uvádí sepodle rodového diplomu r. 1670plukovníkem vpluku Lichtensteinském, snímž zúčastnil serůzných válečných tažení. Zetří jeho synů byli dva vojenskými hejtmany, jeden veŠpanělích adruhý vNeapoli. Třetí byl chirurgem ar. 1680svým uměním sevyznamenal zamoru vPraze. Synem tohoto byl Jan Ignác či Hynek jenž podobně oddal sechirurgii ažil vPalermu naSicílii. Roku 1713působil pak blahodárně vPraze zadoby morové rány. Později byl promován doktorem lékařství ar. 1721stal semimořádným, později řádným profesorem lékařství napražské universitě, kdež působil 22roky, stav seposléze děkanem avíceseniorem fakulty medicínské. R. 1744byl jako královský rada aosobní medicus cís. Marie Terezie diplomem, daným veVídni dne 4.II. 1744, povýšen dostavu šlechtického vkrálovství českém spredikátem zMayersbachu audělen mu znak, vněmž zří seštít barvy zelené, kosmo přetažený zlatým břevnem, shvězdou o6paprscích, vpůli dolní polovinou kotvy stříbrné. Nadštítem vznáší sehelm turneřský stureckou točenicí vbarvách zelené, bílé ažluté, asněhož splývající fafrnochy jsou vpravo zlatozelené avlevo stříbrozelené. Vklénotu zvedají se2orlí křídla, přední stříbrné, zadní zelené, sezlatou hvězdou o6paprscích. Rodový diplom nese nazlaté tkanici pečeť císařskou apodepsán je kancléřem Filipem hrabětem Kinským. Jan Hynek Mayer zMayerbachu stal ser. 1752rektorem pražské university, sepsav předtímavydav r. 1749spis: "Vyšetření pádu hovězího dobytka". R. 1812povýšen byl rod vestav rytířský, jenž udělen byl členu MUDr. Mořici dne 23.dubna 1812.

Majitel Sudovic, Jan rytíř Mayer zMayersbachu, žádal konečně dne 16.června 1844zavýmaz statku zknih svobodnických, čemuž vyhověno dne 10.července 1844; vestředu, vden památky 7bratří, vymazány jsou Sudovice advůr křížovský zeknih svobodnických avloženy vdesky zemské, dorubriky zem. statku Sejické Lhoty (Kniha instr. contr. 1283., L. 21). Podle smlouvy zedne 22.srpna 1847přešlo zboží dne 13.října 1849naViléma Mayera rytíře zMayersbachu (D. Z., kniha instr. 1338.K. 27.), jenž zemřel 30.ledna 1875apochován nahřbitově staroknínském dorodinné hrobky. Pojeho smrti přešel statek nasyna Jindřicha rytíře zMayersbachu, celé naší generaci, ité nejmenší drobotině známého "pana barona sudovského," jímž r. 1927rod tento vymřel. Vroce 1920prodal Sudovice ing.F. Šafránkovi za500.000 Kč, vymíniv si dosmrti byt anaturalie. Nový majitel prodal po2letech dvůr izámek obchodníku J. Hrabovi atento posléze Terezii zrodu Schwarzenberků, která dala velice spustlý zámek idvůr velikým nákladem opraviti avnáhradu vymíněného bytu zakoupila Jindřichu Mayersbachovi bývalou starou poštu odrodiny Honalovy. Dvůr křížovský (čp. 17) vKřížově prodal Mayersbach již dne 7.dubna 1886manželům Josefu aMarii Vandasovým. (L. Kopáček: Památník okr. dobř.).

Svobodnické dvorce uKnína.

Roku 1550proveden byl soupis svobodníků, uvedený v"Libri libertinorum I." Tu uvádějí sesvobodnické dvorce uKnína Vrapačov (Řapačov), Kokešberg, Kavčice aBetlém, veStarém Kníně svobodnický statek Kříže Zítka, vSudovicích Václava zeZhudovic, vChotilsku Blažkův. Majitelé statků svobodnických byli osobně svobodni, nezávislí vohledu osobním imajetkovém najiné vrchnosti. Zápisy svobodnických statků děly sevzemské desky (menší), vXVIII. století zřízeny zvláštní knihy svobodnické "Libri libertinorum", odr. 1796spojeny sezemskými deskami.

Roku 1850stav svobodnický zcela pominul, neboť svobodnými sestali povysazení pozemků vlastně všichni majitelé půdy. Jest mylné místní mínění, ževKavčicích stávala katovna. Kmínění tomuto svádí jednak blízkost bývalého popravního místa, jednak pojmenování "frajmon", jak někdy vesvých spisech jmenuje katy Z. Winter. Nynější majitelé Ulšmídové dostali sevdržení Kavčic r. 1801.

Obnovení městské rady r. 1680.

Dne 13srpna 1680obnovena byla městská rada komorním sekretářem Štroblem. Primatorem stal seDohnal, který úřadoval dor. 1689, pak sesazen se2konšely prozpronevěru vobecním hospodářství. Sesazení stalo sevýnosem královské komory zedne 17.dubna 1690ajmenovaní poháněni kzodpovídání královskou komorou ještě 11.srpna 1709.PoDohnalovi jmenován primátorem Jiří Masner.

Spory města ošenk ahranice.

Se svými sousedy mívali knínští časté spory také ošenk, odvolávajíce senasvá privilegia. Tak listem zedne 11.února 1671zapovídá mníšecký hejtman Englsfluss knínským šenk piva namlýně Psíkově (nynější Pařezův) nazákladě zemského zřízení. Knínští měšťané však přesvědčují hejtmana, žešenk naPsíkově je starý, naknínské půdě, tedy právem seděje, ale aby on byl rád, žeknínští mlčí propokoj sousedský, neboť nemá práva

šenkovati vHraštici (Velké). Podle privilegií mají oni jen šenkovati na2hodiny daleko odKnína ažádný jiný. Listem zedne 22.června 1680zapovídá pak městská rada knínská nazákladě privilegií pivní šenk vSudovicích novému majiteli statku sudovického panu Engelovi zEnglsflussu. Dne 2.března 1673žádají konšelé arychtář mníšecký, aby prouvarování všech sporů anepříjemností sousedských vykonali oni sknínskými obchůzku společných hranic, což setaké téhož roku stalo ahranice přesně určeny (Archiv městský).

Přípisem královské komory zedne 7.dubna 1683nařízeno městu ubytování pluku Sasolauenburského asoučasně mu nařízeno odvésti daň naválky turecké (Městský archiv) .

Prodej Velké Hraštice.

Dne 30.září 1655koupil Servác Engel zEngelsflussu, jak sejiž stala zmínka, panství mníšecké odVratislavů zMitrovic asním iVelkou Hraštici. Pan Engel obnovil poplužní dvůr veVelké Hraštici, dosud zpustlý. Dne 11.listopadu 1662uzavřel smlouvu smníšeckým farářem Janem Václavem Rothlévem zeŽaboklik, zůstane-li nafaře knínské alespoň 3léta, žeobdrží mezi jiným koledy aštolu za17mší, které doroka měly býti odslouženy vkostele sv.Zikmunda vHraštici aktomu ještě dostane 1kopu zezáduší. (J. Vávra: Paměti Mníšku, str.43.).

Statek Malčany, který rovněž koupil za2300zl pan Servác Engel, měl stavěti 3vojenské rekruty doNového Knína, jakožto nejbližšímu městu královskému. Náhrady výloh, jež obyčejně město zakládalo, přinesly mnoho kyselostí oběma stranám, jak otom svědčí zápisy vnovoknínské knize konceptův

30. srpna 1712, 13.dubna 1714a30.dubna 1716.Správu Malčan vedl vletech 1710-1712 sládek Václav Černý, který r. 1716stal sesládkem veStarém Kníně (Kniha konceptův N. K. zr. 1712, str.55.Srovnej L. Kopáček: Paměti Čími atd.).

Třetí období dolování uN. Knína.

V letech osmdesátých adevadesátých XVIII. století pokoušeli seměšťané oznovuotevření opuštěných dolů, jak svědčí také slova vmajestátu Leopoldově. Jako podpora naprovádění kutacích prací povolena městu daň znápojů, která vynášela r. 1685- 133zl ze122a3/4 sudů piva a165pint kořalky. Roku 1691otevíraly sedoly uKrámů, předtímkrátce též veChvojném, Dne 12.února 1691žádají měšťané opovolení kotevření dolu aštoly mladokamlovské "ani jsou tu ještě 3starci naživu, pamatující, žeseze4kusů rudy 7dukátů vytěžilo ajen pronastálé války těžení bylo zastaveno".

Z "Protokolu všech dekretů, zpráv apouček mého horního úřadu vJílovém, Kníně aPříbrami" hormistra Jakuba Bittnera, založeného dne 1.září 1690achovaného varchivu horního ředitelství vPříbrami, dovídáme se, žedne 23.května 1691Jakub Bittner přihlížel po8dní horním pracím vKníně aprohlédl ipráce vpásmu krámském. Mladokamlovský důl jest již 20later nově vybedněn. Vdole tomto, blíže dne, jsou některá chodbě soulehlá místa zadělána; jest nutno ještě 8later dále vybrati.

Havíř Prister pracoval vtomto dole 15let aujišťuje, žebyl 47later hluboký anemá žádné důlní vody, jen asi půl lokte denní aoba doly, horní idolní, jsou protažitelny. Vdole "Tří bratří" je udna slušný couk, ale zůstal nezpracován, ježto vněm pracující 4havíři své doby byli plyny, vzniklými zde vypalováním, zadušeni aproto není pochybnosti, žepokračováním štolových míst jak vKamlové tak vkřížovém couku, vyznačeném na22a4/8 later, tyto ještě nepřebrané jsou.

V staré horní knize nalezl prý tu Bittner, ževroce 1572uKnína během 3měsíců 24loty zlata sedobylo, což není nemožností avzniklé výlohy musí důl nahraditi. Starší listové tvrdí, žeKamlová každé doby svůj užitek dala. Nyní nelze nanárazy ty přijíti, ačkoliv jest viděti, žecouky až, naden jsou zapuštěny. Proč byly opuštěny, měli staří příčiny (války). Bittner tady míní: vhloubce 30later vyraziti nový couk, jelikož nalezl také vkrámských horách ve"Zlaté hoře" couk přeshmoty naden vyražený. Pokud sekrámských dolů týče aonichž stará horní kniha vypráví, zvěděl Bittner ústně, žesvé doby patřily jakémusi Sonenšínovi ajím samotným držány. Jelikož prolepší zkoušky nemohl žádných společníků získati, nechal tak. Hoření důl může sejen 18later vyprkenit, což je velmi nutné kprovětrání šachty. Nedaleko patrný mocný couk jest zajisté jedním zkrámských děl, ale jak hluboko běží adůl byl hluboký, nelze mu vyšetřiti ani sedoptati. Jeden starý řezník mu vyprávěl, žesepamatuje zvyprávění otcova, žedůl ten žádné vody nemá. Zhald jaloviny mohl být asi 18-20 later hluboký azcela napevném kameni. Podle listu měl mít svodnici, ale žádné tu není ataké není poní patrných stop. Největší hloubka jeho je asi nazápadě avytkl místo kzaražení ústí štoly, bude-li ale důl ten dobrý, nechce tvrditi. Jistý stařec mu řekl, žeiSonenšín týž směr kzaražení štoly volil. Pode ukázek rud líbí semu lépe krámské než kamlovské.

Roku 1692vesvé zprávě upozorňuje Bittner, žesezlato vKníně krade. Bittner byl by sesám pustil dovětšího podniku vKníně, ale neměl dostatečných prostředků aústním zprávám mnoho nedůvěřoval. Kdyžposléze r. 1693část mladokamlovského díla byla otevřena, prohlásil vezprávě úřední, žežádného horního díla neviděl aneučinil lepších zkoušek nazlato než zezbylého vehloubce kusu hlavní žíly mladokamlovské. Roku 1695zaprimátora Vojtěcha Mosnera dlela vKníně horní komise, aby prozkoumala zdejší doly, zvláště pásmo mladokamlovské, neboť sejednalo opřevzetí hor státem. Roku 1705zhotovena příslušná mapa, ale pronedostatek peněz nedošlo kprojektovaným pracím většího rozsahu.

Dne 26.ledna 1693podává perkmistr Ig. Putz posudek okamlovském díle aohorách knínských, vněmž uvádí, žeby bylo nejlépe hnáti svodnici podstaré horní práce vesvatokateřinském vrchu (u Kozohor), neboť horstvo je dobře utvářené, mírné aschůdné (je tu spadlé), podkterým podle doslechu stávalo 14puchýren. Krámské doly zdají semu přebrány. Nejlepší zlato je nakamlovském hlavním dole ato večtvrtém světlíku. Sám nespatřil ještě lepších ukázek zlatonosných nadtyto. Vkamlovské důlní stavbě, jakož ivotevřeném dole Utří bratří, vkřížovém couku, není ještě štoly spodem ražené, tudíž tyto včerstvém poli vehloubce víc než 50later senacházejí.

Při otevírání dolu kamlovského aobkládání r. 1691byly potřebny různé rekvisity. Opatřováním jejich pověřen "počestný měšťan Vácslav Columbus", jemuž slíbena týdní odměna 1zl, což přípisem zedne 4.prosince 1702horní úřad potvrzuje.

Raus zRausenbachu.

Roku 1692narodil sevN. Kníně Jan Ferdinand Raus, vemlýně Rausově. Datum narození není však přesné, ježto zápisy zlet 1670-1699 chybí. Byl císařským radou, ředitelem císařských statků, r. 1735byl povýšen dostavu šlechtického spredikátem "z Rausenbachu", r. 1755povýšen dostavu rytířského. Stal semajitelem Zruče n. Sázavou, Krasoňovic uDolních Kralovic, vPraze pak památného domu čp.719vulici Palackého, kdež později žil historiograf František Palacký adr. Ladislav Riegr.

Raus zRausenbachu zemřel r. 1762dne 4.června, pohřben dne 16.června o9.hodině večerní vkryptě Sv.Kříže kostela P.Marie vTýně, vevěku 70rokův. Zemřel nasněť. Roku 1758zemřel mu mladší syn Zdeněk vestáří 19let apohřben tamtéž. Druhý syn byl František Josef (nar. r. 1738). Vdova poněm uvádí seještě r. 1780jako kmotra přikřtu Jiřího Josefa, syna zámeckého hejtmana pražského Karla ZKönigů amanželky jeho Marie. Byla posledním známým členem rodiny Rausů zRausenbachu. Sestra Janova Dorota provdala sevKníně dne 10.listopadu 1711zaVojtěcha Čámského, syna poMatěji Čámském, manu zevsi Čímě, čímž dostává senamlýn Rausův rod Čámských aje vdržení jeho podnes.

Jan Ferdinand Raus zRausenbachu dal r. 1759nákladem svým přelít zvon kostela sv.Mikuláše vrodném svém městě Kníně. Naplášti téhož zvonu je krucifix aobraz sv.Mikuláše, dále čte senaněm nápis: Léta panie 1759tento zvon jest přelitij ktomuto chrámu panie keczti achvále sv.Mikuláše asv.Jana Křtitele nanáklad urozeného astateczného ritirze P.T. Jana Ferdi. zRausenbachu pana naZruczi aKrassenioviczich naponizenou ziadost pana Jana Czamského zaczasu primasa pana Franeze Masnera.

Vzadu je nápis: Joan Kristian Schunke - Glockenmeister zu Prag. (L. Kopáček: Vladický rod Čámských zOstrého).

Obecní dvůr.

Roku 1671vsoupisu měšťanstva uvedený dům pana Dohalského přešel prodejem naKristiana zBudovců. Roku 1716týž dům koupila obec ar. 1783přeměnila jej vobecní dvůr apřestavila vnynější radnici. Dvorec t. zv. "Benátský" odprodán r. 1696primasu Václavu Columbusovi.

Mor r. 1680.

Roku 1680řádil vČechách hlízový mor. Vměstě našem byli prý mrtví sbíráni apohřbíváni zanoci, bylo zakázáno zvoniti umíráčkem, aby lid nebyl uváděn vpostrach. Kolik obětí si mor vměstě našem skutečně vyžádal, není možno přesně zjistiti, neboť doté doby zápisy úmrtní vefarních matrikách nesahají, ale vPraze toho roku zemřelo 32.000 lidí. (Rezek - Sborník historický, A. Černý: Paměti N. K., rukopisné) avČechách přes100.000 lidí.

Kobylky.

Roku 1693navštívil náš kraj nemilý aneobvyklý host - kobylky. Čteme otom vezprávě sedlčanského kronikáře Jana Procházky, uveřejněné archivářem jindřichohradeckým P.Františkem Teplým: "Léta Páně 1693, právě ten outerý poNanebevzetí Panny Marie, přiletěly knám kobylky. Padly popolích, polesích, povobilí ipolukách anavšechny stromy, ažsenima shybaly tak, žebys mohl lopatou hrnout. Akdekoli padly, buďnalukách neb polích, všecko pojedly, jak trávu, tak obilí atrvaly aždodruhého dne. Akdyžnaně zvonili, zvedly setak jako kdyžnejhustší sníh prší, chřestěly, pískaly, ažznich strach šel aletěly pryč křekám atam serozložily ažokolo Starého Knína. Všudy byly kolikery žluté, černé, strakaté, zelené, křídla měly dvojí - navrchu strakatá, jako by nanich psáno bylo; některé menší, druhé větší. To Pán Bůh ráčí vědít, kde sou svůj konec vzaly aneb kjaké věci sou seukázaly. Ještě vpátek sejiné ukazovaly. Co ztoho následovat bude, to Pánu Bohu povědomo. Pán Bůh rač sám opatrovati." Ktéto zprávě připsal Procházka necelou modlitbu proti kobylkám.

Za císaře Leopolda (zemř. 5.května 1705) trvaly dlouhé války francouzské aturecké, zanichž, zafrancouzské peníze řádili navenkově paliči. Vnašem kraji obávaným paličem takovým byl Vavřinec Procházka, rodem Volduch uRokycan. (Beckovský III. 2p.651).

Odloučení Mokrovrat odfarnosti mníšecké.

Roku 1713odloučeny Mokrovrata odfarní osady mníšecké apřipojeny keStarému Knínu. Podle zprávy kněze P.Prokopa Smrkovského zNepomuka, faráře mníšeckého, téhož roku (1713) mělo záduší kostela sv.Zikmunda veVelké Hraštici 1role "u křížku" pod6korců, užívala ho vrchnost kedvoru, ale nájmu neplatila. Každou 3.neděli sloužil farář mníšecký mši veVelké Hraštici.

K posouzení lidnatosti farnosti staroknínské uvádím, žer. 1694dostavilo sekvelikonoční zpovědi 870lidí, roku 1695- 788, roku 1709- 1025ar. 1700- 1240lidí dospělých. Vúvahu ovšem musí sebráti, žekezpovědi musil sedostaviti každý dospělý, všichni obyvatelé té doby byli tu katolíky kromě několika málo židů, jichž počet nepadá vúvahu. (Dr. Ant. Podlaha: Dějiny arcidiecése pražské odkonce 17.stol. dopočátku 19.století) .

Staroknínský plebán (farář) dojížděl konati služby naDobříš dor. 1734, kdy zřízena tu samostatná fara.

Mor vletech 1711-1714.

V letech 1711-1714 řádil vČechách opět mor. Vroce 1711zemřelo podle příslušné matriky úmrtí vN. K. 9osob, r. 1712šestnáct, mezi nimi

nájemce pivovaru Mikuláš Schwamberk, vroce 1713a1714nezemřel vNovém aStarém Kníně nikdo, vobou Hrašticích 13osob, vNové Vsi 20.Pozániku moru r. 1715postaven naproti Hrádku morový pomník, naněmž dosud patrný je letopočet 1715.

Oficiální stránky města Nový Knín (9)

Morový sloup vNovém Kníně.

Roku 1718stavěla senová kostelní věž, najejíž stavbu byla učiněna zápůjčka 400zl zezáduší živohoušťského. Dosavadní věž dřevěná byla sešlá ahrozila pádem. Nová věž měla cibulovitou báň, nadníž byla hruštičkovitá báň menší.

Přiznání města zr. 1713.

V "Přiznání" zroku 1713jeví senám následující obraz města: Královské horní město Knín; přiznání podle listu C odnás purkmistra arady, též celé obce král. města Knína hor zlatých.

My purkmistr arada král. města Knína hor zlatých známo činíme apřiznáváme setímto: Jakož J. M. císařská též vGermanii, Hispanii, Uhřích avČechách královská svatost nanejpoddanější žádost aprosbu vzácných p.stavův (titul) vkrál. tomto českém rektifikovati vtéto zemi uveliké nerovnosti sevynacházející usedlosti vskutek uvedený nejmilostivěji povoliti kázala. Ževedle toho vdostiučinění tomu nejvýš řečené J. M. císařské akrálovské iodnich pánův, pánův stavův narubu dáno aodJ. M. C. akrálovské nejmilostivěji approbováno askrze královskou místodržitelskou kancelář per Patentes poddatum dne 25.Aprilis přítomného 1713leta vyhlášené tabelly tak dobře všeky vtěch patentech obsažené soukromosti jsme zachovali, jak taky vté naddotčené tabelli sevynacházející asice odnašeho měšťanstva in particulari acelého města obce in communi grunty jsme dobře examírovali avyšetřili, přitom následovali podle těch nařízeních anám odjednoho každého daných přiznáních, dle našich dobrých svědomí avíry vyznačeno, jak násluduje:

l. Dvůr šosovní, knihami městskými seřídící: Urozený astatečný rytíř Václav Krištof Straník zKopidlna; 116strychů, 2věrt., 20vozů sena na2koně, 10vozů otavy, 2str.štěpnice, 3koně, 1vola, 10krav, 5jalovic, 70ovec, 2svině, rybník na2,5 kopy ryb, dvůr Křapáčov.

2. Domek pustý Havlíčkovský, sirotkům ponebožtíkovi Dostačilovi náleží; 7str., loučka na1fůru sena, 1otavy, zahrada 2čt.

3. Dům vměstě, Johanna Kolumbová, mydlářka, proneodbyt mýdla zřídka kdy má, 44str.polí, louky na8vozů sena; 7otavy, 2/4 zahrady, 2koně, 3krávy, 4jalovice, 12ovec, 1svini.

4. Johannes Columbus, slouží vPraze, osívati dává, bezřemesla, pole natřetinu, 40str.polí, louka na4fůry sena, 4fůry otavy, 2krávy, 1jalovici, 2ovce.

5 . Dům vměstě zpustlý, Václav Kolumbus, bezřemesla, živnost. osev polí, 29.str., 2věrtele, louka na2fůry sena, 2votavy, 2voli, 2krávy, 3ovce, 1svině, rybník na3kopy výtažních.

6. Domek malý spustlý: Franc Čížek, švec chudý, nic nemá, 3věrtele zahrady.

7. Domek vměstě nedostavený: Johannes Lochman, malíř chudý, nově osedlý, 122čtver. zahrady.

8. Dům vměstě: Adam Podleský, švec nuzný, prochudobu kontribuci vyplácet nemůže; 13str.polí 2veřt., 3fůry sena, 2otavy, 1krávu, 1ovci.

9. Toliko maličká sednička Kateřiny Čermákové, vdovy, vroce 1712

z gruntu vyhořela, potěžku stavěla; 1strych polí, 3věrtele.

10. Dům vměstě: Petr Veselský, krejčí chudý, pole prochudobu zastavil; 4strychy, 1věrtel, zahrady 1věrtel, 1krávu.

11. Dům vměstě: Václav Dohnal, bezřemesla, polena pálí (uhlíř), louky nafůru sena, 1otavy, 1/4 zahrady.

12. Dům vměstě: opuštěný Jana Kučery, chudý krejčí, věkem sešlý, 1věrtel zahrady.

13. Dům vměstě: Vencl Prunays, provazník, 23str.polí, louka na1fůru sena, 1věrtel zahrady, 2koně, 1krávu, 9ovec, 1svini, 1kozu. 14.Dům vměstě: pustý, nedostavěný, Kulovským sirotkům náleží,

14 str.polí 2věrtele, 2věrt. zahrady.

15. Domek vměstě: Kašpar Zelenka, švec chudý, starý, řemesla nedělá, 5str.polí, 1věrtel zahrady, 1krávu.

16. Dům vměstě: Dorota Kubová, chudá vdova, zadlužená 22str.polí, louka na2fůry sena, 2fůry otavy, 2/4 zahrady, 2koně, 1svini, 1kozu.

17. Dům vměstě: Matěj Poláček, krejčí, řemesla neprovozuje, 18str.

polí 1věrtel, louky na2fůry sena, 1fůru otavy, ladem leží 2strychy 3věrtele, zahrady 2/4, 2voly, 1krávu, 1jalovici, 4ovec, 1svini.

18. Dům vměstě: Bartoloměj Kavin, bezřemesla, žena handluje vkrámských věcech, 1/2 čtver. zahrady, 1krávu, 1jalovici, 3ovce, 2svině, 1kozu.

19. Dům vměstě spustlý, Anna Dostačilka, chudá vdova, pekařka, zřídka kdy chleba peče, 1věrtel zahrady, 2ovce, 2kozy.

20. Dům vměstě: Vojtěch Ždářský, kantor, učí městské děti; 1věrtel 2čt. pole, 1/2 čt. zahrady.

21. Dům vměstě: nahlavu padá, Matěj Chám, chudý řezník, prochudobu dům spouští, 3str.2věrt. pole, 1věrtel zahrady, 2kozy.

22. Dům vměstě: Adam Masner, krejčí, nemá komu šíti, 8str.polí, louka na1/2 fůry sena, 1/2 fůry otavy, 2čt. zahrady, 1krávu, 1ovci, 1svini, 2kozy.

23. Dům vměstě: Jakub Podleský, švec starý chudý, 1/2 čt. zahrady, 1krávu, 1jalovici.

24. Dům vměstě: Jan Koubek, řezník chudý, 1strych 3věrt. 2čt. polí, louku na1/2 fůry sena, 1koně.

25. Domek maličký vměstě: Václav Raus, býval mlynářem, nyní žebrák, 1čt. zahrady.

26. Domek vměstě maličký: Jan Šebek, není vměstě podruha, dělá nádeníka; 1čt. zahrady.

27. Domek malý vměstě: Jan Dolejš, chudý krejčí, nově osedlý, 1čt. zahrady.

28. Dům vměstě: Hans Georg Wicht, bezřemesla, živnost odpolí, 64str.2věrt. polí, 1str.zahrady 1čt., 2koně, 2voly, 4krávy, 6jalovic, 2svině, užívá odkostela aodškoly polí na3mand., 6str.

29. Domek malý vměstě: Anna Havlaska, nezůstává zde, podruh nádeník nadomku; 1čt. zahrady, 1svini.

30. Dům vměstě: Daniel Nosákovec, kovář vozů, pracovati nemůže; 5str.polí, luk na1/2 fůry sena, l/2 otavy, 2čt. zahrady, 1krávu, 1jalovici, 2ovce, 1svini.

31. Chalupa malá, opuštěná, nestojí zanic. Bývala Podleských, nyní zůstává vní nádeník.

32. Chatrná chalupa: Voršila Javůrková, vdova žebračka, nic nemá jen 1čtver. zahrady.

33. Domek malý, opuštěný, Kateřina Wagenmeistrová, vdova poobecním bečváři; 2čt. zahrady, 3kozy.

34. Domek malý vměstě: Šimon Procházka, prostarost (t. j. stáří) pracovati nemůže, hrnčíř, 1/2 čt. zahrady, 1krávu, 1vepře.

35. Domek malý vměstě: Jakub Weber, švec starý, chudý, pracovati nemůže, 1čt. zahrady, 1krávu.

36. Domek malý naspadnutí: Antonín Masner, řezník chudý, nic nemá, 5str.polí 1věrt., louky na1/2 fůry sena, 1/2 otavy, 1/2 čt. zahrady, 1krávu, 1jalovici, 5ovec.

37. Domek vměstě spustlý: Pavel Nevařil. 1věrt. zahrady, 1krávu, 5ovec.

38. Domek vměstě: Ferdinand Bobrovský, krejčí, více muzikářství hledí, 1/2 věrt. polí, 2čt. zahrady, 4ovce.

39. Domek vměstě: spustlý, Matěj Procházka, zedník zvojny přišel, novousedlý; 1věrt. zahrady.

40. Domek starý, naspadnutí: Jan Nešuta, nádeník starý, více pracovati nemůže, 4ovce.

41. Dům vměstě: Jiří Masner, toliko lidem slouží svyděláváním koží, kožišník, 6str.2věrt. polí, louky na1/2 fůry sena, 1/2 otavy, 1str.2věrt. zahrady, díl té zahrady osívá, 1krávu, 1jalovici, 1svini.

42. Dům vměstě: Matěj Koubek, řezník chudý, věkem sešlý, 10str.polí, louky na2fůry sena, 1fůru otavy, 1/2 čt. zahrady, 1krávu, 3jalovice.

43. Petr Boháč, dům vměstě, koželuh, toliko prosté kůže vydělává; 7str.2věrt. polí, 1/4 fůry sena, 3věrt. zahrady, 1krávu, 2jalovice, 3kozy.

44. Domek malý vměstě, nahlavu padá: Martin Thám, krejčí, odměsta odběhl, kontribuce přes2léta neplatí; 1str.2věrt. polí.

45. Domek malý: Petr Pručil, provazník chudý, zadlužený; 2str.2věrt. polí, 1/2 str.zahrady.

46. Domek malý: Alžběta Strnadka, bezřemesla, sesirotky bídně seživí; 5str.1věrt. polí, 1krávu, 1kozu.

47. Dům vměstě: Jiřík Fiala, kovář starý, pracovati nemůže, 6str.3věrt. polí, 2čt. zahrady, 1krávu, 1jalovici, 11ovcí, 1svini.

48. Chalupa malá, shnilá, naspadnutí, Skřípkovská bývala, nyní vní nádeník bydlí dokud naň nespadne; 1/2 čt. zahrady.

49. Domek malý, starý, naspadnutí: Vilém Podehradský, krejčí, málo řemeslo dělá, více muzikářstvím seživí, 2čt. zahrady, 3ovce.

50. Dům vměstě: Franc Podehradský, krejčí, řemeslo nedělá, živí semuzikářstvím, 1str.3věrt. polí, 1věrt. zahrady, 7ovcí.

51. Dům vměstě: Anna Dobšová, vdova chudá, pronemožnost dům spouští; 6str.3věrt. polí, 1věrt. zahrady, 2krávy, 10ovec.

52. Domek hrubě spuštěný: Veruna Kyselka, chudá vdova, vlnu lidem přede, těžce seživí; 3str.3věrt. polí, 1čt. zahr., 5ovec.

53. Domek hrubě spuštěný: Václav Oves, řezník starý, kulhavý, více pracovati nemůže, 6str.3věrt. polí, louky na1fůru sena, 1otavy, 2čt. zahrady, 1krávu, 2jalovice.

Jména mlynářů podměstské právo ašos městský náležejících. Městské mlýny šosovní jsou nanejisté vodě:

l. Mlýn podměstem: Jan Raus, mlýn jeho vlastní; 9str.polí, 1louka na1fůru sena a1otavy, 1str.2věrt. zahrady, díl té zahrady seosívá.

2. Mlýn podměstem: Ondřej Psík; mlýn jeho však velmi spuštěný proveliké daně, 23str.polí, louky na4fůry sena, 2fůry otavy, 3čt. zahrady. 3.Mlýn podměstem: Jakub Strnad; mlýn spuštěný, nápadníkům nezaplacený, člověk nuzný, nemůže sobě dopomoci; 11str.polí, louky na3f. sena, 2otavy.

4. Mlýn podměstem: Anna Šebková, vdova, mlejnec její však sedí vcizích gruntech; 4strychy polí, 1fůra sena 1/2 otavy, 2čt. zahrady.

5. Mlýn nadměstem: Řehoř Hlava; mlýn stojí vcizích gruntech J. M. pánů páterů křižovníků tak ouzce, žehnout senemůže; 22str.polí. Celkem: 546str.1věrt. polí a2čt., 2strychy a3věrt. ladem.

53 domků, 42krávy, 7volů, 30jalovic, 12koňů, 163ovce, 16koz, 16vepřů, rybníků na5,5 kop ryb (bez mlýnů šosovních).

Starousedlé rody knínské.

Z "rulle" zroku 1654vpředu uvedené az"přiznání" zroku 1713poznáváme, ženěkteré rody udržely sevměstě dodnešní doby. Tak vroce 1654uváděny jsou rodiny Kolumbusova, Neshotova (Nešutova), Nevařilova, Procházkova, Fialova, Strnadova, Psíkova, vroce 1713rodiny Lochmanova, Čermákova, Masnerova, Thámova, (též Chámova), Dolejšova, Nosákovcova, Podehradských.

O rodu Kolumbusově stala sejiž zmínka. Rod Nešutův (psáno též Nechuta, Neshota) pochází zajisté zPrahy, kdež již vXVI. století, jak uvádí v"Dějinách obchodu ařemesel" Zikmund Winter, patřil mezi příslušníky cechu koželužského. Jednotliví členové tohoto rodu skutečně také vKníně koželužstvím sezaměstnávali avněkolika generacích řemeslo toto sedědilo.

Rod Nevařilův nepochybně přistěhoval sedoKnína zpanství slapského, patřícího klášteru zbraslavskému, kdež již předválkou třicetiletou rodové toto jméno sevyskytuje častěji. Vletech 1777-1835 rod ten seděl namanském statku vČími (čp. 8, nyní hostinec p.Hrdiny). Rod Strnadův udržel senamlýně dosud zvaném popůvodních těchto majitelích "Strnadův" poněkolik století avmužském potomstvu vymřel r. 1912.Roku 1914mlýn prodán nynějšímu majiteli p.Tomáši Dezortovi. Podobně rod Veselských vymřel vmužském potomstvu. Zrodu tohoto vyšel spisovatel abuditel P.Miroslav Veselský, archivář horního města Kutné Hory, oněmž sestane ještě příslušná zmínka.

Rod Nosákovců má původiště své vobci Čími, kdež držel karlštejnské manství zvané Nosákovské (čp. 3). Název jeho odvozuje seodjména bývalých majitelů Nosákovců. Toto manství drželi r. 1654podle výtahu zrulle berniční Martin aMatěj Ctibor Nosákovci, jimž následovali Matěj Nosákovec, Václav Nosákovec (nyní Trnka) aAdam Nosákovec. Dvůr měl výměry 62strychy orné půdy a18strychů porostlin análežely kněmu 2rybníky, oba o11kopách násady, pak mlýn o1složení, olejna pustá asvobodný šenk. Jméno vzali poznaku, nesoucím skřížené sekyry (nosáky) . Byla-li rodina tato příbuzná sešlechtickým rodem Nosákovců zeStupčic, jemuž náležel Mikuláš Nosákovec zeStupčice, jenž r. 1575sepřipomíná panošem karlštejnského purkrabí Jana Bořity zMartinic, nesnadno jest určiti. Vladyčí tento rod přestal znaku svého užívati. (Více viz: Ludvík Kopáček: Vladyčí rod Čámských zOstrého; týž: Paměti obce Čími, Moráně aMalčan, str.47). Vknínské větvi Nosákovců udržuje sedědičně řemeslo kovářské apodkovářské dodnešní doby avdobě zřízení cechovního několik členů tohoto rodu řídilo osudy "Raicechu" jako první nebo druzí cechmistři. (Viz paměti Rajcechu). Ztohoto vyšel také p.Josef Nosákovec, profesor státního pedagogia vKutné Hoře.

Rod Masnerův vyskytuje sevKníně již předrokem 1713adědil vrodech jednak řeznictví, jednak koželužství. Městu dal několik primátorů ikonšelů, znichž nejznámější je Karel Masner, jemuž žezlo primátorské odňalo teprve nové zřízení obecní roku 1849podlouholetém úřadování.

Pro místní zajímavost uvádím vnásledujícím "Tabelli" zroku 1718.

Berounský kraj. Rok 1718.

Tabella nálezu r. 1718visitovaného zlatohorního města Nového Knína.

Č. 1.Dvůr šosovní, náleží panu Karlu Krištofu zRadovce (Radowetz) Pole: vrch nadměstem, návoz, zastodolou, zavrbama, ukříže, idolejších Kavčicích, vhořejších Kavčicích, nadsekretem, mezi cestami, pole Švejřský, podborem, podbřezím, malý políčko, zaplodovým rybníkem, umalého křížku, uvelkého křížku, zarybníkama, zaspravedlností, podborem vokraječek, sumou 19polí, 133strychy plochy, 120strychů výsevu, 41a2/4 prostřední, 782/4, špatné půdy, 6luk na17vozů sena na2koně, 8a1/4 vozů votavy, zahrady 3věrtele, 1mandel sype 2a1/2 věrtele.

Č.2. Vdova Dostačilová, nyní Martin Šebek, mlynář nakonci popisu má obecní mlýn. Má vměstě domek, kde bydlejí 2nádeníci, Říhovský, Pabouček; 4věrtele zahrady.

Č. 3.Dědicové Columbovští : Polí 8, 42strychy výměry, 37strychů výsevu, 11str.střední, 26str.špatné, 1/4 věrt. zahrady, luk 5, 6a1/2 vozů sena na2koně, 4vozy votavy na2koně.

Č. 4.Johan Columbus : Polí 8, 40strychů výměry, 36str.výsevu, 22str.prostřední, 14str.špatné, louky 2na3vozy sena a2vozy votavy, 3/4 věrt. zahrady.

Č. 5.Václav Columbus : Polí 5, výměry 29a3/4 str., 27a1/2 str.výsevu, 11str.prostřední, 16a1/2 str.výsevu, 11str.prostřední, 16a1/2 špatné, 3/4 věrt. zahrady, pastviště natřech rybnících 1a1/2 strychu, louky 2na2fůry sena a1votavy.

Č. 6.František Čížek: zahrady 1věrtel.

Č. 7.Jan Lochman.

Č. 8.Vdova Ševcovská, zaměstem nadrybníčky: Pole 2, výměry 12a1/2 str., výsevu 11, 3str.prostř., 8špatné, louky 2na2fůry sena a3/4 votavy (proti Strnadovi zapastouškou, 1/4 věrt. zahrady).

Č. 9.Siroci Čermákovský; naspáleništi, zastavené pole zaměstem: Pole 1, výměry 3a1/2 str.výsevu 1a3/4 špatného, 1/4 věrt. zahrady.

Č. 10.Petr Veselský, naddrahama: Pole 1, výměry 4a1/2 str., výsevu 4a1/2 str.špatného, 1/4 věrtele zahrady.

Č. 11.Václav Dohnal , proti mlejnu Strnadovskýmu: Louka 1, na1vůz sena a1votavy, 3/4 věrtele ovocné zahrady.

Č. 12.Jan Kučera : 1věrtel zahrady.

Č. 13.Vencl Prunajs : Polí 8, 25a3/4 str., výsevu 22a1/2 str., 1str.dobrého, 21a1/2 str.špatného, ladem leží 6a1/2 str., louka 1, sena 1vůz, 1/4 věrt. zahrady.

Č. 14.Jan Kabů (? Kubů) : Pole 4, 17str., výsevu 15, 4dobrého, 11str.špatného, 1a1/4 věrt. ovoc. zahrady.

Č. 15.Kašpar Zelenka : Pole 1vetřech letech ladem, nadmlejnem Rousovskym 7str., osevu 5a1/2 str.špatného, zahrady 1věrtel.

Č. 16.Dorota Kábova, vdova pořemesníku: Polí 4, výměry 27a1/4 str., výsevu 20a3/4 str., 9str.dobrých, 11a3/4 šp., 1strych ladem ve3letech, vodou často zaplaveno. Louky 2na2vozy sena a1votavy.

Č. 17.Matěj Poláček : Polí 8, výměry 21str., výsevu 17a3/4 str., 3str.prostřední, 14a3/4 špatných, 2a3/4 ladem, část pastviny, louky 3na2a1/2 vozu sena a1vůz votavy, 1/4 věrt. zahrady.

Č. 18.Bartoloměj Kavín : Pole 3, výměry 12str., 10a3/4 osevu, 3str.prostřední 7a3/4 špatných, louka 1na1fůru sena a1/4 fůry votavy, 1/4 věrt. zahrady.

Č. 19.Anna Dostačilka : Pole 3, vým. 12str., výsevu 11str., 2str.prostřední, 9špatných (5 str.ve3-4 letech ladem), 1věrtel zahrady bezužitku, 1louka na1vůz sena a1votavy.

Č. 20.Vojtěch Žďárský, kantor městský, manželka jeho vkrámských věcech handluje ažije odtoho: 1/4 věrt. zahrady.

Č. 21.Matěj Thám, řezník: Pole 3, výměry 4a3/4 str., výsevu 33/4 str.špatných, 1věrt. zahrady.

Č 22.Adam Masner : Polí 5str., výsevu 4a1/2, str., 2str.prostřední, 2a1/2 špatných, 1louka na1vůz, sena a1/2 votavy, 1/2 věrt. zahrady. Č. 23.Jakub Podleský : Pole 2, výměry 3str., výsevu 2a1/4 str.špatných, louka 1, na1vůz sena.

Č. 24.Andres Koubek : Pole 3, výměry 8a3/4 str., 7a1/2 osevu špatných, 1/4 věrt. zahrady.

Č. 25.Václav Raus , 1/4 věrt. zahrady.

Č. 26.Martin Nešuta, 1/4 v. zahrady.

Č. 27.Jan Dobeš, l/2 v. zahrady.

Č 28.Helena Šichtová , vdova: Polí 14, výměry 95a1/4 str., výsevu 83str., 23str.prostředních, 61špatných, 1pole navrchu sp*rné spanem Galinou, luk 2na1a1/2 vozu sena a1vůz votavy, l a1/2 strychu zahrady.

Č. 29.Anna Havlaska : Pole l, výměry 6str., 5osevu špatných ve3až4letech ladem ležících, 1/4 v. zahrady.

Č. 30.Daniel Nosákovec : Polí 2, 5a1/2 strychu, výsevu 4a1/2 str.špatných, louka 1na1/2 fůry sena, 1/4 v. zahrady.

Č. 31.Josef Toman.

Č. 32.Jan Javůrek, 1/2 v. zahrady.

Č. 33.Andres Wagenmister, 1/2 v. zahrady.

Č. 34.Šimon Procházka, 1/2 v. zahrady.

Č. 35.Jakub Šebek, 1/4 v. zahr.

Č. 36.Antonín Masner : Pole 2, vým. 5a1/2 str., výsevu 5špatných, louka 1na1vůz sena a1/2 votavy, 1/4 v. zahrady.

Č. 37.Pavel Nevařil : 1v. ovocné zahrady.

Č. 38.Jakub Čanský: 1/2 v. zahrady.

Č. 39.Matěj Procházka : 1v. ovoc. zahrady.

Č. 41.Jiří Masner: Polí 6, výměry 12a1/2 str., výs. 10a3/8, 3/4 strychu dobrých, 10str.prostředních, louky 2na2fůry sena, 1/2 votavy, 1a1/2 v. ovocné zahrady.

Č. 42.Matěj Koubek , řezník: pole 3, výměra 10a1/2 str., výsevu 7a1/2, 2str.dobrých, 5a1/2 prostř., louky 2na2fůry sena a1votavy, 1/4 v. zahrady.

Č. 43.Petr Boháč : Polí 1o7a1/2 str., výsevu 7str., 6prostř., 1str.špatných, louka 1na1vůz sena a1/2 votavy, 2věrt. zahrady.

Č. 44.Jiří Frejpank : Polí 1ovýměře 1a3/4 str., výsevu 1a3/4 str.špatných, 1/2 zahrady.

Č. 45.Petr Pračil : Polí 2, výměry 3a1/4 str., výsevu 2a1/2 str.špatných, 1/4 zahrady.

Č. 46.Alžběta Strnadka , vdova bezřemesla aživnosti: Polí 3, výměry 5a3/4 str., výsevu 5a1/2 str.špatných, louka 1na1vůz sena a1votavy.

Č. 47.Jiří Fiala : Polí 1, výměry 7a1/2 str., výsevu 6a3/4 str., 3str.dobrých, 3a3/4 špatných, louka 1na1vůz sena a1/2 votavy, 1/4 věrt. zahrady,

Č. 48.Jiřík Myška : 1/4 věrt. zahr.

Č. 49.Vilém Podehradský: 1/2 věrt. zahr.

Č. 50.Anna Podehradská , vdova: Pole 1, výměry 1a3/4 str., výsevu 1a3/4 str.prostřední jakosti, 1věrt. zahrady bezužitku.

Č. 51.Antonín Dobeš : Pole 2, výměry 7a3/4 str., 7str.výsevu, 2str.dobré, 5šp. jakosti, louka 1na1vůz sena, 1věrt. zahrady.

C. 52.Veruna Kyselka : pole 3, výměry 5a1/2 str., 4a1/2 str.. osevu špatných, 2str.ladem ve3letech, 1a1/4 věrt. zahrady.

C. 53.Jan Ureš : Pole 3, výměry 10a1/2 str., osevu 9a1/2 str., 4a1/2 str.dobrých, 5str.špatných, 1louka na1vůz sena a1/2 votavy, 1/2 věrt. zahrady.

Č. 54.Vavřinec duch*ek: 1a1/2 v. zahrady.

Č. 55.Rozina Fialova, vdova: Polí 1, výměry 4a1/2 str., výsevu 4, 3str.dobrých, 1špatných, louka podMikuláškovic mlejnem společná na1vůz sena a1/2 votavy.

Č. 56.Caspar Semelka : Polí 1o3a1/2 str., 3a1/4 str.výs., prostřední, louka 1na1vůz sena a1/2 votavy, 1/4 věrt. zahr.

Č. 57.Poneboštíkovi Martinovi Kubovi vdomě podruh Vít Kučera.

Č. 58.Jan Podleský.

Č. 59.Jaroslav Batěk, 1/4 v. zahrady.

Č. 60.Jan Šicht.

Č. 61.Hendrich Brunner: 1/4 v. zahrady.

Č. 62.Daniel Kamenický : Pole 1ovýměře 4a1/2 str., výsevu 4, špatné jakosti.

Č. 63.Ferdinand Bobrovský : 1pole 1/4 strychu výsevu, špatné jakosti.

Č. 64.Jiří Kožíšek, lokaj, 1/4 věrt. zahrady.

Č. 65.Jan Pražák (Prunays) . Č. 66.Pičkovský domek, vněm podruh nádeník, 1/4 v. zahrady.

Více je mlynářů, kteří mají vlastní mlýny:

1. Jan Raus , 4pole 10a3/4 strychů, 10a1/4 str.výsevu, 5a3/4 dobrých 4a1/2 špatných, 1louka na1fůru sena 1/2 votavy, 1/2 v. zahrady.

2. Lukáš Šebek , 4pole výměry 10strychů, výsevu 8a3/4 str., 1/2 str.dobrých, 8a1/4 šp., louka 1na1fůru sena 1/2 votavy, 1/2 v. zahrady.

3. Ondřej Psík , 5polí, 29str., 26a1/4 výsevu, 5dobrých 21a1/4 str.špatných, 1strych ladem, 4louky na3fůry sena, 1votavy, 1a1/2 věrt. zahrady.

4. Jakub Strnad , 9polí výměry 15a1/4 str., 12a1/2 str.výsevu, 3a1/2 dobrých, 9a1/2 špatných, 2a1/4 str.ladem, louky 2na3fůry sena a1votavy, 1/2, věrt. zahrady.

5. Řehoř Hlava , 1pole 25str.výměry, 22str.výsevu, 6a1/2 dobrých, 15a1/2 sp.

Sumou: Polí 156, 696a3/4 strychů výměry, 611a3/4 str.výsevu, 181a3/4 prostředních, 430špatných, ladem 9a3/4 strychu, luk 49a1/2 na621/2 vozů sena (na 2koně), 30vozů votavy, 11a1/2 v. zahrad.

Na vrchu Chvojně 20strychů ladem ležících pozemků, které senemohou orati akliditi vprostřední avešpatné půdě. Vprostřední půdě 5mandel po2a1/2 věrtele, vešpatné 4mandele po2věrtelích.

Židé jsou zde, ale nebudou sezdržovati, nazvaný Isák Josef, sám píšící místo Isák Jáchym. Obecní pastýř má 1a1/2 věrt. obecního pole achová 1krávu a7ovec.

Obec Novoknínská má 1mlejn nazvaný "u lávek" se2složeními, kněmuž mlynář užívá 2a1/2 str.polí obecních, zahrady 1/2 věrtele aplatí ročně 60zl. činže. Též jest umlýna chmelnička 1věrt., které užívá obec. Dále je obecní mlýn Mikulkovský zvaný s1složením atříslovými stoupami nanestálé vodě, kněmuž mlynář užívá polí 3a1/2 str.špatné půdy aplatí ročně napenězích 50zl. a4str.žita místo činže aktomu louky na1vůz sena a1votavy. Dále má obec rybník na4kopy kaprů. Pak má obecní pivovar kobecnímu užitku aodvádění kontribuce ročně 110sudů piva sevaří avměstě sešenkuje. Konečně má obec navrchu Chvojné zmíněných 20strychů ladem ležících pozemků.

Clausula: 1.) Jak zdoleji ponížené apokorné připomenutí sečiní, žepole zdejší větším dílem navelkých vrších, písčité, skalnaté asnešené, proto také neúrodné jsou, některé přidolících rumem akamením zanešené, takže zde vhorách askalách, vrších jako vjiných místech akrajích ouroda nebývá, neb zřídka kde, amálo nakterá pole bezdobrým opatřením mrvou, ato toliko najednu seji pšenice býti nemůže. Ačkoli dle tisknuté tabelli.

2.) zpoddané poslušnosti luka aznich travní užitek dotohoto našeho poslušného přiznání odnás vysvětliti seneopominulo, však ale poněvadž odJich Msti slavných asvatých pamětí římských císařů ikrálů českých etc. přikrálovských horních městech taková luka jakž toho J. M. cís. akrál. nejvyšší berně zemská milostivě zaznamenání jmíti ráčí - nejmilostivěji privilegováno aoddaní zemských osvobozené jsou. Té poddané aposlušné naděje jsme, ževnásledující nové usedlosti nám nejvejš chudým horníkům klepšímu milostivě pozorované budou.

3.) Žeseovaření piva dorubriky nic nepostavilo, příčina jest, žezde žádné sousedské várky, napaměť sousedův snad jak město někdy předšvédskými vojnami stálo, obyvatelům senepropouštějí, nýbrž nemaje žádných obecních důchodů, vše proobecní vydání sevařiti musí, ku kterýmžto várkám obilí, dříví, chmel, smůlu, ničehož svého nemaje, všecko zahotové peníze koupiti semusí adoroka málo přessto sudů (čtyřvěderních) sevaří, pozaprávení J. M. cís. táců aaccisu, též vzešlém nákladu, málo zaužitek obci zůstává.

A byvši toto město vposlední švédské vojně odgenerála Bannera naprach spálený, dosavad nevystavené, všpatné podstatě, vněmž domky chatrné, otrhané stojí, všech silnic vzdálené, beze všech živností, vouzkých mezech tak, ženavšechny čtyry strany zrynku nacizí grunty takměř zmustkverku panskými ovčíny obsazený, dobytka ksvé potřebě málo chovati může. Též dostřeliti může. Promalou skrovnost gruntů obecních apřitom jsou 6ti cizopanskými krčmami, vnichž zpěti cizopanských pivovarů piva vše nablízku avečtvrt míli nejdále sešenkuje, obsazeno jest.

Item prosvé obecní vydání má obec dva mlejny staré opuštěné, zkterých sestejně činže neplatí, nýbrž podle času ourody aneourody zemské ajak platí obilí, též kterého roku vody důstatek jest, kdyžztěch aspolu zpivovarních užitků skrovných, ponákladu nasprávy mlýnské, váreční ajiné správy městské J. M. panu faráři, perkmistru, písaři, městskému servusovi, zvoníkovi akantorovi, ačkoliv vše dosti skrovně, sezaplatí, ajiné rozdílné vydání sesežene, nic vcasse nezůstává, větším časem ani nepostačí, takže těch tak jmenovaných Extraordinárních daní spolu svrchnostma zvlastního měšce čímplatiti není. My obyvatelé ažpotud znašeho vlastního oddolati nemůžeme, mnoho set zlatých nových jak kJ. M. cís. akrál. nejvyšší berni zemské, tak ijiným věřitelům dlužni atak dalece skrze takové nás vtěch platech svrchnostma srovnání, vchudobu svedeni jsme, ževětším dílem jiného nic, nežli hůlky amošny seuchytiti ažebrotou předsevzíti způsobni jsme.

Když by tedy budoucně přiteď příští visitaci něco víceji nežli zde připsáno bylo, sive in quanto, sive in quali sevynašlo, tehdy sezavazujeme tímto zaten vypuštěný schodek netoliko opravu nýbrž toho vyšetření respectú toho zamlčeného, vedle těch skrz zameškání času J. M. (titul) vzácným pánům pánům stavům způsobených outrat salvo tamen regressu, proti těm, jež beznaší viny aprohlížení upřímně senepřiznali, zvlastního zaplatiti. Jenž sestalo vkrál. městě Kníně hor zlatých dne 8.januarii A. 1718.

Sigilum civitatis Neokninensis.

Jiří Vojtěch Masner, t. č.purkmistr apísař městský.

Jan Jiřík Šicht, primus. Václav Ferd. Collumbus.

Jakub Podleský.

Petr Veselský.

Jan Kučera.

Matěj Potůček.

Při očité visitaci 1718takto senašlo: Přispecifikaci hospodářů jsou zde řemeslníci, povozníci aj., kteří rozličné živnosti avýživu provozují amohou chovati dobytka:

1. tažní 2koně, 2voli, 12krav, 9jalovic, 60ovec, 2svině, rybníček na2a1/2 kopy násady.

2. 2krávy, má 10ovec, 1kozu.

3. 2voli, 3krávy, 1jalovici, 1svini.

4. 2koně, 1krávu, 2jalovice, 3ovce, 1svini.

5. 2voli, 2krávy, 2jalovice, 7ovec, 1svini, rybníček na2kopy násady.

6. švec, vydělá ročně 20zl.

7. malíř, vydělá ročně 50zl., má 1vepře.

8. má dvě jalovice.

9.

10. krejčí, vydělá ročně 15zl., může chovat 1krávu, 1jalovici.

11.

12. krejčí, vydělá 20zl.

13. provazník, má tovaryše, vydělá 70zl., může držet 2voly, 1krávu, 2jalovice, 2ovce, 2svině.

14. kolář, vydělá 20zl., chovat může 1krávu, 1jalovici.

15. chudý švec, neprovozuje řemeslo, chová 1krávu, 1svini.

16. 2koně, 1krávu, 2jalovice, 1svini, 1kozu.

17. krejčí, ale neprovozuje řemeslo, nýbrž obchoduje častěji smoukou naPrahu avtomto roce důchodním písařem, zač má zkaždé várky vědro piva. Má 2voly, 2krávy, 4ovce, 1svini, 1kozu.

18. kramář, podle zprávy kraj. úřadu vydělá si 30zl. ročně (sotva).

19. vydělá 20zl.

20.

21. řezník chudý, vydělá 15zl., chová 2kozy.

22. krejčí, neprovozuje řemeslo, má 2krávy, 1jalovici, 1svini.

23. švec, vydělá 10zl.

24. řezník, vydělá 20zl., má 1krávu.

25. má 2kozy.

26. tkadlec, vydělá 36zl., má 1krávu.

27. krejčí, vydělá 30zl., má 1jalovici.

28. má 2koně, 2voly, 5krav, 3jalovice, 4ovce, 4svině.

29.

30. kovář, má syna tovaryšem, chová 2krávy, 2ovce, 2svině, 1kozu.

31. prodavač, má 1krávu.

32. zámečník, vydělá 20zl.

33. bednář, vydělá 20zl.

34. hrnčíř, syn tovaryšem, chová 1krávu, 1svini.

35. švec, syn tovaryšem, vydělá 25zl., chová 1jalovici.

36. řezník, vydělá 20zl., chová 1jalovici, 2ovce.

37. řezník naPrahu, vydělá 20zl., má 7ovec.

38. vozívá mouku naPrahu, vydělá 20zl., má 4kozy.

39. zedník, vydělá 40zl.

40. nádeník, chová 1krávu, 3ovce.

41. kožišník, syn tovaryšem, má 2voly, 2krávy, 1jalovici, 1svini.

42. řezník, má 2voly, 1krávu.

43. koželuh, syn má jen práci, vydělá 25zl., má 2voly, 1krávu, 1jalovici.

44. bednář, vydělá 36zl., má 1svini.

45. provazník, vydělá 25zl., má 1krávu.

46. 2krávy, 1svině.

47. kovář, syn tovaryšem, vydělá 50zl., má 1krávu, 8ovec, 1kozu.

48. hrobař, má 1krávu, 2ovce.

49. krejčí ahudebník, vydělá 30zl., má 1krávu, 2ovce.

50. - 5ovec.

51. řezník, vydělá 30zl., má 2krávy 1jalovici 5ovec, 1svini.

52. dělá punčochy ksv.Vítu, vydělá 12zl., chová 5ovec.

53. řezník.

54. tesař, vydělá 30zl., chová 1jalovici, 2ovce.

56. pekař, vydělá 40zl.

Změna úřadu perkmistrovského.

Roku 1722zaperkmistra Lauera změněn úřad perkmistrovský naoberinspektorát. Sídlem jeho byl dům nanáměstí, dnešní Nešutův, kdež již dříve bylo sídlo horního úřadu avexlu (stará mincovna). Ještě doopravy, prováděné nynějším majitelem p.Bohuslavem Nešutou r. 1915, jevil uvnitř nadveřích stopy černožluté barvy, státní to barvy rakouské. Podle zachovaného obrazu ztěch let, majetku to městského advokáta p.Jana Thána, míval dům zcela podobu nynější, vrata bývala železná, nadnimi nesl sehornický znak vpodobě skřížených kladiv.

Na náměstí postavena kaple sv.Jana.

Roku 1730počala sestavěti nanáměstí hřbitovní kaple sv.Jana Křtitele zezáduší koubkovského. Její báň bývala hruškovitá, sloh renaissanční. Kaple tato rozbořena r. 1890azezískaného materiálu postaven taras podškolní zahradou, utak zvané nové školy. Toho roku také zavedena vKníně svatojánská pouť avkostele sv.Mikuláše pořízen nový obraz sv.Jana Nepomuckého. Předešlého totiž roku (1729), oslavována vednech 7.-16. května vPraze kanovnisace nového zemského patrona Jana zNepomuku.

Oficiální stránky města Nový Knín (10)

Pohled nanáměstí sbývalou kaplí sv.Jana.

Vzpoura robotníků naSedlčansku.

Za vlády posledního Habsburka Karla VI. povstali nasousedním Sedlčansku robotníci proti vrchnostem, neboť císařský patent ozmírnění roboty nebyl vrchnostmi vyhlášen. Vzpoura potlačena dragouny. Karel VI. vydával ostrá nařízení, aby vČechách stíháni byli protestanti veřejní itajní, jichž poválce třicetileté mnoho tu pobývalo. Zakázané knihy přinášeli zNěmecka krajánci, skrývající sepomlýnech asamotách. Zrozkazu císaře upozorňuje krajský úřad vBerouně zdejší magistrát, aby takovýchto tajných buřičů nikde netrpěl, ale je lapil asoudu odevzdal.

Vzpoura naDobříšsku.

Nesmírný útisk poddaného lidu nasousedním panství dobříšském vynesl tomuto městu posměšný přídomek Dobříš - Odříš. Míra trpělivosti lidu také překypěla, kdyžvrchní Svoboda jednal sním hůře než sdobytkem. Aby odpor lidu zlomil, dal Svoboda několik mužů ubíti karabáčem ažksmrti, těhotné ženy mrskati apoddané růžně mučiti. Naudání barona Unwertha, adjunkta krajského úřadu, nařídila Marie Teresie vyšetřování, leč krajský hejtman, baron Ležanský, vyšetřil věc tak stranicky veprospěch Mannsfelda ajeho úředníka, žedvorská kancelář pověřila novým šetřením šl. Streeruwitze. Poodchodu komise dal však kníže Mannsfeld vypovídající sedláky zmrskati azakruté zimy r. 1769uzavříti lidu úplně lesy, takže tento značně trpěl zimou. Baron Unwerth znovu věc udal císařskému dvoru. Vrchní Svoboda odsouzen na6let dožaláře "ve špinhause" vPraze, po4letech dostal milost aodstěhoval sedoPříbramě kprovdané zaprimasa dceři. Kníže Mannsfeld sám zbaven správy svého panství naněkolik let (rozsudkem zedne 12.května 1770) aodsouzen kpokutě 2000dukátů, též knáhradě nesprávně vybíraných daní adávek poddaným. Trest tento byl mu však prominut, kdyžsesvými poddanými sedohodl azávazky knim vyrovnal. Dobříšský případ stal sevýstrahou procelé Čechy avedl kvydání patentu zedne 24.května 1771, kterým sevydávají nebo obnovují nařízení kzamezení rozmanitých útisků poddaných odvrchností přirobotách, jenž obecně slul "Dobříšský patent", schválený sněmem r. 1776.(Lad. Malý: Příbramsko aDobříšsko.).

Úprava hranic.

Se staroknínskými majiteli, t. j. řádem křižovníků sčervenou hvězdou uKarlova mostu, měli měšťané r. 1702mezní při. Zté příčiny konána dne 26.května 1702obchůzka společných hranic, ato zaúčasti celé městské rady agenerála řádu křižovnického Františka zFrankenfeldu. Přitéto obchůzce vzápisech jmenován je dvůr Vrapačov přihranicích obou statků (městského apanského) nacestě kLibčicům aLhotám, čímž tedy poloha jeho je přesně určena. Roku 1731dochází sřádem křižovnickým knovému meznímu sporu, ato ozahrádku přimlýně zvaném Podleský. Staroknínský farář Jan Trčka nařizuje rozházení mlýnské zahrádky mlynáři Jakubu Hlavovi, ježto je nagruntech staroknínských pánů. Mlynář žádal zaochranu městskou radu, která listem zedne 18.května t. r. béře Hlavu vochranu. Farář Trčka listem zedne 26.května 1731odpovídá městskému úřadu, žemlynář Hlava je sice mlýnem svoboden, ale mlýn sám stojí nagruntech staroknínských majitelů; tomu nasvědčuje ita okolnost, žekonána třídenní robota keSt. Knínu. Vrchnost zřízení aužívání zahrádky mlynáři nedovolila ataké ji tu více nemíní trpěti. Farář žádá osrok (stání) vtéto záležitosti naněkterý den. Magistrát napřípis farářův odpověděl dne 11.června 1731vtomto smyslu: Podleský mlýn, ač obklopen je grunty staroknínskými, gruntem apoddanstvím patří městu. Více než před100lety stávala zde městská puchýrna atam, kde nyní zahrádka senalézá, býval písek puchýrny, který setu ještě nalézti může apamětníci dokáží, žestaroknínským poddaným mlynář nikdy nebyl. Spotahem privilegií ustanoveno stání vyšetřovací naden 12.června 1731.

Výslech mlynáře Hlavy advou svědků, vzatých podpřísahu, děl seuvedeného dne naradnici zapřítomnosti faráře Trčky. Vprotokole sepraví: Podleský mlýn koupil otec Jakuba Hlavy, Nikodem, odbratří Podleských istou zahrádkou, tudíž tato namlýnské půdě senalézá. Kdyžvdržení mlýna posvém otci nastoupil, kola puchýrny tu ještě zastihl. Nyní přesazeny jsou mezníky podjalový potok, ale dříve tam, kde voda zestrouhy vypadá, stávala olše, otcem jeho utínaná auté olše stával mezník ane zapotokem jalovým. Svědky dokazuje, žestaroknínští páni, kdyby jim byly strouhy patřily, jistě by tu ryb lovili, ale toho nikdy neučinili, pokud paměť jiných starých lidí sahá.

Tato výpověď byla opětně mlynářem Hlavou ioběma svědky přísahou potvrzena dne 26.února 1732, staroknínským majitelům pak ukázána smlouva města zroku 1661napole zádušní městská anapole Havlíčkovské, sp*rný mlýn ohraničující. Přesvědčen těmito důvody ustoupil farář Trčka oddalšího sporu. Řád křižovnický pak žádal, aby mu město dovolilo zapustiti hráz nově zřizovaného panského rybníku na"Sekytech" doměstské půdy. Městská rada této žádosti vyhověla dne 10.září 1732, ale bezújmy práva vlastnického (Městský archív) . Přesně vymezeny hranice městské astaroknínské r. 1761.

Na stížnost hejtmana mníšeckého S. Engla zEngelsflussu, podanou městu dne 23.října 1729onešetření mezníkův ahranic knínskými, vyslána oběma stranami komise, která toho roku provedla přesné vymezníkování hranic městských aobou Hraštic.

Téhož roku 1729nařízeno primatoru Ondřeji Malčanskému krajským úřadem berounským ohledání astanovení hranic města Knína aSudovic.

Rozkaz tento podepsán je krajskými hejtmany Mladotou zeSolopisk aJanem Vratislavem zOppersdorfu; komisařem přistanovení hranic jmenován krajským úřadem Ronsperg zRonspergu.

Stalo setak nastížnost jmenovaného Jana Kosoře zMalovic majitele Sudovic, žemu městský písař knínský porazil mezující hrušku aněkteří knínští měšťané hrozili Malovci zastřelením.

Karel VI., poslední Habsburk, zemřel dne 20.října 1740apodle pragmatické sankce nastoupila dcera jeho Marie Terezie. Korunována byla svatováclavskou korunou dne 12.května 1743.

Proti Marii Terezii zdvihli válku Francouzi, Španělé, Prusové, Sasové, Bavoři, chtějíce dosaditi vzemích českých bavorského kurfiřta Karla Vojtěcha. Roku 1741vpadlo bavorské vojsko sFrancouzi doČech, táhlo přesPísek, Milín, Dobříš, Zbraslav ku Praze adne 26.listopadu dobylo Prahy. Kurfiřt bavorský prohlásil sečeským králem adne 19.prosince 1741holdovalo mu 400prelátů, knížat, šlechty isarcibiskupem pražským Mauricem Gustavem, hrabětem zManderscheidu. Mezi holdující šlechtou byli isousedé knínští Jindřich Pavel hrabě zMansfeldu naDobříši aIgnác Karel zEngelsflussu naMníšku. Knín trpěl velice rekvisicemi cizího vojska, usazeného napanství mníšeckém. Leč povítězné bitvě uChotusic, dne 17.května 1742, uzavřel král pruský Bedřich sMarií Terezií mír apak r. 1743vytlačeni Francouzi aBavoři zČech. Proti Bavorům iFrancouzům bouřili sesedláci, mstíce sejim zautrpěné škody. Přitakovémto selském povstání proti nepříteli byl vůdce povstalých sedláků vnašem kraji Jan Mestek, rychtář kytínský, zastřelen Francouzi dne 11.června 1742.

Rok 1744byl opět zlý. Král pruský Bedřich II. obléhal od30.srpna do15.září Prahu, toho dne ji dobyl aodtud vysílal vojsko kobsazení Tábora aPísku. Krajinu stíhal opět rekvisicemi, ale 26.listopadu rakouské vojsko opět obsadilo Prahu aPrusy zezemě vytisklo.

Roku 1756opět Prusové zaplavili Čechy. Bedřich porazil rakouské vojsko uLovosic, dne 4.května 1757oblehl Prahu oodtud vysílal jízdu dodalekého okolí našpížování. Část pruské jízdy zajela také dne 11.června doKnína auložila městu výpalné 1000zlatých, 300korců sena, 20kusů dobytka, 30sudů piva. Nanepatrné achudé městečko bylo toto výpalné ohromné. Zajednání však včas náhle vtrhla doměsta četa rakouských husarů která pokrátké potyčce vulicích Prušáky odrazila atímměsto odznačných škod, případně snad iúplného zničení zachránila. Bitvou uKolína dne 18.června 1757byli Prušáci donuceni opustiti Čechy.

Vysoké daně.

Následkem stálých válek stižena byla nejen města, ale ivrchnost apoddaní velikými daněmi. Roku 1755sáhnuto bylo inacechovní matky pokladnice, které ošacovány důkladně. Roku 1761svolili stavové čeští nasněmu dvojnásobný příspěvek naválečná vydání vobnosu 4,200.000 zl. podpodmínkou, kdyžvenkovské duchovenstvo pomůže 150.000 zl. Sesvolením papeže Benedikta XIV. zatížila Marie Terezie daněmi též kněžstvo.

Statek Cholínský.

V této době majitelem blízkého dvorce cholínského, bývalého robotního manství karlštejnského, připomíná seJosef Koubek, městěnín král. zlatohorního města N. Knína. Týž prodal Cholín r. 1785Martinu Holahovskému, měšťanu stříbrohorního města Příbramě. (L. Kopáček: Karlštejnská léna naDobříšsku.).

Zrušení přídomku "král. zlatohor. města".

Roku 1745, kdyžčeská komora byla zrušena, učiněn rozdíl mezi král. horními městy aměsty horními, kterážto poslední připadla podpravomoc král. podkomoří, pokud šlo osázení rad adohled kehospodářství. Knín aPříbram přiděleny kměstům horním; ztratil tedy Knín název "královského zlatohorního města", ale přesto inadále přídomku toho užíval. Trochu sepolepšilo horám zdejším, kdyžhorním městům povolena byla část daní kužitku hor ar. 1754kverkům anákladníkům hor, kteří "cupusy dávali", t. j. dopláceli, odpuštěn desátek. Kdyžpak pomýšleno nazavedení daně zúroků, vzbouřilo ser. 1778měšťanstvo knínské, takže narozkaz krajského berounského úřadu bylo posláno doměsta vojsko srozkazem, aby každého vzpurníka bezodkladně doPrahy dopravilo. (Městský archiv.).

Potíže města spřezimováním vojska arekvisicemi.

S přezimováním vojska asubytováním naprůchodech vojenských bývaly nemalé potíže. Magistrát často si stěžuje, žeje vojskem více zatížen než sousední velkostatek staroknínský. Listem hejtmana kraje podbrdského, hraběte Chlumčanského zPřestavlk ahraběte zKuppwaldu, zedne 20.července 1709ujišťován jest magistrát, žejiž nikdy nebude vměstě Kníně umístěno více vojska než nasousedním statku staroknínském. Posléze listem zedne 24.prosince 1773oznamuje nejvyšší mincmistr, žecísařovna nařídila osvobození horních měst, tudíž iKnína, odvší vojenské posádky inaprůchodech. Ubohým financím městským bývalo takové přezimování vojska nemalou přítěží, často pak docházelo kvýstřelkům proti kázni. Tak r. 1771byla tu vojínem Frankem odpluku Kallenberského zabita žena Dominika Sedláčka Marie, amanžel její sám dokrve zbit. Dožádaná komise věc namístě vyšetřila avojína vpoutech dopravila předvojenský soud. (Městský archiv, Matrika mort. 1771) .

Stejné potíže byly sodváděním rekvisic zavojskem. Knín, jakožto město královské, určen byl zasběrnu předepsaných vojenských rekvisic apříslušné zásoby musil pak dále dopravovat dovojenských skladišť. Roku 1744, dne 24.října, dopravilo město Knín doPříbramě odvedených 55korců ovsa, 260q sena adoCerhovic 122q sena. Roku 1754vyzvala městská rada obce Cholín, Čeliň, Sejckou Lhotu, Moráň, ČímaSudovice, aby na"lifrunk" odvedli provojsko doKnína dne 22.května 14korců ovsa. (Městský archiv).

Potvrzení privilegia.

Listem zedne 24.května 1773oznámil magistrátu nejvyšší mincmistr, žecísařovna Marie Terezie potvrdila městu poslední privilegium (t. j. privilegium Leopoldovo). Stvrzení Marie Terezie jest také zároveň potvrzením posledním; zvláštní list podpečetí císařskou vydán již nebyl.

Kocába uSirotků vNovém Kníně.

Oficiální stránky města Nový Knín (11)

Plavení dříví poKocábě.

Majitel dobříšského panství, hrabě Karel zMannsfeldu, mínil užíti Kocáby kplavení dříví zesvých lesů. Zté příčiny sjednal sknínskými měšťany úmluvu dne 20.října 1712onáhradě škod zazvodňování pozemků přiKocábě. Zaknínský magistrát smlouva podepsána Jiřím Printzem, královským knínským ajílovským hormistrem. Podle této úmluvy dostalo setoho roku náhrady 9poškozeným. (Městský archiv).

Porušování městských práv.

Roku 1745hejtman dobříšský Kunc patrně zapomněl práva knínských pásti dobytek vlesích dobříšských ašpitálských akdyžněkteří občané práva toho užili, hajní dobytek jejich jali azkaždého jatého kusu vyměřena majitelům pokuta 3kr. Německý výměr panství dobříšského datován je 24.dubna 1745, včeské odpovědi zedne 30.dubna 1745odepřela městská rada pokutu zapoškozené měšťany sodvoláním nasvá privilegia anaznění kupní smlouvy panství dobříšského zahraběte Brunona zMannsfeldů.

Roku 1760hleděli měšťané oživiti hory avyžádali si nazákladě privilegií potřebné dříví zlesů křižovnických abývalých královských (dobříšských aslapských). Spolu sežádostí opříděl potřebného dříví khorám žádali řád křižovnický, aby zrušil flusárnu přijejich dvoře veStarém Kníně, ježto jsou poškozováni. Velmistr řádový Suchánek vyhověl žádosti měšťanů dne 18.února 1760pokud setýče této dodávky potřebného dříví anařídil správci velkostatku staroknínského, aby je vydal, zrušení flusárny však odmítl. (Archiv městský). Zavykázání dříví dávalo se"na poručení magistrátu" knínského fořtmistru, fořtům ahajným dobříšským, též křižovnickým aslapským změstského pivovaru sud piva.

Roku 1768a1769proveliké mokro byla špatná úroda, zneúrody povstaly nemoce. Roku 1770byla veliká zima, najaře pak příštího roku dosv.Jiří bylo takové teplo, žeobilí vymetalo, ale pak přišly dlouhé vánice amrazy; sníh ležel aždo20.května. Všechno obilí pomrzlo, nastal hrozný hlad. Strych pšenice platil setu 13-17 zlatých, žita 10-14, ječmene 8-10, ovsa 6, chléb 28lotový byl za6kr., bochník vojenského chleba za20kr. Lidé prodávali znouze dobytek, maso bylo laciné, nebylo čímkrmiti, ale chudým lidem to neprospívalo. Bylo mnoho těch, kteří přistoupající drahotě abídě staré zásoby poschovávali, apak draho prodávali. Lid strojil si pokrmy zotrub, mlýnského prachu, lebedy, kůry lesních stromů. Zhladu ašpatné stravy vznikly nemoce, jako peteče, horečky, mor. Mnohým břicha iúdy otékaly abídně zhynuli. Ta bída trvala dohojných žní r. 1772.Vnouzi půjčila císařovna Marie Terezie českým stavům 1milion zlatých, zúrody uherské koupil Josef II. obilí, vItálii rýži adal je vojenskými potahy dopravovati doČech naumenšení hladu aksetí. Hladomorem ztenčen počet obyvatelstva vČechách o1/7. Mor začal vměstě řáditi vlistopadu r. 1771adoNového roku zemřelo 15osob, vlednu 14, vúnoru 9, vbřeznu 8, dubnu 5, květnu 4, červnu 4, červenci 5, srpnu 6, celkem 70osob. Počet kněží nestačil kzaopatřování akúkonům pohřebním, proto vypomáhal kněz řádu františkánského zeSkalky nadMníškem, Václav Pahsaurek, zeřádu křižovnického pak působili nazdejší faře P.Ignác Zeidler, Josef Pauly, Petr Pakesch. Vnásledujícím uvádím jména jen těch zemřelých morem, pokud příbuzné rodiny ještě dnes vměstě žijí: Apolena Nevařilová zčísla 5., Eliška Nevařilová zč.5., Anna Nešutová zč.17., Rosalie Fauknerová zč.42., Tomáš Thán zč.24., Anna Tancibudková zč.126., Jakub Thán zč.81., Eliška Masnerová zč.15., Anna Masnerová zč.17., Vojtěch Thán zč.24., Terezie Kášová zč.50., Vojtěch Drážďanský zč.54.

Po nových žních r. 1772bylo pobídě. Žejdlík bílé mouky platil setu za2a1/4 kr., krupičné za2, nazaprážku černé 3/4 kr., žejdlík hrachu 1a3/4 kr, čočky 2kr., krupice 3kr., krupek 3a1/4 kr., krup trhaných 1a1/2 kr., hrubých 2a1/2 kr. Neúroda azní vzniklý mor vletech 1771-1772 měli zanásledek dalekosáhlé změny hospodářské. Vcísařské radě bylo tehdy uvažováno, žehlavní příčinou neúrody často seopakující je špatné hospodaření polní anedostatečné hnojení. Polí bylo obděláno sotva 2/3, více jak 1/3 zůstávala ladem aúhorem. Zavedeny nové rostliny pícní (jetel), hlavně pak rozšířeny brambory. Nanávrh dvorního rady Raaba vyšel dne 1.listopadu 1779císařský patent, aby navšech statcích měst královských, korunních afundačních zrušeno bylo hospodářství napoplužních dvorech apopříkladu Belgie orná aluční půda byla rozdělena rolníkům aměšťanům nadědičný úrok. Mnoho rybníků vypuštěno azměněno vlouky, tyto později ivpole, např.blízko našeho města parcely "na rybníčkách" a"na sekytech."

Založení včelařské školy.

Rok 1776památný je pronaše město tím, žetu založila Marie Terezie včelařskou školu kpovznesení upadlého včelařství poválce třicetileté, jedinou školu toho druhu vČechách. (Viz dějiny této školy).

Prodej obecní židovny.

Dne 14.února téhož roku (1776) prodala obec obecní židovnu vedvou dílech. Jeden díl koupil František Kolumbus, druhý díl sdvorkem (23 X 8loket) Antonín Pokorný, za200zl. r. měny. Byl to domek č.135, nyní 122.

Postavení židů vté době nebylo hodné závidění. Nemovitostí nesměli nabývati aobec proubytování židovských rodin udržovala zmíněný domek.

Zákaz poutí.

Velký strach zbouří selských přiměl vládu, žerozkázala krajským hejtmanům, aby vcelém kraji berounském všichni direktoři panství iměsta dala vyhledati azatknouti hlavní vůdce sedláků aposlala je kekrajskému hejtmanovi, aby zbraně byly dobře uschovány anedostaly sedorukou poddaných. Nařízeno též, aby každý sedlák, jakmile by sezdráhal narobotu, považován byl zabuřiče ajednáno sním jako sbuřičem podle stanného práva. VPříbrami pak propřípad bouří vkraji rozloženo vojsko. Vláda, obávající sekaždého shlukování lidu, zakázala iprocesí aprůvody. Roku 1775obnoven zákaz procesí, která by senemohla ještě téhož dne domů vrátiti. Roku 1776zakázány pouti opětně azákaz často opakován, zvláště vzhledem kpoutem osv.Janu Nepomuckém vPraze. (L. Malý: Příbramsko aDobříšsko, F. X. Holas: Dějiny Sv.Hory.).

Nové trhy.

Roku 1777obdrželo město svolení odbývati ještě dva nové výroční trhy. Tyto trhy výnosem krajského úřadu zedne 16.září 1779položeny naden sv.Barbory anapondělí poKvětné neděli. Kvitancí zedne 26.července 1777potvrzuje gubernium, žeměstem zaplaceny byly zapovolení těchto trhů vyměřené taxy. (Městský archiv).

Oprava pivovaru.

V roce 1777opravován byl městský pivovar, jehož nájemcem odr. 1777-1782 byl Vojtěch Masner, vlastník domu č.48.Dáván byl nový krov akrytina. Opravu prováděl tesař Šimon duch*ek, majitel domku č.93vN. Kníně. Týž zavazuje sesmlouvou zedne 18.března 1777, žesezárukou svého majetku práci poctivě vykoná za90zl. půl sudu piva a1nádeníka, ktomu ještě postaví 3Boží muka ctí adarem.

V letech sedmdesátých avposledních letech vlády Marie Terezie rozmnožily seopět vcelém Podbrdsku loupeže, takže nařízeny náhlé soudy. Knín jen jedenkráte ještě zaMarie Terezie užil práva svého "každého člověka neřádného kesvé popravě vzíti", ato dne 26.února 1746, kdy nažádost hlavního města Prahy uříznuto popravém uchu cikánům Josefu aMarině Růžičkovým. Povýkonu trestu ohlášeno pražskému magistrátu, žeděti těchto, nezletilé jsouce, nemohly býti také ortelovány.

Neúroda vletech 1779-80.

Rok 1779a1780památný je opět všeobecnou neúrodou, takže Marie Terezie veškeré nedoplatky daní včeských zemích odpustila. Zrozkazu císařského zřizovaly sevrchnostenské špýchary, kamž vrchnosti ipoddaní každoročně propřípad neúrody odváděli určité množství obilí nasem*no iprovýživu. Pozrušení vrchnostenských úřadů vroce 1849zřízeny zprodeje obilí išpýcharů tak zv. kontribučenské fondy aztěchto nynější hospodářské záložny.

Otevření první trafiky.

Jako všude jinde, tak ivnašem městě rozšířilo seznačně kouření tabáku. Srozšířením kouření rozmohlo setaké pašerství, takže krajské úřady vydávaly ostrá nařízení proti pašerákům, amissiva zedne 4.června 1763vybízejí kněze, aby podpokutou 40dukátů pašerům nepřáli ahned je udávali. Kestíhání azamezení pašerství použito imyslivců zpanství dobříšského. Všeobecná potřeba tabáku vynutila si zřízení první trafiky vnašem městě roku 1790.Pronajata israelitovi Samueli Goldfingerovi, jemuž r. 1801pronajata obcí také obecní flusárna, vníž vyráběla sepotaš, používaná připraní. Smlouva opronájmu flusárny sepsána je naradnici dne 2.ledna 1801, podepsána Samuelem Goldfingerem amanželkou jeho Lisettou, zaměsto rychtářem Aug. Dobešem, representanty Františkem Hilgartnerem aMatějem Podehradským.

Půjčky zezáduší.

Ze záduší kostela sv.Mikuláše poskytovány obcí jednotlivým občanům menší půjčky. Vroce 1781pořízen výkaz zádušních dluhopisů podjménem "Výkaz kostelních požadavků." Dluhy tyto dosáhly výše 3.600 zl. 94kr. Nalézá setu též dluhopis Františka Káše, předka rodiny Kášovské, zníž pochází nynější lázeňský lékař dr. Josef Káš veMšené. Ztoho patrno, žeitato rodina je starousedlou rodinou měšťanskou.

Císař Josef II. Některé změny vezřízení.

Marie Terezie zemřela r. 1780anástupcem jejím byl Josef II. (1780 až1790). Týž zrušil r. 1783úřad královského rychtáře vevšech městech ar. 1788staré zřízení městské, platné odXIII. století. Kesprávě města ustanovil regulovaný magistrát, vněmž civilní aberní záležitosti řídil královský purkmistr, sním dva radní adva representanti. Veslužbě města byl servus (nynější strážník), jehož povinností bylo hlavně předvádění stran, obesílání aprovádění exekuce lískovkou.

Roku 1783zřízeny horní soudy, r. 1784zrušen úřad mincmistrovský aveškeré hory podřízeny guberniu. Novými dekrety horními vletech 1805, 1819, 1822azřízením vrchních horních úřadů vPříbrami aJáchymově r. 1813bylo památným dolům knínským ajejich slávě odzvoněno. Zrušen tu místní "oberinspektorát" avšechny spisy, zdejších hor setýkající, odvezeny doJílového.

Císař Josef II. zrušil všechny kongregace chrámové. Bratrstvo literátů přizdejším kostele sv.Mikuláše zrušeno bylo r. 1790.Zakázal též pohřbívání dokrypt chrámových, některé pověry, atímpřestalo ishazování kozla schrámové věže, zvonění proti mračnům abouřím, zrušil některé kláštery, mezi nimi také klášter pavlínů vblízké Obořišti ar. 1781zdejší včelařskou školu. Zakázáno též porážení dobytka vměstech zdůvodů zdravotních. Zté příčiny zřízeny vKníně r. 1790obecní jatky. Žádný řezník nesměl doma porážeti, maso musil prodávati vmasných krámech, každý druh odděleně. Masné krámy zřízeny ukostela sv.Mikuláše (nynější márnice) audomu č.4a5nanáměstí. Řezníci sekali maso střídou, t. j., kdyžjeden vyprodal, sekal druhý. Podle nařízení krajského úřadu zedne 25.ledna 1791musilo sesekati maso jen vurčitých dnech poddozorem obce, aby nebylo zdražováno. Roku 1790prodávalo setu: 1libra hovězího masa za11kr, telecího 10kr, vepřového 12kr, skopového 10kr, vroce 1808bylo však již hovězí za1zl 6kr, telecí 48kr, vepřové 1zl 15kr, což bylo ovšem vlivem nepoleonských válek apoklesem hodnoty peněz.

Nastoupení Leopolda II.

Císař Josef II. zemřel dne 20.února 1790, nástupcem jeho stal seLeopold II. (1790-1792).

Povinné číslování domů.

Jak seměsto pomalu vzmáhalo zpohrom války třicetileté patrno ztoho, žeještě r. 1744čítalo 94čísla smlýny ašosovním domem. Povinné číslování domů zavedeno r. 1740, unás uskutečnilo ser. 1744.Vroce 1783bylo 135měšťanských domů smlýny aobecní dvůr. Soupis měšťanstva toho roku vykazuje tyto majitele domů:

Čp. 1.Obecní dvůr; bydlí tu Čížek aPerova vdova.

2. Koubková vdova.

3. Karel Masner.

4. Josef Petr, bydlí tu též Vácslav Petr.

5. J. Nevařil.

6. A. Čámská.

7. Vc. Masner.

8. Ondřej Nevařil.

9. Václav Havlík.

10. Vojtěch Vachmistr.

11. Vdova Kolumbusová.

12. P.Faukner.

13. Vojtěch Nevařil.

14. Jakub Procházka.

15. Fr. Masner, řezník.

16. Frant. Psík.

17. Vdova Dulová.

18. havíř.

19. Vít Psík.

20. Jan Cholínský.

21. Matěj Veselský.

22. Pozrzalý.

23. Hollinger.

24. Václav Thán.

25. Jan Votýpka.

26. Václav Veselský.

27. Jan Jaroš.

28. Josef Koubek.

29. K. Masner.

30. Jakub Masner.

31. Fr. Vozlan.

32. Neudáno.

33. Aug. Dobeš.

34. Jakub Dobeš.

35. Frant. Šiška.

36. Josef Semelka, bydlí též Ignác Pražský.

37. Jan Plzenský.

38. Vít Fischler, kantor.

39. Jan Herzl.

40. Karel Bouček.4

41. Josef Masner.

42. Frant. Faukner.

43. Právní posel.

44. chybí.

45. Antonín Kučera.

46. Jakub Souček.

47. chybí.

48. Vojt. Masner, sládek.

49. Břetislav Jedlička.

50. Frant. Kaša.

51. Frant. Nosákovec.

52. neudán.

53. Panský dvůr.

54. Drážďanský.

55. Nešuta.

56. Josef Psík.

57. Josef Souček, bydlí též Ant. Veselský.

58. Vácslav Kuba.

59. Frant. Podehradský, bydlí též Linhart.

60.- 89.neudán.

90. Václav Blažek, též Ant. Veselský.

91. Slouha.

92. Frant. Masner, jirchář.

93. Šimon duch*ek.

94. Jan duch*ek (nyní č.30.).

96. Lochmanová.

97. Gizela Pokorná.

98. Jan Müller.

99. Frant. Hilgartner.

100. Vdova Straková.

101. Vít Filipovský.

102. Jakub Fijala.

103. Nosákovcová (přeměněn včís.141, vroce 1872vyhořelo).

104. Frant. Kuba.

105. Josef Straka.

106. Holubovi synové.

107. Frant. Souček.

108. Snopek.

109. A. Marhold.

110. Bíza.

111. M. Podehradský.

112. Hataš (v roce 1875změněno vč.130, nyní König).

113. Ferd. Koubek (v roce 1875změněno včíslo 129, nyní Schutt).

114. Vojtěch Podehradský.

115. Poláková, vdova.

116. Fr. Praský.

117. Fr. Pecka.

118. Tomáš Nešuta, též Josef, (školník).

119. Daniel Pittner.

120. Josef Mach (nyní č.124).

121. Vácslav Fonn.

122. M. Podehradský.

123. Jakub Poleský.

124. Vojtěch Belych.

125. Jos. Čámský.

126. Semelková, vdova.

127. Ferd. Strnad.

128. Václav Procházka.

129. Jan Bartůněk.

130. Vojt. Podleský (nyní č.42).

131. Aug. Dolejš.

132. Vdova Nevařilová.

133. Zelenka.

134. Vdova Pokorná.

135. Uinenöhl (nyní č.122, bývalá židovna).

136. - bezudání (nyní č.155)

Roku 1784připomíná sevBerouně majitelem domu č.67Jan Podleský, koželuh zNového Knína. Rodině Podleských patřil původně mlýn "Podleský", nyní Sirotkův veStarém Kníně, bývalá městská puchýrna.

Starousedlé rodiny měšťanské.

V uvedeném seznamu vyskytují sepoprvé jména nově usedlých měšťanských rodin, jichž potomci dodnešní doby vměstě seudrželi: Václav Fonn, Josef Mach, Fr. Praský, Jan Müller, Vít Filipovský, Vácslav Blažek, Antonín Kučera, Drážďanský, Jan Plzenský. Aby výčet starousedlých rodin měšťanských byl pokud možno úplný, dlužno seještě zmíniti orodu Čámských, nabývalém mlýně Rousově. Rod tento dostal sevdržení uvedeného mlýna sňatkem r. 1711.Původištěm jeho jest nedaleká obec Čím, kde seděl odnepamětných dob nakarlštejnském manském statku. Jako rod vladyčí užíval původního přídomku "z Ostrého" podle tvrze "Ostrý" nadLitavkou (Památ. Arch. VII., 434, X. 696.) apraotcem jejich byl asi napočátku XIV. stol. žijící vladyka Bořita zJinec. (Sedláček: Hrady azámky, VI. str.209). Veznaku nesli štít červený sedvěma sekyrami křížem položenými (bradaticemi), barvy stříbrné, které sevznášejí veklénotu, podnímž vlají krydla červenobílá (V. Král: Heraldika, str.360.). Nejstarší paměti rodu tohoto stopovati lze teprve odpočátku XVII. století, kdy vyskytují sebratři Václav aJiřík Čámští zOstrého. (Více viz práce L. Kopáčka: Vladyčí rod Čámských zOstrého atéhož: Paměti obce Čími atd.). Vdubnu r. 1792vypukla válka francouzská, trvala dor. 1797ajevištěm měla Nizozemí, Německo, Vlachy. Pocítila sevšak vČechách drahotou, vojenskými kontribucemi, odvody aprůchody vojska. Rok 1796přinesl knám velkou obavu, ježto dvě francouzská vojska odRýna seblížila, jedno kChebu, druhé podél Dunaje kRakousům. Toto nebezpečí odvráceno vítězstvím uAmberka, blíže českých hranic, dne 24.prosince 1796, apak novým vítězstvím uVircburka (3. září). Nová však vítězství generála Napoleona vItálii vedla kmíru veSv.Havle r. 1797.

Války francouzské.

Roku 1798strojil secísař František knové válce sFrancií, maje spolek sAnglií asruským carem Petrem I. Vlistopadu 1798přitáhlo doČech ruské vojsko podvelením Suvorova aKorsakova. Zde přezimovalo, rozleženo pokrajích. Vbřeznu r. 1799hýbali seRusové doBavor, Tyrol aItálie. Spočátku štěstí válečné přálo Rakousku iRusům, ale prospor rakouských aruských generálů car Pavel své vojsko odvolal. Rusové vraceli seodRýna přesČechy vprosinci. Rakouské vojsko poraženo 14.června 1800vItálii a3.prosince vBavořích, atak císař František nucen uzavříti mír vLunevilu dne 9.února 1801.

Zřízení císařství francouzského bylo počátkem nových válek. Císař František I. připojil sekAnglii, Rusku, Švédsku dne 9.srpna 1805avyslal jedno vojsko podvelením arciknížete Karla doItálie, druhé podgenerálem Mackem kRýnu. Leč Mack byl poražen dne 12.října 1805uUlmu a20.října zajat, ostatní lid jeho vdivém útěku spěchal doČech. Dne 11.listopadu přišla zpráva, ženepřátelští Bavoři, spojenci Napoleonovi, vpadli doČech avpohraničí vybírají výpalné. Napoleon 13.listopadu vtrhl doVídně. Ruské sbory, jimž velel Kutuzov, ustupovaly předním naMoravu, kdež připojil seknim sbor rakouský; ale Napoleon již 20.listopadu byl vBrně a2.prosince 1805porazil Rusy aRakušany uSlavkova. Nato následoval mír vPrešpurce (Bratislava) dne 26.prosince. Rakousko ztratilo Tyrolsko, Benátsko, Dalmacii. Válka zanechala unás velké finanční nesnáze. Výdaje válečné hradil stát penězi papírovými, mimo měděné čtvrt apůlzlatníky. Stříbrné mince vymizely, ježto každý, kdo je měl, jimi setajil. Roku 1807stal sepokus onápravu finanční, kdyžvyšel rozkaz, aby každý, kdo má jaké klenoty zlaté či stříbrné, přihlásil je kpuncování azaplatil znich daň podle váhy azrna. Odváděny izkostelů zlaté astříbrné věci. Finanční bída však rostla dalšími běhy válečnými. Zmáhala seveliká drahota potravin ajiných potřeb, domy agrunty rychle přecházely zruky doruky zakupní ceny dosud neslýchané.

Napoleon r. 1806zdrtil Prusko, r. 1807přinutil iRusko kmíru. Roku 1808poslal vojsko doŠpaněl; nesnázemi tamními povzbuzen, vypověděl František I. Napoleonovi válku dne 9.března 1809, ale arcikníže Karel pobojích 19.- 22.dubna vypuzen zBavor, ustupoval doČech aRakous. Dne 12.května byl již Napoleon uVídně. Dne 22.května poražen byl sice uAspern, ale 6.června opět zvítězil uWagramu adiktoval Rakousku krutý mír. Odtrhl Rakousko úplně odmoře avymohl 34miliony válečné pokuty.

V roce 1810stříbro úžasně stoupalo vceně adosáhlo závratné výše, proti bankovkám 500%. Drahota všech potřeb byla úžasná. Kostely musily odváděti státu všechno zlato astříbro nazlepšení valuty. Dne 20.února 1811vydán finanční patent, jímž zavedena vídeňská měna, kterouž sníženy dosavadní bankocetle napětinu původní ceny avyměňovány státem zatak zvané šajny (černý pátek). Tímúpadkem postiženy všechny, odr. 1799až1810nahypotékách uložené peníze afundace asníženy podle kursu stříbra, jaký byl vdobě uložení. Však ityto šajny brzy klesaly vkursu, kdyžr. 1813strojila senová válka. Roku 1812podnikl Napoleon nešťastnou výpravu doRuska. Císař František chtěl porozvratu Napoleonovy armády sjednati mír mezi válčícími nakongresu vPraze, ale nabídka jeho sestrany Francie nebyla přijata, proto dne 10.srpna 1913připojil sekRusům aPrusům. Dne 30.srpna část Napoleonovy armády zajata uChlumce vseverních Čechách avednech 16.- 18.října poražen Napoleon spojenci uLipska.

Drahota.

Za válek tuto popsaných vedlo senašim předkům podobně jako nám zaválky světové. Pražské gubernium vyžadovalo dávku zadávkou provojsko aobilí musilo sevoziti doPrahy, začež podle krajského nařízení dostalo sehospodářům bonifikace, t. j. odškodnění, zamíru obilí 1zl. 13kr. Vroce 1808prodávala setu míra žita Za17zl., pšenice 19zl., ječmene 13zl., hrachu 20, ovsa 4, strych brambor 1zl., libra chleba 12kr., houska za1kr. veváze 1a1/2 lotu. Vroce 1811pak platilo seza1míru pšenice 60zl., žita 38-40 zl., ječmene 28, ovsa 16, hrachu 52zl. 30kr., máz piva 30kr. Papírových peněz obíhalo vříši za1060,798.753 zl. Toho roku pak ještě bylo vnaší krajině sucho adne 3.července 1812postiženo město strašným krupobitím.

Z utečenců azajatců francouzských mnozí zde zůstali (podobně jako Poláci, Rusové aUkrajinci posvětové válce), takže ještě dnes shledáváme setu sejmény jejich potomků: Selement, (v N. Kníně, nyní vM. Hraštici), Lampír (v Sudovicích aZáborné Lhotě), Dekastelo (v Boroticích).

Nový pokus ootevření zlatých dolů.

Za rušných dob válečných nevedlo sevalně zdejším zlatým horám. Dne 6.srpna 1804sešlo seveřejné shromáždění měšťanstva vradnici azařízení král. horního přísežného Jana Elstra zJílového založena kuksová společnost prootevření zlatých dolů vevrchu knínském, Chvojen zvaným. Podva dni Elster zkoumal staré zdejší ikrámské staré práce. Kuksařů vyznačeno jmény idíly 94, znichž někteří měli i5kusů, jiní 1/4, 1/2, 1/8, celkem vše za760zl. víd. čísla, 1kuks po10zl. Listem horního úřadu vJílovém zedne 5.září 1804, podepsaným Elstrem, dáno právo kutací městskému representantu Petru Holakovskému, ato nazlato, stříbro akovy naknínských měšťanských gruntech vChvojenském pohoří, nadmlýnem mikulkovským, vdole Rachel.

Dne l. září 1804vydal Elster úřední svůj posudek nazaslané mu čtyři ukázky rudní, ato:

l. zknínského horního okrsku dolu Rachel podmikulkoským mlýnem, zležících křemenů v1000centnýřích rudy 1hřivna,

2. tutéž zekřemenů zkolmých stén v1000centnýřích rudy 2hřivny,

3. zestaré předšachetní haldy křemene v1000centnýřích rudy 2loty.

4. tudíž zestaré 9later hluboké šachty v1000centnýřích rudy 1hřivna. (Originál c. k. horního úřadu. jílovského, podepsaný J. Nep. Elstrem, uložen vměstském archivu.).

Dne 15.září 1804poučuje listem Elster Holakovského ahorního lezce Přecha jako zástupce společnosti, jak má býti práce vedena navrchu vuvedeném díle apřeje sobě ivšem, aby docíleno bylo izostatních pokusů aukázek tolik, jak vezkoušce bylo shledáno.

Dne 25.listopadu t. r. stvrzuje horní úřad jílovský Holakovskému učiněnou zarážku dne 5.září 1804vevrchu chvojenském na7svrchních aspodních kutišť a1štoly, mimo případných starých šachet. Elstrovi zaslány nové ukázky, naněž zasílá dne 5.prosince svůj posudek:

č. 1.zpříčně vzatého křemene dá 4loty zlata,

č. 2.též, příčně vzatého křemene dá slušnou stopu zlata. Zaposudek žádá 1zl. 30kr. poplatku.

V uvedených místech kutalo seještě roku 1811apracováno též vhluboké svodní štole Marie Terezie, ale jenom se3horníky. Horní úřad jílovský listem zedne 8.listopadu 1811uvědomuje podnikatele opodpoře vysoké vlády, nabízené dolujícím horním městům. Protože seté doby vKníně doluje apracuje naštole Marie Terezie, nabízí sehorní úřad kezprostředkování této podpory. Žádost skutečně dne 27.listopadu 1811podána byla guberniu prostřednictvím horního úřadu jílovského, ale vyřízena byla teprve dne 26.května 1817vtom smyslu, žeseměstu povoluje vybírati daň znápojů, která vynesla 639zl., vedle trvalé podpory státní ročních 639zl. 34kr., vyplácené nazákladě dvorního dekretu zedne 29.března 1807.Tato trvalá podpora měla být městu odňata r. 1811prostátní finanční nesnáze, ale nažádost města byla mu ponechána zvýtěžku extraord. daní. (Originály vměst. archivu).

Podle účtu výloh zedne 2.července 1822zaměsíc červen, vyhotoveného horním přísežním J. Güntherem vJílovém, vydáno bylo nadolování vKníně 412zl. 40kr. Je to také účet poslední azdá se, žedoly byly opuštěny, neboť roku 1823mluví sejiž zase oopuštěných azatopených dolech. Toho roku (dne 8.září) povolil horní úřad příbramský tehdejšímu primátoru Karlu Masnerovi ajeho společníkům V. Krausovi aJ. Jeřábkovi otevření štoly Karlovy (Karolingoldzuge) vevrchu Mikuli. Společník Masnerův J. Jeřábek byl farářem vHříměždicích, Václav Kraus hospodářským správcem tamtéž. Dolování těchto podnikatelů trvalo aždoroku 1835, kdy musil K. Masner likvidovat (dne 29.dubna). Horním úřadem pochybnou shledána položka vúčtech zedne 26.dubna t. r. 44zl. 14kr., posléze ospravedlnění naněm žádáno vobnosu 39zl. Kvysvětlení připojeno Masnerem vyjádření horolezce Týbla, ževSudovicích provedeny byly některé horní stavby nazkoušku (Sudowitzer Versuchsbau) aktomu potřebny byly povozy, čímž vznikl uvedený schodek.

Vysvětlení nepomohlo adoly semusily uzavříti. Vroce 1850pokusil seMasner znovu ootevření dolů knínských. Složením 3.500 zl. podílů ustavilo sedružstvo svolbou 6členného výboru dne 21.dubna 1850; kdružstvu přistoupila iobec ažádala zastátní podporu. Žádost tato byla však horním úřadem vPříbrami dne 12.listopadu t. r. zamítnuta. Přitéto příležitosti dozvídáme seteprve zvýpovědi horníka Šmídla, proč došlo kuzavření dolů knínských vroce 1835.Výpověď Šmídlova sepsána byla pensionovaným nadporučíkem Rathsmannem, bydlícím vKníně apřipojena jím kžádosti ostátní podporu. Šmídl vypovídá, žeuzavření dolů r. 1835stalo seprospor horního rady Mayera zPříbramě spurkmistrem K. Masnerem, neboť purkmistr horní komisi pohostil, ale vydání zahostinu veřejně vyúčtoval, načež rada Mayer sevyjádřil, pokud živ bude, žádný horník vKníně pracovati nesmí. Pozaniknutí práce vdolech sám sesvým bratrem prával si Šmídl zlato vKrámském potoce aodtud každoročně 12až16lotů zlata doJílového odváděl. Jako horník pracoval vKarlovce uSudovic, odkudž setýdně iněkolik vozů dobré rudy doJílového odváželo. Sám chce snáležitou pomocí asněkolika dělníky Karlovku ve3týdnech vyčistiti. (V městském archivu, zpozůstalosti býv. primátora K. Masnera.). Hlavními podílníky vkutacím družstvu r. 1850nalézáme tyto přední měšťany: K. Masner, Bareš, Hilgartner, Holoubek, Bouček, Laštovka, Harfl. Jmenovaný již pensionovaný nadporučík Rathsmann sepsal r. 1848vládě vídeňské pamětní spis omístních dolech, leč blížící seveliké politické událostí způsobily, žespis upadl vzapomenutí azůstal zcela nepovšimnut. Pozamítavé odpovědi státních úřadů kžádosti obce ostátní podporu doplněn kapitál společnosti na5000zl. avedení akce seujal kupec Harfl. Dolováno vMikuli, nastraně sudovické. Kapitál byl nedostačující, podpora obce malá, úsudky odborníků ozapočatém díle byly nepříznivé. Ač měli dosti rud již vzásobě, rozešli sespolečníci opuchýrnu. Celé vedení bylo neodbornické apřilikvidaci r. 1855ani účty nemohli seproukázati; rekvisity horní, jako kůlny, bednění, provazy, nářadí apod. bylo rozkradeno anikdo senedopátral, kam bylo poschováváno. Pozániku hor obrátilo město zřetel kezlepšování svého lesního hospodářství.

Změny majitelů Velké aMalé Hraštice.

Držení statku mníšeckého aVelké Hraštice přešlo posmrti posledního mužského potomka zrodu Englsflussů Ignáce Karla nahraběte Ignáce Unwertha, jehož matka byla rozená Engelsflussová. Roku 1792zemřel Jan Nepomuk hrabě zUnwerthu aVelká Hraštice sMníškem přešla naJosefa hraběte zUnwerthu. Podle odhadu zedne 3.října 1798patřilo kVelké Hraštici 517měr polí, 7a1/2 měr luk, 118a1/4 měr pastvin a3rybníky. Jmenovaný hrabě Josef odprodal r. 1793odpanství Sejckou Lhotu. Rod uUnwerthů vymřel r. 1835apanství mníšecké sVelkou Hrašticí přešlo vmajetek Marie Anny Pachtlové zRájce anajejí potomky.

Obec advůr Malá Hraštice odr. 1569patřily panství dobříšskému. Roku 1856vyhořel dvůr amajitelem již obnoven nebyl, ale rozdělen ve3usedlosti atyto jednotlivě prodány. Tak zanikla poslední památka bývalého majetku měšťanů novoknínských.

Přifaření obou Hraštic keSt. Knínu.

Pro velikou vzdálenost obou obcí Velké aMalé Hraštice odduchovní správy mníšecké byly tyto r. 1856přifařeny keStarému Knínu.

Smlouva sfarářem okázání.

Roku 1806uzavřela obec novoknínská smlouvu sfarářem staroknínským ařádem křižovnickým, podle které jest povinen kaplan staroknínský vždy naVelký pátek kázati vkostele sv.Mikuláše. Ktomu účelu založen měšťanstvem fond 100zl. na4% navěčné časy.

Komise prozkoumání městských práv.

Dne 27.září 1802vybízí vysoké gubernium rychtáře aměstskou radu, aby prokázali, má-li být město schematisováno mezi horní města, bylo-li vždy samostatné svlastním soudním magistrátem, vedlo-li vždy vlastní správu politickou aberní přijediném podřízení nejvyššímu mincovnímu úřadu azda vždy svých práv užívalo. Ježto oddob Marie Terezie privilegia městská nebyla obnovena, upozorňuje gubernium magistrát, ževednech 8.-12. října t. r. přijede doKnína zvláštní komise zemská naprohlídku spisů všech těchto věcí setýkajících.

Vinopalny.

Podle pamětí J. Součka, městského bednáře, zaznamenávaných A. Černým, stávalo vKníně napočátku 19.století nejméně 15vinopalen. Kořalka pálila sevčíslech: 169, 168, 83, 72, 68, 65, 5, 45, 15, 8, 102, 106.96; počet to zajisté značný.

Majitelé domů r. 1805.

V soupise prorok 1805uvádějí setito majitelé domů:

Číslo 1.Radnice,

2. Mates Holubek,

3. Karel Masner,

4. Jan Petr,

5. Mikuláš Nevařil,

7. Josef Filipovský,

8. Jan Nevařil,

9. Ant. Plzenský,

10. Ant. Koubek,

11. Mates Lang,

12. Petr Foukner,

13. Jakub Čámský,

14. Jan Foukner,

15. Jan Masner,

16. P.Maisen,

17. Josef Dula,

18 Vdova Psíková,

19. Jan Masner,

20. Jan Cholínský,

21. Václav Veselský,

22. Josef Koubek,

23. Marie Holcová,

24. Josef Thán,

25. Jan Vodička,

26. Václav Veselský,

27. Jan Jaroš,

28. Frant. Siebert,

29. Karel Masner,

30. Jakub Masner,

31. Frant. Vodička,

32. Aug. Dobeš,

33. Frant. Dolejš,

34. Městská škola,

35. Josef Semelka,

36. Frant. Plzenský,

37. Filip Rosstat,

38. Jan Herzl,

39. Karel Bouček,

40. Ignác Masner,

41. Vojtěch Skála,

42. Arnošt Raus,

43. chybí,

44. Frant. Souček,

45. Ant. Kučera,

46. Pivovar,

47. Jan Masner,

48. Bern. Jedlička,

49. Frant. Kaša,

50. V. Fischer,

51. Josef Helger,

52. Jan Vlásek,

53. Jan Vlásek,

54. Jan Neschuta,

55. V. Procházka,

56. Josef Souček,

58. Václav Tater,

59. Martin Koubek,

60. Vojtěch Masner,

61. Domin. Sedláček,

62. Ig. Maršovský,

63. Ant. Foukner,

64. Jan Filipovský,

65. Vdova Pražská,

66. Ondřej Laštovka,

67. Petr Foukner,

68. Jan Nosákovec,

69. Vdova Pražská,

70. Vojtěch Kučera,

71. Jos. Havlík,

72. týž,

73. Frant. Štědrý,

74. Frant. Tater,

75. Jan Kalerta,

76. Vdova Havlíčková,

77. Frant. Masner,

78. týž

79. Vojtěch Koubek,

80. Jiří Štastný,

81. Jan Fiala,

82. Václav Procházka,

83. Vojtěch Souček,

84. Jan Svoboda,

85. Vdova Štětinová,

86. Ant. Veselský,

87. Jakub Šťastný,

88. Josef Sajdl,

89. Ant. Veselský,

90. Byt sládkův,

91. Vdova Masnerová,

92. Šimon duch*ek,

93. Jan Pražský,

94. Jakub Veselský,

95. Ant. Lochman,

96. Vdova Pokorná,

97. Ant. Hlávka,

98. Frant. Hilgartner,

99. Ant. Hlávka,

100. Václav Filipovský,

101. Jakub Fiala,

102. Jan Štětina,

103. Matěj Thán,

104. Karel Masner,

105. Ant. Holub,

106. Frant. Kolumbus,

107. Josef Procházka,

108. Josef Marholt,

109. Vdova Višínová,

110. Ignác Masner,

111. Jan Hotaš,

112. Frant. Procházka,

113. M. Podehradský,

114. Jos. Podehradský,

115. Frant. Praský,

116. Aug. Hilgartner,

117. David Maisen, dobříšský žid,

118. Jos. Štětina,

119. Josef Mach,

120. Václav Marholt,

121. Frant. Plzenský,

122. Fr. Podehradský,

123. týž

124. Jakub Pitelka,

125. Ignác Čámský,

126. Fr. Samuelovský,

127. Frant. Strnad,

128. Václav Mrskoš,

129. Frant. Bartůněk,

130. Vdova Podleská,

131. Josef Havlík,

132. Petr Foukner,

133. Josef Straka,

134, Matěj Fišer,

135. Aug. Dobeš,

136. Jan Petr,

137. Vdova Plimlová,

138. Sirotci Skalických,

139. Václav Kakeš,

140. Jan Petr,

141. Václav Pavelka,

142. Jan duch*ek,

143. Václav Lukáš,

144. Jan Filipovský,

145. Jakub Nosákovec,

146. Jan Neschuta,

147. Frant. Pokorný,

148. Václav Straka,

149. Vojt. Podehradský,

150. Ig. Matějíček,

151. Vojtěch Karelta,

152. Ignác Pražský,

153. Jan Beznekr,

154. Vojtěch Průcha,

155. Jan Ulšmíd,

156. Fil. Wachmeister,

157. Aug. Plzenský,

158. Fr. Podehradský,

159. Martin Poslušný,

160. Václav Sajdl,

161. Petr Praský,

162. Jan Pitner,

163. Matěj Matějíček,

164. Ig. Masner, řezník,

165. Josef Koubek ml

Pozemků bylo celkem 372jochů 1386kl., výnos 1440z,l., 35kr., zahrad aluk 73jochy 456kl., výnos 105zl. 42kr., lesů 12jochů 494kl., výnos 8zl. 31kr., výnos domů 51zl. 3kr., mlýnů 9zl. 55kr., pivovaru 22zl., předepsaných daní 508zl. 32kr.

Za krajský úřad berounský podepsán hrabě Dohalský, krajský komisař, zaměsto Frant. Hilgartner, rychtář, Petr Holakovský aFrant. Masner representanti, Josef Havlík, Jos. Souček, K. Bouček, Matěj Holoubek, Mikuláš Nevařil, měšťani.

Majitelé domů vr. 1814.

Povolání měšťanů amajetnost jsou patrny nejlépe zregister daně osobní zedne 13.srpna 1814:

1. Městská radnice.

2. Frant. Holoubek, mydlář, též, tu bydlí Matěj Holoubek, krejčí.

3. Eliška Šťastná, je nemocna, velmi chudá, odkázána napomoc přátel.

4. Neudáno.

5. Mikuláš Nevařil, řezník.

6. Ad. Nevařil, řezník.

7. Vdova Marie Filipovská, práce neschopná.

8. Jan Nevařil, řezník.

9. Ant. Plzenský, řezník.

10. Václav Pleskot, punčochář.

11. Tomáš Štefan, starý, práce neschopný.

12. Ant. Koubek, řezník.

13. Kateřina Drobná, vdova.

14. Městský domek, bydlí tu Samuel Goldfinger, obchodník.

15. Marie Fouknerová, vdova.

16. Bedřich Masner, řezník.

17. Nepomucena Kocmanová, žije zalmužny.

18. Ant. Havlík, zedník.

19. Frant. Koubek, řezník.

20. Františka Duly vdova Anna.

21. Jan Psík, řezník.

22. Ed. Cholínský, zedník.

23. Eliška Veselská, porodní bába, Frant. Veselský, švec.

24. Ant. Veselský, švec.

25. Vdova Anna Masnerová.

26. Jos. Sajdl.

27. Obecní domek, bydlí tu Samuel Schick, potažník.

28. Jan Arnold, žije zpodpory.

29. Ros. Masnerová, bydlí tu též Matěj Mlejnek, mlynář.

30. Šimon Dušek, tesař.

31. Jan Praský, obuvník.

32. Rosina Veselská.

33. Matěj Chyba, zedník.

34. Karel Thán.

35. Jakub Šťastný, mydlář.

36. Matěj Matějíček, truhlář.

37. Ant. Hilgartner.

38. Josef Veselský, krejčí, bydlí tu též Jan Foukner.

39. Jan Štětina, švec

40. Aug. Hilgartner, bydlí tu též Petr Holakovský.

41. Kateřina Thánová, žije zpodpory přátel.

42. Dorota Masnerová žije zpodpory svého příbuzenstva.

43. Jan Vodička, švec, bydlí tu též Josef Goldfinger, obchodník aJos. Praský, švec.

44. Václav Veselský, pekař.

45. Jan Jaroš, pekař.

46. Alois Fon, řezník, bydlí tu též Frant. Siebert aKateřina Siebertová.

47. Karel Masner.

48. Vincenc Straser, chirurg.

49. Jakub Masner, švec, stařec žijící zcizí pomoci.

50. Frant. Vodička, řezník.

51. chybí.

52. Anna Dobešová, vdova, obchodnice.

53. Magdalena Dobešová aMagd. Leschnerová, druhá žije zalmužny. Domek patří Janu Dolejšovi, krejčímu.

54. Josef Hejtmánek, městský učitel.

55. chybí.

56. Jan Semelka, pekař.

57. Frant. Plzenský, řezník.

58. Eliška Chlostíková, živí sežebrotou.

59. Jan Herzl, řezník, řemeslo prostáří neprovozuje.

60. Anna Boučková, bydlí tu též Anna Hotašová, žije zpodpory.

61. Josef Masner, bydlí tu též Václav Sajdl, švec.

62. Josef Masner, kožišník.

63. Vojtěch Skála, krejčí.

64. Magdalena Štefanová, žije zalmužny.

65. Frant. Souček, žije zpodpory.

66. Ant. Kučera.

67. Ant. Masner, sládek.

68. Josef Tater, řezník.

69. Marie Procházková, vdova.

70. Frant. Káša, krejčí.

71. Jan Nešuta, kolář.

72. Michal Fišer, zámečník.

73, chybí.

74. Josef Hojer, krejčí.

75. Ludmila Nosákovcová.

76. Kateřina Vlásková, bydlí tu též Frant. Drážďanský, živí sežebrotou.

77. Ant. Králík, tkadlec.

78. Věra Kučerová, živí sežebrotou.

79. Václav Lukáš.

80. Václav Pavelka, švec.

81. Václav Straka, zedník.

82. Ivan Lašťovička, krejčí.

83. Josef Souček, koželuh.

84. Václav Tater, Zedník.

85. Marie Koubková.

86. Dominik Sedláček, koželuh.

87. Adolf Masner, kožišník.

88. Ant. Maršovský, bednář, Ludmila Maršovská, žije zpodpory.

89. Ant. Foukner, mlynář.

90. chybí.

91. Jan Filipovský, švec, velmi starý, práce neschopný; bydlí tu též, Anna Pražská, žijící zpodpory.

92. chybí.

93. Frant. Kadlec, koželužský pomocník; bydlí tu též Ant. Laštovička smanželkou Annou, velmi staří, žijící zpodpory.

94. Ludmila Fouknerová, práce neschopná.

95. chybí.

96. Eva Procházková, žije zalmužny.

97. Adolf Kučera, koželužský pomocník.

98. Ignác Havlík, jirchářský pomocník.

99. Anna Čámská.

100. chybí.

101. Frant. Štědrý, proslepotu práce neschopný.

102. Servác Tater, zedník.

103. Vojtěch Karelta, švec.

104. Terezie Kareltová, žije zpodpory přátel.

105. Marie Havlíčková.

106. Frant. Masner.

107. Věra Koubková, žije zpřátelské podpory.

108. Frant. Zajíček, invalida, bydlí tu Anna Drážďanská, Anna Špičková, Josef Matějíček; žijí zalmužny, Vojtěch Brejcha, tesař, prostáří žije zalmužny.

109. Frant. Samuelovský, mlynář.

110. Jan Špička, mlynář.

111. chybí.

112. Jakub Pitelka, tkadlec, prostáří žije zalmužny.

113. Frant. Čámský, mlynář.

114. Anna Šťastná, žije zpřátelské podpory.

115. Jan Fiala, švec, žije vevelké bídě smanželkou proslepotu.

116. Václav Procházka, kovář.

117. Vojtěch Souček, žije vevelké chudobě sesvojí manželkou.

118. Ludmila Štětinová.

119. Aug. Hilgartner, barvíř.

120. Josef Mach, malíř, žije zpodpory.

121. Frant. Podehradský, koželuh.

122. Frant. Pouly, krejčí, žije vchudobě.

123. Josef Plzenský, bydlí tu Leonard Kluger, sklenář.

124. Václav Marholt, krejčí, prostáří chudý.

125. Frant. Pavelka, švec.

126. Josef Podehradský, koželuh.

127. Ant. Podehradský, koželuh.

128. Vojtěch Podehradský, krejčí, prostáří práce neschopný, žije smanželkou veveliké chudobě.

129. Petr Praský, švec.

130. Frant. Hotaš, kožišník.

131. Ig. Masner, řezník.

132. Jan Beznekr, krejčí.

133. Josef Marholt, truhlář, žije zpodpory.

134. Josef Brzobohatý.

135. Josef Procházka.

136. Frant. Kolumbus, švec.

137. Ant. Balík, tkadlec.

138. Leonard Višín.

139. Josef Neužil, krejčí.

140. Matěj Thán, krejčí.

141. chybí.

142. Frant. Fijala, velmi chudý.

143. Josef Filipovský, seženou Annou živí sežebrotou.

144. Jan Hlávka, tkadlec.

145. Matěj Hlávka, tkadlec; bydlí tu Jan Filipovský, seženou Eliškou, živí sežebrotou.

146. Matěj Pokorný.

147. chybí.

148. Frant, Pokorný, švec.

149. Marie Bastlová, živí sežebrotou.

150. Jan Dušek, žebrák.

151. Matěj Suchý, mlynář.

152. Václav Mrskoš, mlynář.

153. Frant. Strnad, mlynář.

154. chybí.

155. chybí.

156. Matěj Holub, žena Barbora.

157. Jan Ulšmíd, drnomistr.

158. Majdalena Lašťovičková, žebračka.

159. Ludmila Riglová, žebračka.

160. Frant. Masner, zedník, žena Rosalie, proamputaci pravé ruky práce neschopný, žijí zpodpory.

161-165 chybí.

Podepsáni: Karel Masner, purkmistr, Ant. Kučera, representant.

Pokud neudáno zaměstnání, rozumí sezemědělství.

Spisovatel Petr P.Veselský.

Dne 1.července 1810narodil sevNovém Kníně spisovatel český doby probuzenecké, Petr Veselský, syn Václava Veselského, měšťana amistra krejčovského aLudmily, rozené Lankové, dcery Václava Lanky, pekaře zHostomic. Jeho životopis ajeho životní práce uvedeny budou zvlášť.

Cholera.

Roku 1817vznikl veVýchodní Indii mor posud neznámý, který sejevil silným průjmem, dávením, křečemi arychlou smrtí. Říkalo semu cholera. Odtud sešířil nazápad avroce 1830řádil vRusku, rychle přešel doPolska, odtud doMoravy, napodzim r. 1831byl již vevýchodních Čechách, vprosinci pak zle řádil vPraze apřenesl seidonašeho města. První zemřel dne 20.srpna 1832Frant. Flieger, nádeník, včís.28, vestáří 33let, poněm následovali:

Matěj Pokorný, mistr obuvnický vč.148,

Barbora Veselská, manželka obuvníka č.32,

Anna Filipovská, manželka Jos. Filipovského, obuvníka č.143,

Josef Sudík, syn mistra kloboučnického č.149,

Josefa Pokorná, manželka obuvníka č.148,

Anna Chlostíková, manželka tkalce vč.144,

Jan Štětina, obuvník č.39,

Anna Cholínská, manželka mitra krejčovského č.150,

Tomáš Hlinka, syn pastýře č.28,

Jana Zimová, dcera mistra krejč. č.105,

Josefa Nosákovcová, dcera mistra kovářského č.77,

Alžběta Lašťovičková, dcera mistra krejč. č.56,

Jan Praský, mistr obuvnický č.31,

Antonie Krejčová, dcera mistra krejč. č.73,

Anna Feilerová, nalezenec č.31,

Antonín Podehradský, syn mistra koželužského č.127,

Anna Brabcová, manželka nádeníka č.106,

Tekla Hütnerová, dcera havíře č.120,

Anna Fialová, manželka obuvníka č.100,

celkem 20osob.

Nejsou tudíž správné údaje místního kronikáře A. Černého, žezemřelo celkem 130osob, znichž vprvních třech dnech 80.Tyto údaje neshodují seani spočtem obětí cholery vcelé farnosti.

Stavba nové školy.

V letech 1819-1821 postavena tu nová školní budova namístě staré; dřevěné, stávající vmístech, kde původně postaveny Kolumbusovy haltýře (sádky). Ostavbě této nové školy pojednáno bude vdějinách obecné školy.

Nový hřbitov.

Roku 1821zrušen hřbitov ukostela sv.Mikuláše nanáměstí apřeložen nanávrší podMikuli. Nový hřbitov obehnán zdí autéto vysázeny topoly. Tyto však vyhynuly azaměněny zakaštany, dosud zde stojící. Cennější náhrobky akříže přeneseny isostatky zesnulých nanový hřbitov, starý hřbitov poněkud urovnán, ale ještě vletech devadesátých minulého století neposkytovalo toto místo příznivého dojmu. Nový hřbitov podMikulí rozšířen r. 1894, roku 1889postavena tu hřbitovní kaple, nanáměstí rozbořena r. 1890neboť překážela rozhledu, frekvenci, zchátralým stavem stávala senebezpečnou. (Stávala předdomem Masnerovým apředt. zv. novou školou). Dokostela sv.Mikuláše pořízeny r. 1816nákladem obce azezáduší nové varhany. Zhotoveny varhanářem zTábora.

Živelní pohromy.

Roku 1824poprudkých jarních lijavcích vystoupila Kocába zebřehů. Zatopila pole ilouky, potrhala břehy aodnesla všechny lávky. Také mlýny značně poškodila. Roku 1834přihnala sevětrná smršť, která zvláště vlesích obecních nadělala velikých škod. Jen vMikuli vyvráceno bylo 300sáhů dřeva. Dříví muselo sekvapně zpracovat aprodávalo se1sáh po4zl., neboť hrozilo nebezpečí broučkové. Roku 1835přišlo zase veliké sucho, špatná úroda adrahota. Vměstě nastal skutečný hlad. Obecním nákladem zakoupeno obilí za400zl. azdarma rozdáváno mezi hladem trpící. Kdovršení bídy zastaveno dolování atu obec, aby opatřila chudině práci avýdělek, započala sdlažbou města. Vydlážděna ulice odpivovaru donáměstí aodtud dodnes vmístech těch říká se"v dláždění". Přistavbě okresní silnice r. 1873byla však dlažba vtěchto místech opět vytrhána, protože nebylo možno zanáledí vdobě zimní donáměstí povozem vyjeti.

V dubnu r. 1836vznikl vSudovické ulici požár, který vkrátké chvíli zničil 14obytných domů, znichž 7bylo pojištěno. Celkem vyplaceno pojištěným 1537zl. náhrady. Kníže Lobkovic naChlumu daroval pohořelým 400zl. vhotovosti, řád křižovnický veStarém Kníně nejpotřebnějším stavební dříví anaturalie.

Stavba vodovodu.

Veliký nedostatek vody připožáru byl podnětem, žeihned pomýšlelo senastavbu vodovodu. Nákladem obce počalo sesestavbou najaře příštího roku (1837) apořízeny dvě kašny, ato jedna vhořejší části města adruhá nanáměstí. Utéto zdarů umístěna socha P.Marie, prostřední práce umělecké, oníž dnešní lid si vypravuje, žeměla státi naKarlově mostě vPraze.

Počet obyvatelstva.

Při sčítání lidu roku 1831napočteno vměstě 917obyvatel, roku 1841již 1073.

Založení spolku divadelních ochotníků.

Zásluhou P.Jos. Hromádky, vlasteneckého křižovníka veStarém Kníně aměstského kontribučního Ziky založen naHrádku r. 1838spolek divadelních ochotníků. Zanikl sice roku 1850, ale obnoven r. 1864aroku 1870přijal jméno "Kolár," podkterýmžto jménem avtýchž místech trvá dosud. Jest to jeden znejstarších místních spolků, který vdobě probuzenecké vykonal své velké poslání.

Drahota r. 1842-3.

Roku 1842bylo takové sucho, ženepršelo oddubna aždosv.Václava. Pak byla mírná zima, želidé chodili bosi avláčeli celou zimu. Obilí sepřece neurodilo aceny jeho stoupaly. Míra žita prodávala setu za6-7 zl., pšenice 8-10, ječmene 6, hrachu 12, strych ovsa 6zl., brambor 3zl.

Po zániku hor počala si obec více všímati lesního hospodářství. Vysazovány pastviny astráně lesem, r. 1836návrší Hůrka nadměstem aChmelnice vysázeny stromy ovocnými, hlavně třešněmi. Ovocné stromy však nevylepšovány, takže brzy vtěchto místech sad změněn vpole.

IV.

Politické události r. 1848.

V únoru r. 1848vznikla vPaříži t. zv. únorová revoluce. Bouřili seItalové vLombardsku aBenátsku, chtějíce sepřipojiti kekrálovství sardinskému, Maďaři žádali samostatnost, Češi žádali zrušení roboty, rovnoprávnost, Němci svolali říšský sněm doFrankfurtu. DoItálie stahováno vojsko apoodchodu vojska nanašem venkově zřizovány kudržení bezpečnosti majetku apořádku národní gardy či obrany. Povzoru jiných měst zřízena národní garda též vKníně, nedostávalo sejí však zbraní, takže přicvičení, které odbýváno každého nedělního odpoledne nadrahách, vypomáhali si tyčemi namotouzu upevněnými. Velitelem této gardy byl setník, obchodník pan Karásek (nyní obchod pana Ed. Sirotka) aLeonard Pečený, učitel veStarém Kníně, vhodnosti poručíka. Každé cvičení přilákalo množství občanstva. Počet gardistů vzrostl, kdyžpřijat byl vábný národní kroj, asi na40členů. Buben národní gardy uložen dosud naradnici aužíván jest městským strážníkem přiveřejném sdělování úředních zpráv. Gardovým bubeníkem byl ponocný pan. František Procházka. Vlastenecké cítění zachvátilo imládež, ujala sehra navojáky apíseň Tluče bubeníček. Oblíbenou pochodovou písní knínských gardistů byla obměna Havlíčkovy písně Šešulka nám píše, která sestala znárodnělou:

Windischgrätz nám píše,

že mu kručí vbřiše,

aby mu šli Němci pomoct,

vytáhli ho zkaše.

A vy, Němci, chámi,

nehrajte si snámi,

co jste si tam nadrobili,

sežerte si sami.

Granadýři všiví,

po uši prašiví,

vy neřádi,

buďte rádi,

že vás Praha živí.

Na výcviku gardy největší účast měli bývalí vojáci, znichž zvláště občan Skála.

O sv.Duše měl sesejíti zemský sněm, ale březnové události zmařily jeho svolání. Události vPraze dne 11.března aveVídni dne 13.března odstranily kancléře Metternicha, načež ustrašený císařský dvůr vznesl nejvyšší moc stitulem aneomezenou mocí diktátorskou nahraběte Františka Ant. Kolovrata, který již přijal české poselstvo zPrahy, vedené hostinským Fastrem, které přinášelo císaři petici, sjednanou naschůzi vlázních svatováclavských. Klamné naděje českého lidu posvobodě zmařeny byly vČechách událostmi pražskými dne 12.června, kdy došlo kesrážce lidu svojskem, Praha vednech 13.až16.června byla ostřelována zděl. ZPrahy rozjeli seihned agitatoři navšechny strany, svolávajíce národní gardy Praze ku pomoci. Student jakýs vnárodním kroji přijel doKnína vestředu dne 14.června. Ihned bubnováním svolána národní garda aodtáhla nadraha. Zde knim promluvil posel zPrahy ostavu obleženého hlavního města, pak velitel Karásek, vykonána přísaha naprapor apříštího dne časně zrána měla garda odtáhnouti ku Praze. Kvapně sháněny zbraně. Několik gardistů vyzbrojeno bylo puškami, jichž skladiště (zbrojnice) bylo vbývalém horním úřadě (nyní Nešutův dům nanáměstí), ostatní vyzbrojeni kosami, upevněnými nadlouhých tyčích. Ráno o4.hodině shromáždila segarda opět nadrahách avedena p.Karáskem opustila město zanářku žen adětí. Některé provázely otce amuže doMalé Hraštice, vytrvalejší mládež aždoMníšku. VeZbraslavi měla segarda připojiti kegardám odDobříše azPříbramska, které vedl dr. František Kampelík. Vestátních mlýnech naprach uŠtěchovic zabavila zbraslavská garda asi 28q ručničního prachu. OdBerouna táhla garda podvelením faráře Burky, odHořovic podvelením Fastrovým. Garda knínská došla naJíloviště, kdež přenocovala. OdPrahy bylo neustále slyšeti dělostřelbu, konečně záplava požáru hořících staroměstských mlýnů udržovala gardisty vnejistotě. Napoplašné zprávy, ževojsko obsadilo hradby apouliční barikády vPraze rozstříleny, vraceli segardisté domů, valně ztenčeni oty, kteří podrůznými záminkami vrátili sedříve. Zbytek došel města kvečeru dne 17.června, ale přišlo úřední vyšetřování aodebrány všem pušky. Zobavy předtrestnými následky zešílel účastník výpravy Josef Fiala, zdomu č.100.Sousedské škorpení aposměšné písničky byly jinou nepříjemnou stránkou této výpravy. (Z vypravování p.Fr. Fialy, mistra provaznického vN. Kníně, pamětníka této doby).

Nepochopení pravé svobody vedlo kjiným výstřelkům. Tak naoživené cestě veřejně přepadáni obchodníci aozboží odíráni. Umlýna Krcála přepadeni místní povozníci, vezoucí doPrahy náklad mouky azboží jim odňato. Viníci ihned dopadeni, magistrátem potrestáni amajitelka Krcála, mlynářka Samuelovská, donucena prodati mlýn p.J. Nevařilovi, protože tu nalezeno množství kradeného zboží. (Z pamětí Jakuba Dvořáka, majitele Merendy, vepsaných doknihy mlynářského cechu) . Všeobecně mluvilo seokonstituci, žádné zákony neplatily, každý jinak si svobodu představoval. Vprotokole, sepsaném naradnici dne 8.února 1849opronájmu knínské honitby, stěžuje si zdejší pensionovaný c. k. lesník František Svoboda jako pachtýř, že"jsou tu samé komise avolby, takže ani doradnice přístupu není, všichni měšťané, ibezgruntů, zvěř střílejí, zvláště švec Kučera příjmím Kasovák, kloboučník Albrecht abednář Maršovský akdyžměšťané to vidí usedláků, to právo si nedají také vzíti, protož není zde možné pořádek zachovat, než ažnové zákony vyjdou aměšťanstvo samo vládnout nebude." Nájemce prosí magistrát, aby "teď, kdy každý měšťan asedlák ouředníku roven jest," alespoň magistrát jej podporoval aměšťani doChvojna střílet nechodili, jinak ani těch 6zl. stříbra pachtu platit nebude. Protokol sepsán apodepsán je zkoušeným radním Sudličem aaktuarem Zibem. Jako kandidát poslanectví kandidoval zde dr. Václav Červinka, majitel velkostatku Obříství uBenešova.

Na zprávu opovstání vUhrách sběhlo mnoho maďarských vojínů odsvých pluků včeských posádkách astíháni vojskem. Ti, kteří chyceni vnaší krajině, soustřeďováni vKníně azde ortelováni bitím lískovkou vřadách vojáků, což způsobovalo veřejné pohoršení vměšťanstvu. (Z vyprávění pamětnice sl.Ter. Nešutové).

Pomocí cara Mikuláše I. vyvázlo roku 1849Rakousko zrozkladu. Maďaři poraženi uVillagoše. Vracející sevojsko zItálie zavleklo doČech choleru. VNovém Kníně zemřel cholerou toliko městský kontribuční Antonín Baudisch dne 28.srpna 1849, vestáří 49let apohřben dne 30.srpna namístním hřbitově.

Nový obecní řád.

Dne 17.srpna 1849vydán nový obecní řád procelou říši. Podle tohoto řádu měšťané volili si městskou správu, ato 18starších, kteří zesvého středu volili starostu či purkmistra a4radní. Magistrát zrušen atímidosavadní zřízení, platné oddob císaře Josefa II. Podle nových řádů starostou města zvolen kupec Karel Bouček. Novým obecním zřízením učiněn konec dlouholetému úřadování primátora Karla Masnera (ve skutečnosti purkmistra, historického titulu primátor užívalo sedále). Zaněho ti branci, kteří nemohli sevyplatiti zpovinnosti vojenské, prchali doUher. Tak stalo seibrancům Antonínu Fialovi aMikšovi. VUhrách však byli chyceni aodsloužili si vbílém kabátě plných 12let. Vojín Sakař vrátil sedoKnína povysloužení plné vojenské povinnosti, byl však znovu chycen aodveden kvojsku. Štěstí mu však přálo. Upluku byl setníkem poznán aihned propuštěn.

Za purkmistra Masnera akontribučního Baudische nebylo dovoleno odprodávati pozemků občanům sousedních obcí apodprávem zastřelení kozy nebylo dovoleno pasení koz ani napozemcích městských ani měšťanských; chov koz pak nejvýš omezen, aby nebyly poškozovány ovocné stromy. Poodchodu Masnerově asmrti Baudischově, zapurkmistra Boučka akontribučního Sudliče, byla všechna tato nařízení zrušena apole podBorem odprodána občanům sudovickým. Zaúřadování Masnerova byl městským servusem Karelta, poněm Heger. (Z pamětí Jakuba Dvořáka vknize cechu mlynářského aFrant. Fialy, mistra. provaznického).

Po roce 1848zrušeno místo obecního pastýře apastouška r. 1850změněna vchudobinec. Bývalá flusárna obcí prodána r. 1854měšťanu Křížovi (nyní patří povozníku p.V. Jarolímkovi, bývalá pastouška p.Krušinovi).

Úřední den okr. hejtmanství.

Roku 1860zavedeny vměstě úřední dni okresního hejtmanství vPříbrami, ato každého 10.dne vměsíci, připadne-li naten den svátek nebo neděle, naden předcházející. Roku 1874však úřední den vKníně zrušen aponechán toliko vDobříši.

Dobříš sídlem okr. soudu.

Před zrušením magistrátu r. 1849vybídlo vysoké gubernium město, aby sevyjádřilo, zda si přeje umístění soudu aopatří-li vhodné budovy proúřad ibyty proúřednictvo. Magistrát odpověděl, ževhodné budovy nemá apřichudobě města nastavbu nepomýšlí. Byl tudíž soud umístěn vDobříši, kdyžměstečko nabídlo bývalou radnici apovýšeno pak naokresní město.

Život spolkový.

V letech šedesátých minulého století vzrůstal vměstě život společenský. Vedle spolku ochotnického založen byl též r. 1867spolek zpěvácký "Šebor." Spolkový svůj prapor světil r. 1870.Podle stanov měl pěstovati zpěv společenský ichrámový. Vletech devadesátých zanikl aspolkový prapor převzal spolek Kolár, vjehož majetku jest dosud. Sbormistry zpěváckého spolku byli učitelé: Čeněk Kinský, Josef Kubíček, Emanuel Eška. Porozpadnutí spolku vedl zpěv ahudbu chrámovou řídící učitel p.Emanuel Eška jen sezpěváky ochotníky, jimž odměňovali senaCecilku hostinou. Pojmenovaném převzal vedení kůru učitel p.Václav Skalička (1904-1919) akdyžsepřestěhoval doStarého Knína, učitel p.Hynek Mařík (1919-192l). Týž předal vedení kůru říd. učiteli p.Antonínu Jarolímkovi (1921-1925) atento posléze panu Josefu Podehradskému.

Neúroda aválka sPruskem.

Roku 1864a1865bylo veliké sucho, obilí nevyrostlo, dalo málo slámy, louky nedaly otavy. Polaři museli dobytek lacino prodávati. Roku 1866byla úroda sice pěkná, ale užilo jí cizí vojsko. Vpolovině června dostalo seRakousko doválky sPruskem aItálií. Čtvrt milionu řadového vojska pruského vtrhlo dne 24.června doČech uLiberce, Trutnova aNáchoda. Zanimi sebraly sbory pruské zemské obrany. Rakouské vojsko vItálii sice zvítězilo, ale severní armáda podvelením generála Benedeka poražena uKuřích Vod, Turnova, Jičína, Náchoda iSkalice, posléze dne 3.července 1866měla nešťastný den uSadové mezi Hořicemi aHradcem Králové. Císařské vojsko ustupovalo odLabe kDunaji. Prusové již 6.července obsadili Prahu, rozložili své záložní sbory poměstech vnejlepších krajinách. Nazprávu, žezaPříbramí uMilína shromažďuje seopětně rakouská armáda, spěchali Prusové vta místa, leč zprávy ty ukázaly senepravdivými. Dne 11.června přicválal doKnína odDobříše houf pruských hulánů. Prušáci vměstě očekáváni svelikými obavami. Peníze acenné věci byly zakopávány vestodolách inazahradách, vesklepeních ivlesích, ale ještě zapřítomnosti Prusů opět vykopávány, protože vojsko udržováno vnejpřísnější kázni. Důstojníci přibylého jízdného houfu ubytováni nastaroknínské faře. Propřehmaty několika vojáků přirekvisici slámy apícnin stěžovali si někteří občané velícímu důstojníku, načež vojsko opustilo město aubytovalo sevNové Vsi. Pojízdném oddílu, právě vden, kdy slavilo sevmístě posvícení, přitáhla pruská pěchota. Smístním obyvatelstvem Prušáci sedobře snášeli, platili ihned stříbrem, ukostela rozdávali lidu vojenský chléb asami kupovali si bílé pečivo abílý chléb, který nesměl býti nikdy suchý. Několik vojínů smluvilo sesmístními občany K. aZ. aspolečně vypravili sedodobříšských lesů najeleny. Náhodou přišel jim docesty lesník pan Hermann audal pytláky majiteli panství. Ten vedl si stížnost veliteli pruského pluku, načež jednoho večera o1/2 9.večer vytroubena náhlá pohotovost pluku. Vojsko shromáždilo senanáměstí ivulicích; jak by náhle opustiti mělo město. Sevšech stran uzavřeny příchody kměstu. Účel tohoto opatření poznán ažpříštího dne. K. aZ. nějakým dobrým přítelem včas varováni, uschovali sevestráních avojenské prohlídky vjejich bytech provedené byly bezúspěšné. Jejich společníci, pruští vojáci, přesstráně zaKrcálem dostali sedoMikule aopačnou stranou doměsta. Jak byli potrestáni není známo. VKníně pobyli si Prušáci 4týdny, akdyžposjednaném míru (23. srpna 1866) vměsíci září opouštěli město, vyprovázeli je měšťané shudbou doHraštice. Tak dobrá shoda byla snepřítelem. SPrusy odešel ijmenovaný již, mistr provaznický p.F. Fiala. Zlákán byl totiž jedním vojínem ujišťováním, ževPrusku má veliké hospodářství, naněmž mu poskytne výhodného místa. Přivagonování vojska nasmíchovském nádraží ukryt byl Fiala vojíny podhouně asedla atak sedostal aždoFrankfurtu. Tam semu vojín Sommer ztratil. Podlouhém vyptávání aputování našel jej vNeukirchenu, ale ukázalo se, ženení bohatým statkářem, jak ujišťoval, ale dělníkem vtovárně nadrátěná pletiva. Vměstě Ottfeile sešel seFiala sjiným pruským vojínem ubytovaným zapobytu vKníně vmlýně Šťovíčkové (nyní p.J. Oulehle). Byl to týž, který si vKníně tak rád zapytlačil. Tvrdil tu, žeje povoláním myslivec, byl však obecním strážníkem. Poceloročním putování pěšky přesBavory aRakousko vrátil seFiala zklamán dorodného města azůstal dosmrti věren svému provaznickému kolu (zemř. vúnoru r. 1928).

Hned poodchodu Prušáků vznikl vdomě pana Jana Koutného požár (č. p.4, nyní patřící píAnt. Maškové). Odtud přenesl senadvůr č.5.(Nevařilův hostinec) ač.p.6.(nyní obchod p.B. Lederera). Zůstaly uchráněny toliko masné krámy, stojící mezi domy č 3.a4.Pan Koutný míval vChebu továrnu naporcelán, avzácné výrobky přizachraňování a"vynášení" byly úplně zničeny, ano téměř zúmyslně okny přímo nanáměstí vyhazovány.

Následky války r. 1866.

Následky války jevily setéž vzrůstem nemocí. Řádila cholera atyfus. První případ cholery objevil sevnašem městě dne 18.října 1866.Zemřel Antonín Podehradský, syn zemř. Antonína Podehradského, mistra obuvnického, vč.42.Poněm následovali:

Anna Podehradská, dcera téhož mistra obuvnického,

Marie Višínová, dcera Karla, mistra řemenářského vč.48ajeho manželka Marie,

Václav Masner, perníkář vč.42adcera jeho Marie,

Rychlík František, syn Prokopa Rychlíka, nádeníka včísle 115,

Lhoták Antonín, syn Vojtěcha Lhotáka, domkáře vč.136,

Marie Masnerová rozená Filipovská, manželka perníkáře vč.47,

Mutlíková Anna, manželka nádeníka vč.132,

Rychlík Prokop, nádeník vč.115,

Šprislová Anna, manželka krejčího vč.43,

Fencl Frant, měšťan agruntovník vč.12,

Hejna Vojtěch, vulgo Budka, domkář vč.39,

Veselský Kašpar, syn pekaře č.45,

Jedličková Anna, dcera obuv. tovaryše č.40,

Novák František, obchodník sestřižním zbožím č.35,

Šprislová Marie, manželka krejčího č.166,

Hilgartner Václav, syn zedníka č.37,

Hilgartner August., zedník č.37,

Hájek Josef, syn mlynářského pomocníka č.148,

Marholdová Marie, manželka obuvníka č.145,

Štědrá Anna, vdova, č.101,

Černá Marie, manželka nádeníka č.26,

Veselská Apolena, manželka pekaře č.45,

Lustig Antonín, učeň pekařský,

Pašeková Rosalie, vdova pohajném č.37,

Plzenský František, syn mistra sklenářského vč.191,

Poučková Kateřina, výměnkářka zLibčic, bytem vN. K. č.20,

Antonín Hájek, syn mlynářského pomocníka č.148.

Ve Velké Lečici zemřelo cholerou 10osob, vMalé Lečici 1osoba, veStarém Kníně, vLibčicích, Mokrovratech, Prostřední Lhotě avostatních přifařených obcích nezemřel nikdo. Kněžím řádu křižovnického, P.Arnoštu Šmausovi aP.Janu Pelikánovi, vypomáhal přizaopatřování osob apohřebních úkonech superior řádu františkánského naSkalce uMníšku P.Čeněk Lichtblau.

Založení záložny

Již odroku 1858pobádal praktický vlastenec František Šimáček vesvém "Poslu zPrahy" české měšťanstvo arolnictvo kezřizování záložen tak, jak odr. 1843trvaly vAnglii aodr. 1850vNěmecku. Brzy vznikaly české občanské záložny vnašich městech. Poskytovati měly levného úvěru atak bránily lichvě. VN. K. došlo kzaložení záložny teprve r. 1870, kdyžvěci uchopil sevlastenecký farář staroknínský P.Cerha. Týž zaválky sDánskem r. 1864azaválky sPruskem r. 1866povolán kWindisgrätzově pluku dragounů jako polní kaplan, r. 1868stal sefarářem veSt. Kníně.

Školní kronikář, učitel Alois Furch, vítá založení občanské záložny slovy: "Kdo ví, co záložna jest prokaždého živnostníka, posouditi dovede, jakou důležitostí honosí sezáložna zdejší, nehledě ani ktomu, žezčistého zisku svého velmi často část věnuje různým dobročinným účelům."

Založení spolku vojen. vysloužilců.

Roku 1868počaly přípravy kzaložení spolku vojenských vysloužilců. Vživot spolek však uveden teprve r. 1874mlynářem Lenkou zeSedlčan aAnt. Kučerou zN. K.

Nový trh.

Roku 1870povolen městu nový výroční trh (osmý). Trhy odbývány: naTučný čtvrtek, vpondělí poKvětné neděli, 9.května, nasv.Víta, večtvrtek posv.Vavřinci, nasv.Ludmilu, předsv.Havlem avden sv.Barbory.

Dopravní cesty.

Od r. 1862užívalo sehojně proosobní dopravu západní dráhy. Nejbližší stanicí byly Řevnice, vzdálené 3hodiny cesty. Doprava nákladní obstarávána byla místními povozníky, kteří denně udržovali spojení sPrahou. Kpřípřežím dohraštického vrchu (nynější stará cesta) vydržoval majitel mlýna Krcála 1pár silných volů azakaždý výtah vybíral poplatek 30kr. Starý, dřevěný most, postavený zapurkmistra Masnera, zrušen byl r. 1880anákladem okresu přistavbě okresní silnice Knín Nová Ves - Mníšek zaměněn zaželezný. (Délka silnice = 8430m, náklad stavební 17.085 zl.). Silnice tato rozšířena zjara r. 1914.Stará dopravní cesta zarůstala travou. Roku 1870počala sevyměřovati trať zPříbramě přesDobříš, Knín aŠtěchovice ku Praze, ale kuskutečnění stavby došlo teprve vletech devadesátých. Roku 1874počala sestavěti dráha rakovnicko-protivínská přesPříbram adokončena r. 1876.

Oprava chrámu sv.Mikuláše.

Roku 1868snesl vichr svěže železný kříž avěž samu značně porouchal, takže lucerna musila seprouvarování neštěstí odstraniti. Celkové škody nakostelu odhadnuty na3000zlatých. Naopravu chrámu věnoval r. 1872císař Ferdinand V. 300zl., místní záložna 150zl. Připříležitosti opravy chrámové astavby nové věže vyzdvižen byl náhrobní kámen vsakristii avkryptě nalezeno tělo vkroji XVI. století, vevysokých botách asmečem. Navzduchu setělo rozpadlo. Je pravděpodobno, žezesnulým je některý zprimasů knínských. Najiné hrobce uprostřed kostela je nápis valně sešlapaný amálo čitelný: Taddeus . . primator Neokninensis . . . civ . . . mon . .., 1667, Vedle této hrobky je tu umístěno několik jiných, uzavřených pískovcovými deskami, znichž dvě zakryty jsou chrámovými lavicemi. Nalodním oblouku malován byl znak města sesv.Krištofem aSpasitelem. Podznakem městským umístěn polevé straně znak zemský apopravé straně nový znak městský (Vladislavův). Kolem znaků vinul selatinský, málo čitelný nápis, vysvětlující, žemalba představuje pečetní znaky města Knína. Vchrámě umístěny 3oltáře: hlavní sv.Mikuláše, jižní P.Marie, severní sv.Antonína. Roku 1876pořízeny nové varhany, nanové věží umístěny 3zvony: nejstarší zr. 1759, dar to Rause zRausenbachu, druhý přelitý r. 1819atřetí přelitý r. 1898nákladem sládka pana Antonína Nešuty.

Ve zpustlé hřbitovní kapli sv.Jana nanáměstí zachovány byly dosud naklenbě malby zeživota Jana zPomuka, královny Žofie, krále Václava IV. aposledních věcí člověka. Vpředu byl oltář sobrazem sv.Jana avpozadí kruchta. Půdorys kaple byl kruhový.

Uvedená malba naoltářním oblouku chrámu sv.Mikuláše byla malířem Širůčkem zeSedlčan nedopatřením přemalována alatinský nápis změněn včeský: "Dům můj, dům modlitby jest."

Oficiální stránky města Nový Knín (12)

Kostel vNovém Kníně.

Požár r. 1872.

Dne l. července 1872vznikl vulici "Na potůčku" požár. Vyhořelo 6domků. Farářem P.Cerhou provedená sbírka vynesla 80zl., které postiženým rozděleny.

Volba starosty r. 1873a1879.

Roku 1873starostou města zvolen svědomitý aoblíbený lékař dr. Karel Koptík, rodák domažlický. Úřadoval aždoroku 1879.Tutoho roku zvolen sice opět, ale volby nepřijal promnožství práce spojené sjeho povoláním. Podvojím protestu zvolen posléze obchodník pan Jan Harfl, který odr. 1872byl též členem okresního zastupitelstva vDobříši.

Zdravotní obvod.

Dr. Karel Koptík byl povahově velice nenáročný askromným. Kdyžroku 1889podle zákona zedne 23.února 1889č.9z. z. rozdělen byl okres vedva zdravotní obvody, ustanoven dr. Koptík obvodním lékařem proobvod knínský, sesídlem vN. Kníně. Zemřel dne 30.května 1895.Celé své jmění zanechal jedinému synu Karlovi, který posmrti otcově sešel sestudií avedl život samotářský. Povyčerpání jmění odešel r. 1927změsta ajeho kostra nalezena vlese uHostomic. Podr. Karlu Koptíkovi zastával místo obvodního lékaře dr. Bohumil Růžička, ato od21.září 1895aždor. 1930, kdyžtento odešel navyžádaný odpočinek, dr. S. Pozler. Obvod čítá 24kat. obce.

Úmrtí faráře P.J. Cerhy.

Dne 2.ledna 1874zemřel veStarém Kníně farář P.Jos. Cerha. Promnohé zásluhy oměsto jmenován čestným měšťanem. Býval předsedou občanské záložny ajejím zakladatelem, protektorem zpěváckého spolku Šebor, pokladníkem spolku Kolár, členem obecního výboru veSt. Kníně, předsedou Rolnické besedy. Zanechal posobě čestnou památku horlivého kněze avlastence, poctivého veřejného pracovníka, vychovatele lidu. Pohřben dne 5.ledna nastaroknínském hřbitově zaúčasti městského zastupitelstva, všech živnostenských sborů, školní mládeže, spolků: Šebor, Rolnické besedy, Kolár, obecního zastupitelstva veSt. Kníně a16kněží.

Týdenní trhy.

Roku 1872zavedeny městskou radou týdenní trhy, ato každé středy. Během několika měsíců však zanikly, neboť byly málo obesílány.

Založení Čtenářské besedy.

Vlastenecký duch, vypěstovaný horlivými křižovníky P.Hromádkou aP.Cerhou, vynutil si založení Čtenářské besedy r. 1872, která plnila dobře pocelá desetiletí své poslání. Teprve zákonem opovinném zakládání obecních knihoven, vydaném popolitickém převratu našimi národními sněmovnami, pozbyl tento spolek svého bývalého významu.

Rozšiřování školy.

Od roku 1872značným každoročním přírůstkem dětí počala seškola rozšiřovati. Nová škola, postavená r. 1819, již dávno nedostačovala atu musila obec najímati potřebných místností. Kestavbě nové školní budovy došlo teprve r. 1883.

Bouře akrupobití r. 1874.

V posledních dnech červencových r. 1874snesla sevýchodně odměsta auSudovic bouře sprůtrží mračen, provázená krupobitím. Vtěchto místech zničila všechnu polní úrodu, příval vod strhal hráz sudovického rybníka. Tímvystoupil potok zesvých břehů, azatopil vKníně všechny domy, oddomu jircháře p.Fona č.32ažpoústí potoka doKocáby. Zvláště vysoko zatopeny hostinec naHrádku ač.132, 126.Ještě příštího dne byl sudovický rybník plný krup. Toho roku snesly setu kroupy dne 16.června, 30.července a22.srpna.

Spolek voj. vysloužilců.

V červnu t. r. schváleny stanovy "Podpůrného spolku vojenských vysloužilců." Podle stanov bylo hlavním úkolem spolku podporovati sevzájemně vnemoci avystrojiti svým členům slušný pohřeb. Mezi prvými členy čteme také jména hraběte Korba zWeidenheimu veSlapech, barona Mayersbacha vSudovicích ahraběte Colloredo - Mannsfelda vDobříši. Prvým předsedou spolku zvolen kupec p.Karásek.

První místní školní rada.

Po marném trpném odporu měšťanů proti novým školním zákonům roku 1869ustavila sekonečně první místní školní rada apřevzala počátkem školního roku 1874/5 agendu, dosud vedenou okresní školní radou vPříbrami.

Volby r. 1874.

V měsíci listopadu 1874provedeny nové volby doobce. Počilé agitaci zvoleni členy výboru: dr. Karel Koptík, kupec J. Harfl, kupec J. Karásek, J. Sirotek, J. Holoubek, J. Smělý, Aug. Masner, K. Višín, Fr. Čámský, J. Filipovský, J. Břicháček, J. Štich. Starostou zvolen dr. Karel Koptík.

Od roku 1860-1875 voliteli provolbu poslance zastranu staročeskou voleni J. Harfl, J. Holoubek, J. Sirotek. Dne 6.března 1875však zvolen zastranu staročeskou J. Tobiáš, poštovní expeditor, zastranu mladočeskou Fr. Čámský, A. Strnad. Jmenovaní zvoleni též r. 1876.

Povodeň.

Dne 9.března 1875podvoudenním dešti zvedla seo9.hod. dopolední Kocába avinou obce, která včas nedala prosekati podmosty led, vznikla ledová zácpa. Obyvatelstvo Pražské ulice (nynější Masnerovy), musilo rychle opustiti obydlí. Stržena lávka upanského mlýna veSt. Kníně, upivovaru dosáhla voda výše povodně vroce 1845amost vtěchto místech poškozen tak, žejízda tudy zakázána. Natom nebylo dosti. Dne 5.července t. r. o6.hodině ranní strhla sebouře sprudkým hromobitím vkrajině odDobříše ažzaSudovice. Koryto Kocáby nestačilo přívalům vod akalný proud nesl secelou šíří silnice zaměsto. Zatopeny domky č 103, 106, 119, 121, 125a126.Břehy mlýnské strouhy strhány, strouha sama zanesena štěrkem abahnem. Napotůčku pobořeny hradební zdi avšechny lávky odSirotkova mlýna ažkLečicům odneseny. Zezahrad vyrvány ovocné stromy, hradby, odBoru kBetlemu odplaveno obilí aornice.

Úmrtí říd. uč. Čeňka Kínského.

Dne 20.října 1875po8.hod. večerní zemřel náhle nacestě uSudovic, raněn mrtvicí, říd. učitel zdejší obecné školy Čeněk Kínský. Působil vměstě odr. 1847.Vynikal jako výtečný hudebník, pracoval vzáložně ajako sbormistr zpěváckého spolku Šebor, vohledu národním však byl velice vlažným anedostihoval svého výtečného předchůdce, učitele Josefa Hejtmánka. Jeho národní vlažnost vysvětlována je tím, žesyn působil jako vynikající člen nejprve uněmecké opery vPraze, vZáhřebě, posléze udvorní opery veVídní.

Nové živelní pohromy.

Po půlnoci dne 17.února 1876vystoupila opět Kocába zesvých břehů tak vysoko, žedosahovala půl metru výše nadsilnicí. Příčinou této zátopy byla náhlá obleva aucpání jezu ledovými krami atříští. VeVltavě vystoupila voda o2a1/2 m nadnormál. Všechny nové lávky opět odplaveny, most upivovaru poškozen.

Dne 12.března kvečeru přihnala setak prudká anáhlá vichřice, ževeChvojnu, sudovickém lese, uChramišť, Pouští aMokrovrat naněkterých místech zůstaly vlesích holé skály apaseky. Promnožství zlomků avývratů staly secesty asilnice nesjízdnými. Rovněž vzahradách anabudovách způsobeny značné škody. (A. Černý: Paměti - rukopisné).

Nadace Koutného aMasnerova.

V roce 1877zemřel vPraze měšťan knínský Jan Koutný. Býval majitelem domu č.4nanáměstí, který vyhořel r. 1866.DoPrahy přestěhoval ser. 1875.Svému rodnému městu učinil tyto odkazy:

1. 1200zl. kzáduší napobožnost devítník.

2. 300z1. nastavbu věže nakostele sv.Mikuláše.

3. 200zl. ústavu chudých a100zl. narozdělení žebrákům popohřbu.

4. pole uKakšenberka, zněhož je 100zl. činže, napodporu městských učňů.

Podobně značným odkazem založil nadaci r. 1864bývalý purkmistr Karel Masner. Nadomě č.51a52vměstě Kníně zajištěn poslední vůlí kapitál 1000zl., zněhož 5% úrok rozdělovati bude městská rada, spředností příbuzných zesnulého, dále 5% úroků zkapitálu 100zl., zajištěného natýchž, domech kpodpoře dítek školy novoknínské, 5% úroku zkapitálu 400zl., zajištěného natýchž domech, kpodpoře dvanácti chudých měšťanů, 5% úroku zkapitátu 280zl., navýroční mše zaKarla Masnera vden 13.nebo 28.ledna, ato 8zl. faráři zamši a6zl. má býti farářem rozdáno modlícím sechudým.

Činnost Čtenářské besedy.

Ve výročí čtyřletého trvání Čtenářské besedy dne 18.března 1876vysázel spolek osm kaštanů naobecním pastvisku uč.83a84spodmínkou, žeprávo kestromům má obec, ale musí dbáti trvalého jejich udržování, kdyby sespolek rozešel. Místo toto pojmenováno "Besední sad." Příštího roku však 6stromů vyhynulo avyměněny za4lípy. Dne 5.července 1877oslavila Čtenářská beseda prvně památku Husovu. Protuto oslavu, jakož ipropodpisy souhlasu aradosti sválečnými pokroky Ruska naBalkáně voláni funkcionáři spolku kzodpovídání kokresnímu hejtmanství doPříbramě, ato starosta spolku J. Břicháček, knihovník A. Černý ajednatel Frant. Tichovský. Přímý trest jich sice nestihl, ale místodržitelství vPraze dalo spolku výstrahu, jakmile překročí ještě jednou stanovy, bude ihned rozpuštěn.

Dne 26.května r. 187604hodině odpolední zemřel vPraze historiograf Frant. Palacký. Průvodu pohřebního zúčastnila seČtenářská beseda dvoučlennou deputací azaslala smuteční projev "Českému klubu," uveřejněný vč.131"Posla zPrahy." Čtenářská beseda zúčastnila setaké slavnosti ahostiny pořádané vPraze upříležitosti ukončení Palackého dějin.

Při oslavách stříbrné svatby císaře Františka Josefa I. acísařovny Alžběty dne 24.dubna 1879vysázeny nanáměstí ukašny 4lípy, 2kaštany uhřbitovní kaple sv.Jana a2předzadním vchodem dokostela, proti škole. Stromy ukostela, vysazené spolkem vojenských vysloužilců, byly r. 1920odstraněny, protože příliš stínily vučebnách. Čtenářská beseda přitéto příležitosti vysadila dva stromy vesvém sadu amístní židé odevzdali naradnici 20zl. veprospěch obyvatelstva uherského města Segedina, stiženého povodní.

Volby r. 1879.

Dne 15.května 1879konány obecní volby, přinichž zvoleni dozastupitelstva: dr. Karel Koptík, J. Harfl, Frant. Čámský, Jos. Holoubek, K. Višín, J. Filipovský, J. Masner (z Krcála), Fr. Sirotek mladší, J. Stich, J. Břicháček, Aug. Masner, J. Smělý. Starostou zvolen kupec J. Harfl, doměstské rady mlynář Fr. Čámský aJ. Masner. Proti volbám podán třikráte protest anarozkaz okresního hejtmanství konáno uokresního soudu vDobříši šetření onepořádcích volebních astíhání některých osob prorůzné volební přestupky. Volby tyto dlouho hýbaly jinak klidnou hladinou maloměstského života, soud zabýval sedlouho žalobami, ale konečně přece vše skončeno smírem.

Opravy kostela veSt. Kníně.

V měsíci září t. r. opraven staroknínský kostel zrozkazu řádového velmistra. Vnitřní opravy provedl sedlčanský malíř Širůček. Roku 1878přeložena veSt. Kníně pouť zedne 4.prosince (sv. Barbory) naden 4.října (sv. Františka). Nová pouť těžko sevžívala povíce než 300letém zvyku, proto r. 1880přijel sám velmistr řádový dr. Schöbl asjelo se10kněží zesousedních farností, aby svojí přítomností dodali jí většího významu. Přitéto příležitosti daroval generál avysvětil kříž veSt. Kníně, podčís.3.

Za prudké noční bouře dne 27.května 1881udeřil blesk dověže staroknínského kostela, silně poškodil báň, sjel nakůr, poškodil omítku, varhany abasu, dveřmi chrámovými pak sjel dozemě. Škoda odhadnuta na2000zl.

Nová zkoumání hor.

Ve druhé polovině října r. 1878prozkoumal profesor horní akademie vPříbrami dr. Pošepný horní zápisy amapy knínské, ohledal bývalá kutiště arýžoviště nadKřížovem, uKrámů auKnína. Vměsíci září r. 1884zavítal opětně dr. Pošepný sasistentem ing.Sedláčkem doKnína, mapoval stará kutiště arýžoviště uKnína, Krámů, Křížova, Buše, Kozohor, Cholína, Nové Vsi aLečic. Prozkoumal štolu Karlovu, práce pozlatě uSudovic, staré šachty veChvojně, uKrámů, Kozohor, stará prádla nalučinách podKrámy ažkzarážce Wangově uolší. NaŠilbochu zjistil stará rýžoviska, spojitost bývalých dolů vkozohorských lesích naPávovém aKateřinském vrchu. Naproti tomu nezjistil, žeby uMokrovrat byly stopy uhlí; černé škváry, četně vyskytující seuKadlecova statku, přisoudil starobylým milířům.

Jmenovaný J. Wang zKnihovic uSedlčan prohledal aprozkoumal tu doly dne 10.června 1881, vyslán francouzskou společností ahrabětem Vergemes. Dne 27.června otevřel štolu Karlovu uAixnerova mlýna apo7denní práci svým nákladem ji vyčistil, vchod upravil prkenným bedněním. Vzal odtud ukázky, které sevzorky zesluje uStrnadova můstku zaslal dne 11.června kezkoušce doJílového adoPrahy. Výsledek zkoušky není znám; otevření obou míst vyžádalo si nákladu 250zl.

Dne 5.října t. r. ukončil tu svá geologická bádání ing.Halmhaker, asistent prof.dr. Frant. Krejčího, znamenitého geologa českého. Po14dní zkoumal celé okolí, zjistil mimo jiné též kaolinové hlíny uVelké Lečice, živce uBuše, uhlí však neshledal tu ani stopy. Odtud konal výzkumné cesty keKrásné Hoře, Sedlčanům aKamýku.

Uvedená francouzská kutací společnost, proniž otevřel majitel antimonových dolů J Wang zKnihovic doly knínské, získala tu kutacích práv, než však došlo květšímu podnikání, upadla dokonkursního řízení aprávo kutací nazdejší doly držel právní zástupce společnosti dr. Linhart zPrahy. Společnosti této patřily idoly jílovské. Obec však převzala opět kutací právo dosvých rukou apokusila ser. 1904oopětné otevření dolů. Doly prohlédl ing.V. Leroux zFreiburku vSasku apříznivě seonich vyslovil. Radil, aby obec pořídila si plány hor abyl ochoten plány tyto zpracovati. Obec skutečně dala mu zhotoviti situační atopografické plány celého kutacího okrsku; zaodměnu vyžádal si jen náhradu cestného zeSaska vobnosu 160K. Prohlásil dále, žeotevření dolů vyžádalo by si velkého nákladu anabídl se, žeby sepokusil získati některou společnost, bude-li mu zaručena 1/8 čistého zisku. Naradu dr. Jindř. Barvíře byla tato nabídka oddálena. Týž radil, aby nejprve vyslána byla deputace kministerstvu orby doVídně sprosbou, zda by stát zde sám nezačal kutati, ato horníky příbramskými. Kdyby pokus tento senezdařil, aby seměsto obrátilo načeskou veřejnost, akdyby ani zde štěstí nepřálo, teprve může sejíti procizí pomoc. Rady této bylo městským zastupitelstvem uposlechnuto aprof.dr. J. Barvíř vypracoval pamětní spis ozdejších dolech, který byl ministerstvu doručen prostřednictvím poslanců Kaftana aKöniga. Žádost obce byla však ministerstvem vměsíci červenci r. 1905zamítnuta, přesto však obec neztrácela naděje ausnesla sepřivhodné příležitosti ji opakovati adne 1.února 1906obnovila si kutací právo.

V roce 1907měla obec opětně prodati doly berlínské společnosti apověřila dr. J. Barvíře, aby zani stouto společností jednal. Sjednání však sešlo apodobně inová nabídka francouzské společnosti byla bezvýslednou. Vroce tomto přičiněním prof.dr. Barvíře získala obec výhradního práva kutacího, kterého r. 1908přepustila rytíři Zellerovi zVídně, kdyžzískal vezdejším katastru práva naosm kutišť, vokolí pak výhradního práva kutacího. Nacelkový stav hor ani tato jednání nemělo žádného vlivu atak obec sama r. 1908svým nákladem odhodlala seněkterá místa otevříti. Spočátku práce byly bezvýsledné atak ještě toho roku zastaveny. Brzy však poněkterých slibných nálezech vpokusech pokračovala, ale vměsíci září r. 1909pronedostatek peněz kutací práce opět zastaveny. Prof.dr. František Drtina, rodák zblízkého Hněvšína, tehdejší říšský poslanec, požádán, aby uplatnil svůj vliv uministerstva orby astát převzal otevření hor nasvůj účet.

Také r. 1893vměsíci říjnu prohlédl zdejší hory horní rada ing.Irmler zPříčov ac. k. horní komisař Antropius, jako zástupci kutáním zde oprávněného ing.E. Hoffmeistra zPrahy. Oba zjistili, žekdokonalému otevření dolů podle vzatých vzorků, vnichž shledán poměr zlata kestříbru 1: 10, musily by seotevříti 2až4šachty vpoloze odAixnerova mlýna kSudovicům, nákladem 50-80 tisíc zlatých. Pakli by kdo chtěl sepokusiti ootevření dolů vtěchto místech, musil by míti uvedený kapitál předem zajištěný, nebo musil by sejím sám prokázati, jinak všechny jiné pokusy musí sesetkati snezdarem. Přitání sněhu zjara r. 1894zřítila sečást štoly Karlovy. Zřícená část byla asi polovinou délky vyčištěné štoly podnikatelem Wangem r. 1884.Příchod kpěkným ukázkám zlatonosných kyzů tímznemožněn. Mělo-li by sevtéto části počítati sodklizením zříceného materiálu, musila by sezbývající 1/3 volné části zcelkové délky řádně bedněním zajistiti poddozorem odborníků.

Založení sboru hasičského.

V měsíci červnu r. 1877pokusila seměstská rada založiti vměstě sbor hasičský, ale kuskutečnění této chvalitebné snahy nedošlo, ježto přihlásilo semálo členstva. Teprve r. 1881ujali setéto akce občané Červenka, starosta Harfl, Michálek aSmělý. Agitací dům oddomu podařilo sejim získati 40členů. Naden 10.června t. r. zpodnětu městské rady svolána doradnice zakládající valná hromada, vníž sepřihlásilo 22členů činných, 18zakládajících, upsáno 300zl. příspěvků nazakoupení potřebného nářadí.

Baron Mayersbach naSudovicích věnoval 40zl., sládek Nešuta 20zl., bratři Königové 40zl., Čtenářská beseda 35zl., společenstvo mlynářů 20zl. Obec města Knína přikázala svému sboru 2stříkačky, jednu zastaralé soustavy, druhou novou, právě zakoupenou odfirmy Smekalovy naSmíchově za650zl; slíbila dále stálou podporu hmotnou imravní, obec staroknínská věnovala stříkačku starší soustavy aněkteré požární nářadí. Zvolen zatímní výbor: starosta Harfl předsedou, A. Černý, J. Červenka, Jos. Kolumbus, A. Michálek, důstojník v. v., J. Smělý, Šeb. Brejcha, mlynář zeSt. Knína. Ztěchto A. Michálek zvolen pokladníkem. Výboru uloženo vypracovati ihned stanovy, opatřiti cvičitele avýzbroj pročinné členy. Prvý hasičský sbor vnejbližším okolí zřídil učitel Hořejší vLíšnici, provedl organisaci nově založených sborů vMníšku aveSlapech. Byl proto požádán, aby zaodměnu 40zl. počtyři týdny převzal úkol cvičitele. Dne 17.června rozděleni činní členové napříslušné oddíly, nadrahách postavena lezecká věž. Dne 15.července vyšel spolek shudbou naproti nové stříkačce, obcí zakoupené, aždoNové Vsi adne 23.července stříkačka slavnostně vysvěcena zapřítomnosti farního duchovenstva staroknínského, zastupitelstev Nového iStarého Knína, všech místních spolků, Sokola dobříšského ahasičských sborů zLíšnice, Mníšku, Slap. Odpoledne měla sekonati valná hromada naschválení stanov, ale nekonána, ježto část členstva sešla senaHrádku, část uMikulášků, atak stanovy zaslány úřadům keschválení bezvalné hromady. Věneček naHrádku vynesl 60zl. veprospěch sborové pokladny.

Ve schůzi činného členstva dne 30.července zvolen velitelem hodinář p.Josef Kolumbus. První veřejné cvičení stanoveno naden 6.srpna odpoledne. Jako hosté dostavily sehasičské sbory zeSlap, Mníšku, Drevník, spolek vojenských vysloužilců zDobříše amístní spolky. Cvičení provedeno jednak nadrahách (lezecké), jednak nanáměstí (zachraňovací nadomech č.48, 49, 50, 51), přičemž patrný byl rozdíl nové stříkačky astříkaček starších soustav. Deštivé přeháňky valně pěkné cvičení rušily.

Oprava kostela, hřbitova, cest.

Ve prospěch opravy varhan provedli vobci sbírku kaplan P.Lachout, řídící uč. J. Kubíček aobchodník J. Harfl. Zvýnosu sbírky 150zl. opravil varhany J. Jeřábek zPrahy. Vnitřek kostela vymaloval malíř Širůček, proti přemalování znaků již zmíněných protestovala naradnici Čtenářská beseda. Venkovská oprava zdí provedena jen natřech stranách, ježto nastálé mrazy práci přerušily. Řád křižovnický veSt. Kníně věnoval napokrytí střechy 10.000 tašek. Tesařem Karlem Plzeňským provedena malá vížka veslohu gotickém apobita plechem, nastraně severní podél zdi bývalého hřbitova opatřena dřevěná hradba. Unového hřbitova podMikulí sešlé topoly zaměněny zamodříny, ale tyto opět vyhynuly atak vdubnu r. 1884zakoupila obec 35kaštanů za25zl. avysázela je podél celé hradební zdi apodél nově upravené cesty. Bídná cesta nahřbitov volala podůkladné opravě. Vodními přívaly zabouří adešťů vymleta byla též Kostelní ulice, takže doprava zemřelých nahřbitov byla spojena svelkými obtížemi. Obec odhodlala sekonečně r. 1883upraviti obě cesty svým nákladem adozor nadopravami svěřila okresnímu cestmistru J. Hermovi zDobříše. Dlažba napříkrých ulicích seneosvědčila. Přivelkém spádu voda vymlela spáry mezi jednotlivými kameny, takže jednotlivě jako hlavy vyčnívaly, sama pak dlažba stávala senebezpečnou, hlavně vzimě zanáledí. Zté příčiny vytrhána byla nejen vPivovarské ulici, ale nyní ivKostelní ulici.

Stavba velké kostelní věže dokončena dne 31.srpna 1884.Zednické práce prováděny městským stavitelem p.Janem Filipovským, tesařské Janem Kotnourem zeSt. Knína, klempířské J. Vítkem zN. Knína, hodiny věžní opraveny místním puškařem A. Podhoreckým, hromosvod dodala firma J. Kreidl zPrahy, kříž vykoval mistr kovářský J. Chmelík zeSt. Knína. Dověže vloženy pamětní listiny spodpisy všech členů zastupitelstva, starokníského duchovenstva (P. J. Hlaváč, kaplan J. Rydval) ačasopisy toho dne vyšlé. Slohově však věž naprosto neodpovídá slohu chrámovému.

Neopatrností kostelníka vznikl dne 17.ledna 1885vkostele požár ato naoltáři sv.Antonína. Shořela roucha, 3svícny, 3obrazy křížové cesty, 4věnce nedávno zesnulého stavitele p.Jana Filipovského, ohořel oltář aprvní lavice. Požár pak občany ahasiči zdolán, takže velkých škod nezpůsobil.

Slavnost napočest P.M. Veselského.

Dne 29.června 1880vzpomnělo město výročí sedmdesátých narozenin slavného rodáka Petra Miroslava Veselského (narozen 1.července 1840vdomě č.59). Kaplanem p.J. Lachoutem sloužena slavná mše vkostele sv.Mikuláše zaúčinkování zpěváckého spolku Šebor, odpoledne všemi spolky konán společný výlet dolesů nadSudovickým rybníkem, propůjčených ktéto slavnosti majitelem rytířem Mayersbachem. Zaúčinkování hudby užívali účastníci příjemné zábavy, ale "lesy knínské nadsvými pány zaplakaly", stěžuje si kronikář A. Černý, neboť měšťané lesů ktéto slavnosti nepropůjčili apřístup donich zapověděli.

Sčítání lidu r. 1881.

V měsíci lednu r. 1881prováděno vRakousku sčítání lidu. VKníně napočteno 1437duší ve190číslech.

Pro zvýšenou finanční potřebu obce zavedeno vrozpočtu prorok 1881prvně vybírání t. zv. pivního krejcaru zvyčepovaného piva alihovin. Nákladem okresu započalo setohoto roku sestavbou okresní silnice doLibčic aCholína. Náklad stouto stavbou spojený adélka silnice budou napříslušném místě uvedeny.

Obecní volby r. 1883.

V den sv.Václava r. 1883vypsány nové volby doobce. Vseznamech voličů uvedeno vI. sboru 18, veII. 200voličů. Místo dosavadních 12členů obecního zastupitelstva mělo sevoliti 18členů a9náhradníků. Volby odbývány vednech 13.a14.prosince. ZaIII. sbor zvoleni: Josef Kolumbus, hodinář, K. Višín aV. Višín, řemenáři, Aug. Masner, kožišník, A. Smělý, krejčí, J. Fon, obuvník, zaII. sbor: Josef Holoubek, mydlář, K. Fon, řezník, Frant. Kramata, koželuh, Fr. Masner, perníkář, A. Filipovský, kupec, J. Břicháček, hostinský, říd. uč. J. Kubíček, zaI. sbor: mlynář Fr. Čámský, sládek Ant. Nešuta, stavitel J. Filipovský, mlynář A. Strnad, lékař dr. Karel Koptík. Proti čistotě voleb podali protest občané: A. Černý, A. Pavelka aFr. Hájek, ale protest tento zamítnut astarostou zvolen dr. Karel Koptík. Týž volby nepřijal apřidruhé volbě zvolen starostou p.Josef Holoubek, dorady Ant. Nešuta, Jos. Kolumbus, Ant. Filipovský.

Pro zajímavost uvádím, žer. 1883platilo sevměstě daní: gruntovní 918.82 zl., domovní třídní 332.40 zl., činžovní 243.48 zl., výdělkové 676.56 zl., zpříjmu 273.60 zl, celkem 2444.87 zl., vedle přirážek apivního krejcaru.

Zájezd doNár. divadla.

Tohoto roku dokončen byl vPraze stánek českého umění, Národní divadlo. Zpodnětu hraběte Aichlburka naSlapech zúčastnilo secelé Povltaví návštěvy Národního divadla dne 19.dubna 1884.ZeŠtěchovic vypluly 4ověnčené parníky, přeplněné vlasteneckými účastníky, jimž napalubě koncertovala slapská hasičská hudba zaosobního řízení samotného hraběte, nadšeného milovníka české hudby. Vdivadle hrán Faust aMarketa. Opůlnoci vraceli sepoutníci zase parníky doŠtěchovic. Vstupné dodivadla, jízda parníkem apříspěvek hudebníkům stanoven celkem na1zl. 15kr. zaosobu. ZaKnín zúčastnily sezájezdu deputace všech spolků, starosta města Jos. Holoubek ačetné občanstvo.

Úmrtí býv. starosty J. Boučka.

Ve vysokém věku 84let zemřel dne 7.prosince 1884bývalý starosta města kupec J. Bouček, majitel domu č.60nanáměstí. Purkmistrem byl ad r. 1849-1862, odr. 1864-1871. Pohřben byl dne 10.prosince namístním hřbitově.

Stavba železného mostu.

Časté povodně naKocábě poškozovaly dřevěný most upivovaru tak, žejízda tudy vdobě oprav byla zakázána. Potřeba vynutila si jeho výměnu zamost železný, což sestalo r. 1885.Dozákladního kamene dne 4.září vložena listina tohoto znění (opsáno ischybami avýznačným slohem):

Za panování Jeho c. k. Apoštolského Veličenstva Františka Josefa I. domu Habsburg - Lotrinského, říše Rakouské, jest tento nový most dne 25.července 1885založen aběhem měsíce srpna vrozměru 21m délky, 6m šíře a2a1/2 m výše nadvodou, oželezné konstrukci zVojtěšské huti naKladně vČechách, zdivem zežuly obecních pozemků Knínských podlesem "Borem", nacement radotínský, namístě dřevěného zr. 1849vtěchže místech mezi městským pivovarem akoželužnou č.66idomkem č.172vkrálovském horním městě Novém Kníně, okres Dobříš přespotok Kocábu nákladem města per 1000zl., a6000zl. jmenovaného okresu, trvale vystaven. Tak sestalo provedením okresního inžinýra Kracíka zDobříše astavitelem zednickým p.J. Skalickým zeSudovic amistra kamenického Josefa Vančaty zeZdrůbku, zaúřadování c. k. okresního hejtmana p.rytíře Lva zHansgirgů naPříbrami, okresního zastupitelství starosty p.Josefa Hodyse naNové Vsi, J. Loučky, starosty Staroknína, slavné městské rady Knínské: purkmistra Josefa Holoubka, rady Antonína Nešuty, A. Filipovskýho, Kolumbusa atajemníka p.J. Saiferta, řídícího naší pětitřídní školy J. Kubíčka, přisousedství řádu pp. Křižovníků sčervenou hvězdou naStarokníně aDůstojného p.faráře J. Hlaváče, rytíře zMayerbachu naSudovicích. Nadůkaz podpisy místních pánů apečeť města N. Knína".

Listina tato vložena dokamene stavitelským asistentem Karpfingerem zDobříše zapřítomnosti městského stavitele p.J. Skalického aměstského tajemníka Seiferta; kámen umístěn podlevý sloupec železné mostní patky.

Založení Krejcarového spolku.

Roku 1886založen Krejcarový spolek. Vestanovách určil si zaúkol podporovati chudou školní mládež oděvem, obuví, učebními pomůckami aobčasnými přednáškami vzdělávati občanstvo. Prvním předsedou spolku zvolen starosta p.Josef Holoubek.

Úmrtí kaplana P.J. Rydvala.

Dne 21.února 1887zemřel veStarém Kníně kaplan řádu křižovnického P.Josef Rydval, rodák zeSitenice naŠumavě.

Od svého vysvěcení nakněžství r. 1881působil veStarém aNovém Kníně. Chválen je avzpomínán dosud jako dobrosrdečný kněz, který iposlední groš rozdal. Pohřben zahojné účasti spolků ifarníků dne 24.února nastaroknínském hřbitově.

Biřmování.

Ve dnech 8.a9.května udílel vobou Knínech biřmování světící biskup pražský dr. K. B. Schwarz.

Úmrtí městského tajemníka J. Seiferta.

Při schůzi místní školní rady dne 30.dubna l888 náhle zemřel mrtvicí městský tajemník Josef Seifert. Pohřben nákladem obce azáložny, jejímž byl pokladníkem, dne 3.května. Rodákem byl zblízkých Štěchovic. Původně působil uokr. soudu vDobříši jako dijurnista, r. 1867přijat doslužeb obce novoknínské, odr. 1872vedl jednatelství záložny. Nástupcem jeho stal sedne 15.prosince t. r. Ferdinand Solnař, rodák zKozlan, zaroční plat 300zl., kromě bytu apaliva.

Brzy posmrti Seifertově proskakovaly zprávy, žeani vzáložně ani vobecní pokladně není všechno vúplném pořádku. Zprávy tyto sepotvrdily azpůsobily vobčanstvu, hlavně uvkladatelů, veliké jitření. Porevisi, provedené úředníkem Živnostenské banky K. Müllerem, shledána pasiva 35.883 zl. Všech členů záložny bylo 642s841podílem. Jmění záložny shledáno 131.619 zl. proti 167.502 zl., které mělo býti vykázáno. Vobecní pokladně nedostávalo se14.616'85 zl., vkterémžto obnosu zahrnuty jsou zpronevěřené kauce nájemce městského pivovaru 8007zl., vlastní kauce Seifertova 500zl. azpronevěřených daní 356zl.

Dne 15.července prohlásila seObčanská záložna zaneschopnou kdalší činnosti. Navalné hromadě usneseno krýti schodek ztrátou podílů (á 10zl.) adoplatkem nakaždý podíl 20zl. Původní snahou bylo provésti uspokojení zvláště velkých věřitelů tichou likvidací. Zvolen nový výbor působením kupce p.A. Černého aříd. učitele zMalých Lečic p.Karla Strupa. Předsedou výboru zvolen p.B. Karásek, jednatelem hodinář p.Jos. Kolumbus, náměstkem předsedy říd. uč. Karel Štrup. Právním zástupcem záložny stal sedr. Setunský zPříbramě, který soudně zakročil navrácení remunerací, vyplacených si starým výborem anasplacení povinností mnohých členů. Valné hromadě podílníků ivěřitelů přítomen byl okresní hejtman Lev zHansgirgů, notář Fr. Klouček zDobříše aadvokát dr. Hruška, rovněž zDobříše.

Členové výboru Jan Masner, továrník amlynář Karel Aixner získávali vjednotlivých obcích úpisy podílníků nazávazek zprvní valné hromady (t. j. ztráta podílu 10zl. a20zl. doplatek nakaždý podíl), čímž ažna2350zl. velcí věřitelé mohli býti uspokojeni. Věřitelé malí čekati měli na10-15% splácení svých pohledávek. Likvidace skončila seteprve r. 1895.Celkem vzato, odpykali přílišnou důvěřivost svoji osoby nevinné aje spodivem, ženákladný život Seifertův neotevřel občanům dříve očí.

Úmrtí spisovatele P.M. Veselského.

Dne 9.července 1888zemřel vKutné Hoře rodák novoknínský Petr Miroslav Veselský, té doby archivář města Kutné Hory, dříve ředitel kůru (od. r. 1841) tamtéž, věrný přítel Karla Havlíčka Borovského. Narodil se1.července 1810zrodičů Václava, měšťana amistra krejčovského aLudmily, rozené Lankové, dcery Václava Lanky, pekaře zHostomic. Byl co dopočtu sedmým dítětem. Rodičům patřil dům čp.59podkostelem nanáměstí zakoupený odkupce Herzla, ale později byl jimi prodán Jos. Lustigovi ačíslo domu změněno r. 1871na55.Doškoly chodil Petr vNovém Kníně, r. 1822upiaristů vPraze, pak tamtéž navštěvoval gymnasium, r. 1829absolvoval učitelský kurs vPraze, načež stal seučitelským pomocníkem vMilíně, vLedči. Psal doKrameriova "Večerní vyražení" baladu oBurianu Trčkovi. Roku 1832dostal sezapomocníka doSvětlé n. S., posléze doHlinska. Psal dále doKrameriova "Večerní vyražení", vedle drobných prací, které setiskly vLandfrasově tiskárně vJindřichově Hradci, jako: Ukradený střevíc, Mocnost lásky, Jolanta, Josefka. Té doby přibral básnické jméno Miloslav (matriční zápis zní Petr Pavel). Roku 1836stal seučitelem přiústavu hluchoněmých vPraze. Psal doTylových "Květů" podjménem "Novoknínský" adoŠtěpánkovy "Včely" podjménem "Sekytský", podle přezdívky rodného domku. Psal též doTylova "Vlastimila" aChmelenského "Věnce", Malého "Temnice", do"Jindy anyní". Přeložil "Reinholdovy povídky", "Čarodějnice". Absolvoval vPraze varhanickou školu. KI. plesu naŽofíně složil valčík "Ohlasové zluhů českých". Cestoval poČechách, přičemž seznámil sesnejpřednějšími českými muži. Roku 1843napsal "Hluchoněmost ajejí následky". Roku 1841stal seředitelem kůru vKutné Hoře abyl jím dor. 1883.Roku 1843oženil sesAloisií, rozenou Jelínkovou; měl zmanželství tohoto 2syny a2dcery, znichž Terezie byla známou dramatickou umělkyní. VKutné Hoře podporoval česká divadla, zejména Tyla apřeložil: Zahanbená žárlivost, Manžel své manželky, Účetní rada ajeho dcery, Potřiceti letech, Tichá domácnost aj. Založil K. H. městskou knihovnu, zpěvácký spolek, opatrovnu. Roku 1844-5 vydal almanach "Horník". Psal doHavlíčkova "Slovana", proRiegrův slovník napsal "Kutná Hora" a"Kaňk". Roku 1867vydal I. díl monografie "Král. horní město Kutná Hora", r. 1868redigoval "Vesnu Kutnohorskou". Sepsal dále: "Osudná masopustová noc", "Kouzelná lampa", "Noc naKuněticích", "Ondřej Ptáček, zvonař kutnohorský", "Klabatové, zvonaři Kutnohorští", "Hostimil Pospíšil, knihtiskař arodák kutnohorský ", "Smutné hody vánoční vK. H. r. 1421". Roku 1868vydal spisek "Fresky vbývalém cist. klášteře vSedlci sestručným dějepisem kláštera apamátností tehdejších". R. 1868vydal též "Chrámový zpěvník Kutnohorský", "Některé zprávy orodině pánů Dačických zHeslova", roku 1871vydal "Po dvaceti letech.

Porotní soud sK. Havlíčkem Borovským" avNárodních listech "Havlíčkův pobyt vKutné Hoře". Toho roku vyšly včasopise "Česká koruna" jeho "Příspěvky kdějinám K. H. aKaňku". Roku 1875"Průvodce poKutné Hoře", r. 1877rovněž v"České koruně" "Chrám sv.Jakuba svesnicí téhož jména blíže Kutné Hory", r. 1876Jan Erazim, Vocel, Persekuce K. H. pobitvě bělohorské, Pánové Dač. zHeslova, Mikuláš Dačický zHeslova ajeho práce literární, Procházka mezi mrtvými. Byl též purkmistrem Kutné Hory. Některé knihy, hlavně poznámky kesvému životopisu, věnoval zdejší Čtenářské besedě. Vuznání jeho zásluh anajeho počet usnesla seČtenářská beseda zasaditi najeho rodný domek pamětní desku. Dům Veselských přešel poLustigovi nap.J. Tobiáše, kupce apoštmistra, odněho zakoupil jej stavitel p.Ant. Skalický. Původně nízký domek přestavěl najednopatrový. Roku 1913koupili dům křižovníci, aby vněm popřání velmistra řádového P.J. Marata zřízena byla fara; ale zúmyslu toho sešlo atak prodán opět dům řádem křižovnickým mistru koželužskému p.Karlu Šmuclerovi r. 1921.

K umístění pamětní desky nadomě došlo dne 14.září 1890.Deska zhotovena zbelgického mramoru za36zl. 70kr. Slavnost sama vyžádala si celkového nákladu 93zl. 47kr. Deska vysvěcena staroknínským farářem P.J. Hlaváčem, slavnostní řeč pronesl spisovatel J. Turnovský zPrahy. Přítomny byly jen místní spolky, školní mládež, zastupitelstvo obce, pozdravné telegramy zaslány synem zesnulého, zetěm J. Šmahou, členem Nár. divadla aSpolkem přátel staroživností. Slavnost odbývána podpatronací Čtenářské besedy, která také celý náklad nesla zesvé spolkové pokladny.

Úmrtí spisovatele Jos. Sádlo.

Roku 1888zemřel naSmíchově obchodní jednatel aspisovatel Jos. Sádlo, apřevezen kpohřbení nazdejší hřbitov. Narodil sevKutné Hoře, kdež studoval gymnasium, theologii vHradci Králové, stal sekaplanem, leč vzdal sedráhy duchovní astal seposléze obchodním jednatelem. Činně ihmotně podporoval divadelní ochotníky nejen zasvého pobytu vNovém Kníně, který si zvláště oblíbil, ale též naSmíchově, kdež setrvale usadil. Nákladem Čtenářsko-ochotnického spolku Kolár naSmíchově byl mu nazdejším hřbitově postaven náhrobek dne 18.srpna 1889.Svěcení náhrobku zúčastnilo se18členů jmenovaného spolku, místní spolek Kolár aČtenářská beseda.

Slavnost Ú. M. Š.

Ve prospěch Ústřední Matice Školské pořádalo místní studentstvo první národní slavnost dne 25.srpna 1889vzahradě p.Frant. Káše. Kvýnosu 80zl. připojil dar 20zl. ředitel strojnické továrny vBubnech p.Václav Novotný, rodák mokrovratský. Město získalo tímčlenský diplom Ú. M. Š.

Požár r. 1889.

Dne 9.září 1889vyhořel domek č.71isestodolou. Přitomto požáru pokusily seženy J. Hovorková, manželka mistra krejčovského aA. Kohnová, dcera zedníka, zachrániti slepice, oděv apeřiny, leč zříceným stropem popáleny azraněny tak, žezáhy zemřely.

Téhož roku dalo město zhotoviti polohopisný plán apočalo prováděti stavby podle zákona zemského zedne 8.ledna 1889, č.z. z. 5, část V.

Chřipka r. 1890.

Leden r. 1890byl velice mírný, bezmrazů asněhu. Vpříznivém tomto počasí šířila secelou Evropou chřipka. Nebylo snad člověka, který by chřipkou neonemocněl. Nemoc projevovala serýmou, závratí, prudkými bolestmi hlavy, ztrátou chuti. Trvala 8-14 dní. Často připojil sezápal plic nebo mozková chřipka. Vyučování nazdejší škole musilo býti přerušeno od12.-19. ledna.

Nová hřbitovní kaple.

Dne 1.července t. r. dokončeno zbourání kaple sv.Jana nanáměstí. Rok jejího založení (1730) byl znamenán nakrovu. Vnáhradu zatuto kapli postavena nahřbitově nová kaple r. 1896, zodkazu p.Karla Fona, ato místním stavitelem p.Antonínem Skalickým, zaobnos 1000zl.

Požár vM. Hraštici.

Smutně památný vdějinách obce Malé Hraštice zůstane jistě den 13.září 1891.Vdomku č.35vypukl požár apodporován východním větrem, živen hojnou sklizní, šířil serychle odčísla kčíslu. Marné bylo úsilí čtyř hasičských sborů. Ze66čísel 36lehlo úplně popelem, převážně ovšem domky kryté došky. Pojištění celkem nepatrně přispělo kekrytí škody. Popožáru dostavil sedoobce okresní hejtman Lev zHansgirgů, který přislíbil účinnou pomoc, hraběnka Col. zMannsfeldů vDobříši darovala ihned 300zl. apřislíbila potřebné stavební dříví, okresní starosta p.Josef Hodys astaroknínský starosta p.Jan Loučka sbírkami získali 400bochníků chleba. VNovém Kníně ivevšech sousedních obcích prováděny sbírky peněžité isbírky hospodářských produktů. (Ve školní kronice novoknínské udán počet vyhořelých čísel 42, knihař A. Černý udává 36.).

Oprava Karlova mostu.

Na opravy Karlova mostu vPraze, valně poškozeného povodní r. 1890anastavby jubilejní výstavy vPraze otevřen nadměstem vČámských vrchu žulový lom. Výborný kámen odtud dopravován povozy doPrahy. Jubilejní výstava otevřena dne 15.května 1891.Protektorát převzal císař

František Josef I., předsednictví místodržitel hrabě Frant. Thun. Císař také navštívil Prahu vednech 26.-30. září.

Změny vúřadech.

Roku 1892vzdal seúřadu starostenského pan J. Karásek, odstěhoval sedoPrahy, kdež roku 1895zemřel. Nástupcem jeho vúřadu starostenském stal sepan Antonín Nešuta, nájemce městského pivovaru, který řídil osudy obce aždor. 1899, kdy pronemoc úřadu sevzdal. Zbytek období donových voleb úřadoval I. náměstek starostův p.Mikuláš Nevařil aponových volbách r. 1903zvolen starostou. Úřad tento zastával plných 20let, aždor. 1919.

Na základě usnesení městského zastupitelstva zedne 30.září 1893propuštěn zeslužeb obce městský tajemník Frant. Solnař, ato prozpronevěru školního paušálu 160zl., zádušních aobecních peněz vevýši 500zl. aneodvedených daní státních. Vtéže schůzi přijat doslužeb obce stitulem městského tajemníka p.František Kopáček, bývalý četnický závodčí vN. Kníně, seslužným ročním 300zl, bytem, palivem asmimořádnými odměnami zavedení záduší aagendy místní školní rady. (Protokoly městské rady azastupitelstva zroku 1893).

Zájezd praž. Sokola.

Podnět kzaložení místní tělocvičné jednoty Sokol dala návštěva pražského Sokola dne 2.června 1894.Zaúčasti 85bratří vkrojích podnikl pražský Sokol uvedeného dne výlet, ato vlakem doŘevnic, odtud přesHřebeny doMníšku, kdež noclehovali. Časně zrána příštího dne spěli kDobříši, odtud přesKnín doSvatojanských proudů adoŠtěchovic; parníkem pak večer doPrahy. Ustaroknínského špitálu očekáváni byli zástupcem městské rady p.Josefem Kolumbusem, Čtenářskou Besedou, hasičskými sbory obou sousedících obcí a16družičkami, které kyticemi arůžemi vítaly milé hosty. Město ozdobeno prapory, udomů č.60-61 ač.20postavena slavnostní brána. Zazvuků hudby prošli městem, naobědvali sevhostinci uMikulášků apokrátké taneční zábavě nastoupili opět cestu kdomovu. Milým přijetím dojati poděkovali zapozornost aústy náčelníka Hrona přislíbili zájezd doKnína ještě toho roku. Přivší radosti vzpomenuto však inemilého atrapného přijetí předdvaceti roky. Keslíbenému zájezdu toho roku již nedošlo, ažteprve 14.srpna 1898, kdy podnáčelníkem dr. Jindrou Vaníčkem konal pražský Sokol tutéž cestu jako předčtyřmi roky astejně srdečně byl uvítán. Významnými těmito návštěvami byl posílen vlastenecký duch občanstva, došlo kzaložení místní jednoty, jedné znejčilejších jednot bývalé župy Jungmannovy, nyní Pražské - Scheinerovy.

Zima r. 1895.

Zima roku 1895byla velice tuhá. Velikými sněhovými návějemi přerušena doprava. Ještě 15.dubna byly nasilnicích takové návěje, ženebylo možno dostati senapůl hodiny zaměsto. Největší mráz byl -28°R. Tání sněhu postupovalo však přesvšechnu obavu mírně, takže povodně senedostavily.

Dne 30.května t. r. zemřel bývalý starosta, předseda místní školní rady aobvodní lékař dr. Karel Koptík. Pohřben namístním hřbitově zavelké účasti spolků, zastupitelstva města aškolní mládeže.

Stavba železnice.

V prosinci t. r. vblízkosti města naněkolika místech otevřela žulové lomy firma Hrabě aŽirovecký zKladna, jíž zadána stavba místní dráhy Modřany-Dobříš. Ostavbě této důležité železnice pronáš kraj obšírně píše vrch. okresní rada p.Ludvík Kopáček zDobříše. Zjeho dosud rukopisné práce vyjímám následující:

Myšlenky samostatného železničního spojení ujal sezemský poslanec aokresní starosta dobříšský p.Josef Hodys (zemř. 10.prosince 1915), náměstek starosty okresu dobříšského, pozdější starosta města Dobříše p.Ludvík Kopáček (zemř. 3.VI. 1906), městský radní ajirchář vDobříši p.Antonín Hofmeistr (zemř. 7.XI. 1893), Jan Masner, továrník vN. Kníně, městský radní aposléze starosta okresu dobříšského (zemř. 29.VIII. 1922) Oktavian . Bohutínský, ředitel dobříšského velkostatku (zemř. 29.I. 1913).

V měsíci říjnu 1890konána první pochozí komise, která skončila 7.října 1890.Dne 10.února 1894zajištěna byla usnesením zemského sněmu král. českého zemská garancie. Původně bylo projektováno vésti trať odPrahy přesZbraslav, Dobříš doPříbramě, ale proodpor města Příbramě kúseku Dobříš-Příbram nedošlo ztoho důvodu, žePříbram tvrdila, žemá dostatečné spojení sPrahou tratí přesZdice.

V zasedání okresního zastupitelstva dobříšského usneseno dne 6.ledna 1894, ževesmyslu zákona zedne 17.XII. 1892č.8z. z. ai 1893nastavbu dráhy zČerčan doModřan sodbočkou doMěchenic anaDobříš přispěje okres dobříšský částkou 292.000 zl. tímzpůsobem, žezaobnos ten zakoupí kmenové akcie téže dráhy, popřípadě ztéhož kapitálu aždovýše 12.332 zl. bude platiti 4.22% úroky. Zapodmínky bylo kladeno vésti trať podle projektu ing.Karla Kovaříka azříditi vlečku doknížecích železáren veStaré Huti, dále 2stanice vokresu a1zastávku, ato co nejblíže Novému Knínu akonečně poměrné zastoupení okresu vdružstvu koncesionářů avesprávní radě dráhy (protokol okr. zast. zedne 6.ledna 1894č.18-23). Usnesení toto schváleno bylo výnosem zemského výboru zedne 27.I. 1894č.1774.Nazakoupení akcií dráhy povolila Zemská banka král. čes. půjčku vevýši 271.300 zl. sezávazkem, žeokres dobříšský platiti bude zezápůjčky té 4% úroky aženatyto úroky anajistinu splatí každoročně 11.438.62 zl. Zakcií, zatuto jistinu nakoupených, zavázala seměstská rada obce dobříšské nazákladě usnesení obecního zastupitelstva zedne 4.I. 1894převzíti část vceně 30.000 zl. azapraviti ihned 5.000 zl. hotově, zdalších 25.000 zl. zavázala seplatiti 4% úroky pololetně předem anaúroky ty anakapitál spláceti ve2půlletních lhůtách, vždy l. I. a1.VII. každého roku 1054.05 zl. Ku zajištění těchto závazků dán dozástavy právní dům č.230srolí č.kat. 1896vDobříši, zapsaný vknihovní vložce dobříšské č.384(dluhopis městské obce dobříšské dne 15.července 1894) . Prohlášením, daným vDobříši dne 31.července 1894zavázal sekníže Coloredo-Mannsfeld zasebe azasvé právní nástupce navelkostatku dobříšském, žeku krytí úroků, dobříšským okresem zajištěných, pokud čistý výnos dráhy ku krytí úrokové aamortisační potřeby nepostačí, platiti bude roční částky 4076zl. Císařskou koncesní listinou, vydanou veVídni dne 4.března 1895, byla podle zákona opovolování drah, daného dne 14.září 1854č.238ř. z., jakož ipodle zákona zedne 31.XII. 1894č.2ř. z. zroku 1895, propůjčena stavební aprovozovací koncese ku stavbě místní dráhy zModřan doČerčan sodbočkou odMěchenic doDobříše aku vozbě poní koncesionářům, jimiž byli: Václav Marek, lesmistr vKonopišti, dr. Jindřich Živný, okresní starosta vBenešově, dr. Martin Walter, okresní starosta naZbraslavi, Oktavián Bohutínský, ředitel kníž. velkostatku vDobříši, Vojtěch Koliha, okresní starosta vJílovém. Povolená železniční trať postavena byla jako dráha místní okolejích normálních, zestanice Čerčany, ležící natrati státní dráhy Praha-Vídeň, doModřan apřipojila seku trati státní dráhy Nusle-Modřany sodbočkou zMěchenic naDobříš. Současně stanoveno, žekoncese spříslušnou ochranou bude míti platnost podobu 90let ode dne vydání listiny koncesní, jakož iževozbu bude provozovati stát naúčet koncesionářů akonečně smluveny podmínky stran spoluužívání, případně převzetí nebo zakoupení této dráhy státem. Uvedená koncesní listina, obsahující 15odstavců, ověřena byla XXVII. částce říšského zákoníku zroku 1895, vydané dne 12.dubna 1895č.54ř. z., str.121-124. Nazákladě této koncesní listiny zřízena byla akciová společnost sesídlem vPraze, jež vstoupila veveškerá práva izávazky koncesionářů. Firma společnosti zní: "Místní dráha Čerčany-Modřany-Dobříš". Akciový kapitál skládal sezčástky nominální, převzaté interesenty vevýši 2,208.000K hotově aznominálního obnosu c. k. státní správou převzatého per 920.000K vekmenových akciích, částečným obnosem 256.890.28 Khotově asčástečným obnosem 663.509.75K dodáním prostředků dopravních azřízením připojovacích staveb. Spolkový kapitál akciový stanoven sumou 3,168,400K azáležel ze13.202 kmenových akcií po200K aze2640akcií prioritních po200K. Společnost vstoupila jako dlužnice vhypotekární půjčku, uzavřenou uZemské banky král. českého vevýši 7,392.800K, jež při4% úroku měla sesplatiti během 75let. Garanční smlouvou zedne 10.června 1896, sdodatky zedne 30.dubna 1897azedne 4.března 1899byla zemským výborem král. čes., jménem tohoto, nazákladě usnesení zemského sněmu král. čes. zedne 10.února 1894poskytnuta této dráze příslušná garancie čistého ročního výtěžku, který serovná 4% zúrokování akvotě umořovací výše uvedené hypotekární zápůjčky, poskytnuté Zemskou bankou král. českého vnominální sumě 7,392.800K, dále 4% přední dividendě kapitálu prioritních akcií vsumě 528.000K.

Ze splátek naakciový kapitál, jakož izvaluty hypotekární zápůjčky 7,392.800K byla zřízena tato místní dráha adoprava poní zahájena. Okresy Dobříš, Jílové, Zbraslav obdržely po1zástupci jako členu správní rady. Dobříšský okres přijal 2.580 kusů kmenových akcií vnom. ceně 516.000K. Spřípravnými pracemi stavebními bylo ihned započato astavba celé trati dokončena vroce 1897.Doprava zahájena vypravením prvního vlaku, jenž slavnostně přibyl, zanadšeného vítání, poprvé naDobříš vestředu dne 22.IX. 1897.Vozba provozována byla čtyřmi smíšenými vlaky, ato č.1752(odjezd zPrahy 8.42 ráno, příjezd naDobříš 12.33 odpoledne), č.1754(odjezd zPrahy 2.30 odpoledne, příjezd naDobříš v6.35 večer), č.1751.(odjezd zDobříše 3.42 ráno, příjezd doPrahy 7.4o dopoledne), č.1755(odjezd zDobříše 2.07 odpoledne, příjezd doPrahy 6.15 večer). DoKnína-Hraštic přijel vlak odPrahy ve12.01 poledne a6.03 večer, odjezd zHraštice ku Praze 4.15 ráno a2.40 odpoledne. Zvláštní vyhláška sjízdním pořádkem nově otevřených tratí Modřany-Dobříš aPožáry-Jílové nese text polevé straně německý, popravé český.

Stanovy společnosti schváleny byly nazákladě zmocnění c. k. minist. vnitra veVídni zedne 23.ledna 1906č.2940vesmyslu spolkového zákona zedne 26.listopadu 1852č.253ř. z., výnosem c. k. místodržitelství král. čes. vPraze zedne 21.června 1906č.152.609 ai 1906.

Poslední dobou pracováno ktomu, aby místní dráha Čerčany-Modřany-Dobříš byla zestátněna. Této snaze posléze vyhověno zákonem zedne 25.června 1925č.156, uveřejněném nastr.717-718, částky 61Sbír. zák. anař. státu československého, vydané 15.července 1925.Stanoveno, aby táž převzata dovlastnictví státu astátní správy ode dne 1.ledna 1925počínaje. Příslušná úmluva sepsána vPraze dne 18.listopadu 1924(Sbírka zák. anař. 1925, str.737-738). Podle této úmluvy převzal stát hypotekární zápůjčku, uzavřenou uZemské banky vPraze vejmenovité hodnotě 7,392.800Kč, dále 4% zúrokování prioritních akcií společnosti vejmenovité hodnotě 528.000Kč, jež přemění seve4% státní dluhopisy tímzpůsobem, žestát bude platiti znich 4% úroků do3.března 1985, vněmž zanikají nároky naplacení úroků inazaplacení jistiny, naněž dluhopis zní.

Jednou zpodmínek předávacích byla povinnost majitelů kmenových akcií dráhy, aby tytéž byly bezúplaty odevzdány dovlastnictví státu. Natento požadavek přistoupil okres dobříšský usnesením okresní správní komise vDobříši dne 21.července 1924.Správní rada místní dráhy nazákladě usnesení mimořádné valné hromady akcionářů, konané dne 11.listopadu 1924, žádala přípisem zedne 23.ledna 1925č.3, aby kmenové akcie byly sebrány adokonce měsíce února 1925zaslány okresu zbraslavskému, jenž jich sběrem byl pověřen.

Přípisem svým zedne 29.ledna 1925č.190žádala okresní správní komise vDobříši zemský správní výbor vPraze zaschválení svého usnesení ohledně věnování kmenových akcií místní dráhy státu aten svolil ktomu přípisem svým zedne 14.II.1925 č.15.818-III., načež veškeré kmenové akcie místní dráhy Čerčany - Modřany - Dobříš byly ku dalšímu dodání zaslány spřípisem zedne 27.února 1925č.385okr. správní komisi naZbraslavi, jež příjem stvrdila přípisem zedne 27.února 1925č.476.

Ve správní radě místní dráhy zasedali jakožto zástupci okresu dobříšského: Josef Hodys, zemský poslanec aokresní starosta dodne 10.prosince 1915, Rudolf Neuman, náměstek okresního starosty, od2O.II.1918-1922, Olbřích Dvořák, předseda okresní správní komise, od27.září 1922- 11.listopadu 1924.

Při zahájení provozu platilo sezKnína-Hraštice doPrahy 90kr.

K práci této ostavbě dráhy dlužno ještě poznamenati, žeproKnín aširoké jeho okolí mělo býti postaveno nádraží ažvNové Vsi. Zásluhou zesnulého továrníka p.Jana Masnera, který jménem města N. Knína iobcí sousedních účinně zakročil veVídni, povolena stavba nádraží Knín-Hraštice.

Laterální průplav.

V letech devadesátých projektován naším krajem t. zvaný laterální průplav, kterým Příbramsko iDobříšsko mohlo mnoho získati. Jím měla seusnadniti doprava zboží iosob mezi Budějovici aPrahou. Projekt předložen říšské radě vídeňské jakožto kompensace českému poselstvu zapovolení drah alpských. Dráhy ty ovšem stavěny, naprůplav nebylo peněz. Průplav, vycházeje nadBudějovici odřeky Malše, měl být veden kProtivínu, odkudž dále kseveru téměř souběžně sdrahou rakovnicko - protivínskou stále vevýši 400m nadmořem. PodPískem přestoupiti měl aquaeduktem Otavou ajíti souběžně sOtavou keZvíkovu adále souběžně sVltavou keKamýku, odkudž dále vedl směrem severním. Donašeho okresu vstoupil by uZlákovic avinul by sesměrem podle Líšnice mezi Nepřejovem aHorními Hbity kDolním Hbitům (přístav proPříbramsko) aJelencům. Dodobříšského okresu vstoupiti měl uVišňové apokračovati kolem Ouběnic, Druhlic, Sv.Pole kvýchodnímu cípu rybníka Strže uStaré Huti (přístav proDobříšsko). Kolem Pouští, Mokrovrat (u Nebeského rybníčku přístav proKnín), mezi Hrašticemi aKnínem dále kSenečnici, Bratřínovu, načež by dospěl Vltavy podŠtěchovicemi. Hloubka měla býti 2.1 m, šířka dna 18m. Počítá-li serychlost parolodi vprůplavu 4km za1hodinu, trvala by doprava zBudějovic doPrahy 39hodin (na zdržení vplavidlu 40minut.).(Lad. Malý: Dobříšsko aPříbramsko, str.30, 31).

Nové pojmenování ulic.

Dne 12.září 1896provedla městská rada nové pojmenování ulic. Ulice odKrcálu kpivovaru pojmenována "Pražskou", odhostince naHrádku kehřbitovu "Horskou", náměstí předHrádkem "Tylovo", odtud kekostelu anahlavní náměstí ulice "Kostelní", odHrádku podél Sudovického potoka "Na potůčku", ažkokresní silnici, odkud kSudovicům "Na bělohradě", odč.32ažkč.15(hostinec Břicháčkův) "Havlíčkova ulice", známěstí kSalaši "Žižkova ulice", známěstí kpivovaru "Pivovarská ulice", náměstí předměstskou vahou "Na merendě", odtud keStarému Knínu "Paškova ulice", ulice podél Kocáby "Na Smíchově", hlavní náměstí pojmenováno "Náměstí krále Jiřího zPoděbrad", spojovací ulička známěstí kSudovickému potoku nazvána "Havířská".

V měsíci říjnu 1896vysvěcena byla hřbitovní kaple. Postavena byla, jak sejiž stala zmínka, zodkazu jircháře Karla Fona zasmluvený obnos 1000zl. místním stavitelem p.Ant. Skalickým. Odkaz týkal sepostavení kaple vnáhradu zazbořenou kapli sv.Jana nanáměstí, neurčoval však místa. Prospory omísto stavba sestále odkládala, přikročeno kní teprve r. 1895, ukončena r. 1896.Spolek vojenských vysloužilců věnoval kapli oltářní obraz Všech svatých. Hřbitovní zvonek přenesen r. 1917namalou věž kostela sv.Mikuláše, kdyžsanktusový zvonek byl tu sjinými zvony rekvirován rakouskou vojenskou správou kúčelům válečným. Zodkazu paní Marie Nešutové, vdovy posládku abývalém starostovi města, zakoupen byl roku 1929nový hřbitovní zvonek.

Velmi chudý bohoslužebný inventář přikostele sv.Mikuláše rozhojnili manželé Pavelkovi (č. 55a56) rouchy aprádlem, kčemuž r. 1897přidali ještě obnos 100zl. napořízení nových potřebných rouch. Vdubnu r. 1898sňat puklý zvon sv.Jiří anákladem p.Ant. Nešuty, nájemce městského pivovaru, přelit zvonařem Bethmannem zPrahy (za 200zl.). Ponovém vysvěcení najméno Marie umístěn nahlavní věži, ale zaválky r. 1917vojskem rekvirován. Všeobecně zván poledňákem. (Přesný popis rekvirovaných zvonů ifotografie veII. díle.).

Oslava Fr. Palackého.

Na den 28.srpna 1898připravována slavnost stoletých narozenin historiografa Františka Palackého. Protože téhož dne podobná slavnost odbývána vblízkých Slapech, odložena naden 4.září. Slavnost sama zahájena vpředvečer fanfárami zLibuše atřemi výstřely. O8.hodině večerní prošel průvod slavnostně vyzdobeným městem. O5.hodině ranní procházela hudba opět ulicemi města, o9.hodině dopolední shromáždily sevšechny místní spolky sobecním zastupitelstvem, aby přivítali hosty zDobříše, Slap, Mníšku aZbraslavě. Poté sloužena farářem P.Hlaváčem akaplanem P.dr. Kloudou slavná mše sv.Pobohoslužbách promluvil ovýznamu Fr. Palackého nanáměstí universitní profesor dr. František Drtina. Odpoledne vzahradě p.Sirotka sehrál místní ochotnický spolek Kolár jednoaktovky "Uhlíři" a"Zázračné dítě". Program zahradní slavnosti doplněn koncertem arecitacemi.

Založení Sokola.

Uvedené tuto slavnosti zúčastnil setaké okrsek sokolské župy Jungmannovy (jednoty Liteň, Zbraslav, Radotín) sesvým okrskovým náčelníkem br. Fonem, učitelem vLitni, novoknínským rodákem.Při této příležitosti založena místní sokolská jednota. Spočátku přihlásilo setoliko 25členů. (Cvičení obstarával vpočátcích nejvýš obětavý br. Fon, který nelitoval cest zLitně každého týdne. Prvním náčelníkem zvolen br. Václav Mach. První spolkovou místností byl hostinec naHrádku, vjehož sále pilně členstvo cvičilo.

Stavby silnic.

V tomto roce (1898) přikročeno nákladem okresu apřispěním obce kestavbě úseku silnice Starý Knín - Nový Knín, ato odhostince p.J. Loučky veStarém Kníně ažknáměstí novoknínskému. UKocáby poraženy t. zv. Rudolfovy lípy, vysázené napaměť sňatku rakouského následníka trůnu, odstraněny lávky anamístě brodu přesKocábu postaven železný most, dodaný kladenskými železárnami za12.000 zl. Zřízení autonomních okresních zastupitelstev podle říšského zákona zedne 5.března 1862č.18ř. z. azemského zákona zedne 25.července 1864mělo vůbec značný vliv nazlepšení komunikace, neboť prováděny nákladné stavby silniční, znichž našeho města dotýkaly sehlavně tyto:

1. Silnice Dobříš - Knín odbočuje odstátní silnice ukostelíčka dobříšského, vede podél Staré Hutě, Mokrovraty, Starým Knínem doNového Knína. Délka silnice = 7885m, náklad stavební 13.404 zl.

2. Knín - Buš: ZNového Knína přesSudovice, podél Nových Dvorů kehranicím štěchovickým. Délka = 9335m, náklad stavební 13.000 zl.

3. Knín - Cholín: ZNového Knína doLibčic, Čelině akCholínu. Délka = 9252m, stavební náklad 14.086 zl.

4. Knín - Křeničná: Odbočuje uOkrouhlíku odsilnice bušské, vede Korkyní, Chotilskem, Lipím doKřeničné aZahoří. Délka = 4750m, stavební náklad 5708zl.

5. Knín - Mníšek: ZNového Knína doMalé Hraštice, Nové Vsi avMníšku připojuje sekestátní silnici. Délka = 8430m, stavební náklad 17.085 zl. Silnice tato byla vletech 1913-14 rozšířena, železný most zesílen. Pozemků potřebných krozšíření poskytla obec novoknínská zdarma. Majiteli polí p.Al. Masnerovi vyplaceno obcí 500K. (Z protokolů městského zastupitelstva. L. Kopáček: Památník okresu Dobříšského.).

Regulace Kocáby.

Velmi ožehavou byla otázka úpravy toku Kocáby. Neupravené její koryto hyzdilo jednak vzhled města, jednak častými povodněmi zaplavovány neustále louky, odnášeny lávky, trhány břehy, ano ipříbytky vpřilehlých ulicích zatopovány. Pomnohá léta opakovány žádosti zaúpravu řečiště, kníž konečně došlo r. 1907, ato ještě jen kúpravě částečné. Dne 24.listopadu 1906konána naradnici schůze zástupců zemského výboru, komise proúpravu řek abystřin vkrál. českém azástupců obce izájemců. Jednáno spočátku oúpravě toku odhranic staroknínských, t. j. odhostince p.J. Loučky ažpodměsto, ale neústupností některých občanů sešlo stohoto projektu aregulace provedena jen odbrodu podvelkohraštickou strání kemlýnu pana Karla Čámského. Obec svým nákladem zřídila pilíře mostní, vrchní železnou konstrukci rovnými díly hradila obec sokresem, přenechala zdarma zemské komisi proúpravu řek potřebný pozemek č.kat. 136ačást pozemku č.kat. 672/2, poskytla kámen místo příslušného podílu, který měla složiti vhotovosti. Vletech 1912-18 mělo sevdalší úpravě pokračovati, leč válkou vše donedohledna odsunuto. (Kocába vzniká uNové hospody (560 m), ústí uŠtěchovic doVltavy. Pramen Kocáby odústí přímou čarou vzdálen je 32km, podle zákrutů 50km).

Knín sídlem okr. zvěrolékaře.

V roce 1897zusnesení okresního zastupitelstva dobříšského zřízeny dva veterinářské obvody. Proobvod knínský ustanoven okresním zvěrolékařem sesídlem vNovém Kníně dipl. zvěrolékař p.František Klicman seslužným ročních 440zl.

Okresní stravovny.

Podle zákona zedne 29.4.1895č.38z. z. zřizovány vČechách okresní stravovny. Vokrese dobříšském zřízeny dvě, ato vDobříši avNovém Kníně, kde otevřena dne 1.září 1896.Správou stravovny pověřen městský tajemník p.František Kopáček.

Opětný pokus odolování.

V měsíci říjnu 1896pokoušeli seodolování vMalé Mikuli, blíže mlýna Aixnerova, bratři Ing.Jan aJaroslav Zelený zeŽižkova. Otevřeli též jedno kutiště uKrámů namajetku rolníka p.Záhorského. Obložili štolu Karlovu odr. 1891sesypanou vhlavní délce, zjistili tu dobré vzorky rudné, jak tu zroku 1883podnikatelem Wankem byly zanechány. Pracovali podle horní mapy zroku 1705se2havíři, ato Češkou zHoděradic uJílového aSadílkem zTábora ase2místními dělníky.

Snahou jejich bylo zjistiti staré práce, ukázky znich apak další dolování převésti nastát nebo anglickou společnost. Titéž zájemci získali kutacího práva veVysoké uPříbramě avKrásné Hoře. Otevření štoly Karlovy vyžádalo si nákladu 600zl., neboť zdolávati tu musili velké množství vody. Odměnou byly jim jen dobré ukázky kyzů azjištění dvou kolmých starých prací. Prostřednictvím jednatele zHamburku navázali jednání skterousi anglickou těžařskou společností, kdyžvšak uvedený jednatel r. 1900vymámil napodnikatelích slušnou částku peněz, prchl doAmeriky právě vdobě, kdy připravovali senákladem 10-30 tisíc zlatých otevříti kolmou šachtu vMikuli. Další jednání sanglickou firmou přerušeno bylo nastálou válkou Anglie vAfrice (burská válka) aztěchto příčin další dolování opět zastaveno.

Úprava náměstí.

S úpravou náměstí započala obec r. 1899.Náměstí srovnáno, vydlážděno apodél domů zřízeny chodníky. Protože najižní straně náměstí má odradnice prudký spád, zřízeny tu široké schody uč.p.59aterasa nadokresní silnicí opatřena železným zábradlím.

Oficiální stránky města Nový Knín (13)

Celkový pohled naNový Knín.

Na drahách nákladem 1400zl. postaveny r. 1899nové jatky avsousedství těchto postavila firma Masnerova velké skladiště třísla. Potřebný pozemek odprodán byl firmě obcí r. 1903za400K. Stržený obnos tento byl základem kestavbě nového městského chudobince. Dosud zachudobinec sloužila bývalá pastouška. Sestavbou nového chudobince "Na potůčku" započalo ser. 1904.Nacelkový náklad stavební 4000K (mimo dříví zobecních lesů) užito bylo obnosu 2335Kzběžného obecního příjmu, zbytek doplněn zuložených kapitálů. Část zahrady jako potřebné stavební místo daroval továrník pan Jan Masner achudobinec obdržel čp.206.

Zalesnění Petrákovy stráně.

V hořejší části Mikule žil samotářsky vdřevěné boudě městský příslušník Petrák. Roku 1904vyměnila sním obec místo toto začást obecního pole aubytovali jej doživotně vbývalé obecní pastoušce. Místo jím opuštěné zalesnila atrvale semístu tomu říká "Petrákova stráň".

V tomto roce započato spřípravami kestavbě školy veSt. Kníně. Proti stavbě postavila seobec Kozorohy aaby sevyhnula nákladům nani připadajícím, žádala zapřiškolení kNovému Knínu. Žádost tato úřady byla zamítnuta.

Městu Berounu povoleno bylo vroce 1904šest nových trhů, hlavně nadobytek. Proti povolení některých ztěchto trhů protestovalo zdejší městské zastupitelstvo, ježto sedomnívalo, žeshodná nebo blízká data trhů berounských sknínskými vaditi budou hlavně trhovcům atrhy zdejší nebudou tolik obeslány, čímž město bude poškozeno. Všechny protesty města byly místodržitelstvím zamítnuty.

Založení hasičského sboru veSt. Kníně.

Až dor. 1899byl proStarý aNový Knín jeden sbor dobrovolných hasičů. Vtomto roce oddělili sečlenové staroknínští azaložili samostatný sbor, který již dne 15.července 1899prvně vystoupil naveřejnost ukázkami své zdatnosti apohotovosti naveřejném župním cvičení, jehož zúčastnily sesbory zNového Knína, Korkyně, Velké Lečice, Líšnice, Vraného, Borotic, Slap, Dražetic, Kytína aKřížova. Prvním velitelem sboru zvolen hostinský p.Jan Loučka. Uvedené hasičské sbory byly částí hasičské župy "Proud", založené dne 23.října 1889veSlapech apatřily kní ještě sbory vMníšku, Davli, Čísovicích aŠtěchovicích. Prvním župním starostou zvolen propagátor hasičství vcelém Povltaví hrabě Vladimír zAichelburgu, velkostatkář veSlapech, který vroce 1892přesídlil zeSlap doNeustupova uVotic. Poněm župním starostou zvolen (r. 1892) zdejší mistr hodinářský p.Josef Kolumbus azůstává jím dodnes. Hasičská župa Proud dostala č.48ajiž vroce 1900byly vní sdruženy sbory: Nový Knín, Starý Knín, Korkyně, Kytín, Velká Lečice, Prostřední Lhota, Záborná Lhota, Libčice, Slapy, Štěchovice, Nová Ves, Mníšek, Čísovice, Vrané, Borotice, Dražetice, Křížov.

Úřední den okr. soudu.

Velká vzdálenost mnohých obcí odsídla okresního soudu (až 5hodin cesty) byla příčinou, žeNový Knín sevšemi obcemi svého okrsku podal žádost zapovolení úředního dne okresního soudu vNovém Kníně. Žádosti této bylo vyhověno r. 1905, kdyžměsto sezavázalo poskytnouti zdarma potřebných místností vradnici, paliva, posluhy asložiti každoročně obnos 40K vhotovosti. První t. zv. soudní den odbýván dne 9.července t. r.

Nové tržiště.

Až doroku 1905odbývány trhy nadobytek vKostelní ulici anaTylově náměstí předHrádkem. Toho roku odprodal hostinský p.Antonín Fon obci pole zaměstem přilibčické silnici apřiměřenou úpravou zřízeno tu prostranné tržiště. Zbývající část pole postoupena místní školní radě azřízena tu školní zahrada.

K žádosti obce povoleny jí čtyři nové trhy nadobytek. Povolení vešlo vplatnost dnem l. ledna 1907anapoplatcích zaplaceno změstské pokladny 252K. Také dosavadní jatky nedostačovaly, proto obec prodala potřebnou část obecních drah (76 sáhů po80h, t. j. za60K 80h) řezníkům p.Antonínu Fonovi aAnt. Břicháčkovi ajmenovaní svým nákladem vystavěli r. 1906jatky nové.

Změny veslužebnictvu.

V roce 1905provedla obec pronikavé změny vesvém služebnictvu. Probezpečnost občanstva ajeho majetku vydržovala 1strážníka a1ponocného. Dnem l. září 1905dán dovýslužby strážník Hynek Maršovský avyměřeno mu zusnesení zastupitelstva 400K ročních pensijních požitků a4m deputátního dříví. Nově přijat pan Josef Fon, jemuž vyměřeny služební požitky: 400K platu, 9m dříví, oděv a3dílce obecních polí, vedle obvyklé odměny zaintervence přitrzích apoukazu piva změstského pivovaru. Pozesnulém zvoníku Karlu Špicnerovi ustanoven František Fiala, vodákem jmenován František Kotnour, kostelníkem Antonín Thán, dohled nadobecními lesy svěřen křižovnickému lesnímu správci vBoroticích p.Albertu Březinovi; pozesnulém lesním hajném A. Podehradském přijat Josef Vaněk akonečně potragické smrti městského vodáka Kotnauera ustanoven vodákem Jan Thán.

Pronájem pivovaru.

Dnem 1.ledna 1906pronajat městský pivovar opětně dosavadnímu nájemci p.Antonínu Nešutovi. Kutací práva obnovena obci dne 1.února 1906.

Volby r. 1906.

V měsíci září 1906provedeny nové obecní volby. Dozastupitelstva zvoleni: Frant. Sirotek, Ant. Strnad, říd. uč. Jan Kobza, Josef Mlejnek, Alois Masner, Antonín Pavelka, Josef Kučera, Hynek Vančata, Karel Aixner, Mikuláš Nevařil, Jan Kramata,. Václav Faktor, Jan Masner, Ant. Nešuta, Aug. Masner, Josef Sirotek, Josef Klouda, Karel Čámský. Městská rada měla býti propříště čtyřčlenná, zvoleni jejími členy: Jan Kramata, Aug. Masner, Jan Masner aJosef Kučera. Starostou zvolen hostinský pan Mikuláš Nevařil. Domístního odboru Národní rady české vysláni zezastupitelstva členové: Ant. Nešuta, Karel Čámský aHynek Vančata.

Doprava listovní pošty.

Do r. 1906nebyla vykládána ani přijímána nazdejším nádraží listovní pošta. Dopravována apřivážena pojízdní poštou zDobříše poštovním zřízencem Matějem Břečťanem. Dne 17.května 1906žádala obec, aby doprava listovní byla zlepšena anazdejším nádraží přijímaly sedopisy kdopravě. Napodkladě této žádosti jednal sobcí dne 8.května 1907referent ředitelství pošt atelegrafů vPraze, který žádal naobci příslušné prohlášení, ženenamítá ničeho proti zrušení pojízdné pošty Knín - Dobříš avnáhradu budou zásilky alistovní pošta vypravovány zKnína odpoledním vlakem, přiváženy ranním vlakem. Žádané prohlášení městská rada vydala poujištění, ževkaždém případě poštovní spojení sDobříšskem bude zachována ranním vlakem.

V tomto roce nabídnut obci kekoupi t. zv. dům Roztočilův, sousedící sradnicí. Ač nabídka byla výhodná, zamítlo zastupitelstvo koupi, načež prodán místnímu staviteli p.Antonínu Skalickému (č. p.63). Nový majitel dům dozákladů rozboural anově přestavil, přičemž ovšem byl stržen krásný barokový štít. Původní barokový ráz města ponenáhlu ustupoval moderním stavbám.

Odmítání německých podání.

Upírání národních apolitických práv českému národu bylo příčinou, žečeské samosprávné úřady počaly odmítati veškerá vyřizování přípisů, pokud nebyly jim podány včeském jazyku. Městská rada novoknínská usnesla ser. 1907, žebezvýjimečně bude vraceti každé německé podání, ať je obci zasláno státními nebo samosprávnými úřady, jako věc nesrozumitelnou anezpůsobilou kúřednímu jednání. Ztýchž důvodů odmítáno také úřední potvrzování služebních knížek četnictva.

Změna vzastupitelstvu.

V roce 1907zemřel člen obecního zastupitelstva, bednářský mistr p.Josef Mlejnek, azazesnulého nastoupil náhradník, mistr truhlářský pan Josef Vitásek. Rodina Mlejnkova je vměstě nově usedlá apůvodištěm tohoto rodu je obec Hrazany naSedlčansku, kdež předkové seděli namanském robotním statku, patřícím kpanství vysokochlumeckému. Rod sesice rozrostl, ale dodnešní doby příslušníci jeho vměstě našem již senezachovali.

V roce 1908provedeny opětné změny vměstském služebnictvu. Zaponocného ahrobníka Františka Doležala přijat protyto služby p.Antonín Lochman, zazesnulého lesního hajného Josefa Vaňka přijat p.Josef Punčochář (se služným 400K, 15m dřeva, 60K nabyt a1hl piva), zapensionovaného strážníka Josefa Fona ustanoven dne 1.září Josef Pechar spožitky svého předchůdce.

Oficiální stránky města Nový Knín (14)

Náměstí sradnicí vNovém Kníně.

Oslava 10letého trvání Sokola.

Desetileté trvání oslavila Tělocvičná jednota Sokol vsrpnu r. 1908veřejným cvičením. Protektorát této slavnosti přijala nasebe městská rada. Dne 3.dubna 1909usneslo seměstské zastupitelstvo podati žádost zazřízení měšťanské školy. Komisionelní šetření školních úřadů vtéto záležitosti konalo sedne 18.prosince t. r.

V měsíci listopadu r. 1909konány nové volby doobecního zastupitelstva. Zvoleni byli: mistr obuvnický p.Josef Doubrava, obchodník p.Josef Klouda, obchodník p.Jan Kliment, říd. uč. p.Jan Kobza, rolník p.Hynek Vančata, mlynář p.Alois Masner, kožišník p.Jan Kramata, kožišník p.Aug. Masner, rolník p.Josef Sirotek, mlynář p.V. Faktor, hodinář p.Josef Kolumbus, obuvník p.Václav Filipovský, rolník p.Antonín Pavelka, mlynář p.Karel Čámský, obuvník p.Josef Kučera továrník p.Jan Masner, hostinský p.Mikuláš Nevařil. Zvolení složili slib dne 18.prosince 1909místodržitelskému radovi panu Emanuelovi Wirthovi. Starostou města opět zvolen p.Mikuláš Nevařil, radními pp. Jan Kramata, Aug. Masner, Jan Masner, aJosef Kučera. Během funkčního období tohoto zastupitelstva zemřel člen p.V. Faktor, majitel mlýna aobchodník p.Josef Klouda. Zaně povoláni náhradníci: mistr krejčovský p.Prokop Durdil amajitel pekařského závodu p.Emanuel Buchomel.

Úmrtí samosprávných pracovníků.

V roce 1909zemřel také bývalý dlouholetý člen městského zastupitelstva, mlynář pan Antonín Strnad; jím vymřel vmužském potomstvu starobylý rod Strnadovský, který na"Strnadovském" mlýně udržoval sepodle záznamů cechovních knih starobylého cechu mlynářského odkonce třicetileté války aseděl tu zajisté ještě vdobách dřívějších, kam záznamy cechovní nesahají. Mlýn pronajat r. 1910mlynáři p.Tomáši Dezortovi zRokycan, vjehož majetek přešel koupí r. 1914.Rovněž úmrtím p.Antonína Nešuty, nájemce městského pivovaru, utrpěla značně místní samospráva, neboť býval vždy poctivým pracovníkem vzastupitelstvu ipříkladným starostou města. Nájem pivovaru převzal syn zesnulého Bohuslav. Nástupcem jeho vúřadu starostenském byl dlouholetý asvědomitý starosta p.Mikuláš Nevařil, dojehož doby úřadování spadá snaha opřevzetí dolů státem.

Poslední pokus odolování.

Rok 1910je dobou nejživějšího zájmu asnah ootevření místních zlatých dolů. Vměsíci dubnu navázáno jednání sbývalým ředitelem kutací společnosti vKasejovicích p.Bambasem. Týž radil obci, aby sepokusila ozaložení těžařské společnosti, jíž by postoupila jednu nedělitelnou polovinu svých horních práv. Kutací společnost by musila doly racionelně otevřít. Předložil náčrtek smlouvy obce skutací společností, kterou si obec vyhradila kprozkoumání znalci akladla podmínku, aby p.Bambas sám pokusil seoutvoření takovéto společnosti, nebo aby získal potřebného kapitálu kotevření dolů. Potu dobu, než sespolečnost ustaví, nebude zažádné práce honorován akdyby došlo jeho přičiněním kprodeji hor, bude obcí odměněn podle dohody. Itoto jednání bylo bezvýsledné. Obec sama svým nákladem počala otevírati starou práci uSudovic akdyžvoda práce přerušila, zakoupeno čerpadlo arevírní úřad žádán zavyslání komise aschválení zákopu. Naradu p.prof.dr. Jindřicha Barvíře měla obec požádati vrchního horního správce p.Ing.Martina Čechuru zBřezových Hor orozpočet, ježto týž řídil kutací práce přiotevírání hor vKasejovicích. Knávrhu továrníka p.Jana Masnera měla sepak obec veřejným prohlášením obrátiti naveřejnost, aby zájemníci upisovali podíly, nejméně po100K, buďto uZemské banky naúčet obce nebo přímo uobecního úřadu. Tato akce neměla žádného výsledku aproto obec vpracích ustala r. 1912.Naradu p.prof.dr. Barvíře podala pak žádost kministerstvu veřejných prací doVídně, aby erár sám provedl kutací práce vesvé režii ap.továrník Jan Masner byl pověřen, aby veVídni uministerstva zaobec jednal. Napodkladě žádosti pak slevena obci polovina kutacích poplatků aministerstvo pověřilo horní ředitelství vPříbrami, aby vtéto záležitosti vešlo zac. k. erár sobcí vjednání. Horní ředitelství přípisem svým zedne 14.prosince 1912požádalo obec, aby udala podmínky, zakterých je ochotna svá kutiště předati dovlastnictví státu. Podmínky obce byly tyto:

l. Město N. K. přenechá státu vúplný majetek své kutací kruhy, celkem 12, ato: č.610, 611, 612, zedne 8.II.1904, č.1933zedne 10.VI.1905, č.338zedne 30.I.1907, č.3888, 3889a4034zedne 14.XI.1907, č.4518,. 4520, zedne 21.II.1907, č.1779zedne 7.IV.1910 ač.1008zedne 25.II.1912 adává mu tímúplné, výhradní právo kprozkoumání celého svého kutacího terénu stou podmínkou, žestát bude veškeré výlohy stěmito pracemi spojené, jakož ikutací poplatky sám hraditi.

2. Vpřípadě, žeby bylo nutno, aby správa kutiště acelého podniku byla poblíže téhož, žádá město, aby jeho sídlem stalo seměsto Nový Knín.

3. Aby stát přinajímání dělníků prokutání, případně propříští dolování vůbec, vprvé řadě pokud možno bral zřetel napříslušníky města N. K., stejně aby stát přiopatřování potřebného materiálu protyto kutací práce apřiopatřování povozů, pokud to bude možno, bral patřičný zřetel napříslušníky města N. K.

4. Kdyby stát vzlatonosném okrsku N. K. kutati nebo dolovati přestal, žádá město, aby jemu příčina zastavení kutání neb dolování byla oznámena, aby mu práva kutací byla bezveškerých poplatků vrácena aveškerá zařízení lezní, těžní, odvodňovací aventilační všech otevřených šachet, štol ajiných chodeb, byla namístě samém ponechána vtakovém stavu, vjakém byla přiopuštění hor.

5. Naproti tomu vtomto případě obec města N. K. zavázala by sedáti státu určitou náhradu zapoužívání těchto všech zařízení, tuto náhradu platiti ročně popět let apotéto době veškeré uvedené zařízení přešlo by opět vmajetek státu.

6. Obec sezavazuje pozemky, pokud by jich bylo kdolování třeba apokud by sama obec byla jejich majitelkou, propůjčiti státu úplně zdarma, ato nacelou dobu potřeby, vpřípadě zahájení skutečného těžení přenechati státu zapříslušnou náhradu spodmínkou, žepozemky tyto zůstanou obecním majetkem ažebudou vpřípadě zastavení kutání státem obci bezplatně vráceny sevšemi právy ibezvšech závazků, aby sejich mohlo, pokud to ovšem možno, nadále užívati.

7. Vtom případě, žeby kutací práce státu byly spojeny spříznivým výsledkem astát nazákladě těchto výsledků odhodlal seku pravidelnému dolování, těžení azpracovávání zlatonosných rud vkutacím okrsku města N. K., žádá město, aby sestát zavázal, žepocelou dobu pravidelného dobývání azpracovávání rud odváděti bude městu N. K. každoročně jednu pětinu čistého výtěžku dopokladny městské, ato vhotovosti. Částka tato dospěla by vždy ku placení poukončení prvního pololetí azaminulý pracovní rok. (Vyňato zprotokolu městské rady).

Aby žádost obce zapřevzetí byla podporována aurychlena, vypravena doVídně deputace obce, složená zestarosty města pana Mikuláše Nevařila ačlena městské rady továrníka pana Jana Masnera. Poslanec, universitní profesor p.dr. František Drtina požádán opodporu auvedl oba deputanty ministru příslušného resortu.

Smlouva tato nebyla ministerstvem schválena, jak oznámeno obci horním ředitelstvím vPříbrami dne 8.prosince 1913, č.j. 11.225, ale podán návrh nové smlouvy lišící seodpůvodní jen vněkterých částech. Znění nové smlouvy je následující:

Smlouva mezi c. k. erárem, zastoupeným c. k. horním ředitelstvím vPříbrami, svýhradou schválení c. k. ministerstva veřejných prací sestrany jedné aobcí města Nového Knína, zastoupenou starostou, jedním radním advěma členy obecního výboru podle usnesení obecního zastupitelstva zedne 12.prosince 1913, svýhradou schválení okresního zastupitelstva vDobříši.

§ l. Obec města N. K. přenáší nac. k. erár atýž přejímá kutací povolení, které výměrem c. k. revírního úřadu vPraze zedne 8.února 1904č.608uděleno avýměrem téhož c. k. revírního úřadu zedne 28.ledna 1913č.631do8.února 1914prodloužena bylo.

Obec města přenechává dále c. k. eráru dovlastnictví atýž přejímá následující městu patřící výhradná kutiště:

Výhradná kutiště dle stvrzení c. k. revírního úřadu vPraze zedne 8.února 1904č.610, 611, 612, zedne 10.června 1905č.1933, zedne 30.I.1907 č.338, zedne 14.XI.1907 č.4034, zedne 21.XI.1907 č.4520azedne 7.dubna 1910č.1779vkat obci N. Knína, zedne 14.XI.1907 č.3888, zedne 21.XI.1907 č.4518azedne 25.II.1912 č.1008vkat. obci Sudovice azedne 14.XI. 1907č.3889vkat. obci Krámy. Obec N. K. zavazuje sevýměry, vkutacím povolení vprvním odstavci jmenované astvrzené ovýhradných kutištích, jmenovaná vdruhém odstavci, ihned pooznámeném schválení této smlouvy c. k. ministerstvem veřejných prací c. k. hornímu ředitelství vPříbrami odevzdati asvoluje, aby povolení kutací avýhradná kutiště najméno c. k. eráru hornoúředně přepsány byly. Kdyby tato smlouva c. k. ministerstvem veřejných prací nejdéle do15.ledna 1914schválena nebyla, zavazuje seměsto prodloužení kutacího povolení vodst. l. zmíněného nadobu dalšího roku, t. j. do8.února 1915uc. k. revírního úřadu vymoci.

Obec města N. K. ručí, žepřenechaná výhradná kutiště jsou prosta všech dluhů ajiných břemen.

§ 2.Úplata zapřenechaná povolení kutací avýhradná kutiště spočívá vevzájemných službách, které c. k. erár vtéto smlouvě proti obci města N. K. navzájem přijímá. Tyto vzájemné služby jsou narůzných místech této smlouvy uvedeny.

§ 3.C. k. erár je oprávněn, ihned poschválení této smlouvy c. k. ministerstvem veřejných prací sama sebe vdržbu výhradných kutišť uvésti aspracemi kutacími počíti. Erár není však žádnou lhůtou napočátek neb trvání prací kutacích vázán aje též oprávněn každé chvíle práce kutací zastaviti.

C. k. erár je však vázán oto pečovati, aby výhradná kutiště tak dlouho vplatnosti udržována byla, dokud senevrátí zase vdržení obce, nebo dokud c. k. erár právo úplně volně nakládati vvýhradními kutišti nenabude.

Práce skutáním spojené, které naúčet eráru povoleny býti mají, předsevezme c. k. erár dle svého volného uvážení. Obec města N. K. vzdává sekaždého vlivu nastátní podnik kutací anakaždou kontrolu tohoto podniku.

§ 4.Kdyby c. k. eráru nazákladě výhradných kutišť jím předsevzatých (§ 1.) dolové míry propůjčeny byly akdyby dolování vtěchto dolových mírách poskytlo čistý výtěžek, jest c. k. erár povinen vkaždém prvním semestru budžetního roku následujícího narok účetní pětinu ročního čistého výtěžku obci města N. K. dojejí pokladny hotově nakvitance, naútraty obce kolkované, platiti.

Zásady, podle kterých čistý výtěžek sepočítati bude, řídí sedle zvyklosti, platné prostátní doly.

Obec města N. K. vzdává sekaždého vlivu nastátní důlní podnik aprodej produktů, dále každé kontroly státního důlního podniku astátního výpočtu čistého zisku. Kdyby však státní důlní podnik nejen neposkytl žádného čistého užitku, nýbrž naopak seztrátou spojen byl, není obec města N. K. žádným způsobem povinna c. k. eráru poskytnouti nějaké náhrady.

§ 5.Obec města N. K. zavazuje seveškeré obecní pozemky kpracím kutacím azejména kodvádění potřebné vody, t. j. takové pozemky, které obci novoknínské vlastnicky náležejí, c. k. eráru najeho žádost pocelou dobu státního podniku kutacího bezplatně přenechati.

Po nastálém propůjčení dolových měr c. k. eráru zavazuje seobec města N. K. veškeré kúčelům dolovacím, zejména pak kodvádění vod potřebné pozemky obecní zanáhradu ušlého zisku, který zpozemků těch dle jich kultury pří pravidelném hospodaření by plynul, c. k. eráru kjeho přání kužívání přenechati.

O okolnosti, zda avjaké míře obecních pozemků kúčelům kutacím, dolovacím aodvodňovacím třeba jest, rozhodují výhradně zástupci eráru. Obec města N. K. vzdává senáhrady každé škody, která napozemcích obecních státním podnikem kutacím neb důlním (§ 131v. zák. hor.) povstane; táže dále sezavazuje, ohledně svých c. k. erárem vužívání převzatých pozemků c. k. eráru odevzdati listiny, podle kterých služebnost, užívání proúčely kutací, důlní ajiné stímspojené účely, veprospěch c. k. eráru vtělena býti může.

Vlastnictví kbudovám zřízeným c. k. erárem napozemcích obecních přísluší c. k. eráru. Přidefinitivním zastavení státního podniku kutacího adůlního jest c. k. erár povinen obecní pozemky jenom kužívání přenechané obci města N. K. vrátiti aprohlášení ku knihovnímu výmazu služebností potřebné jmenované obci vydati. Pozemky tyto vrátí sevtom stavu, vjakém sepřivrácení právě nalézati budou. Veřejné dávky, které zpozemků obecních c. k. eráru kužívání proúčely kutací, dolovací aodvodňovací přenechaných vypadají, nese také podobu užívání c. k. erárem obec města N. K.

§ 6.Kdyby sec. k. erár odhodlal státní podnik kutací adůlní definitivně zastaviti, má otom obec města N. K. sudáním důvodů zpraviti. Obci přísluší pak právo velhůtě 2měsíců podoručené zprávě prohlásiti, žepožaduje, aby jí přenechána byla výhradná kutiště, tvořící předmět této smlouvy amíry dolové najich základě snad propůjčené. Dojde-li včas c. k. horního ředitelství takové prohlášení, jest c. k. erár povinen povolení kutací avýhradná kutiště, resp. míry dolové obci bezhotové úplaty přenechati, přičemž však obec N. K. poplatky stěmito převody spojené zaplatiti má. Mimo to jest c. k. erár povinen závazky v§ 7.blíže označené dodržeti. Kdyby však prohlášení obce města N. K. obsahu v2.odstavci tohoto paragrafu jmenovaného včas c. k. horního ředitelství vPříbrami nedošlo, jest c. k. erár oprávněn, spovolením kutacím, výhradními kutišti amírami dolovými valně, beze všeho omezení naložiti, je tudíž například izciziti, nechati propadnouti, respektive vzdáti sejich.

§ 7.Použije-li c. k. erár práva svého státní podnik kutací neb důlní definitivně zastaviti, má kutiště idoly sevším příslušenstvím vtom stavu ponechati, vkterém setato díla nalézají vdobě, vkteré c. k. erár rozhodnutí odefinitivním zastavení státního podniku obci města N. K. oznámí, leč by změny znaléhavých důvodů potřebnými byly. Povinnost tato však končí, jakmile c. k. erár oprávněn jest, skutacím povolením, výhradními kutišti, resp. dolovými mírami volně naložiti (§ 6., posl. odstavec).

Učinila-li obec včas prohlášení v§ 6.odst 2.zmíněná, jest c. k. erár zavázán veškeré stavby, stroje oveškerá jiná zařízení vdole anapovrchu sloužící kutacím neb důlním účelům obci N. K. nadobu 5let kužívání zapřiměřenou roční náhradu přenechati, jejíž výše dle zásady bezelstivé důvěry stanovena bude. Lhůta pětiletá počíná dnem, kdy kc. k. hornímu ředitelství vPříbrami prohlášení obce N. K. tohoto obsahu dojde, žeobec přenechání povolení kutacího, výhradních kutišť aměr dolových si přeje.

§ 8.Stavby, stroje ajinaká zařízení c. k. erárem. obci kužívání přenechaná, buďte obcí najejí útraty podobu užívání vdobrém, upotřebitelném stavu udržovány. Pouplynutí pětileté lhůty užívací buďte stavby, stroje ajinaká zařízení, sloužící účelům kutacím adůlním, c. k. eráru ihned vrácena, přičemž zazáklad sloužiti má zvláštní, připřenechání výše zmíněných zařízení sepsaný inventář.

Kdyby však obec N. K. učinila nárok, aby jí stavby, stroje ajinaká zařízení vprvním odstavci tohoto § jmenovaná koupí přenechány byly, buďte téže obci novoknínské zaodhadní ceny kupní přenechány. Nárok napřenechání koupí budiž nejpozději měsíc předuplynutím pětileté lhůty užívací uc. k. horního ředitelství vPříbrami písemně ohlášen, jinak nárok ten pomine.

§ 9.Škody zpodniku kutacího neb důlního povstalé popřenechání těchto podniků obcí novoknínské, nese jmenovaná obec.

§ 10.Pokud to jest možno zdůvodů technických ahospodářských, vezme c. k. erár připřijímání dělníků kpracem kutacím adůlním vprvní řadě ohled napříslušníky obce města N. K.

Také přidodávkách potřebného materiálu azadávání povozů bude c. k. erár podle možnosti naobec města N. K. ajejí příslušníky bráti ohled. Ohledy těmi nesmí však c. k. erár připrovozování kutacích adůlních prací vžádném ohledu být omezován anesmí žádné hospodářské újmy trpěti.

§ 11.Vevšech sporech právních zesmlouvy této snad vzniklých, které mocí zákona zvláštnímu soudu výlučně vyhraženy nejsou, jest c. k. erár, vystoupí-li jako žalobce, oprávněn též uvěcně příslušných soudů vsídle c. k. finanční prokuratury vPraze zakročiti.

§ 13.Útraty svyhotovením této smlouvy spojené apoplatky kolkovné ajiné nese obec města N. K. zvlastního.

§ 14.Smlouva tato jest proobec města N. K. závaznou, jakmile ji podepsala asmlouva schválena byla okr. zastupitelstvem vDobříši, proc. k. erár teprve odonoho okamžiku, kdy smlouva schválena byla c. k. ministerstvem veřejných prací, přičemž obec města N. K. vzdává sedržení lhůty § 862ob. z. obč.

§ 15.Smlouva tato zhotovena byla vedvou stejnopisech, znichž jeden c. k. eráru, druhý obci náleží.

V Novém Kníně dne 12.prosince 1913.VPříbrami dne 18.prosince 1913.

Čís. j. 11.808.

Mikuláš Nevařil, starosta,

Hynek Vančata, radní.

Josef Sirotek, člen výboru.

Alois Masner, člen výboru,

C. k. horní ředitelství vPříbrami.

Přednosta A. Zdráhal c. k. dvorní rada.

Schvaluje senazákladě usnesení zastupitelstva okresu dobříšského zedne 16.prosince 1913stímpřipomenutím, žezástupcové městské obce Novoknínské, kteří listinu tuto podepsali, byli ku jejímu podpisu oprávněni.

Okresní výbor vDobříši dne 16.prosince 1913.

Josef Hodys, starosta okresu.

Rudolf Neuman, člen výboru.

A. Sládek, člen výboru.

Ludvík Kopáček, okresní tajemník.

Smlouva tato schválena ministerstvem veřejných prací veVídni dne 22.ledna 1914, čís.69.167 - XVII a- 1913.

Oficiální stránky města Nový Knín (15)

Masnerova továrna vNovém Kníně.

Počátkem měsíce května r. 1914počal stát spřípravnými pracemi navybudování potřebných provisorních dřevěných baráků skamennými podezdívkami, ato: kovárny skanceláří, strojovny seskladištěm koksu, nemocnice abudovy proelektrický ventilátor. Dozorem nadprováděnými kutacími pracemi pověřen státem naddůlní státních dolů naBřez. Horách p.František Matějíček. Zpočátku pracováno ručně, ale neobyčejně pevná hornina značně postup prací zdržovala, proto počátkem října vídenskou firmou započato sinstalací strojů aelektrického vedení. Poukončení těchto prací počátkem roku 1915začalo sepracovati elektrickými vrtačkami. Nastálá válka ovšem nešťastně zasáhla docelého postupu kutacích prací. Opracovní síly byl veliký nedostatek, napřemístění horníků zBřezových Hor nebylo ani pomyšlení, neboť stát tyto doly hlavně proznačnou potřebu olova kúčelům válečným přímo raboval. VKníně pracováno vedvou směnách jen sněkolika málo lidmi. Započato shlavní štolou odmlýnské strouhy, kterou seměly podejíti aodvodniti staré práce. Ztéto naobě strany raženy štoly boční, menší, leč nenašly seani pozoruhodné ukázky vzácného kovu, ani staré práce senepodchytily, neboť hlavní tato štola vkonečné délce byla toliko 634m dlouhá avzhledem kpovrchnímu bodu jest niveau štoly asi 160m hluboko. Zté příčiny otevřena druhá štola, poněkud dále kmlýnu Dezortovu avní blízko východu jáma asi 10m hluboká, požíle. Slabé ukázky zlatonosné žíly složeny nahromadě jalového štěrku, kde leží dosud. Posléze svrchu otevřeli 2jámy, jednu dolejší, druhou hořejší. Dolejší jámu otevřeli dohloubky 18m, ale nedošli dna, nýbrž přišli navodu abezčerpání zanechali dalšího zkoumání. Hořejší jámu otevřeli dohloubky 32m, nalezli zbytky zlatonosného křemene, ale opět nedošli dna, nýbrž provodu zanechali dalšího zkoumání, aniž by byli vodu tu vůbec čerpali! Obě jámy posléze zasypány. Celý postup prací vposlední době dělal dojem, žeúmyslem státní správy je doly opět co nejdříve opustiti auzavříti. Ktomu skutečně také došlo vroce 1923.Dne 5.března 1923dostavili senaradnici zástupcové horního eráru aoznámili zástupcům města, žestát odhodlal sekutací práce úplně zastaviti. Zástupcové obce novoknínské vzali toto prohlášení navědomí aprohlásili ihned, žežádají jen, aby práva kutací, přenesená naerár smlouvou zedne 12.prosince. 1913byla opět naobec novoknínskou převedena ají odevzdána. Dále zástupcové obce prohlásili, ženapřenechání staveb, strojů ajinakých zařízení, vyjmenovaných v§ 7.uvedené smlouvy, nereflektují, neboť nemíní vpracích pokračovati navlastní účet. Není tedy sestrany obce žádných námitek, aby stát sestavbami ajinakým zařízením napovrchu ivdolech, sloužícím účelům kutacím adůlním, volně naložil. Protokol zaobec podepsán starostou p.Antonínem Skalickým, členem zastupitelstva panem Mikulášem Nevařilem aměstským tajemníkem p.Václavem Amortem, zastát dr. Eduardem Babánkem, ministerským radou aIng.Františkem Škorpilem, min. radou.

Poté jedna zeštol zazděna, hlavní uzamčena, dřevěné boudy vdražbě rozprodány, stroje odvezeny naBřezové Hory ahorníci státem umístěni vhorách březohorských.

Skoro současně sdoly knínskými otevřeny zlaté doly vLibčicích, kdež práva kutacího získal majitel panství průhonického uPrahy, hrabě Sylva-Tarouca. Vroce 1912a1913počal zde prováděti nákladné stavby horních budov, bytů úřednických, stoup alaboratoří. Nájemce městského pivovaru pan Bohuslav Nešuta postavil uzlatodolu vkusnou restauraci, závod upravil příjezd dobrou silnicí. Podnik řídil nejprve Ing.Liste (Prušák), poněm Angličan Ing.Benetta, posléze Ing.Blahna (Čech) aIng.Hampl (Čech) sněkolika úředníky administrativními ahorními dozorci. Spočátku zdálo se, žeoběma zlatonosným místům, Knínu iLibčicům, vychází opět hvězda jejich bývalé slávy, než žel, krásný tento sen patřil brzy minulosti. Zlatodůl vLibčicích uzavřen r. 1925, kancelářské zařízení rozprodáno vdražbě, stroje odvezeny, budovy opuštěny, podzemní práce zatopeny.

Autobusová společnost.

V roce 1911ustavila sevPříbrami autobusová společnost prodopravu osob zPříbramě doDobříše. Činnost měla zahájiti dne 1.ledna 1913.Společnost vešla vjednání sobcí novoknínskou, zajakých podmínek by bylo prodlouženo spojení aždoN. K. Obec byla ochotna zúčastniti sepodniku jako akcionář určitým kapitálem, kdyžzaručeno bude pravidelné spojení adoprava seosvědčí. Kprodloužení autodopravy doN. K. však nedošlo, není však čeho litovati, ježto doprava seneosvědčila, vůz byl více vesprávě než vprovozu aštěstím proakcionáře bylo, ževojenská správa vůz rekvirovala kúčelům válečným. Společnost likvidovala ačlenové zčásti přišli kesvým podílům.

Telefon.

V témže roce (1911) přijata obec domeziměstské telefonní sítě asezájemníky měla kestavbě telefonu přispět obnosem 1600K, kčemuž okres přispěl podporou 400K, továrník p.Jan Masner obnosem 600K. Poukončení stavby sdělilo však ředitelství pošt atelegrafů vPraze přípisem č.124097/13 zedne 13.září 1913obci, ženani připadá 30% příspěvek stavební, t. j. 2520K; zájemníky splaceno bylo 1800K, zbytek doplatila obec. Vměsíci červnu 1914otevřena naradnici telefonní hovorna.

Lékárna.

O koncesi kotevření lékárny vnašem městě ucházel ser. 1911Mg. Ph. J. Blahník zBráníku. Toho roku kezřízení lékárny nedošlo, ažteprve r. 1928.

Omezení trhů.

Pro značné rozšíření slintavky akulhavky omezeny byly trhy toho roku (1911) ze12na6.

V roce 1912oslavoval místní sbor dobrovolných hasičů své třicetileté trvání. Stalo setak zaúčasti hasičské župy "Proud" apodpatronací městské rady. Nákladem obce postavena nanáměstí lezecká věž akčistému zisku slavnosti přispěla obec darem 200Kč.

Nové věžní hodiny.

Staré věžní hodiny tohoto roku již dosloužily. Obec zakoupila nové se3ciferníky za1040K ufirmy Kračmerovy vPraze.

Oprava pivovaru.

Měl-li městský pivovar konkurovati sblízkými pivovary panskými, bylo nutno jej značnějším nákladem rekonstruovati. Kmožnosti většího výstavu piva přispěla ita okolnost, žeprávě zrušen byl křižovnický pivovar veStarém Kníně, jehož posledním nájemcem byl sládek p.J. Jaroch, otec JUDr A. Jarocha, ředitele státních drah Praha-Jih aJUDr Jana Jarocha, ředitele šekového úřadu vBrně. Město najalo prosvůj pivovar sklepy zrušeného pivovaru křižovnického veStarém Kníně, vystavělo novou varnu nákladem 30.658K anaopravy vnitřní ivnější uzavřelo výpůjčku uokresní hospodářské záložny vDobříši vevýši 35.000K na4,75%, s1% úmorem.

Oprava kostela.

Nákladem záduší opraven kostel sv.Mikuláše vroce 1911, ato omítka, střecha, opatřen nátěr věže; uhřbitova pořízena nová železná vrata.

Oficiální stránky města Nový Knín (16)

Městský pivovar vNovém Kníně.

Obecní volby r. 1913.

Na počátku r. 1913provedeny nové obecní volby anově zvolené zastupitelstvo složilo slib dne 14.února 1913dorukou okresního komisaře dr. Hájka zPříbramě. Starostou města opět zvolen hostinský pan Mikuláš Nevařil, dozastupitelstva: sládek p.Bohuslav Nešuta, mlynář p.Karel Aixner, říd. uč. p.Jan Kobza, majitel cihelny p.Alois Masner, obuvník p.Josef Doubrava, hodinář p.Josef Kolumbus, řezník ahostinský p.Antonín Břicháček, rolník p.Josef Sirotek, hostinský p.Antonín Fon, rolník p.Hynek Vančata, mlynář p.Karel Čámský, krejčí p.Václav Mach, obuvník p.Václav Filipovský, krejčí p.Prokop Durdil, obuvník p.Josef Kučera, dorady továrník p.Jan Masner, Hynek Vančata, Bohuslav Nešuta, Karel Aixner. Volby tyto byly posledními předsvětovou válkou azvolení úřadovali aždolistopadu r. 1919, kdy nové volby provedeny již podle nových volebních zákonů, napodkladě poměrného zastoupení jednotlivých politických stran. Během tohoto dlouholetého období zemřeli zezvolených členů městského zastupitelstva p.Karel Aixner aJan Kobza.

Mostní váha.

Obec pořídila vroce 1913naMerendě novou místní váhu; její dodání zadáno firmě V. Červený vPraze za1337.73K. Kzakoupení váhy přispěla Zemědělská rada obnosem 390K aobec uzavřela půjčku 900K.

Slavnost Ú. M. Š.

Místní odbor Ústřední matice školské pořádal včervenci t. r. velkou národní slavnost, spojenou salegorickým průvodem. Alegorické vozy seřadily sevedvoře velkostatku vSudovicích, sotva dospěl průvod náměstí, vychrlila oblaka takové spousty vod, žedalší program slavnosti úplně byl znemožněn. Finanční úspěch přece byl dosti slušný aodbor získal nového člen. diplomu.

Projekty nových silnic.

V roce 1913projektoval stát stavbu státní silnice zBenešova doPříbramě, jež vésti měla Zábornou Lhotou aNovým Knínem. Pokud procházeti měla zdejším katastrem, byla obec ochotna kestavbě přispěti potřebným kamenem, pískem apozemky. Dříve než však došlo kvážnějšímu jednání, přišla světová válka, která oddálila provedení nejen stavby této státní silnice, ale istavby okresní silnice Knín-Kozohory, oníž sevážně již jednalo (24. IV. 1913).

Osvětlení města.

Pro osvětlování města užívalo seaždor. 1916petrolejových lamp. Vroce 1914umístěna nanáměstí benzolová lampa předdomem čp.4, zakoupená odfirmy Morel vPraze za142.60K. Zatmavých večerů inocí jasně náměstí osvětlovala; vroce 1916zaměněna byla lampou elektrickou, vroce 1926stožár islampou odstraněn, ježto obec postarala seonáležité osvětlení města pouličními lampami elektrickými.

Udržování radnice vpůvodním stavu.

Státním konservátorským úřadem přikázáno obci, aby radnici, cennou to renesanční budovu, udržovala vpůvodním stavu adoporučeno obci, aby brzy přikročila kzaložení městského musea. Důležitost musea sice všeobecně seuznává, ale nedostatek vhodných místností uskutečnění této dobré myšlenky stále oddaluje.

Pokud setýče místních úřadů, povšimněme si pošty, četnictva, fary ajednotlivých škol.

Pošta.

Roku 1760zřízena vN. K. sběrna dopisů, současně otevřeny také sběrny vMníšku aDobříši. Uvedené sběrny podřízeny poště berounské, založené r. 1715.Každá sběrna odváděla dvě třetiny zpoštovného porta zadopravu dopisů berounskému poštmistru, jemuž příslušelo sběratele voliti ajmenovati. Tento poměr trval aždor. 1825, kdy dvorním dekretem zedne 29.dubna 1825č.16.620-638 zřízena poštovní stanice vDobříši aMníšku. Nový Knín připojen kDobříši, kamž řízena listovní doprava nejprve poslem pěším, později pojízdnou poštou, což trvalo aždor. 1908.Berounskému poštmistru dáváno odškodné oběma poštami (v Dobříši aMníšku) obnosem 367zl. 5O kr zaztrátu 2/3 porta a33zl. 18kr zaztrátu jízdného přidopravě osob, což trvalo dor. 1865, kdy stanice berounská byla propůjčena dědicům. Poštovní úřad vN. K. zřízen byl teprve r. 1868.Dotéto doby obstarávala poštu sběrna. Úřad umístěn byl vdomě čp.59nanáměstí avedením jeho pověřen rolník p.Tobiáš. Vrodině Tobiášové udrželo sevedení pošty jen dor. 1870.Toho roku jmenován poštmistrem poštovní expedient p.Honal. Pojeho smrti vedla úřad vdova aždor. 1902akdyžsyn její Alois vykonal toho roku zkoušky, svěřeno mu vedení pošty definitivně, takže poštovní úřad zdejší prvně dostává sedorukou odborníka. Aždokonce července r. 1899udržováno poštovní spojení sDobříšem pěším poslem, ač r. 1896postavena již dráha. Od1.srpna t. r. docházel pěší posel propoštu odPrahy nanádraží Knín-Hraštice, propoštu odPříbramě dojížděla pojízdná pošta aždor. 1908.

Oficiální stránky města Nový Knín (17)

Zachovalý štít bývalé koželužny Nádherného.

Dne 25.září r. 1901zřízen byl připoště zdejší telegraf, jehož vedením pověřen zatímně p.Emanuel Eška, poštovní praktikant, syn tehdejšího říd. učitele. Jmenovaný vedl telegrafní úřad doté doby, než poštmistr Alois Honal vykonal příslušné telegrafní zkoušky. Vroce 1914zřízena tu ještě telefonní ústředna (dokončena vkvětnu t. r.), která připojena kDobříši. Vroce 1925byla zřízena přímá linka telefonní ku Praze přesSlapy, Štěchovice, Davel aZbraslav. Odr. 1926udržována je poselná pochůzka též kodpolednímu vlaku odPrahy.

Roku 1917zemřel poštmistr p.Alois Honal apoštovní úřad prozatímně svěřen poštovní úřednici sl.Vranešičové zBřezových Hor. Vr. 1918jmenován poštmistrem vrchní poštmistr p.František Klouček, akdyžr. 1923navlastní žádost přeložen doVelimě, svěřeno vedení úřadu vrchní poštmistrové sl.M. Smrtkové.

Z domu č.59přemístěn později poštovní úřad dodomu č.4aposléze doč.51.Vroce 1892vystavěl si poštmistr p.A. Honal vlastní dům č.30, vněmž ipoštovní úřad umístěn. Vroce 1919byla tu však pošta vyloupena neznámými pachateli aředitelství pošt atelegrafů vPraze naléhalo naobec, aby poštovní úřad umístěn byl vestředu města. Jednání oumístění poštovního úřadu dlouho seprotahovalo, ježto nebylo možno přinedostatku bytů nalézti vhodných místností, ažředitelství hrozilo uzavřením poštovního úřadu. Teprve vroce 1920najaty potřebné místnosti vnově postaveném domě p.Josefa Podehradského uMerendy.

Do obvodu zdejší pošty patří obce: Nový Knín, Starý Knín, Mokrovrata, Pouště, Kozohora, Libčice, Prostřední Lhota, Záborná Lhota, Sejcká Lhota, Hněvšín, Chotilsko, Korkyně, Krámy, Čím, Křeničná, Velká aMalá Hraštice spříslušnými osadami asamotami. Zřízením poštovního úřadu vNové Vsi r. 1924odděleny odzdejšího poštovního úřadu ještě obce Velká aMalá Lečice.

Službu poštovní obstarávají té doby dvě síly úřednické, 6listonošů apojízdní pošta knádraží, jež jest vnájmu p.Fialy.

Četnictvo.

Za zřízení vrchnostenského měly vrchnosti aměsta povinnost starati seobezpečnost, což vykonávaly svými dráby aservusy. Poddaní pak měli povinnost zúčastniti sestíhání zločinců nagruntech vrchnostenských, případně městských. Pozrušení magistrátů avrchnostenských úřadů zřízeno četnictvo říšským zákonem zedne 8.června 1849.Roku 1851zřízena četnická stanice otřech mužích vDobříši, dojejíhož, obvodu zdejší město isokolím bylo pojato. Četnické stanici vMníšku přiděleny zezdejšího okresu obce Buš, Přestavlky, Nové Dvory. Roku 1860byla četnická stanice vMníšku zrušena, uvedené obce pojaty doobvodu četnické stanice dobříšské. Roku 1875stanice vMníšku obnovena, ale vesnice jmenované již doobvodu jejího nevráceny. Kezřízení četnické stanice vN. K. došlo teprve r. 1868.Umístěna naSalaši, ato odr. 1868-1871, poté nanáměstí vdomě č.51(1871-1911 ), vdomě č.59(1911-1914) aposléze vdomě č.69uMerendy.

Od doby zařízení ažpodnešní dobu vystřídali setito velitelé stanice: Peikert Frant. (1868-1879), Frant. Velebil (1879-1887), Josef Uřídil (1887-1890), Frant. Jirounek (1890-1900), František Novotný (1900-1903), František Valenta (1903-1904), Alois Šticha (1904-1909), František Wiener (1909-1919), Václav Zhorný (1919-1924),Václ. Novotný.

Ze stavu mužstva následovali závodčí, resp. strážmistři: Ant. Grund, Frant. Laube, Karel Ladman, Josef Ferkl, Václav Pelcák, Frant. Doskočil, Václav Uhlíř, Václav Červenka, Frant. Kubát, Prokop Kaucký, Frant. Kopáček, Jan Haering, Vilém Hornek, Břetislav Pulpán, V. Rebec, Ant. Vocásek, Josef Führer, Arnošt Hušek, Emanuel Kunca, Frant. Pohorný, Václav Novák, Karel Míka, Jan Chlaň, Josef Mráz, Václav Vítek (učitel - záložní vojín), Jan Novotný, Václav Klus (záložní vojín), Frant. Rous, Jan Blovský, Václav Křížek, Alois Ptáčník, Boh. Šedivec, Fr. Poleno, Petr Říha, Jos. Denemark.

Do obvodu zdejší četnické stanice ještě r. 1920patřily tyto obce: Nový Knín, Starý Knín, Kozohory, Pouště, Mokrovrata, Velká aMalá Hraštice, Libčice, Záborná Lhota, Prostřední Lhota, Sejcká Lhota, Hněvšín, Křeničná, Chotilsko, Korkyně, Křížov, Krámy, Nové Dvory, Buš, Přestavlky, Svatojanské proudy (restaurace), Sudovice, Malčany, Čím, Moraň. Obvod této stanice byl jedním znejvětších vpolitickém okrese příbramském. Poroce 1920zřízeny nové četnické stanice vČími aČelini, čímž obvod četnické stanice novoknínské značně sezmenšil.

Duchovenstvo.

Po faráři Končickém dosazen doSt. Knína P.Jan Pelikán, rodák zPrahy (*13. 6.1800). Působil jako kaplan vPraze usv.Františka, usv.Petra, jako administrátor vinvalidovně, lokalista vŽivohoušti, administrátor vKlučenicích, vBoroticích aposléze veSt. Kníně od5.XII. 1853do28I. 1868.Nástupcem jeho stal sejiž jmenovaný vlastenecký kněz Josef Jan Cerha, rodák rovněž zPrahy (*26. II. 1824, +2. I. 1874veSt. Kníně). Působil jako kaplan vKlučenicích, usv.Petra vPraze, vChebu, vTachově, od6.II. 1864byl vojenským kaplanem upluku dragounů Windischgrätzových, snímž zúčastnil setažení doDánska aproti Prusům. Poválce prusko-rakouské stal sefarářem vBoroticích aod10.VII.1868-2.I.1874 působil blahodárně veSt. Kníně.

P. Jan Hlaváč, rodič zPrahy (*24.III.1828,+8.VI.1900 veSt. Kníně) dosazen doSt. Knína zeŽivohouště, kdež působil jako farář. VeSt. Kníně spravoval farní úřad od18.VI.1874 do8.VI.1900, kdy zde zemřel apohřben nastaroknínském hřbitově. Vystřídán byl nově jmenovaným farářem P.Antonínem Vaněčkem, rodilým zPelhřimova. Jmenovaný působil zde odr. 1900-1916, kdy jmenován farářem vTursku uPrahy, kdež také brzy zemřel. Novým duchovním správcem jmenován farář zDobřichovic P.Václav Rožat, rodem zPrahy. Působil veSt. Kníně vhodnosti osob. děkana avikáře příbramského vikariátu odr. 1916-1.XI.1931. Nástupcem stal seP.Jos. Saip, doté doby působící jako administrátor vHradisku uZnojma, jímž končí sevpřítomné době řada farářů staroknínských zeřádu křižovnického, dojehož správy přešla fara r. 1677.Řada působících zde kaplanů zposledních let uvedena bude vdějinách obec. školy.

Městské pečeti.

V závěru práce zmiňuji seještě oměstských pečetích. Dosud užívána je pečeť, nesoucí výše popsaný znak města, darovaný N. K. králem Vladislavem II. Jag. Kolem znaku vine senápis: Král. horní město Nový Knín. Pečeť je mosazná; podobný znak nese istarší pečeť stříbrná, tak zv. konšelská, jež má kol znaku opis: Mensi peczet miesta Knina. Nalistinách 18.a19.století vine selatinský opis: Sigilum minus civitatis Neo Kninensis. Mimo tyto pečetě chová město stříbrnou "velkou pečeť" sestarým znakem knínským, totiž sv.Krištofa, nesoucího Spasitele nalevé ruce, držícího vlevici zeměkouli skřížem; pravici ovinuje kolem hlavy světcovy. Sv.Krištof drží pravicí praporec seznakem Čech, brodí sezostrova, naněmž vyrůstá palma, ku břehu protějšímu, kdež nahoře tkví holčí helm okřídlený. Kolem vine seopis: "Sigillum civium civitatis Cnin W".

Poslední pečeť městská je mosazná azobrazuje jezdce tryskem ujíždějícího nakoni. Vpravici nese havířské želízko, nahlavě jeho je okřídlený helm, podjezdcem napažitu zkřížena jsou dvě havířská želízka. Opis zní: "Peczet richtarska miesta Knina hor zlat."

KONEC I. DÍLU - - l. ČÁSTI.

Oficiální stránky města Nový Knín (2024)
Top Articles
Hot Shot Trucking - What You Need to Know About Making It Work
V Rising: Every Plantable Seed And Where To Get It
Enthalpy Analytical hiring Field Technician - Lab Service Center in Los Angeles, California, United States | LinkedIn
Citrix System Engineer (M/F/X) - CTG Luxembourg P.S.F. - jobs.lu
Jeepers Creepers: Reborn | Rotten Tomatoes
‘Jeepers Creepers: Reborn’: Release Date, Trailer & Everything You Need to Know About the Horror Reboot
Dinar Recaps Blog Page — Dinar Recaps
“Things Breaking Loose” – MarkZ Evening Intel Stream Highlights 6-11-24
O'reilly's Duquoin Illinois
Unblocked Games 66 EZ | Games 66 EZ
Page 1826 – Epic Dope
The History of the “Forbidden” Fruit
Latest Posts
V Rising: Best Locations To Build Your Castle
The Best Class B RV of 2024 for Travel and Full-Time RVing
Article information

Author: Dan Stracke

Last Updated:

Views: 6511

Rating: 4.2 / 5 (43 voted)

Reviews: 82% of readers found this page helpful

Author information

Name: Dan Stracke

Birthday: 1992-08-25

Address: 2253 Brown Springs, East Alla, OH 38634-0309

Phone: +398735162064

Job: Investor Government Associate

Hobby: Shopping, LARPing, Scrapbooking, Surfing, Slacklining, Dance, Glassblowing

Introduction: My name is Dan Stracke, I am a homely, gleaming, glamorous, inquisitive, homely, gorgeous, light person who loves writing and wants to share my knowledge and understanding with you.